Operní kukátko (2)

Týden od 10. do 16. srpna 2015
Rossiniovské festivaly v Pesaru a Bad Wildbadu uvádějí neznámé Rossiniho opery a kantáty, často v podání předních specialistů – belcantistů. Loutková operní představení pro děti i rodiče ve Vídni a Salzburgu. Opera zezadu – turistické prohlídky operních domů a další typy a také o dvou filmech o „nejhorší pěvkyni všech dob“ Florence Jenkins Foster. 
Rossiniovské festivaly
Pesaro
Italský festival nabízí letos v Čechách neprovozovaná a neznámá operní díla. Ze Straky zlodějky je uváděna koncertně pouze předehra. V Pesaru ji nastudoval pro čtyři představení přední specialista na Rossiniho dílo dirigent Donato Renzetti, který zde často diriguje. V režii Damiana Michieletta zpívá Ninettu i u nás známá Nino Machaidze. (Představení: 10., 13., 16., 19. srpna v Arena Adriatica.) Zcela neznámé českému opernímu divákovi zůstávají komické opery La gazetta (Noviny) (11., 14., 17., 20. srpna) a L’inganno felice (Šťastný omyl) (12., 15., 18., 21. srpna), obě uváděné v místním Teatro Rossini. V souboru první z nich je ohlášeno několik známých jmen: Nicola Alaimo, Vito Priante a Maxim Mironov. Tradičně uváděná Cesta do Remeše ve dvou reprízách (14., 17. srpna) dává příležitost každoročně mladým zpěvákům. Koncertním lákadlem se stalo nastudování Rossiniho Messa di Gloria a dvou jeho kantát Il pianto d´Armonia sulla d´Orfeo (Nářek Harmonie nad smrtí Orfeovou) a La morte di Didone (Didonina smrt), kde vystupuje i koloraturní tenorista Juan Diégo Floréz pod taktovkou pilného Donata Renzettiho (15. a 18. srpna). Program doplní také provedení Stabat Mater a obvyklý cyklus pěveckých recitálů Concerti di Belcanto (letos mimo jiné s koncerty Olgy Peretyatko a Nicoly Alaima). Český posluchač se zatím musí spokojit s výbornými nahrávkami Rossiniho kantát v nastudování Riccarda Chaillyho, která vyšla na labelu Decca.

Bad Wildbad
Festival Rossini in Wildbad: Belcanto Opera Festival, jak zní oficiální název celé akce, nabízí shodou okolností také inscenaci L´inganno felice (Šťastný omyl) v nastudování jiného rossinivského experta – Antonina Foglianiho (11., 17., 23. července). Tento dirigent také řídí první německé nastudování Rossiniho opery Bianca e Falliero (tři představení).Letošní festivalový ročník nabízí skutečné rarity – salónní operu pro čtyři zpěváky Le cinesi (Číňanky) (1831) zpěváka, skladatele a pěveckého pedagoga Manuela Garcíi, který se ale „proslavil“ hlavně jako otec a učitel svých dcer Marie Malibran a Pauline Viardot-García. Oblíbené libreto této azione teatrale (blíží se tvaru zámecké oslavné serenáty) básníka Pietra Metastasia s pseudorientálním dějem zkomponoval například již Christoph Willibald Gluck (1754). Zcela neznámá zůstává opera Il vespro siciliano (Sicilské nešpory) (1843) německého romantického skladatele Petera Josepha von Lindpaintnera, ovlivněného Carlem Mariou von Weberem. Nad současným nastudováním díla (25. července) se stejným námětem jako Verdiho Sicilské nešpory (1855) převzaly záštitu šlechtické kruhy. Kritiky se ale shodují, že opera je zdlouhavá a zůstane hudební kuriozitou.

Salcburk
Velký festivalový úspěch zaznamenala německá sopranistka Christiane Karg se svým komponovaným písňovým recitálem věnovaným Středomoří a Paříži (11. sprna). Písně Huga Wolfa, Xaviera Montsalvatgeho, Henriho Duparca, Maurice Ravela, Reynalda Hanna, Charlese Koechlina, Francise Poulenca a Samuela Barbera přednesla půvabná pěvkyně s obdivuhodnou kulturou a inteligencí, přičemž krásu jejího vokálního materiálu se obdivovala již řada kritiků a milovníků hudby.Škoda, že na české koncertní scéně takřka chybí recitály tohoto druhu. Stále převládají operní recitály s velmi známými čísly a přídavky můžete takřka najisto odhadnout (sázka na jistotu je O mio babbino caro z Gianniho Schicchiho, které zařazuje snad většina sopranistek všech oborů).

Festival uvedl také 15. srpna koncertní provedení Weillovy a Brechtovy Třígrošové opery v nastudování souboru Ensemble Modern pod řízením HK Grubera, předního weillovského specialisty (ten také zpíval roli Jonathana Jeremiah Peachuma). Obsazení se skládalo jak z operních zpěváků (Hanna Schwarz jako Peachumova manželka), tak zpěváků jiných oborů (Max Raabe jako Mackie Messer). Koncert přinesl zajímavé srovnání k jevištně uváděné verzi na festivalu (její recenzi převzatou ze zahraničního tisku jsme zveřejnili zde).

Grafenegg
14. srpna se vlastní festival otevřel koncertním provedením scénické kantáty Carla Orffa Carmina burana s vynikajícím sólistickým obsazením (Daniela Fally, Toby Spence, Michael Volle). Koloraturní sopranistka Simone Kermes 15. srpna vystoupila na recitálu s áriemi Porpory, Hasseho a Vivaldiho. Doprovázel ji soubor La Folia Barockorchester, se kterým zpěvačka nyní spolupracuje.

Torre del Lago
Festival Pucciniano. Pucciniovský festival pokračuje reprízami Madama Butterfly s působivou Silvanou Froli v hlavní roli.Bohužel nad vedením festivalu visí stín vážné nehody tenoristy Marca Voleriho, který se zranil při pádu během poslední scény při repríze Turandot 7. srpna. Tenorista spadl nekontrolovaným pádem z výše více než 2 metrů a zlomil si obratel a způsobil si četné zhmožděniny. Vážné a smrtelné pády na jevišti provázejí operu už od počátku jejich dějin, a to přes stále přísnější bezpečnostní opatření.

Ravinia Festival (Illinois, USA)
Velký úspěch sklidila finská sopranistka Karita Mattila s písňovým recitálem (10. srpna) s díly Brahmse, Duparca, Sibelia, Strausse a také Aulise Sallinena, finského skladatele, kterého zpěvačka ráda propaguje v zahraničí. Jeden z nejstarších open-air festivalů na území USA tento koncert rychle a zcela vyprodal, byť lístky nebyly nejlevnější (40 nebo 60 dolarů, 10 na vzdálený trávník, 75 dolarů ve spojení s koncertu s večeří – večerním bufetem).

Loutková operní představení v Rakousku
V souvislosti se semiloutkovým provedením Cavalliho opery La Calisto (recenzi jsme přinesli zde), jejíž provedení jsem zřejmě ocenil asi více než další recenzentky (například Helena Havlíková v Lidových novinách, 12. srpna, strana 8 nebo Věra Drápelová na iDNES.cz) se připomíná možnost návštěvy loutkových divadel s operním repertoárem. Salzburger Marionettentheater, nejstarší kontinuálně existující loutková scéna na světě, v letní sezoně uvádí vedle představení Za zvuků hudby podle stejnojmenného muzikálu, Petr a vlk i Sněhurka a 7 trpaslíků, také velmi úspěšnou inscenaci Mozartovy opery Kouzelná flétna, a to hned ve dvou verzích pro malé a starší diváky (v jednohodinové, respektive dvojhodinové délce). Inscenace je provázena nahrávkou Ference Fricsaye.Divadlo založil již roku 1913 profesor Anton Aicher a vedle stálé scény se vydává i na zájezdy do německy mluvících oblastí mimo hlavní salcburskou festivalovou sezonu. Vídeňská loutková scéna Marionettentheater in Schönbrunn (přímo v zámeckém areálu) uvádí shodně také dvě délkově rozdílné verze Kouzelné flétny. Pokud jste na cestách s dětmi, určitě neváhejte. Loutkové provedení je ideální průprava pro návštěvu ve velkém kamenném operním divadle. Dospělí i jejich potomci ocení krásu loutek na obou scénách.

Prohlídky operních divadel v zákulisí
Řada menších i velkých operních domů nabízí prohlídku divadla i zákulisí během prázdninových měsíců, a někdy i celoročně v závislosti na podmínkách provozu, zkoušek a tak dále. Vídeňská Staatsoper pořádá během července a srpna až šest prohlídek denně (v září dvě až tři denně) v délce čtyřiceti minut, a to dokonce vedle němčiny ještě v dalších sedmi jazycích. Ceny mírné: 7.50 eur (dospělí) / 6 eur (důchodci) / 3.50 eur (děti a studenti). Londýnská Covent Garden pak nabízí tři druhy prohlídek – zákulisní pětasedmdesáti minutovou zpravidla tři denně (v ceně 12 / 7 liber), pětačtyřiceti minutová s návštěvou historického hlediště a speciální pro znalce a fanoušky (na objednávku). Obdobně můžete navštívit i benátské Teatro La Fenice a další. Velký úspěch sklízelo s prohlídkami také v minulosti i plzeňské Divadlo J. K. Tyla.

Operní osobnost týdne
Operní režisér Harry Kupfer slaví 12. srpna osmdesáté narozeniny. Jeho první samostatnou režií byla inscenace Rusalky v Halle roku 1958, pokračoval na operních scénách v Stralsundu, tehdejším Karl-Marx-Stadtu, Výmaru a Drážďanech. V letech 1981–2002 vykonával funkci šéfrežiséra v Komische Oper v Berlíně, a svými inscenacemi formoval její dlouholetý profil. Když tuto scénu opouštěl, počet jeho inscenací zde byl sedmatřicet titulů. V roce 1978 poprvé režíroval na bayreuthském festivalu (Bludný Holanďan) a pak prakticky na všech významných evropských a světových scénách. Důsledně se také věnoval inscenování soudobé německé operní tvorby, a řada děl skladatelů (Udo Zimmermann, Aribert Reimann, Siegfried Matthus) vděčí za část operního úspěchu právě Kupferovi. Postupně svůj zájem rozšiřoval i na mimoněmeckou tvorbu (oblíbenými díly jsou opery Richarda Strausse a Richarda Wagnera). Jeho realistické divadlo, postavené na psychologickém ztvárnění hlavních hrdinů, ale s poetickými tendencemi, které se promítají do výtvarné složky inscenace, je zásadním přínosem pro operní režii posledního půlstoletí. Harry Kupfer až na výjimky není experimentátorem na operní scéně, ale jeho postupy mají nadnárodní účinek, a vždy přesné i promyšlené spojení s hudební složkou. I ve svém věku velmi vitální umělec stále pracuje, reprízy jeho inscenace Růžového kavalíra opět jistě zaujmou salcburské publikum (čtyři představení ve dnech 20. – 28. srpna). Nové inscenace chystá například pro Franfurkt nad Mohanem (Glinkův Ivan Susanin). Harry Kupfer dosud nerežíroval v Čechách, a tak ho směle můžeme doplnit na seznam režisérů, jejichž režijní práce bude v nejlepším případě znát ze záznamu.

Operní obraz týdne
Tentokrát spíše architektura. Budova nového plzeňského divadla (ideový návrh portugalské architektonické kanceláře Manuela Graça a Egas José Vieira Arquitectos – Contemporânea Lda v konečném architektonickém projektu projekční kanceláře Helika) byla zařazena do širší nominace architektonické soutěže Nejlepší stavba v České republice za rok 2014.
Kniha týdne
Bing, Rudolf: A Knight at the Opera. První vydání: Putnam 1981 (ISBN-13: 978-0399126536, v angličtině). Tentokrát antikvární titul, který se ke mně dostal během dovolenkového pobytu. Velký úspěch prvního svazku vzpomínek Rudolfa Binga, legendárního generálního ředitele Metropolitní opery po dobu více než dvacet let (česky 5000 večerů v opeře. Praha, Supraphon 1988) autora přivedl k sepsání druhého svazku. Název je slovní hříčkou, která souvisí s udělením šlechtického titulu anglickou královnou. Ač se Bing v několika místech opakuje a rozmělňuje obsah prvé knihy, i tento svazek čtenáři přibližuje okolnosti jeho práce, ale i jeho soukromého života (například v melancholické kapitole o ošetřování jeho manželky Niny po mozkové mrtvici). Pro callasovce je ale kniha naprostou nutností, protože uvádí přepisy Bingových dopisů se slavnou pěvkyní, kterou chtěl znovu získat pro další spolupráci v Metropolitní opeře po roce 1965 – různými smělými dramaturgickými nabídkami (Poulencova opera Lidský hlas a především pantomimická role v baletu Richarda Strausse Josefská legenda). Zajímavá je i kapitola, proč se někteří pěvci přes všechny předpoklady nestanou světovými hvězdami – tedy, co dělá operní hvězdu hvězdou.
Nahrávka týdne
V polovině srpna na světové trhy uvádí label Melodiya zrestaurovanou nahrávku Pucciniho Tosky, která vznikla na pomezí let 1973/1974 v Moskvě. Legendární studiová nahrávka zachycuje výkony tří skvělých pěvců v jejich nejlepším období: Tamara Milaškina (Tosca), Vladimir Atlantov (Cavaradossi) a Jurij Mazurok (Scarpia) – (dirigent Mark Ermler, orchestr Velkého divadla v Moskvě). Snímek vyniká obrovským dramatismem, výrazovou dynamikou a sílou „velkých“ hlasů, které jsme mohli v pozdějších letech poznat i na koncertech a operních hostováních v Praze.

Florence Jenkins Foster
Osudy „postrachu pro uši“, tedy bohaté dědičky, která si usmyslela, že se stane koloraturní pěvkyní (a dokázala naplnit Carnegie Hall) známé v Čechách především ze zábavné komedie Je úchvatná! Petera Quiltera s výbornou Jaroslavou Kretschmerovou v hlavní roli v nastudování pražského divadla Kalich. Na Slovensku ji hrála a zpívala třeba Kamila Magálová v Slovenském národním divadle v Bratislavě. Její život i zatvrzelost inspirovaly v současnosti dva filmy. Na festivalu v Benátkách byl ve světové premiéře uveden film Marguerite francouzského režiséra Xaviera Giannoliho, který byl natáčen ve francouzsko-české koprodukci v mnoha českých lokacích a v interiérech pražského Divadla na Vinohradech (fotoreportáž z natáčení jsme přinesli zde). Hlavní hrdinkou je smyšlená zámožná postava milovnice opery Marguerite Dumont, která se chce stát operní zpěvačkou. Scénář filmu je inspirován osudy Florence Jenkins Foster (ale přenesen do francouzských reálií dvacátých let dvacátého století) a v hlavní roli vystupuje přední francouzská komediální herečka Catherine Frot.

Druhý anglicko-americký projekt je právě natáčen. První klapka padla v květnu 2015 v Londýně. Na základě scénáře Nicoly Martina sledujeme delší životní úsek ze života Florence Jenkins Foster. Hlavní roli si určitě užívá slavná Meryl Streep, která ostatně má za sebou tři roky univerzitního studia operního zpěvu a dokáže zpívat nejrůznější žánry (filmový muzikál Mamma Mia! nebo country vystoupení ve filmech Pohlednice z Holywoodu a Zítra nehrajeme). V dalších rolích vystupuje například Hugh Grant jako její partner a manažer St. Clair Bayfield a John Kavanagh jako dirigent Arturo Toscanini.Trumfem filmu vedle hlavní představitelky je ale režisér, mistr historických stylů, Stephen Frears, a k jeho schopnostem stačí vyslovit název jiné jeho slavné režisérské práce – Nebezpečné známosti.

Foto archiv, Patrick Pfeiffer, © Salzburger Festspiele / Marco Borrelli, Festival Pucciniano, Salzburger Marionettentheater, © Georg, Pavel Křivánek