Operní kukátko (6)

První premiéra v Covent Garden
Prvou premiérou londýnské Covent Garden bude Orphée et Eurydice – francouzská verze Gluckovy nejznámější opery. Premiéra je stanovena na 14. září a v hlavní roli vystoupí Juan Diego Flórez, který v této roli jevištně debutuje. Roli Eurydiky zpívá anglická sopranistka Lucy Crowe, Amora / Amoura pak Američanka Amanda Forsythe. Představení nastudoval přední specialista na starou hudbu John Eliot Gardiner se svým souborem English Baroque Soloist a sborové party obstará Monteverdi Choir. Velký zájem diváků i médií nebudí jen slavný tenorista v hlavní roli, ale také nastudování režisérského týmu (Hofesh Schechter, John Fulljames). První z nich je především významný choreograf, který vede mezinárodně uznávaný taneční soubor Hofesh Schechter Company. Druhý pak je režisérem, který v Covent Garden pravidelně inscenuje. První série této inscenace obsahuje osm představení do 3. října 2015.

Návrat oper Heinricha Marschnera
Dramaturgové začínají objevovat kvality operního díla Heinricha Marschnera (1795–1861), německého skladatele mezi Weberem a Wagnerem. Jeho romantická tvorba soustředěná především na operu (obsahuje však i cenné scénické hudby a písně) byla dlouhou dobu podceňována, když bylo upřednostňováno dílo Carla Marii von Webera. Náměty jeho dvou nejznámějších oper vykazují zájem o temnou stránku lidské osobnosti. Opera Der Vampyr (Upír) (1828) vychází z upírských příběhů byronovského okruhu. Hrůzostrašný příběh si svou magičností i erotickým nábojem nezadá s mnohými slavnými filmovými horory. V létě roku 2014 bylo dílo uvedeno jako letní produkce v Moritzburg Halle. Příští rok ho nastuduje například Komische Oper v Berlíně (premiéra 20. března 2016) a už teď ho avizuje sloganem, parafrázujícím text dopravních značek – „Achtung: Gruselgefahr!“ („Pozor: Nebezpečí hrůzy!“). Opera Hans Heiling z roku 1833 vychází z legendy z německo-českého pomezí na Chebsku o střetu světa podzemních sil a lidí. Na 19. září je stanovena premiéra v Regensburgu (dirigent Tom Woods, režie Florian Lutz), a již 13. září byla opera premiérována v Theater an der Wien ve Vídni ve skvělém obsazení (Angela Denoke, Katerina Tretyakova, Michael Nagy, Stephanie Houtzeel).Škoda, že Marschnerova efektní operní díla (například také Der Templer und di Jüdin / Templář a Židovka podle Scottova románu Ivanhoe) zatím nenašly místo na českých operních jevištích.

Opera a bulvár
Anna Netrebko se vdává. Jedna z největších operních hvězd současnosti řekne své „ano“ ázerbájdžánskému tenoristovi Yusifovi Eyvazovi 29. prosince tohoto roku.Obřad se bude konat v prostorách vídeňského Belvederu. Pěvkyně, která žije od roku 2013 odloučeně od uruguayského basbarytonisty Erwina Schrotta, je od srpna 2006 rakouskou státní občankou a Vídeň je místem jejího srdce i pobytu. Svatební obřad bude patrně jednou z nejsledovanějších událostí společenské sezony. Snoubenci by si přáli dalšího potomka. Anna Netrebko má ze vztahu s Erwinem Schrottem syna Tiaga Arua Schrotta, který žije nyní výhradně v její péči. Syn narozený roku 2008 je postižen lehkou formou autismu. „Nejkrásnější operní pár světa“ Netrebko – Schrott plnil společenské stránky periodik celého světa. Atraktivní sopranistky Anna Netrebko a Angela Gheorghiu vzkřísily fenomén operní divy, jež je známá jako hvězda popkultury osmnáctého a devatenáctého století (a popkulturou tehdy opera jako nejrozšířenější zábava bezesporu byla), kdy se operní kariéra i soukromý život zcela prolínaly. S nástupem filmu pak převzaly jejich postavení filmové herečky a na ně navázaly zpěvačky populární hudby. Kult operních div má ale v současnosti dvě stránky. Pozitivní je bezesporu široký zájem veřejnosti, mnohem širší, než je běžné operní publikum. Tento zájem zasahuje „uživatele“ nejen na poli opery, ale i módy a luxusního zboží, popřípadě filmu. Na druhé straně v naší voyeurské době poněkud odvádí pozornost od vlastních uměleckých výkonů.

Jiří Suchý a Kurt Weill
Víte, kdo je autorem textu nejznámějšího domácího překladu Morytátu Kurta Weilla ze Žebrácké opery na původní německý text Bertolta Brechta, který zpívá například i Miloš Kopecký ve známém televizním klipu? Není to Emil František Burian, který pořídil úplný překlad pro uvedení ve svém divadle v druhé polovině padesátých let dvacátého století, ani Ludvík Kundera, skvělý překladatel takřka veškerého Brechtova díla do češtiny. Byl to Jiří Suchý, kdo napsal text k tomuto hitu dvacátého století, a ten byl zařazován i do dalších uvedení díla. Nyní se Jiří Suchý (narozen 1931) rozhodl vrátit společně s Jitkou Molavcovou k Weillovu dílu.Jeho právě ohlášený galakoncert – Kurt Weill: balady a songy jinak obsahuje jak tento Morytát, tak dalších čtrnáct písní ze Žebrácké opery, Vzestupu a pádu města Mahagonny, hudební hry Happy End nebo psychoanalytického muzikálu Lady in the Dark, které budou uvedeny ve zcela nových překladech. Jak Jiří Suchý uvádí v rozhovoru pro Lidové noviny (12. září) – „Přesněji: z poloviny to jsou překlady, z poloviny ‚na motivy‘.“ V rozhovoru se umělec vyznává i z obdivu k Lottě Lenye, Weillově manželce a geniální interpretce jeho díla. Písně provedou Jiří Suchý a Jitka Molavcová za doprovodu piána a kontrabasu. Galakoncert, jehož výtěžek bude použit na finanční sanaci divadla Semafor, které se potýká s ekonomickými potížemi, bude natáčet také Česká televize. Lístek bude stát 2 500 korun a k večeru bude vydán triptych grafických listů (litografie Jiřího Suchého) s tématy právě z Brechtovy nejznámější hry Žebrácká opera (v ceně 9 000 korun). Jak na překlady a úpravy zareaguje citlivé Kurt Weill Foundation for Music, pečlivě hlídající veškerá provedení Weillova díla po světě, je otázkou. Již Národní divadlo v Praze při inscenování Žebrácké opery v roce 2009 muselo čelit mnoha požadavkům této instituce strážící skladatelův odkaz.

Do Prahy také přijíždí anglická zpěvačka a herečka Marianne Faithfull, jedna z nejlepších interpretek Weillovy tvorby (proslulá také jako Anna v jeho „zpívaném baletu“ Sedm smrtelných hříchů). Bohužel program jejího ohlášeného koncertu v pražském divadle Archa (29. října 2015) tento repertoár neobsahuje. Snad příště.

Mozart v muzikálu
Přitažlivost Wolfganga Amadea Mozarta jako dramatické postavy neklesá, ba právě naopak, jak dokazují nová díla zabývající se jeho osudy. Ve vídeňském Raimund Theater právě začíná premiérová série přepracované verze úspěšného muzikálu Mozart! Das Musical, jehož autory je úspěšné duo Michael Kunze a Sylvester Levay. Dílo bylo uvedeno poprvé ve Vídni roku 1999 a dosáhlo v šesti zemích přes pět set repríz.

Ve Vídni ho znovu inscenoval známý operní režisér Harry Kupfer v důmyslné scénografii svého častého spolupracovníka Hanse Schavernocha. Pro návštěvníky Vídně to bude bezesporu lákavé, zvláště pod sloganem Mozart – rokoková pop-star.

Rozhovor týdne
Olga Peretyatko – Ich lebe meinem Traum! (Žiju svůj sen!). Stoupající hvězda – ruská koloraturní sopranistka Olga Peretyatko (narozená 1980), která na doprovodných fotografiích vypadá jako mladší sestra Anny Netrebko, se zpovídá ze svých plánů a tužeb. Velmi rozumně uvažuje o nebezpečí přechodu na dramatičtější party. Stále je přitahována světem Rossiniho hrdinek, přesto nabídku na Rossiniho Armidu prozatím odložila. Za svou nejdramatičtější roli považuje zatím Verdiho Violettu. Uvažuje také o všech rolích v Offenbachových Hoffmannových povídkách i Hraběnce v Capricciu a Daphne v operách Richarda Strausse. V rozhovoru se dále vyjadřuje k tomu, co potřebuje rossiniovský zpěvák, v souvislosti s rolí Desdemony v Rossiniho Otellovi v milánské La Scale. (Das Opernglas, 2015, Nr. 9, strana 16–19).

Osobnost týdne
30. srpna 2015 zemřel britský neurolog (žijící v New Yorku) Oliver Sacks (1933–2015). Mimořádná osobnost světové vědy, známá nejen svými odbornými spisy, ale také díly na pomezí odborné a populárně vědecké práce, napsané jazykem vysoké literatury. Jeho vazba na svět opery je volná, ale nesmrtelnost v dějinách opery mu zajistil námět opery minimalistického skladatele Michaela Nymana The Man Who Mistook His Wife for a Hat (Muž, který si pletl svůj klobouk s manželkou). Povídka (česky 1993 a 2008), která dává i název celé sbírce próz, poprvé vydané roku 1985, byla již rok poté zhudebněna a jako opera provedena na mnoha komorních scénách světa. Námětem opery je vizuální agnózie, neschopnost rozeznat a pojmenovat předměty, objekty a obličeje v okolí. Jednoaktová opera nemá svůj děj, obsahem libreta je vlastní diagnostické vyšetření. Tato „první neurologická opera“ byla s úspěchem uvedena i v divadle Kolowrat v roce 1997 souborem Národního divadla v Praze v rámci inscenací komorních oper na této scéně. Sacksova kniha Musicofilia (2007) se zabývá vztahem myšlení, emocí, hudby a její percepce a měla by být povinnou literaturou každého operního režiséra.

Operní obraz týdne
Jarmila Novotná a její kostýmy. V pražském Obecním domě byla 9. září zahájena výstava šesti kostýmů z muzejního depozitáře Metropolitní opery v New Yorku. Ty tam sama pěvkyně darovala po skončení své skvělé kariéry, protože na newyorské scéně působila v letech 1939–1956. Výstava představuje kostýmy pro Oktaviána z Růžového kavalíra Richarda Strausse, pro Mařenku z Prodané nevěsty, pro Cherubína z Mozartovy Figarovy svatby a samozřejmě pro Violettu z Verdiho La traviaty. Sopranistka byla ve své době považována za jednu z nejkrásnějších zpěvaček a její kostýmy byly obdivovány při všech jejích vystoupeních. Dobová praxe ještě umožňovala, ba u hvězd i upřednostňovala, vystupování ve vlastních kostýmech. Takže diva jejího formátu cestovala s mnoha zavazadly, která ukrývala kromě četného civilního oblečení také cenné kostýmy. S tlakem na vizuální jednotu scénografie a kostýmu se od této praxe postupně upouštělo, i když i v druhé polovině dvacátého století nacházíme pěvkyně, které používaly vlastní kostýmy, nehledě na inscenaci (Joan Sutherland a Montserrat Caballé). Jarmila Novotná, také proslulá vynikajícím vkusem, spolupracovala s předními módními domy v Čechách i v zahraničí. V její době divadelní kostýmy většiny sólistů šili krejčí z módních salónů, dnešní specializace neexistovala. V Praze Jarmila Novotná zadávala zakázky především salónu Hany Podolské. Skvělé kostýmy pro postavu kurtizány Violetty Valéry navrhla Heda Vlková. Pro zajímavost zde reprodukujeme návrhy této návrhářky pro druhou sezonu Jarmily Novotné v Metropolitní opeře (ze společenského časopisu Eva, 1940, č. 1).Výstava kostýmů se koná v rámci Festivalu Jarmily Novotné 2015, jehož pořadatelem je Zámek Liteň, z. s. záštitu nad letošním ročníkem převzali Ministerstvo kultury a Americká ambasáda v České republice. Výstava potrvá do 4. ledna 2016.

Operní nahrávka týdne
Hindemith, Paul: The Long Christmas Dinner (Dlouhá vánoční večeře nebo Dlouhá štědrovečerní večeře). Dirigent Leon Botstein, American Symphony Orchestra. Bridge Records 2015 (1 CD). Operní dílo Paula Hindemitha zůstává v českých zemích zcela neznámé. Neprávem zapomenuté zůstalo dvojí koncertní provedení expresionistické jednoaktovky Sancta Susanna v rámci koncertů Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK 24. a 25. listopadu 1998 v Obecním domě ve špičkovém obsazení (Della Jones a Susan Bullock, dirigent Yan Pascal Tortelier). Současná americká nahrávka padesátiminutové Hindemithovy opery z roku 1960, vzniklé na základě krátké stejnojmenné hry (1931) Thortona Wildera, vychází z divadelního večera v New Yorku 19. prosince 2014, kdy byly provedeny jak činoherní předloha (i ta je v Čechách neznámá), tak následně i opera (v hudebním nastudování Leona Botsteina). Dílo disponuje velmi soustředěným libretem z pera skladatele, který získal od slavného spisovatele souhlas ke zhudebnění hry. Námětem je cykličnost rodinných vztahů. Vlastní děj se odehrává v jediné dekoraci jídelny rodiny Bayardů v rozmezí devadesáti let (1840–1930) v malém americkém městečku. Zde se setkávají tři generace členů rodiny – mladí vstupují bílými dveřmi a umírající vycházejí černými dveřmi. Téma živých potkávajících mrtvé se v dramatické tvorbě Thortona Wildera objevilo ještě několikrát. Opera žádá jedenáct sólových rolí a některé role mohou být zdvojeny a interpretovány týmž zpěvákem. Nahrávce chytrého díla vévodí výkony amerických zpěvaček Camilly Zamory (soprán, Lucy I. a Lucy II.) a Sary Murphy (mezzosoprán, Matka Bayardová a Ermengarda). Nejde ale o premiérovou nahrávku této opery, v řadě Edition Paul Hindemith na labelu Wergo (2005) existuje jiná vynikající nahrávka s dirigentem Markem Janowským a se známými pěvci – například s Ruth Ziesak nebo Michaelou Kaune.

Foto archiv, Herwig Prammer, dpa/Franz Neumayr, Zlín Film Festival, scholzshootspeople.de, Adam Scourfield/BBC/AP