Operní bilance Heleny Havlíkové za rok 2018

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Divadla se u nás sice tradičně hodnotí po sezónách, ale vhodnou příležitostí k souhrnnému pohledu na zdejší operní dění je i začátek nového roku. Pro operní bilanci roku 2018 jsem zvolila čtyři kategorie – ženský a mužský výkon, česká operní novinka a inscenace. Vybírat bylo vskutku z čeho.
Smetanova Prodaná nevěsta v pražské Šárce 2. srpna 2018 (foto Jaroslav Tatek)

Loňský rok jsem viděla 53 operních premiér českých operních souborů, do kterých nepočítám školní produkce ani přenosy, ať už z MET či z Francie, jak je uvádí v Praze Francouzský kulturní institut, nebo přenosy z dalších evropských zemí, které bývají k vidění v pražském kině MAT. Z těch 53 tuzemských premiér bylo 34 inscenací našich stálých deseti operních souborů a 19 (!) nových produkcí mimo tuto síť. Původní operní inscenace jsou součástí řady festivalů (New Opera Days Ostrava, Olomoucké barokní slavnosti, Hudební festival Znojmo, Festival komorní hudby Český Krumlov, Festival barokních umění Český Krumlov), uvádějí je také různé barokní soubory nebo alternativní soubory s vlastní poetikou (Opera Diversa, Ensemble Damian, Operní studio Praha, Musica Florea, Hausopera). Tradicí na začátku září je operní pouť tisíců lidí do Divoké Šárky, loni za Prodanou nevěstou.

Reklama

Ženské výkony

Bez stanovení pořadí mezi ženské výkony, které mě v roce 2018 mimořádně zaujaly, řadím tři. Kristýna Vylíčilová si skvěle poradila s nejnáročnější titulní rolí Zouharovy a Hanzlíkovy adaptace Monteverdiho Ariadny v nastudování Ensemblu Damian, v níž musela střídat barokní styl s minimalismem v jeho proměnlivě pulzujícím metru. Její interpretace Lamenta byla za jemného doprovodu teorby (Marek Kubát) a violy da gamba (Jakub Michl) skutečně jímavým nářkem nad ztracenou láskou, bolestnými výčitkami a odhodláním ukončit život.

K. Vylíčilová (Ariadna), F. Dámec (Theseus), Hanzlík – Zouhar – Monteverdi Ariadna 2018 (foto Rudolf Jedlička / zdroj Olomoucké barokní slavnosti)

Vanda Šípová v opeře Sternenhoch Ivana Achera v inscenaci pražského Národního divadla obdivuhodně postihla svrchovaným pěveckým a hereckým výkonem Helgu v její exaltované oscilaci mezi temným a zároveň omamně přitažlivým netvorem, mezi velebnou bohyní, obscénní děvkou, chladnokrevnou brutální vražedkyni a výsměšnou mrtvolou.

A v ostravské inscenaci Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu nebylo důležité, že Iordanka Derilova nemá tak plně a oble znějící střední polohu. Podstatné bylo, že přesně vystihla Katěrinu jako nafoukanou, ješitnou, znuděnou husu, která bezhlavě a naivně podlehne brutálnímu sexappealu pokrytecky vypočítavého Sergeje doslova až za hrob.

Benjamin Britten: Billy Budd – Štefan Margita (Vere) – foto ze zkoušky – ND 2018 (zdroj FB ND)

Mužské výkony

Mužské výkony na tři redukovat nedokážu. Komplikovanou a kontroverzní postavu kapitána Verea v Brittenově opeře Billy Budd v nastudování pražského Národního divadla tenorista Štefan Margita vystihl jako moudrého muže s přirozenou autoritou, který si s trpkostí uvědomuje, že selhal. Věrohodně, včetně měkké kantilény a znělých pian i příkrého výrazu v deklamaci, tak vyjádřil rozpor mezi vyčtenými humanitními ideály a nesmlouvavou praxí života na válečné lodi  – s jemným náznakem balancování Vereovy lásky k Buddovi mezi otcovským ochranitelstvím s erotickým pudem.

V liberecké inscenaci Popelky pěvecké nároky rossiniovského belcanta s obdivuhodnou bravurou zvládl Ondřej Koplík. Libereckému divadlu patří dík, že tomuto tenoristovi v oboru vysokého světlého lyrického „florézovského“ tenoru poskytla ve správnou chvíli tu správnou příležitost, aby nemusel své, v našich podmínkách mimořádné mistrovství rozmělňovat v rolích, které tuto jeho vzácnou oborovou vyhraněnost překračují.

Vadim Zaplechny svrchovaně využil toho, jak Dmirtij Šostakovič vykresluje ve své opeře Lady Macbeth Mcenského újezdu ostře jednotlivé charaktery a byl v ostravské inscenaci přesně tím dominantním surovým „alfa samcem“, kterému podléhá Katěrina.

A v liberecké inscenaci Rachmaninovových oper „zlu“ dominuje barytonista Pavol Kubáň. Ve vojenském plášti ověšeném medailemi, divoký, rozcuchaný, krutý, despotický, jako odpudivé lidské monstrum kolem sebe dští nenávist, hněv, vztek, závist. Jeho klíčové výstupy Malatesty ve Francesce, kdy hněvivě osočuje osud ze svého znetvoření a je si vědom, že kvůli němu nikdy nezíská náklonnost své manželky, a velký monolog Barona v Lakomém rytíři, ve kterém vzývá zlato a moc, byly syntézou intenzity pěveckého dramatického výrazu a hereckých prostředků, kdy při brilantním zacházení s berlemi docílil výrazu strhujícího svou děsivou zlověstností. Pavol Kubáň, podobně jako nedávno Csaba Kotlár, dostal v Liberci příležitost, která ho katapultovala mezi nejzajímavější osobnosti naší operní scény.

Alois Hába: Přijď království tvé v ostravském Divadle Jiřího Myrona (foto Martin Popelář)

Původní české operní novinky

Rok 2018 byl na původní české novinky bohatý i díky dvěma festivalům zaměřeným výslovně na soudobé opery – už zavedeným New Opera Days Ostrava a letos poprvé vyzkoušené Opera Nova na Nové scéně v Praze.

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na