Ondřej Valenta: Je vidět, že se lidem po koncertech opravdu stýskalo

Milý Ondřeji, loni jsi založil festival Varhanní Vyšehrad, což pokládám za skvělý počin. Mimoto jsi ještě dramaturgem varhanního festivalu v Mladé Boleslavi. Mohl bys čtenářům představit oba festivaly?
Na Vyšehradě máme díky výjimečnému místu, jedinečné poloze a krásným varhanám možnost provozovat celkem pestrý hudební život – máme adventní, vánoční a letní cyklus varhanních koncertů (část z nich s dalšími nástroji nebo zpěváky), řadu sborových koncertů a také samozřejmě hudbu k liturgii. K tomu se každý rok připojí řada jednorázových akcí, které se například váží ke konkrétním výročím. Veliké výročí, které si v letošním, a ještě i příštím roce (kvůli historickým nejasnostem v dataci) připomínáme, je 950 (!) let od založení Vyšehradské kapituly. To se stalo podnětem k něčemu, co jsem již dlouho chtěl – festival, který představí u našich varhan vynikající varhaníky. Díky podpoře vedení Kapituly a pomoci skvělé produkční se nám povedlo letos festival uskutečnit, i když jsme museli původní plán i termíny pozměnit. Základním cílem je pořádat během červnových nedělí koncerty, na kterých vystoupí čeští i zahraniční umělci. Termínově směřujeme festival tak, aby vrcholil na konci června, kdy slavíme svátek sv. Petra a Pavla, tedy patronů naší baziliky.

Koncerty v Mladé Boleslavi jsou takovou mojí radostí v kraji, kde jsem vyrůstal. Termínově se koncerty vlastně kryjí s vyšehradskými. To kvůli tomu, že červen je nádherný měsíc, kdy jsou dlouhé a teplé večery. Koncerty v Mladé Boleslavi (a příležitostně i v sousedních Kosmonosech, kde jsou krásné varhany) začínají až ve 20:00 hodin večer, protože si chceme právě vychutnat dlouhé večery ve vyhřátých kostelích a někdy máme ještě po koncertě před kostelem příjemnou chvíli s posluchači i účinkujícími u sklenky vína…

Varhanní Vyšehrad letos již skončil, jak bys letošní ročník zhodnotil?
Letošní rok nám připravil mnoho nečekaného, ale podařilo se vše potřebné popřesouvat a nově domluvit. Byl jsem velmi mile překvapen, že si k nám našlo cestu hodně posluchačů. Jak jsem se již zmínil, museli jsme koncerty posunout termínově, protože na začátku června nebylo vůbec jisté, jaké akce se budou moci konat. Stejně tak jsme museli odvolat zahraniční varhaníky. Všechny koncerty (kromě čtyř nedělních se konal i jeden ve všední den, kdy hráli studenti HAMU) se velmi vydařily a měly ohlas i mediální.

Letos jsem byl na skvělém koncertě tvého festivalu, konkrétně na Vladimíru Roubalovi. Vyšehradské varhany patří k nejcennějším romantickým nástrojům u nás, vše je navíc umocněno géniem loci daného místa. Sám jsi ředitelem vyšehradského kůru, takže zdejší varhany velmi dobře znáš. V čem jsou tak vzácné a co pro tebe osobně Vyšehrad jako místo znamená?
U našich varhan mám nejradši širokou paletu jemných barev. Náš nástroj je totiž krásně propracován – jednotlivé rejstříky jsou perfektně barevně odstíněné. Každý z nich může hrát sám, ale také bezvadně „spolupracuje se svými kolegy“. Takhle charakterní a stylově jednotný nástroj je pro varhaníka radostí.

Vyšehrad jako takový je samozřejmě naprosto výjimečné místo… Jeho dějiny (které ještě pořád připravují překvapení pro archeology), mýty, báje, duchovní odkaz, význam pro národní obrození… Je tu skutečně mnoho úhlů, kterými můžeme na Vyšehrad pohlížet. Z hudebního hlediska je to potom obohaceno nádhernou Smetanovou symfonickou básní. Tu máme díky Josefu Kličkovi i skvěle zpracovanou pro varhany, a to do konce pro takový typ varhan, které právě u nás máme. Takže hrát Smetanův Vyšehrad ve zpracování Josefa Kličky na Vyšehradě, když sám Smetana odpočívá jen pár kroků od zdi baziliky, je velká věc v několika ohledech zároveň!

Co funkce vyšehradského ředitele kůru a varhaníka obnáší? S kým zde spolupracuješ?
Mým základním úkolem je obstarání hudby pro naši farnost. Tedy zejména pochopitelně pro baziliku, ale také pro rotundu sv. Martina a několikrát do roka i pro kostelík Stětí sv. Jana, který je z větší části ukrytý v podzemí.

Vedle varhanního doprovodu bohoslužeb tedy připravuji také mše doprovázené zpěvem sborů (zveme pravidelně sbory na hostování, ale máme také malou scholu, která zpívá zpravidla pětkrát za rok). K tomu chystám koncerty, jak jsem uvedl výše. Největší akcí mimo to, co jsem již uvedl, bývá Noc kostelů, během níž pravidelně pořádáme koncerty ve všech třech kostelích a k tomu také prohlídky varhan nebo komentované koncerty zaměřené na dětské publikum.

Ke spolupráci „zvenčí“ zvu pravidelně různé pražské (zejména chrámové) sbory a pak pěvce a instrumentalisty tak, aby naše nabídka byla, pokud možno, pestrá. Spolupráce „uvnitř“ potom znamená zejména naši duchovní správu (kapituly i farnosti), řádové sestry, které u nás sídlí, a zejména mého kolegu, Lukáše Dvořáka, se kterým se střídáme ve hraní.

Jaké koncerty tě letos čekají a nakolik se tě dotkla v rámci tvé umělecké činnosti koronavirová krize?
Myslím, že stejně jako ostatní hudebníky. Po době, kdy jsme vlastně jen v diáři škrtali, se ale naštěstí začalo zase leccos dít. A tak, i když většina koncertů v zahraničí se uskutečnit nemohla, řada pořadatelů u nás své snahy nevzdala a mohli jsme hrát. To je úžasné, protože zase děláme svá povolání, která máme tak rádi, a navíc je vidět, že se lidem po koncertech opravdu stýskalo.

Teď se moc těším na koncert na jedinečném barokním nástroji v Rakousku v rámci festivalu Silberbauerovo hudební Podyjí, kde budu i doprovázet výborné muzikanty.

Máš nějaký hudební projekt, ať už na vyšehradském kůru nebo jinde, který do budoucna chystáš?
Přemýšlím teď především o tom, jak současné akce, o kterých jsem se zmínil, dále vylepšovat a obohacovat tak, abychom přinášeli něco nového a co nejlepšího. Chystáme už další ročník festivalů a k tomu vymýšlíme doprovodný program a to tak, aby třeba i děti měly možnost najít svoji cestu k varhanní hudbě.

A také se hlavně snažím dál vzdělávat a cvičit (na to bylo období tzv. karantény výborné – přineslo mnoho času na cvičení!), abych mohl předávat co nejvíce krásné hudby co nejlépe dál…

Na varhanním festivalu v Mladé Boleslavi proběhl jeden koncert v červnu, další jste chtěli přesunout na září…
Ano, v obvyklém termínu se podařilo uskutečnit jeden koncert. Spolu se mnou vystoupila úžasná sopranistka Kristýna Kůstková. Další koncerty jsme ale museli odvolat, protože situace byla nejistá, a to jak z hygienického, tak i z finančního hlediska. Rozhodli jsme se proto, že raději připravíme poctivě další sezonu než provizorně dohnat sezonu letošní, i když nás to mrzelo…

Děkuji za rozhovor a přeji vše dobré.