Mrtvý dům ve Frankfurtu, obnovená Rusalka ve vídeňské Volksoper

Premiéra Z mrtvého domu ve Frankfurtu nad Mohanem
Frankfurtský operní soubor nastudoval v české verzi (a s německými titulky) Janáčkovu operu Z mrtvého domu. V premiérovém představení 1. dubna 2018, hraném bez pauzy, vystoupili převážně členové místního souboru.

Reklama

Basbarytonista z Kanady Gordon Bintner, který od minulé sezony patří do souboru, zpívá Gorjančikova a také ztělesňuje Dona Juana a Ďábla ve druhém dějství. Rodák z Mnichova, tenorista Vincent Wolfsteiner se stal Filkou Morozovem a žádaný barytonista (známý i jako skvělý interpret písňového repertoáru) Johannes Martin Kränzle je Šiškovem. Americký tenorista s německými předky AJ Glueckert ztvárňuje Skuratova. Role Aljeji není obsazena mužským představitelem, ale mladou místní sólistkou Karen Vuong, narozenou ve Spojených státech. V několika menších rolích vystupují i členové místního operního studia.

Italský dirigent Tito Ceccherini se po loňském úspěchu s nastudováním Stravinského opery The Rake’s Progress (Život prostopášníka) na frankfurtské scéně (recenzi Opera Plus přinesla zde) vrátil s jiným významným dílem dvacátého století – ta tvoří podstatnou část jeho dirigentských úkolů. Režie byla svěřena francouzsko-německému umělci Davidovi Hermannovi, který zde již od sezony 2004/2005 inscenoval řadu titulů, mimo jiné také několik jevištních produkcí děl Claudia Monteverdiho.

Stejně jako v jeho režii tří jednoaktových oper Ernsta Kreneka (Křenka) se zde na frankfurtské scéně v inscenaci Janáčkovy opery zaměřil na téma moci a jejího zneužívání, operního příběhu jako tragické paraboly s fraškovitými rysy. Není to jeho první setkání s operními díly Leoše Janáčka, například v roce 2016 režíroval v Deutsche Oper Berlin Janáčkovu Věc Makropulos, kde předvedla strhující výkony Evelyn Herlitzius v roli Emilie Marty (recenzi Opera Plus přinesla zde), inscenace zaujala i psychologickou vypracovaností režijní koncepce a silně dynamickou prací se světlem na scéně.

Uznávaný výtvarník, frankfurtský rodák Johannes Schütz, který spolupracoval s řadou předních světových režisérů jako Luc Bondy nebo Benedict Andrews, vytvořil pocitově studenou scénu se dvěma prosklenými kójemi, které připomínají laboratorní prostředí včetně ostrého osvětlení. Johannes Schütz je v současnosti také profesorem scénografie v Düsseldorfu a sám také režíruje. Návrhy současných kostýmů jsou dílem Michaely Barth. Světově oceňovaný Joachim Klein je tvůrcem světelného designu celé inscenace.

Do konce dubna je na programu Oper Frankfurt ještě sedm repríz, poslední odpolední představení v neděli 29. dubna je zároveň posledním představením této Janáčkovy opery v sezoně.

Obnovená Rusalka ve Volksoper Wien
Obnovená inscenace Dvořákovy Rusalky (znovu od 25. března 2018) ve vídeňské Volksoper slaví opět úspěch u kritiků i obecenstva.

Kritika kladně hodnotí ze střídajícího se obsazení výkon německé sopranistky Caroline Melzer v titulní roli (která zde na scéně zpívala i Mařenku v Prodané nevěstě), ale je zejména nadšena výkony dramatické sopranistky Melby Ramos v roli Cizí kněžny (debut v tomto partu). Portorická pěvkyně přechází postupně od lyrických a koloraturních partií ke spinto oboru i dramatickým partiím. Stejně tak nadšení recenzentů zaznamenal Princ v podání německého pěvce s čínskými předky Vincenta Schirrmachera (který opakovaně také hostoval před dvěma lety na scéně Státní opery v Praze jako Vévoda v Rigolettovi). Po sérii březnových a dubnových Rusalek se zde v květnu tento zpěvák představí také v náročné titulní roli Hoffmannových povídek. Ale na scéně Volksoper vystupoval již v některých operetních rolích.

Inscenace Dvořákovy opery na scéně Volksoper je v režijním pojetí Renauda Douceta tradičnější, byť někdy trochu groteskní. Základem je pohádkový svět, ale nikoliv jako představa české pohádkové knihy období secese, ale jako moderní dětská ilustrace, ozvláštněná propracovanou světelnou režií.  Ve velmi zajímavé, místy dosti surreálné výpravě Andrého Barbeho je použita četná obrazová symbolika. Na výpravě je znát vliv místního stylu fantaskního realismu, tedy vídeňské odnože surrealismu, která byla velmi populární v šedesátých letech dvacátého století a dodnes z této vlny a lokální umělecké školy řada tvůrců těží. Obnovené nastudování spolehlivě diriguje Alfred Eschwé.

Nová opera o Marilyn Monroe v evropské premiéře