Operní kukátko (6)

První premiéra v Covent Garden
Prvou premiérou londýnské Covent Garden bude Orphée et Eurydice – francouzská verze Gluckovy nejznámější opery. Premiéra je stanovena na 14. září a v hlavní roli vystoupí Juan Diego Flórez, který v této roli jevištně debutuje. Roli Eurydiky zpívá anglická sopranistka Lucy Crowe, Amora / Amoura pak Američanka Amanda Forsythe. Představení nastudoval přední specialista na starou hudbu John Eliot Gardiner se svým souborem English Baroque Soloist a sborové party obstará Monteverdi Choir. Velký zájem diváků i médií nebudí jen slavný tenorista v hlavní roli, ale také nastudování režisérského týmu (Hofesh Schechter, John Fulljames). První z nich je především významný choreograf, který vede mezinárodně uznávaný taneční soubor Hofesh Schechter Company. Druhý pak je režisérem, který v Covent Garden pravidelně inscenuje. První série této inscenace obsahuje osm představení do 3. října 2015.

Návrat oper Heinricha Marschnera
Dramaturgové začínají objevovat kvality operního díla Heinricha Marschnera (1795–1861), německého skladatele mezi Weberem a Wagnerem. Jeho romantická tvorba soustředěná především na operu (obsahuje však i cenné scénické hudby a písně) byla dlouhou dobu podceňována, když bylo upřednostňováno dílo Carla Marii von Webera. Náměty jeho dvou nejznámějších oper vykazují zájem o temnou stránku lidské osobnosti. Opera Der Vampyr (Upír) (1828) vychází z upírských příběhů byronovského okruhu. Hrůzostrašný příběh si svou magičností i erotickým nábojem nezadá s mnohými slavnými filmovými horory. V létě roku 2014 bylo dílo uvedeno jako letní produkce v Moritzburg Halle. Příští rok ho nastuduje například Komische Oper v Berlíně (premiéra 20. března 2016) a už teď ho avizuje sloganem, parafrázujícím text dopravních značek – „Achtung: Gruselgefahr!“ („Pozor: Nebezpečí hrůzy!“). Opera Hans Heiling z roku 1833 vychází z legendy z německo-českého pomezí na Chebsku o střetu světa podzemních sil a lidí. Na 19. září je stanovena premiéra v Regensburgu (dirigent Tom Woods, režie Florian Lutz), a již 13. září byla opera premiérována v Theater an der Wien ve Vídni ve skvělém obsazení (Angela Denoke, Katerina Tretyakova, Michael Nagy, Stephanie Houtzeel).Škoda, že Marschnerova efektní operní díla (například také Der Templer und di Jüdin / Templář a Židovka podle Scottova románu Ivanhoe) zatím nenašly místo na českých operních jevištích.

Opera a bulvár
Anna Netrebko se vdává. Jedna z největších operních hvězd současnosti řekne své „ano“ ázerbájdžánskému tenoristovi Yusifovi Eyvazovi 29. prosince tohoto roku.Obřad se bude konat v prostorách vídeňského Belvederu. Pěvkyně, která žije od roku 2013 odloučeně od uruguayského basbarytonisty Erwina Schrotta, je od srpna 2006 rakouskou státní občankou a Vídeň je místem jejího srdce i pobytu. Svatební obřad bude patrně jednou z nejsledovanějších událostí společenské sezony. Snoubenci by si přáli dalšího potomka. Anna Netrebko má ze vztahu s Erwinem Schrottem syna Tiaga Arua Schrotta, který žije nyní výhradně v její péči. Syn narozený roku 2008 je postižen lehkou formou autismu. „Nejkrásnější operní pár světa“ Netrebko – Schrott plnil společenské stránky periodik celého světa. Atraktivní sopranistky Anna Netrebko a Angela Gheorghiu vzkřísily fenomén operní divy, jež je známá jako hvězda popkultury osmnáctého a devatenáctého století (a popkulturou tehdy opera jako nejrozšířenější zábava bezesporu byla), kdy se operní kariéra i soukromý život zcela prolínaly. S nástupem filmu pak převzaly jejich postavení filmové herečky a na ně navázaly zpěvačky populární hudby. Kult operních div má ale v současnosti dvě stránky. Pozitivní je bezesporu široký zájem veřejnosti, mnohem širší, než je běžné operní publikum. Tento zájem zasahuje „uživatele“ nejen na poli opery, ale i módy a luxusního zboží, popřípadě filmu. Na druhé straně v naší voyeurské době poněkud odvádí pozornost od vlastních uměleckých výkonů.

Jiří Suchý a Kurt Weill
Víte, kdo je autorem textu nejznámějšího domácího překladu Morytátu Kurta Weilla ze Žebrácké opery na původní německý text Bertolta Brechta, který zpívá například i Miloš Kopecký ve známém televizním klipu? Není to Emil František Burian, který pořídil úplný překlad pro uvedení ve svém divadle v druhé polovině padesátých let dvacátého století, ani Ludvík Kundera, skvělý překladatel takřka veškerého Brechtova díla do češtiny. Byl to Jiří Suchý, kdo napsal text k tomuto hitu dvacátého století, a ten byl zařazován i do dalších uvedení díla. Nyní se Jiří Suchý (narozen 1931) rozhodl vrátit společně s Jitkou Molavcovou k Weillovu dílu.Jeho právě ohlášený galakoncert – Kurt Weill: balady a songy jinak obsahuje jak tento Morytát, tak dalších čtrnáct písní ze Žebrácké opery, Vzestupu a pádu města Mahagonny, hudební hry Happy End nebo psychoanalytického muzikálu Lady in the Dark, které budou uvedeny ve zcela nových překladech. Jak Jiří Suchý uvádí v rozhovoru pro Lidové noviny (12. září) – „Přesněji: z poloviny to jsou překlady, z poloviny ‚na motivy‘.“ V rozhovoru se umělec vyznává i z obdivu k Lottě Lenye, Weillově manželce a geniální interpretce jeho díla. Písně provedou Jiří Suchý a Jitka Molavcová za doprovodu piána a kontrabasu. Galakoncert, jehož výtěžek bude použit na finanční sanaci divadla Semafor, které se potýká s ekonomickými potížemi, bude natáčet také Česká televize. Lístek bude stát 2 500 korun a k večeru bude vydán triptych grafických listů (litografie Jiřího Suchého) s tématy právě z Brechtovy nejznámější hry Žebrácká opera (v ceně 9 000 korun). Jak na překlady a úpravy zareaguje citlivé Kurt Weill Foundation for Music, pečlivě hlídající veškerá provedení Weillova díla po světě, je otázkou. Již Národní divadlo v Praze při inscenování Žebrácké opery v roce 2009 muselo čelit mnoha požadavkům této instituce strážící skladatelův odkaz.