Operní kukátko: Elīna Garanča poprvé na scéně jako Santuzza

Týden od 28. listopadu do 4. prosince 2016. Operní kukátko (70). Elīna Garanča zazpívala svoji první Santuzzu. Pražské jaro 2017 – opera a vokální recitály. Dmitri Hvorostovsky má další zdravotní problémy. Štefan Margita objektem pokračování cyklu GEN. Opera na ČT art – přímý přenos z Teatro alla Scala a další. Nahrávka týdne: Druhý disk s Meyerbeerovými písněmi. Operní úsměv na závěr.

Operní kukátko
Elīna Garanča
zazpívala svoji první Santuzzu
Letošní čtyřicátnice, světově proslulá lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča vytvořila na scéně Opéra Bastille svou první rozpolcenou hlavní hrdinku z Mascagniho opery Cavalleria rusticana. Již první kritiky označují její výkon v partu Santuzzy za zcela suverénní a spektakulární. Další vstup interpretky na výsostnou půdu partů dramatického mezzosopránu proběhl bez jakýchkoliv problémů a naznačuje, jak budou vypadat další ohlášené verdiovské party – Eboli v Donu Carlosovi a Amneris v Aidě. Naprostou vokální jistotu (bez použití prsních rejstříků, jak připomínají první kritici) doplňuje promyšlený herecký výkon, schopnost prožití postavy i dispozice dát jí jevištní velikost.

Pietro Mascagni: Cavalleria rusticana - Opéra national de Paris 2016 (foto © Julien Benhamou/Opéra national de Paris)
Pietro Mascagni: Cavalleria rusticana – Opéra national de Paris 2016 (foto © Julien Benhamou/Opéra national de Paris)

V koncepci postavy jí výrazně pomáhá promyšlený režijní záměr renomovaného italského filmového a operního režiséra Maria Martoneho. Ten nepřináší žádný překvapivý nový operní příběh, ale přichystal pro diváky historii manželského trojúhelníku s podrobnými psychologickými studiemi nefunkčního vztahu ve venkovském italském prostředí. Výrazně však traktuje motiv pokrytectví, takže úvodní scéna se změní ve výjev z venkovského bordelu. Proti většině inscenací v příběhu také zdůrazňuje i postavu Santuzziny rivalky Loly (která v některých inscenacích zpívá jen za jevištěm nebo jde o vyloženě epizodní part).

Muže mezi dvěma ženami ztělesnil jihokorejský tenorista Yonghoon Lee (ten zastoupil původně plánovaného Jonase Kaufmanna, který musel ze zdravotních důvodů z produkce odstoupit). Na jevišti divák sleduje současného muže rozhodujícího se mezi dvěma atraktivními ženami, příběh, který se neustále opakuje jako lidstvo samo. Přitažlivá a charizmatická Antoinette Dennefeld, francouzská mezzosopranistka, přesvědčuje jako fatální Lola, kterou ztvárňuje bez zbytečné ordinérnosti. Stejně přesvědčivě zpívá ukrajinský barytonista Vitaliy Bilyy zuřivého Alfiu. Role matky Turiddu, Mamma Lucia, nabízí tradičně vděčnou roli pro zkušenou mezzosopranistku starší generace. V tomto případě je to využitá příležitost pro ruskou altistku Elenu Zarembu, kterou známe z dramatických rolí Giuseppe Verdiho a ruských skladatelů i jako Wagnerovu Erdu. Výtvarnou scénu (scénografie Sergio Tramonti) výrazně ovlivňuje důmyslné aranžmá sboru na převážně temné scéně.

Překvapivě není Sedlák kavalír v této produkci, očekávané operními fanoušky celého světa, doplněn Leoncavallovými Komedianty, ale expresionistickou jednoaktovou operou (o délce cca 25 minut) Sancta Susanna, komponovanou v roce 1921 a premiérovanou ve Frankfurtu nad Mohanem následujícího roku. Svatá Zuzana je závěrečným dílem volné expresionistické operní trilogie mladého Paula Hindemitha.

Paul Hindemith: Sancta Susanna - Opéra national de Paris 2016 (foto © Elisa Haberer/Opéra national de Paris)
Paul Hindemith: Sancta Susanna – Opéra national de Paris 2016 (foto © Elisa Haberer/Opéra national de Paris)

Základním tématem příběhu je rozpor mezi celibátem a sexualitou v prostředí ženského kláštera, který vyústí ve scénu sexuální posedlosti. Krátké dílo předepisuje pouhé tři protagonistky, přičemž role Staré jeptišky je epizodní. Titulní role je napsána v nesmírně dramatické poloze a vyžaduje skvělou představitelku, která se nesmí bát náročné akce na jevišti v závěru opery. Více než povolanou zpěvačkou pro titulní part je italská pěvkyně, která ztělesňuje sopránové i mezzosopránové role, Anna Caterina Antonacci, považovaná operními režiséry za interpretku snů. Této své pověsti zcela dostála i ve zmiňované pařížské inscenaci. Velmi dobře si vedle ní vede i altistka Renée Morloc, kterou známe z obsazení pražské inscenace Wagnerovy tetralogie jako Erdu. Režisér tentokráte na počátku díla předvádí běžné klášterní prostředí, jak je známe z filmů, které postupně přechází do zcela surreálné podoby lidské posedlosti. Velký úspěch celého večera pro představitele, režiséra Martoneho i dirigenta Carla Rizziho, který vedl naprosto přesvědčivě orchester Opéra national de Paris. Určitá část recenzentů ale upozorňuje na ne zcela vyhovující akustiku Opéra Bastille. Elīna Garanča vystupuje v sérii představení do 15. prosince 2016, v dalších třech představeních ji zastoupí ruská mezzosopranistka Elena Zhidkova, kterou bude provázet i jiný tenorista v roli Turiddu – italský tenorista Marco Berti.


Co nabízí Pražské jaro 2017 v oblasti opery a vokálního umění

Pražské jaro 2017 - nový vizuál (foto © Pražské jaro, Dynamo Design Pražské jaro, Dynamo Design)
Pražské jaro 2017 – nový vizuál (foto © Pražské jaro, Dynamo Design)

Program Pražského jara 2017 slibuje operní recitál světové koloraturní hvězdy Diany Damrau, která vystoupí s manželem Nicolasem Testé (basbaryton) 16. května 2017. Program obsahuje vedle francouzského repertoáru (Massenet, Bellini) také blok árií z operních děl Giacoma Meyerbeera, mezi nimiž figurují vedle známých Hugenotů i díla méně známá nebo zcela zapomenutá (Dinorah, Ein Feldlager in Schlesien, Emma di Resburgo). Americká mezzosopranistka Kate Lindsey přednese 31. května 2017 výběr z Písní z Auvergne Josepha Cantelouba na koncertu v Obecním domě. Na dalších koncertech zazní i významná vokálně-symfonická díla dvacátého století. Filharmonie Brno pod taktovkou Dennise Russella Daviese uvede Faustovskou kantátu Buďte rozvážní a bděte Alfreda Schnittkeho (mezi sólisty altistka Kateřina Jalovcová a kontratenor Jan Mikušek) v méně obvyklém koncertním prostoru Forum Karlín a na závěr festivalu bude uvedena v Obecním domě monumentální Symfonie č. 7 Sedm bran jeruzalémských Krzystofa Pendereckého, kterou uvede jako dirigent sám skladatel s polskými vokálními sólisty (2. června 2017). Ensemble Inégal uvede oratorium Gesù al calvario Jana Dismase Zelenky 15. května 2017 s českými i zahraničními sólisty. Dva dny poté La Compagnia del Madrigale v kostele sv. Šimona a Judy uvede program Lagrime d’amante – výběr z madrigalů Claudia Monteverdiho. Z komornějších akcí je třeba uvést Poctu španělskému básníkovi Federicu Garcíovi Lorcovi (který byl ostatně i zdatným skladatelem a z jehož hudebního díla stále žijí písně), jehož hlavní hvězdou bude Rocío Márquez, přední španělská hvězda flamenka (14. května 2017 v Divadle ABC). V rámci cyklu Matiné III. zazní koncert laureáta Mezinárodní pěvecké soutěže basbarytonisty Borise Prýgla (27. května 2017). Součástí festivalového programu je i představení opery Václava Kašlíka Krakatit z repertoáru Národního divadla (18. května 2017).


Dmitri Hvorostovsky má další zdravotní problémy

Dmitri Hvorostovsky (foto Pavel Antonov)
Dmitri Hvorostovsky (foto Pavel Antonov)

Dmitri Hvorostovsky musel opět zrušit svoje vystoupení. Tentokráte šlo o jeho debut na scéně Velkého divadla v Moskvě, kde měl vystoupit ve Verdiho Donu Carlosovi. Ač slavný barytonista zpíval na naprosté většině světových scén, na moskevské první operní scéně dosud nevystoupil. Jeho ruská kariéra byla spíše svázána se Sankt Petěrburgem. Zrušil svoje vystoupení v roli Rodriga, plánovaná na 7. a 10. prosince 2016. Po dalším vyšetření magnetickou rezonancí stavu mozku po onemocnění mozkovou rakovinou mu ošetřující lékaři následující vystoupení nedoporučili. Zpěvák se zřejmě bude muset podrobit dalšímu léčení. Ještě minulý měsíc pěvec sklízel nadšené ohlasy na ztvárnění Giorgia Germonta ve Verdiho La traviatě ve Vídeňské státní opeře. Po náhlém zrušení operních vystoupení zůstávají nejisté další ruské koncerty – v moskevském Kremlu (14. prosince) a vystoupení ve dnech 18., 22. a 28. prosince (Moskva, Krasnojarsk a Jekatěrinburg).


Štefan Margita objektem dokumentární kamery
Dokumentární portrét předního tenoristy Štefana Margity natáčí šéf Činohry Národního divadla v Praze Daniel Špinar. Dokument bude součástí nové série obnoveného cyklu GEN (Galerie elity národa), který produkuje Fero Fenič a jeho výrobní tým.

Štefan Margita (foto Lucia Robinson)
Štefan Margita (foto Lucia Robinson)


Opera na ČT art
Ve středu 7. prosince 2016 (20:20) bude přenášena tradiční premiéra z Teatro alla Scala z Milána. Letošní inscenace Pucciniho Madama Butterfly bude uváděna v původním premiérovém tvaru jako japonská tragédie ve dvou aktech z roku 1904 (tedy verze z neúspěšné premiéry 17. února v Teatro alla Scala). Hudební rekonstrukce je dílem Juliana Smitha. Představení má dirigovat šéfdirigent divadla Riccardo Chailly a režie bude dílem litevského režiséra Alvise Hermanise, který umí svým režisérským umem nadchnout, ale také diváky v některých případech dosti zklamat. A Hermanis je také společně s výtvarnicí Leilou Fteitou autorem scény. Kristine Jurjāne je odpovědná za kostýmy.

Ohlášené obsazení uvádí uruguajskou sopranistku Marii José Siri, kterou si osobně vybral Riccardo Chailly do titulní role, a amerického tenoristu Bryana Hymela v roli B. F. Pinkertona. Sopranistka se takřka výhradně zabývá italským repertoárem, operními party Pucciniho a Verdiho, ale také zpívá například Belliniho Normu. Na současnou sezonu má ohlášena vystoupení v rolích Pucciniho hrdinek – Toscy (Berlín, Drážďany) a Manon Lescaut (Turín, Ženeva, Neapol), z Verdiho charakterů pak Leonoru z Trubadúra (Neapol) a titulní roli v Aidě. Mimoto ztělesní Madeleine de Coigny v Giordanově opeře Andrea Chénier v Římě a Berlíně. Pro Bryana Hymela představuje role bezcitného amerického důstojníka jeden z jeho stěžejních partů v posledních sezonách. Zpíval tuto roli například v Pittsburghu, New Orleansu, Vídeňské státní opeře, Metropolitní opeře v New Yorku nebo na festivalu v Orange. Přenos bude díky stanici RAI1 možné sledovat na pěti světových kontinentech.

Opakování dokumentu Jiřího Vondráka z roku 2006 Jarek a Amadeus … aneb mí Slezané mi rozumějí je zařazeno na čtvrtek 8. prosince 2016 (23:50). Námětem filmu je práce Jaromíra Nohavici na novém přebásnění Mozartovy opery Così fan tutte (za které obdržel Cenu Divadelních novin za rok 2006 v oblasti hudebního divadla) a pak přípravy a zkoušky na inscenaci ostravského operního souboru s novým překladem.

Jiří Vondrák: Jarek a Amadeus … aneb mí Slezané mi rozumějí (zdroj ceskatelevize.cz)
Jiří Vondrák: Jarek a Amadeus … aneb mí Slezané mi rozumějí (zdroj ceskatelevize.cz)

Jaromír Nohavica mezitím přebásnil další dvě části takzvané da ponteovské operní trilogie a v době vánoční se odehraje premiéra jeho překladu a úpravy Mozartova raného pastorálního německého singspielu Bastien a Bastienka.

V sobotu 10. prosince 2016 v 0:20 bude také opakován záznam Mozartovy opery Kouzelná flétna z bregenzského festivalu z roku 2013 s vynikajícím výkonem Anny Durlovski jako Královny noci v režii Davida Pountneye s působivými efekty a inovativním využitím rozsáhlé technické základny otevřené scény nad Bodamským jezerem.


Nahrávka týdne

Giacomo Meyerbeer – Songs. Vol. 2 (zdroj naxos.com)
Giacomo Meyerbeer – Songs. Vol. 2 (zdroj naxos.com)

Giacomo Meyerbeer – Songs. Vol. 2. Naxos 2016, 8.573696 (1 CD). Skladatel Giacomo Meyerbeer (1791-1864) je dnes znám především francouzskými operami v žánru velké opery. Nicméně jde o skladatele, který tvořil ve třech jazykových sférách a v mnoha hudebních žánrech a oborech. Vedle prvních německých singspielů a vážných oper pokračuje jeho dílo po roce 1816 operami na italská libreta, převážně na historická témata, ještě reagující na žánr opery seria. Čtveřice velkých děl vytvořených pro pařížskou Opéru – Robert ďábel, Hugenoti, Prorok a až posmrtně uvedená Afričanka, zajistila skladateli trvalé místo na světovém operním nebi. V současné době zažívají Meyerbeerova hudebně dramatická díla velkou renesanci na světových operních i koncertních pódiích. Berlínská opera zařadila celý cyklus jeho vrcholných děl a Hugenoti jsou v současné době na repertoáru několika evropských divadel, dávno zapomenutá italská opera Emma di Resburgo nedávno zazněla koncertně ve Vídni se skvělým obsazením.

Posuzovaná nahrávka písní po úspěchu prvního disku je opět výběrem z obsáhlého písňového díla a obsahuje písně ve třech jazycích (francouzština, italština, němčina) převážně na texty dobově oblíbených básníků, nezřídka z okruhu skladatelových přátel a známých z uměleckých kruhů. Mezi autory textů nalezneme vedle ověřených řemeslníků básnického řemesla a zdatných libretistů (jako byl například Joseph Méry, spoluautor několika libret pro Giuseppe Verdiho) také jméno slavného autora historických románů Waltera Scotta (písňový text Lai de la pauvre Louise). Interpretkou písní je izraelská sopranistka Sivan Rotem (původem z Argentiny). Její lyricko-koloraturní soprán nezaujme výraznější barvou, ale pěvkyně, která se dlouhodobě věnuje také izraelské a jihoamerické umělé i lidové písni, dokáže zdatně charakterizovat rozdílné výrazové polohy písňových textů a hudebních nálad. Pěvkyně koncertovala i v České republice a ve spolupráci se souborem Virtuosi di Praga vytvořila česko-izraelský projekt. Převážná část písní (celkem osmnáct, z toho čtyři světové nahrávací premiéry), z nichž některé miniatury nepřesáhnou délku jedné a půl minuty, vychází z hudebního romantismu. Proto většinu námětů písní tvoří radost a bolest lásky, pastorální idyla, ale i náboženská témata. Spolehlivě pěvkyni doprovází izraelský klavírista Jonathan Zak, který vystudoval na The Juilliard School a v současnosti působí jako profesor klavírní hry na Buchmann-Mehta Music School na Tel Aviv University.

Ve stejném obsazení vznikl i prvý disk s Meyebeerovými písněmi v roce 2011. Ten obsahuje šestadvacet písní včetně cyklu italských kanzonet ještě na Metastasiovy texty a také písní na básnické texty německých romantických skladatelů (Heine a píseň Suleika podle Johanna Wolfganga Goetheho). V celém projektu sehrává svoji roli i Meyerbeerův židovský původ a obě nahrávky jsou i významným příkladem židovské hudební emancipace v průběhu devatenáctého století v celoevropském kontextu. Kvalita Meyerbeerových písní před lety zaujala i barytonistu Thomase Hampsona, který v roce 2006 nahrál CD Rossini & Meyerbeer Songs pro label Warner Classics, na kterém ho doprovázel Geoffrey Parsons.


Operní úsměv
Parmské operní publikum je známé svojí náročností. V padesátých letech zde vystupovala pěvkyně v titulní roli Ponchielliho La Giocondy. Odváděla opravdu podprůměrný výkon a ztratila většinu hlasových prostředků ještě před závěrečnou árií, začínající verši Suicidio! … In questi fieri momenti… (Sebevražda … V těchto krutých chvílích...). Když zazpívala první slovo, zoufalý divák z galérie zvolal: „Udělej to teď hned!“

The Nuovo Teatro Ducale - Parma 1829 (zdroj en.wikipedia.org/Gazzetta di Parma, quadro conservato alla biblioteca Palatina a Parma)
The Nuovo Teatro Ducale – Parma 1829 (zdroj en.wikipedia.org/Gazzetta di Parma, quadro conservato alla biblioteca Palatina a Parma)

Mohlo by vás zajímat