Ohlédnutí za letošním Janáčkovým májem

Mezinárodní hudební festival v Ostravě skončil minulý čtvrtek. Během tří týdnů nabídl na dvě desítky koncertů, ale i čtyři výstavy, muzikologickou konferenci Janáčkiana, koncerty Generace a Pro Bohemia a tři představení v Národním divadle moravskoslezském. To už je pořádná hudební porce, při které navíc všechno dobře dopadlo. Vizitka ředitele festivalu Jaromíra Javůrka.

Festival skončil před několika dny. Ulevilo se vám?

Janáčkův máj se letos rozkročil zeširoka. V rámci možností nabídl nejvyšší možnou kvalitu skutečně rozsáhlého portfolia hudebních lahůdek. Od stylového provedení Myslivečkovy opery Montezuma až po premiéru Březinova nově přepracovaného Requiem, které vyžaduje od interpretů znalost improvizace. Málokdy mají posluchači možnost během třech týdnů porovnávat tolik různorodých hudebních souvislostí, české a světové skladatele, interprety. Například různé klavírní školy, zajímavé třeba bylo, že norského klavíristu Christiana Ihle Hadlanda učil Čech a v Ostravě hrál na zbrusu nový klavír české značky Petrof. Nebo na zahajovacím koncertu Manuel Hernández-Silva, španělsko-venezuelský dirigent, který měl také českého učitele, díky němuž studoval hudbu ve Vídni. Těch zajímavých propojení bylo letos mnoho. Řekli jsme si navíc, pojďme v letošním Roce české hudby hrát české skladby, co se obvykle nehrají, a pojďme je porovnávat se světem. A posluchači náš nápad přijali. Viděli jsme plné sály. Dnes mohu odpovědět, ano, už jsem si oddechl.

Na začátku při přípravách, než pomyslná loď vypluje na svou plavbu, tak člověk je jako kapitán nervózní, aby všechno vyšlo, bylo dobře připraveno. Je to tak i u vás?

Určitě, před začátkem festivalu je nejtěžší období. Když začne, pak už to jede, tu rychleji, tu klidněji, někde je mělčina, jinde peřeje, ale už se ten mechanismus nedá zastavit. Třetí fází je pofestivalové vyúčtování všech dotací, grantů, sponzorských příspěvků, každá koruna se musí doložit. Perličkou je, že v průběhu Janáčkova máje se sešla jeho umělecká rada, které jsem už předkládal program na rok 2015. Schválili ho. Dokonce už vím i to, kdo zahájí rok 2016.Už jste byl na nějakém koncertě po Janáčkově máji?

Byl. Možná je to bláznivé, ale hned v pátek 13. června jsem byl na koncertě České filharmonie s Valerijem Gergijevem, nejžádanějším dirigentem současnosti, chtěl jsem si na něj udělat svůj vlastní názor. Byla to jeho první spolupráce s tímto orchestrem, báječná atmosféra, vyprodáno. Možná v létě vydržím měsíc bez živé hudby, víc určitě ne. (úsměv)

Každým rokem pečlivě připravujete dramaturgii festivalu. Aby byla zajímavá, aby lidé věděli, na co jdou. Na co ještě se zaměřujete?

Také je důležité prostředí, ve kterém může hudba vyznít. V Ostravě velký vyloženě koncertní prostor bohužel není, jedině na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě, jeho kapacita je však jen dvě stě padesát míst. Koncerty pod širým nebem nebo ve velkých sportovních halách jen kvůli množství prodaných lístků dělat nechceme, myslíme si, že tento druh kultury tam nepatří. Proto budeme dělat písňový recitál se světovým hlasem vždy v Divadle Antonína Dvořáka, které má kapacitu pět set míst míst. Jako například naposledy úžasný večer s Pretty Yende.Když se podíváte zpátky, jste spokojen s programovou nabídkou právě proběhnuvšího ročníku?

Čím více se blíží termín, kdy musíte říct, „ano, tiskněte program“, tak napětí roste. Nikdy nevíte, jestli jste dobře volili. Už ale není cesty zpět a dochází ke kontrole připraveného, reflexi posluchačů. Když však vidíte, že koncerty jsou plné, lidé tleskají, líbí se jim program i výkony a děkují vám, pak si řeknete, nebylo to špatné, mělo to tvář. Dnes, kdy tady spolu sedíme, už nemá cenu přemýšlet, jestli místo polky s dur se měla hrát a moll. Jsem spokojen, třeba i s tím, že jsme dali prostor souboru Bergen Barokk, který baroko interpretuje jinak, než jaká je tradice v Čechách. Nebo Dyk a Bittová. Spousta lidí přišla jen na ně, ale zároveň si u toho vyslechla soudobou skladbu Aleše Březiny, skladatele střední generace. Publikum to vzalo. I to je podle mého názoru jedna z cest, jak nenásilnou formou nabídnout posluchačům současnou hudbu. A zazněly další, dokonce světové premiéry, Judita Borise Urbánka nebo Krása Ivana Kurze. Zkrátka, snažíme se, aby Janáčkův máj nebyl guláš, ale bohatě prostřený stůl delikates. Účastní se ho česká, evropská i světová špička, mezi kterou patří například i Igor Ardašev, Moravák žijící v Brně, nemá žádné podmínky, přijde a skvostně zahraje. To jsou další zajímavé souvislosti.

Jaká byla nejvýraznější festivalová oslava k letošnímu Roku České hudby?

Pro mne Hudba Hradní stráže a Policie České republiky. Ryze český program sestavený z náročných koncertních skladeb českých autorů druhé poloviny dvacátého století. Ojedinělý interpretační výkon. A také program Ostrava a její skladatelé na zámku ve Vítkovicích.

Skladatel a jazzman Boris Urbánek psal pro festival na zakázku. Jak se vám líbila premiéra jeho Koncertní předehry Judita?

Pro mnohé i pro mne to bylo do jisté míry překvapení, přestože jsem měl možnost už dříve slyšet jeho nejazzové skladby. Oceňuji, že psal s vědomím toho, pro koho píše, pro interprety i posluchače, že nechtěl překvapit experimentálním dílem a že vyšel z poctivé české skladatelské školy. Judita má pevný tvar, je propracovaná. Mluvil jsem i s Jakubem Černohorským, uměleckým vedoucím Janáčkova komorního orchestru, říkal, že si ji nechají v repertoáru.Diváci děkovali za festival přímo na koncertech nebo psali maily. Kdo je vlastně divákem Janáčkova máje?

Třetina sálu starších, třetina střední generace a třetina mladých, díky kterým vzniká na festivalu jiná atmosféra. Sedmdesátiletí návštěvníci na Janáčkově máji nevolají bravo, nedupou nohama, nevykřikují. To jsou ti mladí, mám z nich radost. Přijíždějí lidé i ze zahraničí, ze Slovenska, Rakouska, Paříže a letos například i z Pittsburghu.

Jaké byly vrcholy letošního Janáčkova máje?

Hudba Hradní stráže, Pretty Yende, která krásně odstínila písňové oblasti Itálie, Francie, Španělska a Ameriky, každá byla rozdílná, žádné univerzální zpívání. U ní i u Julie Fischer, která byla dalším vrcholem, navíc klavírní doprovody, které byly plnohodnotnými partnery. Julia Fischer zcela strhla interpretací třetí Sonáty Bohuslava Martinů, v životě jsem ji neslyšel takto provést. Sólo pro tři a balet Národního divadla z Prahy, ještě po festivalu se diváci k tomuto představení při náhodných setkáních vraceli. Nebo Hana Kotková. Minimalistického autora Philipa Glasse v Evropě nikdo nezahraje jako ona. Zpaměti, skladbu, která trvá třicet dva minut. Hrála, jako by s Glassem to dílo napsala. Již vzpomenutý Igor Ardašev. Těžký program, interpretačně nesmírně náročný. Mnohý interpret zůstane jen u techniky, Ardašev však navíc předvedl celou škálu barev klavíru. A navázal dialog se sálem, bylo ticho, že nebylo slyšet ani špendlík. Dvě hodiny hry na klavír. Zpaměti a bez jediného zaváhání. Úžasné.Byl jste všude a u všeho, na každém koncertě. Uváděl jste jednotlivé večery, vítal hosty, věnoval se účinkujícím. Viděli jsme vás dokonce stěhovat klavír na pódiu v průběhu koncertu. Co všechno na festivalu děláte?

Ředitel by neměl stěhovat klavír, ale nic se mu nestane, když to udělá. (úsměv) U koncertů jsem si dělal vlastní názor. Osobní kontakt s umělci pokládám za slušnost, kdy také sleduji, zdali bylo v zázemí všechno v pořádku, o umělce postaráno, jak jsme se domluvili. Snažím se být také stále mezi posluchači, abych mohl reagovat na jejich myšlenky. Z jejich tváří poznám, jestli byl koncert dobrý.

Bez věrných partnerů by festival nebyl. Všichni stojí za zmínku, ale to bychom zabrali kus místa v rozhovoru, spoléhejme tedy na to, že návštěvníci Janáčkova máje je měli možnost registrovat v programech nebo na plakátech. Co byste na nich vyzdvihl?

Vážím si všech partnerů z Ostravy a regionu, že ze svých rozpočtů ještě podporují umění a klasickou hudbu, toho si nesmírně vážím. Jsem rád, že poměr zůstává hodně vyrovnaný, polovinu nákladů festivalu zabezpečují firmy, polovina je z veřejných peněz, ministerstva, kraje a města Ostravy, které je hlavním partnerem.Prozradíte něco z příprav na jubilejní čtyřicátý ročník Janáčkova máje?

Prozatím nemohu. Z osmdesáti pěti procent je ale festival hotový. Těšíme se na tři zahraniční orchestry a tradičně výborné sólisty, jeden večer bude věnován krásnému hlasu.

Na jednom z koncertů jste se zmínil o dobré náladě, která panuje na festivalu. Mohl byste uvést nějaké příklady, jak jste to myslel?

Spousta lidí říkala, že tento festival byl výjimečný. Když se ale zpětně podívám na program a interprety, nemyslím, že letošní ročník byl lepší než předchozí. Co však mohu považovat za výjimečné, byla atmosféra, chuť jít na koncert, očividná radost ze slyšeného. Všude, v sálech, ve foyer. A trvalo to tři týdny, jedno jestli v Ostravě, Opavě či jinde, jedno jestli v Gongu nebo na zámečku ve Vítkovicích. Na lidech bylo vidět, že poslouchají a usmívají se.

Děkuji za rozhovor.

Vizitka:
Jaromír Javůrek (21. 7. 1955 – Ostrava Vítkovice) se systematicky začal hudebně vzdělávat na konzervatoři v Ostravě a po absolutoriu (hra na kontrabas, dirigování, fakultativně skladba) na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (dirigování orchestru a sboru).

Od října 1982 působil pět sezon jako hlavní sbormistr Ostravského filharmonického sboru, od roku 1983 do roku 1995 jako dramaturg Janáčkovy filharmonie Ostrava. Od roku 1976 aktivně působil v amatérském hudebním dění České republiky (kromě jiného byl uměleckým vedoucím a dirigentem Ženského pěveckého sboru Bohuslava Martinů a Symfonického orchestru Frýdek-Místek).  Od roku 1983 se podílel na rozvoji Janáčkova máje. Nejprve jako člen programové rady, později jako tajemník a nakonec ředitel festivalu, kterým byl jmenován v roce 1993.

Za jeho působení dosáhl Mezinárodní hudební festival Janáčkův máj výrazného rozvoje, zařadil se mezi nejvýznamnější hudební festivaly České republiky a získal velkou prestiž v rámci Evropy (je členem Evropské festivalové asociace). V roce 1996 byl Jaromír Javůrek zvolen prezidentem Asociace hudebních festivalů České republiky, jímž byl do roku 2013. Pět let byl členem prezidia České hudební rady a výboru Česká hudba 2004. Pravidelně byl zván do odborných komisí ministra kultury České republiky (grantová komise, komise pro udělování Cen Ministerstva kultury České republiky, komise pro profesionální symfonické orchestry a sbory, konkurzní komise). Pedagogicky působí na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě – obor dirigování a kulturní management.

Pracovní aktivity Jaromíra Javůrka jsou velmi široké a většina z nich je v posledních letech úzce svázána především s hudebním festivalovým děním (tuzemským a zahraničním) a s hudebně popularizační a hudebně publicistickou činností. Té se věnuje již od osmdesátých let. Popularizační činnost zahrnuje především koncerty pro žáky základních a středních škol, moderování nejrůznějších typů koncertů klasické hudby, rozhlasové a televizní pořady, články v denním a odborném tisku.

www.janackuvmaj.cz

Foto archiv, Janáčkův máj