Operní kukátko: Makropulos znovu v San Francisku, Salome v Drážďanech
Nová Straussova Salome v Drážďanech
Jednoaktová opera Salome Richarda Strausse prostě neodmyslitelně patří k repertoáru drážďanské Semperoper. K drážďanskému opernímu domu měl skladatel ostatně blízký vztah, více než polovinu svých jevištních děl nechal premiérovat právě zde. Nejen že zde v prosinci roku 1905 měla slavnou a bouřlivou premiéru právě Salome v hlavní roli se sopranistkou Marií Wittich, ale drážďanská scéna kontinuálně udržuje tento operní titul v repertoáru a v hlavních rolích se střídají často jako hosté nejlepší světoví interpreti judejské princezny, jejího otčíma Heroda, matky Herodias i Proroka Jochanaana.
Zcela nová inscenace dramatické aktovky podle stejnojmenného dramatu Oscara Wildea zde měla premiéru 25. září 2016 a jde již o osmou inscenaci od roku premiéry. Režisérem nové inscenace je zkušený Michael Schulz a hudebního nastudování se ujal Omer Meir Wellber. Součástí inscenace jsou i projekce známého německého videoumělce Philippa Contag-Lada. Hvězdou představení je americká mezzosopranistka Jennifer Holloway, debutující v titulní roli.
Obsazení je trochu překvapením, zpěvačka se až doposud věnovala převážně mozartovským mezzosopránovým rolím (Cherubino, Dorabella a Donna Elvira) a také rolím belcantovým z italského repertoáru (Adalgisa v Belliniho Normě nebo Giovanna Seymour v Donizettiho opeře Anna Bolena). Velkým mezinárodním úspěchem a průlomovou rolí v kariéře pro ni byla kalhotková role Prince Charmanta v Massenetově Popelce v roce 2006 a od té doby vystoupila na řadě světových scén. Zpívá i händelovské role a nevyhýbá se ani operetě a klasickému muzikálu (například Magnolia v Kernově Show Boat ve Washingtonu). I nedávní pamětníci si jistě vzpomenou na senzační uvedení Straussovy Salome v Praze s naprosto mimořádným jevištním a pěveckým výkonem americké mezzosopranistky Gail Gilmore (bohužel jen v šesti představeních) na začátku devadesátých let dvacátého století ve Státní opeře. Takže tato hlasově a výrazově extrémní role je zcela výjimečně přístupná i mimořádně disponovaným mezzosopranistkám, ale u tohoto partu je také velmi důležitá průraznost hlasu a osobnost interpretky.
Part v minulosti ztělesnily zpěvačky různých typů hlasů, od vysokodramatických sopránů wagnerovského typu až k podstatně lyričtějším hlasovým fondům jako byla Maria Cebotari nebo dokonce zkušeným koloraturním pěvkyním (Montserrat Caballé, June Anderson). Ostatně Jennifer Holloway zpívá i sopránové party jako je Musetta v Pucciniho Bohémě (v Covent Garden). Partnery v dalších rolích jsou jí častý host drážďanské opery, hrdinný tenorista Lance Ryan jako Herodes, zkušená členka místního souboru mezzosopranistka Christa Mayer jako Herodias a coby Jochaanan německý basbarytonista Christian Marquardt, též člen souboru. Christu Mayer bude v dalších představeních střídat hostující Jane Henschel.
Mezi účinkujícími nalezneme i osm tanečnic s exotickými a svádivými pseudonymy (Fräulein Clara, La Viola Vixen, Golden Treasure nebo Lilly Tiger, Koko La Douce, Tronicat le Miez nebo The Diamond Dahlia, Banbury Cross), vesměs jde o přední německé tanečnice burlesky a dalších zábavních tanečních žánrů. A právě choreografie je dílem jedné z nich – Koko La Douce, mezinárodně uznávané tanečnice a performerky v oblasti burlesky. Opět došlo ke zvýšení cen vstupenek, na tuto novou operní produkci se ceny pohybují od 27 do 144 euro.
Kouzelná flétna v Hamburku
Emoce u kritiků i u diváků budí nová inscenace Mozartovy opery Kouzelná flétna v Staatsoper Hamburg. Především její režijní a výtvarná složka, kterou inscenátoři označují jako „Divadlo světa“, nalézá příznivce i odpůrce. Režisérkou představení je mladá německá režisérka Jette Steckel a výprava je dílem Floriana Lösche (dominují jí světelné závěsy z mnoha tisíců led-žárovek). Inscenaci navíc doprovázejí videoprojekce současného německého konceptuálního umělce s pseudonymem EINS[23].TV (vlastním jménem Alexander Bunge). Všeobecného souhlasu se dostává nastudování Jeana-Christopha Spinosiho a některým pěveckým výkonům, například virtuózní Christině Poulitsi v roli Královny noci. Režisérka sklidila při páteční premiéře 23. září 2016 četné bučení při děkovačce.
Fantaskní opera podle Ernsta Theodora Amadea Hoffmanna
Zahajovací premiérou operního souboru ve Frankfurtu nad Mohanem se stala inscenace současného švýcarského skladatele Andrea Lorenza Scartazziniho (narozen 1971) Der Sandmann podle romantické fantaskní novely Ernsta Theodora Amadea Hoffmanna, zpravidla překládané do češtiny pod názvem Pískoun.
Kostra příběhu se stala také podkladem pro akt s mechanickou loutkou Olympií v Offenbachově opeře Hoffmannovy povídky. Scartazziniho sedmdesátiminutová jednoaktovka na libretní text Thomase Jonigka (také autora libreta současné horké operní verze Hamleta od Anno Schreiera, uváděné právě ve světové premiéře v Theater an der Wien – naši recenzi najdete zde) zdůrazňuje psychopatologické prvky příběhu. V textu libreta jednoznačně převažují dialogy. Opera měla světovou premiéru roku 2012 v skladatelově rodné Basileji a frankfurtské uvedení je její německou premiérou.
Režie Christofa Loye, světově proslulého režiséra, který režíroval dílo i při světové premiéře ve Švýcarsku, pracuje výrazně se symbolikou barev, červená symbolizuje potlačenou touhu a snové představy, modrá pak realitu. Inscenace má částečně nové pěvecké obsazení, ale je jen režijní modifikací basilejské inscenace. Scéna je takřka kompletně černá. Režisér měl k dispozici vynikající zpěváky s velmi přesvědčivým hereckým potenciálem. Daniel Schmutzhard, rakouský barytonista, skvěle ztělesňuje hlavního hrdinu Nathanela, muže mezi realitou a jeho sny. V ženské dvojroli, stejně jako v Basileji, vystupuje švédská sopranistka Agneta Eichenholz, jejíž hlas neoplývá výjimečně krásným témbrem, ale dokáže pracovat znamenitě s výrazem a pěveckou kulturou.
Hans-Jürgen Schöpflin pak zpívá Coppelia. Operu nastudoval a diriguje Hartmut Keil a velké úkoly v partituře má i sbor. V měsíci září celkem tři představení, v říjnu pak čtyři další reprízy.
Čarostřelec v Curychu režijně zcela jinak
Nová inscenace Weberova Čarostřelce v Curychu předvádí tuto romantickou operu jako vitální a místy psychedelickou revue, ve které nechybí ani magie a boj se světem mužských komplexů, obsesí a soutěživosti, ale ani komická vyznění. Režie Herberta Fritsche zcela opouští pojetí tradiční idylický svět německého venkova kontra tajemné prostředí podzemních sil, jak bývá tento Weberův operní skvost nejčastěji inscenován. Pozoruhodná je scénografie, často v zářivých barvách, ne nepodobná kaleidoskopu nebo výtvarné sklářské technice millefiori.
Tato Fritschova režie, jež budí pozornost kritiků, kteří také připomínají vliv uměleckého směru akcionismu, je teprve jeho třetí prací pro operní jeviště (všechny inscenace vznikly pro curyšský operní soubor). Dobře jsou hodnoceni i pěvci: přesvědčivá Lise Davidsen (Agathe), nesubretní Mélissa Petit (Ännchen), ovšem hlas wagnerovského tenoristy Christophera Ventrise se zdá až příliš velký pro místní divadlo. Režisér Herbert Fritsch podobně jako jiní režiséři před ním povýšil postavu ďábelského Samiela na centrální charakter celé opery. Činoherec Florian Anderer mu však spíše dává rozměr cynického pozorovatele lidského hemžení než vyslance Belzebubova. Zaznívají určité výtky na dirigentské pojetí Marca Albrechta, ve kterém chybí detailní propracovaní a větší nuancovanost. Inscenace je pro svoji neobvyklou výtvarnou podobu a originální režijní výklad velkým překvapením a doufejme, že bude dostupná v obrazovém záznamu.
Mrtvé město v Basileji
Jako mysteriózní psychothriller režíroval Korngoldovu operu Mrtvé město režisér Simon Stone na operní scéně v Basileji. Inspirován především filmovou klasikou jako je Hitchcockův film Okno do dvora nebo Antonioniho Zvětšenina poskytuje divákům trochu provinilou zábavu – pohled do sousedství, kde se zřejmě odehrává podivné drama posedlosti Paula k živočišné tanečnici Mariettě; dobrodružství, které začalo ovšem zcela nevinně. Otázka je, zda to, co si myslíme, že vidíme, je skutečnou realitou. Co je skutečnost a co Paulova noční můra? V hlavních rolích této napínavé režie vystupují herecky přesvědčiví zpěváci Rolf Romei (Paul) a Helena Juntunen (Marietta) pod taktovkou Erika Nielsena. Škoda, že se tato efektní opera českým jevištím (kromě uvedení v Brně) vyhýbá, přestože poskytuje velmi vděčné pěvecké party i mimořádnou zápletku pro režiséra.
Nový Albert Gregor v San Francisku
Změny v obsazení provázejí začátek sezony v sanfranciské opeře. Především již zkoušená inscenace Janáčkovy Věci Makropulos, jejíž hlavní hvězdou je Nadja Michael v roli slavné zpěvačky, bude mít jiného představitele Alberta Gregora. Místo ohlášeného Scotta Quinna roli již zkouší americký tenorista Charles Workman, kterého známe jako představitele Idomenea z pražské inscenace Mozartovy opery. Ten tuto roli zpíval například ve Štrasburku v roce 2011. Další změny se týkají jiného tenorového partu – místo ohlášeného Maksima Aksenova bude zpívat Pinkertona italský tenorista Vincenzo Costanzo.
Janáčkovu Makropulos uvede operní soubor v San Francisku v polovině října, a to v obnovené inscenaci Oliviera Tambosiho, kterou tady před šesti lety hudebně nastudoval Jiří Bělohlávek v titulní roli s Karitou Mattilou. Alberta Gregora zpíval Miroslav Dvorský.
Rozhovor týdne
Proč je důležitější výuka hudební výchovy než matematika se dozvíte v rozhovoru se známým wagnerovským tenoristou Klausem Florianem Vogtem (narozen 1970) s názvem Musikunterricht ist wichtiger als Mathe (Hudební výchova je důležitější než matika), který poskytl při příležitosti koncertního provedení Schubertova cyklu Spanilá mlynářka na Festival der Nationen v Bad Wörishofenu (24. září 2016, klavírní doprovod Helmut Deutsch).
Letošní představitel Parsifala na bayreuthském festivalu také vysvětluje svůj vztah k hrdinům Wagnerových oper a hovoří i o významu a intimitě písňových recitálů. Celé znění rozhovoru pro mnichovský Abendzeitung naleznete zde .
Muzikál Schikaneder ve Vídni
Již 30. září 2016 startuje ve vídeňském divadle Raimund Theater zcela nový muzikál Schikaneder s texty a hudbou úspěšného muzikálového amerického autora Stephena Schwartze na libreto Christiana Struppecka. Upoutávky a reklamní materiály slibují „bouřlivý milostný příběh na pozadí vzniku Kouzelné flétny“. Držitel zatím šesti muzikálových cen Tony zhudebnil příběh herce, zpěváka, libretisty a divadelního ředitele Emanuela Schikanedera (1751-1812), který je znám především jako přítel a kumpán Wolfganga Amadea Mozarta i libretista jeho Kouzelné flétny, v níž vytvořil také jako první roli Papagena.
Méně známo je, že napsal libreta i pro další skladatele své doby (Süssmayr, Seyfried, Winter, Weigl a také pro Giovanniho Paisiella), a pro české diváky je jistě zajímavé, že v letech 1807/1809 řediteloval brněnskému divadlu. Na vídeňskou scénu uvedl žánr výpravné Zauberoper. Muzikálové libreto se ale především zaměřilo na Schikanederův vztah s herečkou a zpěvačkou Eleonore, rozenou Arth (1751-1821), se kterou se roku 1777 oženil. Manželství prošlo několika krizemi, které se odrazily také v přerušení jejich těsné umělecké spolupráce. Oba dva měli velice blízko k rodině Wolfganga Amadea Mozarta i k rodině jeho manželky.
Muzikálová produkce má k dispozici dvě oblíbené domácí muzikálové hvězdy. V titulní roli vystoupí Němec Mark Seibert, který získal značnou popularitu v předchozích muzikálových inscenacích, mimo jiné také v titulní roli muzikálu Mozart!. Eleonorou se stane zpěvačka Milica Jovanovic, která slavila naposledy úspěch jako Winifred Banks ve vídeňské inscenaci Mary Poppins. Umělkyně německo-srbského původu se v počátcích své kariéry objevovala i na operním pódiu a také zpívala například Papagenu v Kouzelné flétně. Muzikál bude inscenovat broadwayská a londýnská režisérská hvězda Trevor Nunn. Zdá se, že Mozartova doba muzikálové tvůrce opravdu fascinuje, Schikaneder se objevuje záhy po zmiňovaném projektu Mozart!. Je pravda, že bohémský život Emanuela Schikanedera nabízí řadu efektních příhod. Takže snad příští muzikál by mohl být třeba o Antoniovi Salierim a náladové operní zpěvačce Catarině Cavalieri…
Opera v České televizi
Na sobotní večer 24. září 2016 ČT art zařadila záznam Wagnerovy opery Bludný Holanďan z Nizozemské opery v Amsterdamu. V hlavních rolích vystoupili Catherine Naglestad (Senta) a Juha Uusitalo (Holanďan), dále zpívali Robert Lloyd, Marco Jentzsch, Marina Prudenskaja a Oliver Ringelhahn. Psychologická režie Martina Kušeje se soustředí na pojetí významu oběti v inscenaci kostýmované v současném hávu. Představení řídil Hartmut Haenchen, letošní dirigent Parsifala na bayreuthském festivalu.
Nahrávka týdne
Wolfgang Amadeus Mozart – Die Entführung aus dem Serail (Únos ze serailu). Le Cercle de l’Harmonie, dirigent Jérémie Rhorer. Alpha 242 (2 CD). Francouzsko-belgická menší nahrávací společnost Alpha vydala novou nahrávku Mozartovy „turecké“ opery. Dirigent Jérémie Rhorer, který tento operní titul s velkým úspěchem uvedl v roce 2015 na festivalu v Aix-en-Provence a pak provedl operu v koncertním provedení v Théâtre des Champs-Élysées v Paříži, ji zopakoval na nahrávacím nosiči. S částečně pozměněným obsazením teď nahrál operu s výbornými pěvci převážně lyrických hlasů.
Jako Konstance exceluje koloraturní sopranistka Jane Archibald se světlým hlasem a mimořádnou virtuozitou, kterou osvědčila již v mnoha jiných rolích na jevišti (straussovské role jako Aminta, Zerbinetta, Sofie nebo další mozartovské charaktery). Ostatně byla také hvězdou festivalového i koncertního provedení pod Rhorerovou taktovkou. Krásným hlasem disponuje i představitelka Blondy Rachele Gilmore. Letošní partner Cecilie Bartoli v salcburské inscenaci West Side Story (naše recenze jsme přinesli zde a zde), tenorista Norman Reinhardt (zpíval roli na pařížském koncertu), představuje Belmonta s velmi atraktivním témbrem, koloraturní pasáže by ale potřebovaly místy poněkud odlehčit. Tenorista také vystoupil jako Essex v Brittenově Glorianě v Praze roku 2014, ještě než k sobě připoutal pozornost světových médií vystoupeními na festivalech v Salcburku. Druhý tenorista David Portillo pojímá roli Pedrilla jako kombinaci lyrického a buffozního přístupu. Mischa Schelomianski zpívá Osmina spolehlivě, ale v celkovém výsledku a výrazu poněkud matně. Nahrávka je velmi příjemná na poslech a zaujme posluchače lehkostí a živostí i výběrem atraktivních hlasů.
Operní úsměv
Druhý akt Spontiniho opery La vestale (Vestálka, 1807) se odehrává ve starořímském Vestině chrámu, sídle panenských vestálek.
Italský režisér, inscenující toto klasicistní dílo na americké scéně, neovládal zcela dokonale anglický jazyk, když požádal sboristky: „Chtěl bych, aby všechny panny přešly nalevo na okraj scény!“ Žádná z dam se ani nepohnula, a tak až po chvíli pan režisér pochopil, že musí formulovat jinak: „Chtěl bych, aby všechny dámy ze sboru, které představují panny, přešly nalevo na okraj scény!“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
