Opavská opera a Festival hudebního divadla Opera 2017

Nahlédnutí do „kuchyně“ Slezského divadla v Opavě prostřednictvím rozhovoru se šéfem tamního operního souboru Luborem Cukrem je dalším dílem naší ankety, ve které představujeme program i jednotlivé soubory ohlášené na letošním Festivalu hudebního divadla Opera 2017. Ten se v Praze uskuteční od 13. září do 5. listopadu. Opavský soubor je na něm očekáván v pondělí 25. září s Verdiho Macbethem (premiérovou recenzi najdete v našem archivu).

 

Představujeme soubory Festivalu Opera 2017
Šéf opery Slezského divadla v Opavě Lubor Cukr o festivalové inscenaci Verdiho Macbetha, o současné kondici opavského souboru, ale i o tom, jak se žije opeře v Česku

 

Co všechno rozhodlo o výběru titulu, se kterým do Prahy na Festival Opera 2017 přijedete?

Verdiho Macbeth byl zvolen ještě předchozím vedením opery Slezského divadla Opava. Domnívám se, že jde o divácky přístupný titul, který může publikum zaujmout svým zpracováním.

V čem především jsou podle vás silné stránky vybrané inscenace?

Z mého pohledu je velkou devizou této inscenace ztvárnění Lady Macbeth naší přední sólistkou Katarínou Jordou, která po Amalii (G. Verdi – Loupežníci, 2003), Normě (V. Bellini – Norma, 2005), Lucii (G. Donizetti – Lucie z Lammermooru, 2009) a Kostelničce (L. Janáček – Její pastorkyňa, 2015) má díky Festivalu Opera své publikum i v Praze.

Jak tato inscenace zapadá do kontextu repertoáru vašeho divadla a v čem jej hlavně reprezentuje?

Inscenace reprezentující Slezské divadlo Opava na festivalu Opera 2017 vzbudila u opavského publika velkou pozornost. Dramaturgie Slezského divadla Opava se snažila v každé sezoně nabídnout svým divákům podobně osvědčené tituly. Macbeth je součástí dlouhodobé dramaturgické linie verdiovského repertoáru na jevišti opavského divadla.

Představte prosím ve stručnosti váš soubor: S kolika kmenovými sólisty pracuje, kolik stálých členů má sbor a orchestr, kolik představení a premiér v průměru za sezonu děláte?

Sólistický ansámbl má v současné době šest sólistů, ve sboru je čtyřiadvacet členů a v orchestru osmatřicet hráčů. Součástí ansámblu je také balet, ve kterém jsou čtyři páry. V sezoně se vždy snažíme uvést tři operní, jednu operetní, jednu muzikálovou a jednu baletní premiéru. V posledních dvou letech vznikly dva kombinované večery opera/balet, které snížily počet premiér v sezoně, ale v dalších letech bychom se rádi vrátili k původnímu schématu. Samotných operních představení v kalendářním roce je obvykle mezi padesáti až šedesáti (včetně zájezdů), opereta se za rok odehraje přibližně ve dvaceti večerech, muzikál zhruba padesátkrát a balet celkem dvanáctkrát. Ostatní termíny obsazuje činohra.

V čem vidíte silné stránky a naopak i slabiny souboru?

Osobně vnímám jako silnou stránku souboru v první řadě jeho nadšení a touhu rozvíjet se. Domnívám se, že všem jde o to, aby výsledky byly co nejlepší a abychom každým představením potěšili diváky. Osobně mě na divadle vždy fascinovalo, že se všichni, kdo se podílejí na vzniku nové inscenace, jsou schopni před premiérou semknout a mnohdy vydatně přispět k malému zázraku, kterým premiéra vždy je. Ve Slezském divadle Opava toto rozhodně platí, a díky zmíněnému nadšení nejen pro premiéry, ale i pro reprízy. Ke slabinám, se kterými se potýkáme, patří počet pracovních míst. Počet členů orchestru, sboru i sólistického ansámblu nás výrazně limituje při výběru repertoáru a nasazování jednotlivých titulů.

V jakých podmínkách váš soubor pracuje a co byste rádi změnili?

Máme k dispozici jedno jeviště a jednu zkušebnu, o které se dělíme s činohrou. Balet má naštěstí svůj baletní sál. Rád bych, aby se nám podařilo najít v Opavě i další prostor pro komorní scénu. Další věc, kterou bych rád řešil, jsou ubytovací prostory. Máme v plánu zvát zajímavé hosty a ubytování by rozhodně stálo za investici. Myslím, že všechna divadla narážejí na finanční limity a v tomto ohledu ani Slezské divadlo Opava není výjimkou.

Jak známo, Festival Opera je bienále. Jak se za ony dva roky od minulého ročníku váš soubor umělecky proměnil a kam se podle vašeho názoru posunul?

Na pozici šéfa opery jsem sice od 15. února 2017, ale situaci sleduji už od roku 2010, kdy jsem v Opavě režíroval svou první inscenaci. Poslední dva roky byly díky změnám ve vedení divadla velmi turbulentní, ale domnívám se, že celý soubor komplikovanou situaci ustál a je tedy možné opět se vydat cestou smysluplné umělecké práce.

Jak vůbec Festival Opera vnímáte?

Vidím festival nejen jako skvělou příležitost prezentace jednotlivých souborů, ale zároveň i jako velkou motivaci pro jednotlivé operní domy. Setkat se jednou za dva roky v Praze nad inscenacemi, které zaujaly domácí diváky, se už stalo příjemnou tradicí nejen pro pražské publikum.

A jaké naděje si děláte na získání některé z festivalových cen?

Osobně si velmi vážím toho, že se Slezské divadlo Opava opět festivalu účastní, ale rozmýšlení o udílení cen nechám rád na porotách a divácích.

A zdánlivě „řečnická“ otázka na závěr: Jak se podle vás žije opeře v Česku?

Odpovím stručným přáním: Přál bych naší opeře, aby přiváděla do divadel stále víc spokojených diváků; divákům pak dostatek odvahy, aby se opery nebáli; a zřizovatelům, aby pochopili, že opera, byť se jedná o nejdražší z divadelních žánrů, má své místo i v Česku.

 

VIZITKA
Lubor Cukr (1974, Praha) přijal v roce 1999 místo pomocného režiséra ve Státní opeře Praha, kde spolupracoval s řadou uznávaných zahraničních režisérů. Od roku 2013 do 2016 působil v pražském Národním divadle jako vedoucí umělecké správy Státní opery. Ve Státní opeře připravil rekonstrukci původní inscenace Dominika Neunera Verdiho Otella  z roku 1991 a v roce 2011 režíroval novou produkci Verdiho Trubadúra. V roce 2011 režíroval v Národním divadle moravskoslezském operu Kominíček Benjamina Brittena, s použitím vlastního překladu a vlastních textů. V roce 2006 režíroval pro Operu MozArt scénografickou rekonstrukci opery Don Giovanni ve Stavovském divadle. Věnuje se také muzikálu, kde byla v roce 2009 jeho první režií Dáma na kolejích v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Zároveň ukončil bakalářské studium na HAMU v Praze.

V roce 2008 režíroval v Opéra de Nice Mozartovu operu Figarova svatba. Od roku 2003 je členem Académie Desprez, association française pour le rayonnement du Théâtre du Château de Drottningholm et du Musée Suédois du Théâtre.

Ve Slezském divadle Opava režíroval Mozartovu operu La clemenza di Tito (2010), Dvořákovu operu Čert a Káča (2013), Čajkovského operu Oněgin (2014), Mascagniho operu Sedlák kavalír (2016) a v letošním roce Orfovu operu Chytračka.
(zdroj divadlo-opava.cz)

www.festival-opera.cz