Operní kukátko (7)
Kent Nagano a Trojané v Hamburku
Dirigent Kent Nagano převzal po Simone Young projekt Berliozových Les Troyens (Trojané). Jedno z nejrozsáhlejších děl operní literatury zažilo minulý týden skvělou premiéru pod jeho taktovkou a v režii Michaela Thalheimera, který v hansovním městě jako operní režisér debutoval. Thalheimer, mimořádně oceňovaný činoherní režisér v německy mluvících zemích, vytvořil divadelní koncept plný monumentality s vydatnou dávkou krvavých efektů, ale bez režijních excesů. Diváky nadchli představitelé titulních rolí: Catherine Naglestad (Kassandra), Elena Zhidkova (Didone) a Torsten Kerl (Aeneas), jehož – jak se zdá podle kritik – ale obě dámy trochu zastínily.
Bergův Vojcek v Curychu
Inscenace opery Albana Berga v Opernhaus Zürich sklidila úspěch u kritiky i diváků. Hudebního nastudování se ujal Fabio Luisi, který bude řídit první sérii sedmi představení v září (premiéra 13. září 2015) a na začátku října. Skvělým Vojckem se ukázal všestranný Christian Gerhaher, zpívající rozličné barytonové i basové party od Monteverdiho přes Haydna až k opeře dvacátého století. Pěvec se také výrazně specializuje na německou romantickou písňovou literaturu, ze které nahrál řadu děl. Marií mu byla nám dobře známá Gun-Brit Barkmin, pražská Elina Makropulos, Gloriana a Salome. Operu provedenou ve výrazném expresionistickém výtvarném i hereckém klíči režíroval Andreas Homoki.
La traviata Roberta Wilsona
Soubor Landestheater Linz uvedl s velkým úspěchem Verdiho La traviatu v režii Roberta Wilsona (naši recenzi najdete zde). Slavný režisér inscenuje svým obvyklým stylem v abstraktní náznakové dekoraci a důležitým stylotvorným prvkem celého představení je komplikovaná světelná režie (John Torres).
V hlavní roli sklidila velký ohlas sopranistka Myung Joo Lee. Projekt byl původně zamýšlen pro Teatro Real Madrid a vznikl ještě na popud intendanta Gérarda Mortiera, který nedávno zemřel na rakovinu. Režisér tuto současnou inscenaci Mortierovi věnoval.
David Pountney režíroval Rossiniho Viléma Tella v Ženevě
Britský režisér David Pountney, pracující před několika lety opakovaně i v České republice, režíroval původní francouzskou verzi Rossiniho opery v Grand Theatre v Ženevě. Po nedávné inscenaci téhož díla v londýnské Covent Garden, která vyvolala diskuzi i určitou dávku nevole pro příliš explicitní scénu sexuálního násilí (i když jako celek byla inscenace kritiky považována za spíše nudnou), ženevská inscenace sklízí převážně jen kladné ohlasy. Pountneyho režie je hodnocena jako velmi promyšlená a vysoce je ceněn i sólistický ansámbl v čele s Jeanem-Françoisem Lapointem (Tell) a tenoristou, rossiniovským specialistou, Johnem Osbornem, kterého známé z přenosů z Metropolitní opera (Armida, La donna del lago). Osborn ostatně zpíval Arnolda i v londýnské inscenaci a může obě inscenace porovnat.
Simon Rattle diriguje Schönberga i Psycho
Dirigent Sir Simon Rattle připravil na minulý týden pro koncert s Berliner Philharmoniker mimořádný program. V úvodu zazněla Čtvrtá symfonie a scéna pro orchestr Pan a Syrinx dánského skladatele Carla Nielsena. Pak následovalo krátké hudební drama Die glückliche Hand (Šťastná ruka) Arnolda Schönberga. Zvláštní dílo v délce cca 25 minut je velmi zřídka uváděné a skladatel především zamýšlel jeho jevištní podobu. Dílo nemá děj v divadelním smyslu, je to především hudební vyjádření emočních stavů (stejně jako mnohem úspěšnějšího monodramatu téhož skladatele Die Erwartung – Očekávání). Skladatel předpokládal a také v partituře předepsal světelnou režii pro ilustraci psychologických stavů. Sólistou díla byl barytonista Florian Boesch, doprovázený sborem Rundfunkchor Berlin. Většina kritiků se shoduje, že dílu by prospěla jevištní podoba a prostor komornější, než je nový koncertní rozlehlý sál. Závěr večera tvořila svita z filmové hudby Bernarda Herrmanna ke klasickému snímku Psycho. Tento velmi efektní opus, který je stále (stejně jako řada jiných svit z filmových hudeb) podceňován, vždy na posluchače působí jako magnet.
Brundibár doma i v zahraničí
Krásova terezínská opera Brundibár na libreto Adolfa Hoffmeistra je nejen součástí programu Hudebního podzimu v Praze 9, kde byla provedena o víkendu v Parku přátelství na Proseku společnými silami Dětské opery Praha (která ji má léta v repertoáru a inscenace je přístupná i na cd a dvd), ale bude též vyvrcholením vídeňského festivalu EntArteOpera dne 30. září 2015. Polovečerní dílo provede známý sbor Mozart Knabenchor Wien a Mädchenchor, dirigovat bude Martin Sieghart. Slavnostní večer v prvé půli doplní terezínské opusy Pavla Haase, Gideona Kleina a Viktora Ullmanna. Vídeňský festival vedle komorního koncertu, dalšího koncertu s kabaretním terezínským programem zahrnuje i výstavu v aule vídeňské Akademie výtvarných umění se zápůjčkami z českých sbírek a interaktivními programy, které mají přiblížit podmínky umělecké tvorby a provádění hudebních děl v táboře Terezín.
Děvčátko se sirkami Helmuta Lachenmanna
Opera podle tragické pohádky Hanse Christiana Andersena Das Mädchen mit den Schwefelhölzern (Děvčátko se sirkami), kterou zkomponoval německý skladatel Helmut Lachenmann (narozen 1935), patří k nejúspěšnějším operním titulům žijících skladatelů naší doby. Dílo bylo premiérově uvedeno v Hamburku roku 1997 a pak nastudováno na řadě dalších německých a rakouských scén; v současnosti je k vidění například v Hamburku, Stuttgartu a Berlíně. V premiéře 18. září také dílo uvedla opera ve Frankfurtu nad Mohanem. Temné dílo podpořila bezútěšná režie Benedikta von Petera, který podpořil inscenaci videoprojekcemi.
Dirigoval Erik Nielsen. Opera rozdělená do tří kratších aktů má zvláštní obsazení: Děvčátko (soprán a pantomimická role), Matka (němá role) a Sbor šedých postav (pantomima).
Salieriho neznámá opera v Londýně
Britské operní seskupení Bampton Classical Opera, které se zabývá uváděním operních děl v poloscénickém tvaru, nastudovalo pro několik zářijových představení komickou operu Antonia Salieriho La grotta di Trofonio (Trofoniova jeskyně) (1785) v divadle na St John’s Smith Square. Libreto Giovanniho Battisty Castiho, dvorního operního básníka na vídeňském dvoře, vykazuje podobnost s Mozartovou operou Così fan tutte. Opera sice již disponuje prvotřídní nahrávkou (soubor Les Talents Lyriques, dirigent Christophe Rousset), ale její jevištní podoba je prakticky neznámá. Angličtí kritici chválí vtipnost inscenace.
Osobnosti týdne
Německá koloraturní sopranistka Diana Damrau odstoupila od hlavní role z produkce Donizettiho Lucie di Lammermoor v San Francisku. První představení této opery se mělo konat 8. října ve War Memorial Opera House. V produkci ji nahradí mladá sopranistka Nadine Sierra (narozená 1988), která tuto roli zpívala naposledy v dubnu v Opernhaus Zürich. Zpěvačka interpretuje jak lyrické mozartovské party, tak koloraturní role.
Diana Damrau se vzdala projektu nikoliv z důvodů vokální indispozice, ale příčinou je celková vyčerpanost. Lékaři ji nařídili minimálně deset týdnů úplného odpočinku a pěvkyně hodlá toto doporučení dodržet. Pokud si vzpomeneme na její nádherné koncertní vystoupení v Praze, do kterého vložila tolik energie, není se co divit…
Jiří Suchý nedostal povolení od nadace spravující odkaz Bertolda Brechta k provádění části jeho překladů v rámci galakoncertu divadla Semafor (více o tomto galakoncertu najdete zde). Tentokráte zasáhla nikoliv instituce strážící odkaz Kurta Weilla, ale Brechtova nadace. Jednání s oběma neústupnými institucemi bývají tvrdá a zpravidla žádná z nich neustupuje ze svých požadavků. Galavečer s programem weillovských písní bude nahrazen vzpomínkovým večerem na historii divadla Semafor a se dvěma novými šansony Jiřího Suchého.
Nová malba pro železnou oponu ve Wiener Staatsoper
Pěkná tradice, vzešlá ze spolupráce vedení Státní opery ve Vídni a museum in progress, každý rok zajišťuje novou malbu pro železnou oponu tohoto divadla. Nejde rozhodně o výtvarně malý úkol, výsledná malba přesahuje rozměr 176 čtverečných metrů. Tímto uměleckým úkolem byli od roku 1998, kdy tato tradice vznikla, pověřeni i světově známí umělci jako David Hockney, Cy Twombly, Richard Hamilton nebo Jeff Koons (opony od roku 1998 si můžete prohlédnout zde). Provedení se velmi různí a vzbuzují odborné i divácké diskuze. Nová malba bude odhalena 30. září 2015 a její autorkou je Francouzka Dominique Gonzalez-Foerster, která vystřídá dílo od Joan Jonas zvané Labyrinthische Endlosschleife (Nekonečné smyčky labyrintu – volně přeloženo).
Dominique Gonzalez-Foerster tento rok mimo jiné instaluje svoji velkou retrospektivní výstavu v Centre Georges Pompidou, tedy nejprestižnějším francouzském výstavním prostoru pro žijící umělce. Odhalení bude tradičně provázeno tiskovou konferencí a vydáním malé výtvarné verze opony jako číslovaného grafického listu. Dávno jsou již doby, kdy byla odhalena krásná opona Antonína Střížka v budově Státní opery v Praze….
Nahrávka týdne
Richard Wagner: Der fliegende Holländer (Bludný Holanďan). Bayreuth 1961, dirigent Wolfgang Sawallisch. Andromeda, CD5167 (2 CD).
Až dosud nevydaná živá nahrávka z bayreuthského festivalu z roku 1961 ze série šesti představení Wagnerovy rané opery. Třikrát zpíval titulní roli Franz Crass a třikrát kanadský basbarytonista George London.
Záznam s Crassem je dostupný jako sestřih z představení na labelu Philips, ale nahrávka představení s Londonem, které bylo vysíláno v rozhlase, nebyla dosud komerčně dostupná. Hlavním lákadlem ale zůstává tehdy teprve jednadvacetiletá Anja Silja v roli Senty, jejíž hluboce dramatické až vizionářské pojetí hraničící s hysterií až psychopatologií, se zapsalo nesmazatelně do interpretačních dějin této postavy.
Hlas této „zpívající herečky“ je ovšem otázkou osobního vkusu, ne každý je nadšen jejím tvořením tónů. I ostatní obsazení je prvotřídní z tehdejší generace wagnerovských festivalových zpěváků: Fritz Uhl (Erik), Josef Greindl (Daland) a další. Cena v rámci rakouského řetězce Hintermeier vskutku lidová: 9.99 euro.
Kniha týdne
Nikolaus Lehnhoff: Die Oper ist das Reich des Scheins. Die Inszenierungen von Nikolaus Lehnhoff. (Opera je říše plná záře. Inscenace Nikoluase Lehnhoffa). Hrsg. / sestavila Birgit Pargner. Henschel Verlag 2015. 256 s. ISBN-10: 389487774X.
Ještě před nedávnou smrtí tohoto významného režiséra na konci srpna byla vydána ve dvou jazykových mutacích (němčina, angličtina) obsáhlá reprezentativní publikace shrnující jeho režisérské dílo po dobu čtyř dekád aktivní režisérské práce. Kniha obsahuje fotografický materiál z třiceti inscenací, každou z nich doprovodil slavný režisér maximálně dvoustránkovým výkladem základních idejí inscenace, a také několik cenných rozhovorů (například k jeho inscenaci Wagnerova Prstenu Niebelungova), i soupis jeho režisérského díla. Úvodní esej napsala sestavitelka.
Foto archiv, Olaf Struck, (c) 2013 Gabriel Walther Media & Design, Forever (Warner), Merri Cyr, museum in progress, Andrea Kueppers
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
