V Bratislavě zemřel po dlouhé nemoci dva dny před svými dvaaosmdesátými narozeninami dlouholetý přední sólista Opery Slovenského národního divadla Ondrej Malachovský. Jenom v bratislavské opeře vystoupil během své kariéry ve více než osmi desítkách inscenací. Velké úspěchy sklízel i v zahraničí.
Basista Ondrej Malachovský (5.4.1929 – 3.4.2011) nastoupil do Slovenského národního divadla v roce 1959, kdy absolvoval studium bratislavské Konzervatoře. Hned ve své první sezóně ztvárnil Suchoňova Svätopluka, který se posléze stal jednou z jeho životních rolí, a kterého potom v SND vytvořil ještě v dalších třech inscenacích.
Další takovou nezapomenutelnou postavou je Malachovského Štelina v Suchoňově Krútňavě. Výjimečný hlasový potenciál Ondreje Malachovského společně s jeho výraznými hereckými předpoklady a nepřehlédnutelným charizma z něj učinily jednu z nejvýznamnějších postav poválečné slovenské operní scény.
Mezi dalšími významnými rolemi Ondreje Malachovského je třeba uvést alespoň Sarastra z Mozartovy Kouzelné flétny či Komtura z Dona Giovanniho, z postav verdiovských vedle řady dalších Filipa z Dona Carlose, Sparafucila z Rigoleta, Zachariáše z Nabucca a Fiesca ze Simona Boccanegry, Čajkovského Gremina z Eugena Oněgina a Borodinova Končaka z Knížete Igora, Cikkerova Svätopluka a v neposlední řadě i Smetanova Kecala.
Ondrej Malachovský byl stálým hostem dalších slovenských a českých operních scén, pražské Národní divadlo poznalo jeho Dalanda ve Wagnerově Bludném Holanďanovi, Filipa i Velkého inkvizitora v Donu Carlosovi, Rocca v Beethovenově Fideliovi, Dvořákova Vodníka z Rusalky, Chrudoše ve Smetanově Libuši a také Suchoňova Štelinu v Krútňavě. V druhé polovině šedesátých let byl Ondrej Malachovský angažován v opeře v Kolíně nad Rýnem, ke konci sedmdesátých let působil v Lublani. Často také spolupracoval s bratislavským rozhlasem a Slovenskou filharmonií, především pak na oratorním repertoáru.
Na operní dráhu se vydali i oba synové – Svätopluk Malachovský (baryton) a Martin Malachovský (bas).