Operní kukátko: Letní wagnerovské opojení – Bayreuth 2016
Bayreuth 2016
Letošní wagnerovské slavnostní festivalové dny nabízejí třicet představení sedmi mistrových operních titulů (včetně kompletní tetralogie Prsten Nibelungův). Festival začal 25. července premiérou Wagnerovy poslední opery Parsifal v nové inscenaci, a tímto titulem také festivalové události 28. srpna končí. Celkem je naplánováno šest představení, která začínají vždy v 16:00. Režie se ujal herec, režisér a divadelní intendant Uwe Eric Laufenberg (narozen 1960), který má s inscenováním Wagnerových oper zkušenosti. V letech 2013 – 2015 například režíroval kompletní Wagnerovu tetralogii v Musiktheater Linz jako vrcholné dílo intrik a boje o moc. Tato inscenace (všech čtyř večerů), vytvořená ve spolupráci s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, by měla být i součástí Internationale Maifestspiele ve Wiesbadenu 2017. Ve Wiesbadenu působí nyní tento umělec jako intendant Hessisches Staatstheater Wiesbaden, když předtím ve stejné funkci pracoval v Postupimi a Kolíně nad Rýnem.
Uwe Eric Laufenberg ale nebyl prvou režisérskou volbou pro režii letošního Parsifala, prvním osloveným režisérem byl Jonathan Meese (narozen 1970), všestranná osobnost německé výtvarné kultury, která pracuje v oborech malby, plastiky, instalace, video artu i divadelní režie. Meese se zabývá mnoho let tématy mytologie, archetypů, i německých a světových bájí a ság. Zároveň v mnoha dílech reagoval na kulturní a politické poměry v době národního socialismu v Německu. Jeho výtvarné vize a akce oceňované výtvarnou kritikou ale občas pro svou politickou a názorovou kontroverzi narážejí na pochopení úřadů, což již vedlo k několika sporům se státním návladním a soudnímu projednávání. Meeseho výtvarně-režijní koncept, předložený roku 2014 vedení festivalu, byl odmítnut z oficiálně uvedeného důvodu neufinancovatelnosti celého projektu. Jonathan Meese pak prezentoval základní teze a skici ke svému nerealizovanému Parsifalovi na několika akcích a výstavách a k odmítnutí projektu ze strany vedení festivalu se vyjádřil v textu Parsifal Manifest. Záznam jeho akce v ateliéru můžete zhlédnout v následujícím videu.
Pro řadu umělců (v čele ovšem s autorem samým) a odborníků je nerealizování Meeseho inscenace velkým zklamáním, protože jeho koncept se zřejmě mohl stát jedním z mezníků moderního Bayreuthu. Mohl, ale také nemusel. Letošní Laufenbergova inscenace nesklízí nadšení, ale také neuráží, ani nevyvolává společenskou diskuzi nebo ostrou kontroverzi, multikulturní a synkretický náboženský pohled ovšem nepřinesl na Zelený pahorek zase tak mnoho nového. I hudebně podle většiny kritiků upadá inscenace do prostřednosti. Původního dirigenta Andrise Nelsonse, který odešel z důvodů uměleckých neshod, nahradil Hartmut Haenchen. Ze sólistů je oceňována především představitelka Kundry v podání ruské sopranistky Eleny Pankratové, zkušené interpretky italských dramatických partů (Abigaille, Tosca, Santuzza, Turandot, ale i Norma v Mariánském divadle na začátku tohoto roku) i straussovského repertoáru (Elektra, Barakovna i party z oper Richarda Wagnera – Sieglinde). Zajímavě její repertoár doplňuje Rosalinda z Netopýra, kterou bude zpívat na pomezí letošního a příštího roku v mnichovské produkci. Její příští sezona je ovšem naplánována převážně pod wagnerovským hudebním odkazem: Ortruda (St. Gallen, Deutsche Oper Berlin) a Venuše (Mnichov). Titulního hrdinu zpívá Klaus Florian Vogt a 6. srpna ho zastoupil tenorista Andreas Schager. Vogtovy pěvecké výkony, postavené na v podstatě lyrickém vokálním základu, jsou vždy otázkou individuální preference, okruh jeho příznivců je stejně silný jako tábor jeho skalních odpůrců. Výběr ze zahraničních recenzí na novou inscenaci Parsifala v Bayreuthu jsme přinesli zde.
V inscenaci Bludného Holanďana, který byl na programu i v loňském roce, opět vystupuje Ricarda Merbeth (Senta), která zde roli zpívá nepřetržitě od roku 2013. Inscenace zatím byla zařazena ve všech dosavadních ročnících od roku premiéry, tedy 2012, kdy operu nastudoval Christian Thielemann a Sentu v tomto ročníku zpívala Adrianne Pieczonka.
Od loňského ročníku produkci diriguje Axel Kober. Režie je dílem německého činoherního a operního režiséra Jana Philippa Glogera. Naplánováno je pět představení.
Často diskutovaná loňská inscenace Tristana a Isoldy v režii Kathariny Wagner a pod taktovkou Christiana Thielemanna se objeví v šesti srpnových představeních.
Z interpretů zůstávají tenorista Stephen Gould jako Tristan a Georg Zeppenfeld jako Král Marke. Novou Isoldou je Petra Lang, která nahradila obdivovanou operní herečku z Drážďan Evelyn Herlitzius. Petra Lang definitivně přešla na sopránový wagnerovský obor. Na příští sezonu ohlašuje Ortrudu, Isoldu a všechny tři Brünnhildy na scéně Wiener Staatsoper, Kundry pak bude zpívat v Amsterdamu.
Prsten Nibelungův je uveden letos jako cyklus třikrát, navíc je k dispozici ještě jedno samostatné uvedení Soumraků bohů. Opakuje se inscenace tetralogie z roku 2013 z režisérské dílny Franka Castorfa, současného intendanta Volksbühne Berlin. Frank Castorf má za sebou řadu oceněných činoherních inscenací, opeře se věnuje spíše příležitostně. Jeho inscenace Wagnerova operního cyklu sklidila problematický ohlas i četné bučení při děkovačkách premiérových večerů. Po třech ročnících, kdy tetralogii dirigoval Kirill Petrenko, letos před orchestrem stojí Marek Janowski. Zčásti se opakuje obsazení z loňských ročníků, ale například Wotan je místo dosavadního Wolfganga Kocha ve Zlatu Rýna obsazen Iainem Patersonem, a v dalších dvou částech Johnem Lundgrenem. Brünnhildou zůstává i počtvrté britská vysokodramatická sopranistka Catherine Foster. Novou Sieglindou je Američanka Heidi Melton, která nahrazuje Anju Kampe z loňského ročníku. Sieglinde má také nového partnera, po třech ročnících v roli Siegmunda vystoupí poprvé Christopher Ventris namísto Johana Bothy. Německý tenorista Stefan Vinke zopakuje svého loňského Siegfrieda v Siegfriedovi a Soumraku bohů.
Wagner pro děti
Součástí festivalového programu je v letošním ročníku i představení Bludný Holanďan ve verzi pro dětského diváka. Tuto sedmdesátiminutovou verzi (bez přestávky) připravily Katharina Wagner a Dorothea Becker a hudební podklad zpracoval Marko Zdralek. Představení se živým orchestrem a zpěváky bude provedeno desetkrát v režii Julie Huebner za dirigování Borise Schäfera, který vede Brandenburgisches Staatsorchester Frankfurt (Oder). Deset představení (premiéra 25. července) se odehraje ve zkušebně číslo čtyři.
Parsifal ve filmu
Součástí programu v expozici bayreuthského muzea byla i projekce nového krátkého jedenáctiminutového filmu Black Mountain (Černá hora), inspirovaného námětem Wagnerova Parsifala. Dílo je filmovým počinem uměleckého seskupení Like a wild beast’s fur, sdružujícího umělce z několika zemí, a za režiséra celého snímku je označován kolektiv sdružení. Film se vyznačuje silnou vizualitou a zapojením různorodých prostředků soudobého pohybového divadla. V obsazení zaujme neobvyklý umělecký pseudonym VER.u.s.c.h.k.A v roli nazvané Leiden-Motiv (Motiv utrpení), což není nikdo jiný, než legendární německá modelka a herečka Veruschka, hvězda šedesátých let a především modelová ikona Antonioniho filmu Zvětšenina (byť vystupující pouze v pětiminutové slavné scéně fotografování). Veruschka je ostatně spřízněna s wagnerovským klanem, její setra Marie Eleonore se provdala za syna Wielanda Wagnera – Wolfa Siegfrieda Wagnera. V roli Klingsora vystupuje známý německý činoherec Alexander Scheer, v roli Kundry pak diváci uvidí avantgardní zpěvačku žánru elektro-akustické hudby s pseudonymem Peaches a Volker Spengler, známý ještě z filmů Rainera Wernera Fassbindera, byl vybrán pro roli Titurela. Dramaturgickou poradkyní (a zřejmě také autorkou supervize) filmového projektu byla Katharina Wagner. Film můžete ve videoverzi zhlédnout v následujícím videu.
Další Wagnerovy inscenace v létě
Bayreuthský festival ale toto léto není jediný, který nabízí Wagnerovy opery. Populární letní festival ve švédském Kopparbergu s názvem Opera på Skäret letos uvádí dvanáct představení (mezi 30. červencem a 28. srpnem) Bludného Holanďana ve dvojím obsazení, ve kterém podle místní castingové tradice převládají pěvci ze Skandinávie. Dílo hudebně nastudoval německý dirigent Michael Balke a za režii je odpovědný Sten Niclasson.
15. srpna provede Valerij Gergijev koncertně Zlato Rýna na mezinárodním festivalu v Edinburghu, a to převážně silami Mariánského divadla z Petěrsburgu, na rozdíl od mezinárodního obsazení koncertní Valkýry v Baden-Badenu, která nadchla publikum hned dvakrát (7. a 10. července). Zajímavé jsou edinburské festivalové ceny lístků – pouze 15 až 47 liber.
Kniha týdne
Bauer, Oswald Georg – Die Geschichte der Bayreuther Festspiele (Dějiny festivalu v Bayreuthu). 2 Bände. München – Berlin, Deutscher Kunstverlag 2014. 1292 stran.
Monumentální dvojsvazkové dílo, které váží dohromady i s ochrannou kazetou více než sedm kilogramů, napsal uznávaný wagnerovský specialista Oswald Georg Bauer. Tento dlouholetý spolupracovník Wolfganga Wagnera se od roku 1974 podílel v různých umělecko-organizačních funkcích na pořádání nejvýznamnějšího wagnerovského festivalu. Mnoho let například vedl tiskové oddělení festivalu.
První svazek se zabývá obdobím 1850 – 1950, tedy začíná ještě před založením samotného festivalu. Samozřejmě jsou v textu i obrazovém materiálu akcentovány významné mezníky z festivalové historie jako slavnost k položení základního kamene budoucího festivalového domu (1872), otevření divadla roku 1876, éra Cosimy Wagner a tak dále. Druhý svazek se zabývá obdobím 1951 – 2000, což kritiky poněkud překvapilo, protože Bauer působil v rámci festivalu až do roku 2008. Mimo to napsal řadu textů týkajících se historie a inscenací v posledních patnácti letech, mimo jiné také o pravnučkách Richarda Wagnera, Katharině a Evě. Velmi detailně jsou ve druhém svazku popsány klíčové inscenace poválečné éry, především s ohledem na změny inscenačního stylu, mnoho stran je po právu věnováno legendární inscenaci Prstenu Nibelungova týmu Pierre Boulez a Patrice Chéreau. Stejně tak bohatá osobní zkušenost se promítá do stránek, na nichž se autor zabývá érou Wolfganga Wagnera.
Kniha díky rejstříkům představuje vlastně také historickou encyklopedii vybavenou kvalitně reprodukovaným obsáhlým fotografickým materiálem, které se dá jen máloco vytknout. Co však v knize recenzentům chybí, je přetisk bayreuthských divadelních cedulí a soupis operních nahrávek (CD a DVD), které dokumentují inscenace festivalu. Tento soupis záznamů je ale dostupný v jiných zdrojích. Kniha za doporučenou cenu 128 euro představuje zásadní příručkovou literaturu nejen pro wagnerovské fanoušky, ale i pro operní dramaturgy, a především pro hudební knihovny.
Rozhovor týdne
V návaznosti s vydáním Bauerovy knihy poskytl autor novinám Abendzeitung München zajímavý rozhovor, který se týká nejen knihy samotné a bayreuthského festivalu, ale i wagnerovského kultu, včetně významných postřehů k percepci Wagnerova díla v době národního socialismu v Německu. Úplné znění rozhovoru naleznete zde .
Operní úsměv
Dávno již jsou doby, kdy velmi vlivný britský operní kritik a hudební publicista (také autor několika knih o Wagnerově díle a životě) Ernest Newman (1868-1959) s anglickým suchým humorem poznamenal o wagnerovských zpěvačkách: „Typická wagnerovská sopranistka vypadá jako kráva, pohybuje se jako tažná kobyla a stojí jako kupka sena.“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
