Operní kukátko (16)

Philip Glass reviduje svou operu Appomattox
Závažná protiválečná opera amerického skladatele – minimalisty (toto zařazení skladatel většinou odmítá, a označuje se za autora repetitivní hudby) Philipa Glasse Appomattox na libreto významného anglického moderního dramatika a také libretisty Christophera Hamptona měla premiéru v říjnu 2007 v San Francisku. Libreto jednak vychází ze skutečné události amerických dějin ze závěrečných dnů občanské války, konkrétně z bitvy u Appomattoxu 9. dubna 1865, která byla poslední bitvou americké občanské války, a jednak z událostí dvacátého století. Libretista symbolicky spojuje skutečný soudní proces generálů Leeho (poraženého představitele Konfederace) a generála Granta z Unie, s výjevy a postavami amerických dějin druhé poloviny dvacátého století jako byli Martin Luther King, prezident Lyndon B. Johnson, tak aby propojil obě linie boje o občanská práva v Americe devatenáctého a dvacátého století. Světová premiéra přepracované verze v National Opera ve Washingtonu (14. listopadu 2015) v režii Tazewella Thompsona a pod taktovkou Dante Santiago Anzoliniho položila zřejmě více otázek než odpovědí.

Posílení linie dějin dvacátého století v celkovém rozložení příběhu zbavilo celek dramatické konzistence a opera má nyní příliš mnoho hrdinů. Představení díla o dvou katech (80 + 80 minut) tak zcela nepřesvědčilo, i když premiéra byla přední společenskou událostí nastávající sezony, již vzhledem k námětu i místu konání. Nastudování provází několik doprovodných diskuzí se skladatelem, libretistou a také diskusním panelem o odkazu americké občanské války.

Mistři pěvci norimberští v San Francisku
Velký úspěch sklidila středeční premiéra Wagnerovy jediné komické opery v San Francisco Opera v nastudování, jež je koprodukováno s Chicago Lyric Opera a s Glyndebourne Festival Opera. Zkušený režisér sir David McVicar přenesl děj z poloviny šestnáctého století do raných let devatenáctého století (tedy doby narození Richarda Wagnera), výtvarně inscenace evokuje historizující směry, především v Německu rozšířenou novogotiku.

Režisér nijak s dějem neexperimentuje a zachovává věrnost Wagnerovu ději. Sir Mark Elder debutuje jako dirigent v sanfranciské opeře a velký úspěch měli i zpěváci: skvělý barytonista James Rutherford jako Hans Sachs, tenorista Brandon Jovanovich (který zdárně překonal ohlášenou indispozici ve třetím aktu) a sopranistka Rachel Willis-Sørensen jako Eva.

Donizettiho neznámá opera Betly v Berlíně
V koncertním provedení poznali berlínští posluchači prakticky neznámou operu Gaetana Donizettiho Betly ossia La capanna svizzera (Betly aneb Švýcarská chaloupka) z roku 1836 (původní verze o jednom aktu, přepracovaná verze ve dvou aktech z roku 1837). Dvouaktovou verzi alpské romance provedlo seskupení Berliner Operngruppe s dirigentem Felixem Kriegerem, který se specializuje na znovuvádění operních rarit.

Sentimentální příběh pro pouhé tři zpěváky má složitou genezi libreta, pro které byly použity skladatelem starší operní a singspielové německé a francouzské texty. Prapůvodní látkou je text k singspielu Jery und Bätely Johanna Wolfganga von Goethe z roku 1780, který byl v průběhu konce osmnáctého i devatenáctého století zhudebněn vícekrát, ale námět přešel i do okruhu francouzské, respektive italské opery. V Berlíně sóla zpívala sopranistka Laura Giordano (titulní hrdinka Betly), barytonista Bruno Taddia (její bratr Max, seržant ve švýcarské armádě) a tenorista Adrian Strooper (chudý sedlák Daniele), který zaskočil pět dnů před premiérou za onemocnělého kolegu. Betly je jednou ze sedmdesáti čtyř oper slavného italského skladatele a český divák by si jistě zasloužil poznat i další méně známá díla tohoto mistra melodie.

Scarlattiho Kain a Abel v Postupimi
Oratorium, spíše pak opus ve tvaru církevní opery Alessandra Scarlattiho Cain overo Il primo omicidio (Kain aneb První vražda) z roku 1707 na libreto Antonia Ottoboniho provedl soubor Potsdamer Winteroper v prostoru Friedenskirche pod názvem Kain und Abel.

Dílo se starozákonním příběhem režírovala Andrea Moses (známá například svou poslední režií Mistrů pěvců norimberských v Berlíně), dirigoval Bernard Forck. Mezi vystupující najdeme třeba známou sopranistku Taliu Or v roli Evy. Premiéra představení 20. listopadu a po ní následuje pět listopadových repríz. Více než aktuální téma v dnešních dnech.

Exotická Lakmé v Calgary
Vedle vzrůstajícího zájmu o exotické Bizetovy Lovce perel sledujeme častější inscenování Delibesovy opery Lakmé, která je situována do Indie v době indické nadvlády v polovině devatenáctého století. Současná inscenace v Calgary v Jubilee Auditorium (jako koprodukce s Opérou de Montréal a Australia Opera) a s premiérou 14. listopadu 2015 pokračuje ještě dalšími třemi reprízami.

Nastudování této opery vždy stojí a padá s kvalitním obsazením hlavní role – v tomto případě titulní roli krásné hindské kněžky ztělesňuje přední kanadská koloraturní sopranistka Aline Kutan, pěvkyně původně arménského původu, která přišla do nové vlasti s rodiči z Turecka ve věku deseti let. Kritika se předhání v superlativech při hodnocení jejího výkonu, kvalitním partnerem je jí tenorista Ryan MacPherson jako Gerald. Režie je realistická s důrazem na výpravnost.

A jitra jsou zde tichá v Číně
Působivá válečná novela ruského spisovatele Borise Vasiljeva A jitra jsou zde tichá i podle ní natočený film s námětem tragického osudu ženského oddílu obklíčeného německým vojskem během Velké vlastenecké války roku 1942 byly námětem pro stejnojmennou operu Kirilla V. Molčanova (1973) a opera se hrála i u nás, například v Národním divadle v Praze roku 1975. Námět nebyl ani agitkou a ani prvoplánovým popisem ruského hrdinství, jako spíše antimilitaristickým poselstvím o běžném člověku v soukolí války, z něhož není úniku. Opera skýtala navíc řadu herecko-pěveckých příležitostí pro dvanáct sólistek a jen dva mužské hlasy. Stejný námět v současnosti zhudebnil čínský skladatel Tang Jianping jako zakázku na novou operu National Centre for the Performing Art v Pekingu pod totožným názvem. Námět byl vybrán k sedmdesátému výročí ukončení druhé světové války. Opera byla premiérována 5. listopadu 2015 a po ní následovaly tři reprízy.

Bernsteinova Mše v Česku
Zásadní dílo moderního hudebního divadla – Mass (Mše) Leonarda Bernsteina z roku 1971, bude na jaře roku 2016 nastudována pro zájezdová vystoupení v několika českých a moravských městech (Brno, Ostrava, České Budějovice, Praha, Hradec Králové) a produkční tým nevylučuje ani reprízy za hranicemi Česka. Tento monumentální theater piece for singers (divadelní dílo pro zpěváky) vyžaduje účast několika hudebních souborů různých žánrů (Blues band, komorní a perkusní orchestr), mnohačlenného dětského sboru a šestnácti zpěváků-herců s pohybovými schopnostmi. Na provedení díla se budou podílet členové například B-Side Bandu Josefa Buchty, sboroví zpěváci z Czech Ensemble Baroque a chlapecký sbor Pueri Gaudentes. Vnějším rámcem díla je římsko-katolická mše, vedená postavou zvanou Celebrant / Celebrující, v ní vystoupí známý herec, zpěvák a hudebník Vojtěch Dyk. Ten v tomto díle již v roce 1997 vystoupil jako Chlapec při provedení díla na nádvoří Pražského hradu, tehdy byl členem zmiňovaného dětského sboru Pueri Gaudentes. Po tříkolovém náročném konkurzu na role je projekt ve stádiu prvních zkoušek, které vede dirigent Oskar Rózsa a režiséři bratři Cabanové. Bernsteinovo dílo na pomezí opery, oratoria a muzikálu, které používá řadu stylových prostředků jako je gospel, blues, scat, operní a muzikálový zpěv i tradiční hebrejské zpěvy, je efektní žádostí o mír a sbratření. Tedy téma nejaktuálnější pro tuto dobu. Navíc je to jedno z mála děl, které může pro svou naléhavost a přístupnost oslovit diváky napříč věkovým i hudebně zájmovým spektrem.

Angela Meade opakuje svou Normu
Americká sopranistka Angela Meade, známá českým divákům z přenosů z Metropolitní opery, se vrací do Los Angeles tentokráte v obnoveném nastudování Belliniho Normy v divadle Dorothy Chandler Pavilion.

Normu Meade zpívala již v Metropolitní opeře a ve Washingtonu, a také na prestižním americkém festivalu v Caramooru v koncertním provedení. Partnery jí budou mezzosopranistka Jamie Barton (Adalgisa), tenorista Russell Thomas (Pollione) a basista Morris Robinson. Pěvkyně má tuto roli za zatím největší výzvu své kariéry a hodnotí ji slovy: „Norma je považována za operní Mount Everest.“

Kurt Streit nebude Peterem Grimesem
Známý rakousko-americký tenorista Kurt Streit nebude zpívat titulní roli v inscenaci Brittenova Petera Grimese v Theater an der Wien v prosinci 2015. Nahradí ho mladý kanadský tenorista Joseph Kaiser, který například v minulé sezoně zpíval Michela v curyšské inscenaci Julietty Bohuslava Martinů.

Joseph Kaiser ještě jako baryton vyhrál druhou cenu v Domingově soutěži Operalia roku 2005, aby záhy (a také na doporučení poroty) přešel k tenorovému oboru a již roku 2007 debutoval v Metropolitní opeře jako Romeo v Gounodově opeře, a posléze jako Tamino z Kouzelné flétny, což je jeho zatím stěžejní role, kterou nazpíval a hrál i ve filmu, tedy v anglické verzi The Magic Flute známého anglického herce a režiséra Kennetha Branagha. V mnoha inscenacích vystupuje Peter Grimes jako zralý až postarší muž, obsazení mladého pěvce může vnést do inscenace nečekané souvislosti. Opera Plus přinese recenzi inscenace.

Rozhovor týdne

Mezzosopranistka, původem z Bavorska, Michaela Schuster rozmlouvá především o své Čarodějnici v Humpredinckově opeře Hänsel und Gretel (Perníková chaloupka) v současné premiéře ve vídeňské Staatsoper. Opera Plus přinesla recenze z ohlasů v zahraničním tisku (najdete zde ).

Ale nejen o zajímavé a efektní roli, která ji baví, ale také o dlouhodobé spolupráci s dirigentem Christianem Thielemannem, wagnerovských rolích, její skvělé Kundry v Salcburku roku 2013 a její cestě k opernímu zpěvu, a také proč tak málo zpívala mozartovské party i o příští roli Waltrauty ve Wagnerově Soumraku bohů v Mnichově. Celé znění rozhovoru Toto je můj čas čarodějnic! najdete zde .

Opera v kině
Současný ředitel Metropolitní opery Peter Gelb mluví o finančních a uměleckých aspektech projekcí operních inscenací v světové síni kin. Letos je již prodáno osmnáct miliónů lístků (sobotní reklama před přenosem Bergovy Lulu anoncovala dokonce devatenáct miliónů), USA jsou sice největší trh, ale 65% objemu prodeje pochází zahraničí. Významně se na prodeji podílí především německy mluvící oblast – Německo a Rakousko. Peter Gelb dále zdůrazňuje nutnost inovující vizuality u nových projektů Metropolitní opery, které budou přenášeny jako přenosy do mnoha zemí světa, ale také o nárocích, které současní tvůrci mají.

Na to, co je základem světového úspěchu režiséra a výtvarníka Williama Kentridge v inscenaci Bergovy Lulu v Metropolitní opeře (mimo jiné v přenosu v Česku 21. listopadu 2015) se dozvíte v plném znění rozhovoru Das wäre sonst ein Todesurteil (To by byl jinak rozsudek smrti) – zde .

Operní nahrávka týdne
Mozart, Wolgang Amadeus – Les Mystères d’Isis (Isidina tajemství). Le Concert Spirituel, dirigent Diego Fasolis. Glossa – GCD 921630 (2 CD). Opravdu nemáte mezery v hudebním vzdělání, nejde totiž o „neznámou“ francouzskou Mozartovu operu. Isidina tajemství jsou totiž důkladným přepracováním Kouzelné flétny s ohledem na francouzského diváka. S Napoleonovými výboji a jeho zájmem o orientalistiku jako obor se francouzská armáda a také badatelé dostali do Egypta. Díky jejich objevům a mnoha předmětům, které se převezly do Francie, vznikla doslova „egyptománie“. Cokoliv, co souviselo s prastarou egyptskou kulturou, náboženstvím a jazykem, bylo módní, a to ještě dávno předtím, než bylo uspokojivě rozluštěno hieroglyfické písmo. Takzvaná Rosettská deska byla přivezena roku 1799, a Jean-François Champollion publikoval svůj výklad o hieroglyfech a jejich překladu v úplnosti až roku 1824. Francouzští divadelníci velmi pohotově reagovali na egyptskou módu, a tak vznikala díla inspirovaná faraonským dvorem nebo jejich velmi zkreslenými představami o staroegyptské mytologii. Vzhledem k tomu, že Mozartova Kouzelná flétna byla považována pro francouzského diváka jako hůře srozumitelná, byl děj přepracován Ludwigem Wenzelem Lachnithem ve francouzském překladu Étienna Morela de Chédeville pro pařížské uvedení roku 1801. Upravovatel i překladatel dodrželi hlavní linie Schikanederova libreta, ale hudebně jde vlastně o mozartovské pasticcio, vedle většiny hudby z Kouzelné flétny obsahuje i čísla z jiných jeho oper. Čtyřaktová opera neobsahuje mluvené slovy, ale recitativy, a jsou samozřejmě zařazeny francouzským publikem oblíbené balety v exotické výpravě. Postavy jsou většinou přejmenovány, jen Pamina zůstává Paminou (stejně jako první až třetí bezejmenná dáma) a Sarastro se mění například na Zarastra, ostatní charaktery nesou zcela odlišná jména. Půvabná nahrávka vznikla na základě koncertů během roku 2013 a byla realizována v Salle Pleyel téhož roku.

Nahrávku doprovází booklet s vícejazyčným textem a také studií s objasněním vzniku celého díla. Za dirigentským pultem zastoupil obvyklého Hervého Niqueta u jeho souboru zdárně Diego Fasolis. Zajímavý titul, který velmi příjemně doplňuje historii přijímání Mozartova díla v první vlně mimo německy mluvící země.

Kniha týdne
Kehrmann, Boris – Vom Expressionismus zum verordneten „Realistischen Musiktheater“. Walter Felsenstein – Eine dokumentarische Biographie 1901 bis 1951 (Od expresionismu k uspořádanému „realistickému hudebnímu divadlu“. Walter Felsenstein – dokumentační biografie 1901 až 1951). Dva svazky. Marburg, Tectum Verlag 2015. 1372 stran (celkem). ISBN 978-3-8288-3266-4. První část monumentálního projektu k životu a dílu světově proslulého operního režiséra Waltera Felsensteina (1901–1975), původem z Rakouska a později proslaveného režiséra a ředitele v Komische Oper Berlin, odhaluje v mnoha komentovaných dokumentech nejen jeho cestu k opeře, četné úspěchy i jako činoherního režiséra, ale také jeho osobní život a dramatické peripetie válečných let.

Kniha obsahuje i objemný teoretický diskurs k jeho režisérským metodám i jeho politickému názoru a postavení v rámci tehdejší Deutsche Demokratische Republik. Objevná kniha pro zájemce o operní režii a historii moderní opery vůbec.

Operní úsměvy

Augustin Eugène Scribe (1791–1861), jeden z nejslavnějších libretistů devatenáctého století pro řadu francouzských a italských skladatelů (mimo jiné pro opery Favoritka, Nápoj lásky, Židovka, Afričanka, Hugenoti, Prorok, Hrabě Ory, Sicilské nešpory, Maškarní ples a mnohé další a některé z nich vznikly ve spolupráci s dalšími literáty), byl i autorem množství činoherních textů. Ty, stejně jako jeho operní libreta, vynikající komplikovaným dějem s mnoha překvapivými zvraty, převleky a intrikami. Scribovým cílem bylo, aby divák nemohl odhadnout děj dopředu. Dodnes se příležitostně hraje i na českých jevištích jeho historická komedie Sklenice vody. Ve zralém věku ho jednou jeho přátelé pozvali na provedení hry, kterou napsal v mladém věku, aniž si jen matně vzpomínal. Představení se konalo v divadle na předměstí Paříže a Scribe seděl s přáteli v čestné lóži při premiéře. Ve druhém dějství, kdy se zápletka zauzlovala, zamumlal slavný autor sám k sobě: „To jsem zvědav, jak se z toho zase dostanu!“