Ohlédnutí za letošním Janáčkovým májem

  1. 1
  2. 2

Mezinárodní hudební festival v Ostravě skončil minulý čtvrtek. Během tří týdnů nabídl na dvě desítky koncertů, ale i čtyři výstavy, muzikologickou konferenci Janáčkiana, koncerty Generace a Pro Bohemia a tři představení v Národním divadle moravskoslezském. To už je pořádná hudební porce, při které navíc všechno dobře dopadlo. Vizitka ředitele festivalu Jaromíra Javůrka.

Festival skončil před několika dny. Ulevilo se vám?

Janáčkův máj se letos rozkročil zeširoka. V rámci možností nabídl nejvyšší možnou kvalitu skutečně rozsáhlého portfolia hudebních lahůdek. Od stylového provedení Myslivečkovy opery Montezuma až po premiéru Březinova nově přepracovaného Requiem, které vyžaduje od interpretů znalost improvizace. Málokdy mají posluchači možnost během třech týdnů porovnávat tolik různorodých hudebních souvislostí, české a světové skladatele, interprety. Například různé klavírní školy, zajímavé třeba bylo, že norského klavíristu Christiana Ihle Hadlanda učil Čech a v Ostravě hrál na zbrusu nový klavír české značky Petrof. Nebo na zahajovacím koncertu Manuel Hernández-Silva, španělsko-venezuelský dirigent, který měl také českého učitele, díky němuž studoval hudbu ve Vídni. Těch zajímavých propojení bylo letos mnoho. Řekli jsme si navíc, pojďme v letošním Roce české hudby hrát české skladby, co se obvykle nehrají, a pojďme je porovnávat se světem. A posluchači náš nápad přijali. Viděli jsme plné sály. Dnes mohu odpovědět, ano, už jsem si oddechl.

Na začátku při přípravách, než pomyslná loď vypluje na svou plavbu, tak člověk je jako kapitán nervózní, aby všechno vyšlo, bylo dobře připraveno. Je to tak i u vás?

Určitě, před začátkem festivalu je nejtěžší období. Když začne, pak už to jede, tu rychleji, tu klidněji, někde je mělčina, jinde peřeje, ale už se ten mechanismus nedá zastavit. Třetí fází je pofestivalové vyúčtování všech dotací, grantů, sponzorských příspěvků, každá koruna se musí doložit. Perličkou je, že v průběhu Janáčkova máje se sešla jeho umělecká rada, které jsem už předkládal program na rok 2015. Schválili ho. Dokonce už vím i to, kdo zahájí rok 2016.Už jste byl na nějakém koncertě po Janáčkově máji?

Byl. Možná je to bláznivé, ale hned v pátek 13. června jsem byl na koncertě České filharmonie s Valerijem Gergijevem, nejžádanějším dirigentem současnosti, chtěl jsem si na něj udělat svůj vlastní názor. Byla to jeho první spolupráce s tímto orchestrem, báječná atmosféra, vyprodáno. Možná v létě vydržím měsíc bez živé hudby, víc určitě ne. (úsměv)

Každým rokem pečlivě připravujete dramaturgii festivalu. Aby byla zajímavá, aby lidé věděli, na co jdou. Na co ještě se zaměřujete?

Také je důležité prostředí, ve kterém může hudba vyznít. V Ostravě velký vyloženě koncertní prostor bohužel není, jedině na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě, jeho kapacita je však jen dvě stě padesát míst. Koncerty pod širým nebem nebo ve velkých sportovních halách jen kvůli množství prodaných lístků dělat nechceme, myslíme si, že tento druh kultury tam nepatří. Proto budeme dělat písňový recitál se světovým hlasem vždy v Divadle Antonína Dvořáka, které má kapacitu pět set míst míst. Jako například naposledy úžasný večer s Pretty Yende.Když se podíváte zpátky, jste spokojen s programovou nabídkou právě proběhnuvšího ročníku?

Čím více se blíží termín, kdy musíte říct, „ano, tiskněte program“, tak napětí roste. Nikdy nevíte, jestli jste dobře volili. Už ale není cesty zpět a dochází ke kontrole připraveného, reflexi posluchačů. Když však vidíte, že koncerty jsou plné, lidé tleskají, líbí se jim program i výkony a děkují vám, pak si řeknete, nebylo to špatné, mělo to tvář. Dnes, kdy tady spolu sedíme, už nemá cenu přemýšlet, jestli místo polky s dur se měla hrát a moll. Jsem spokojen, třeba i s tím, že jsme dali prostor souboru Bergen Barokk, který baroko interpretuje jinak, než jaká je tradice v Čechách. Nebo Dyk a Bittová. Spousta lidí přišla jen na ně, ale zároveň si u toho vyslechla soudobou skladbu Aleše Březiny, skladatele střední generace. Publikum to vzalo. I to je podle mého názoru jedna z cest, jak nenásilnou formou nabídnout posluchačům současnou hudbu. A zazněly další, dokonce světové premiéry, Judita Borise Urbánka nebo Krása Ivana Kurze. Zkrátka, snažíme se, aby Janáčkův máj nebyl guláš, ale bohatě prostřený stůl delikates. Účastní se ho česká, evropská i světová špička, mezi kterou patří například i Igor Ardašev, Moravák žijící v Brně, nemá žádné podmínky, přijde a skvostně zahraje. To jsou další zajímavé souvislosti.

Jaká byla nejvýraznější festivalová oslava k letošnímu Roku České hudby?

Pro mne Hudba Hradní stráže a Policie České republiky. Ryze český program sestavený z náročných koncertních skladeb českých autorů druhé poloviny dvacátého století. Ojedinělý interpretační výkon. A také program Ostrava a její skladatelé na zámku ve Vítkovicích.

Skladatel a jazzman Boris Urbánek psal pro festival na zakázku. Jak se vám líbila premiéra jeho Koncertní předehry Judita?

Pro mnohé i pro mne to bylo do jisté míry překvapení, přestože jsem měl možnost už dříve slyšet jeho nejazzové skladby. Oceňuji, že psal s vědomím toho, pro koho píše, pro interprety i posluchače, že nechtěl překvapit experimentálním dílem a že vyšel z poctivé české skladatelské školy. Judita má pevný tvar, je propracovaná. Mluvil jsem i s Jakubem Černohorským, uměleckým vedoucím Janáčkova komorního orchestru, říkal, že si ji nechají v repertoáru.Diváci děkovali za festival přímo na koncertech nebo psali maily. Kdo je vlastně divákem Janáčkova máje?

Třetina sálu starších, třetina střední generace a třetina mladých, díky kterým vzniká na festivalu jiná atmosféra. Sedmdesátiletí návštěvníci na Janáčkově máji nevolají bravo, nedupou nohama, nevykřikují. To jsou ti mladí, mám z nich radost. Přijíždějí lidé i ze zahraničí, ze Slovenska, Rakouska, Paříže a letos například i z Pittsburghu.

Jaké byly vrcholy letošního Janáčkova máje?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář