Operní panorama Heleny Havlíkové (141)

Helena Havlíková, 19.11.2013 0:00

Týden od 11. do 17. listopadu 2013
– Už se známe: Bartoli opět v Praze. Plesejte, radujte se!
– Inspirace na dny příští
***

Už se známe – Bartoli opět v Praze. Plesejte, radujte se!

Koncertem Cecilie Bartoli se završila mimořádná nadílka pěveckých hvězd, které tento podzim zazářily v Praze. Zda vyvrcholila, ponechme na osobním vkusu, zkušenostech i momentálním nastavení každého posluchače, protože jsme se pohybovali ve sférách, kde takové elementární „zákony“ hudební interpretace, jakými jsou intonace, souhra, základní dynamika, stavba nebo dynamické rozvržení, styl, v případě hlasu také vyrovnanost, barva, jsou naprostou samozřejmostí, nad kterou se rozklene ona těžko popsatelná krása. Nejen díky poslednímu měsíci, ale i z dlouhodobější perspektivy je zřejmé, že se Praha stala „normální“ štací světových operních hvězd a přes nemalou výši vstupného cyklu Hvězdy světové opery se daří koncerty prodat či dokonce vyprodat. A udržet i vysokou úroveň programových brožur včetně překladů zpívaných textů.Zatímco Joyce DiDonato se v Praze představila poprvé, Cecilia Bartoli do Prahy zavítala už potřetí. Před dvěma lety tu také v Rudolfinu vystoupila hned dvakrát. Nejdříve v červnu s programem Vivaldi ritrovato, v němž rehabilitovala tohoto italského mistra barokní hudby, kterého především díky houslovým koncertům Čtvero ročních období známe jako skladatele instrumentální hudby, také jako autora (ale i impresária) operního (více zde). V říjnu pak přivezla barokní hudbu z CD Sacrificum, ve kterém připomněla hvězdnou epochu kastrátů, kdy úchvatnému „andělskému zpěvu“ a nepřirozené artistní virtuozitě lidského hlasu byla obětováno mužství (zde). Při obou návštěvách se s ní nadšené publikum (nerado) loučilo potleskem vestoje.

Bartoli se nadále do svých projektů pouští s plnou vervou a spoustou nápadů. Dramaturgie letošního koncertu s názvem Mozart a vídeňský klasicismus, se kterým pokračuje v Amsterodamu, Bruselu a Paříži (Salle Pleyel), vychází z okruhu skladatelů, kteří se v propojeném hudebním světě Evropy druhé poloviny osmnáctého až prvního desetiletí devatenáctého století vzájemně znali, ovlivňovali a někdy i spřátelili. A Bartoli respektovala, že vedle mistrů vrcholného klasicismu – Wolfganga Amadea Mozarta a Josepha Haydna – mezi nimi bylo i hodně Čechů. Potěšilo, že na program zařadila Jana Křtitele Vaňhala alespoň prostřednictvím finale z jeho Symfonie g moll a věnovala se i Josefu Myslivečkovi. Po předehře z jeho opery Medonte dokonce v novodobé premiéře zazpívala árii Sesta Se mai senti spirarti sul volto z jeho opery La clemenza di Tito, jejíž rukopis pořádající agentura Nachtigall Artists nalezla v italském archivu a Bartoli ji hned zařadila do svého programu. Mohli jsme tak Myslivečkovu melodickou invenci i suverénní zručnost řemesla včetně hudebního vyjádření afektů porovnat s tím, jak tuto operu seria na Metastasiovo libreto zhudebnil Mozart (Bartoli zpívala Sestovy árie Parto, parto z 1. dějství a Deh, per questo istante solo z 2. dějství) pro oslavu korunovace Leopolda II. českým králem. Pražskou premiéru pětatřicetiletý Mozart 6. září 1791 v Nosticově divadle osobně dirigoval (krátce před smrtí – zemřel pak v prosinci). Titus je tedy Mozartovo zralé dílo, a byť pro oslavnou příležitost zvolil formu opera seria, je Titus jakýsi završením a Mozartovým důstojným rozloučením s tehdy již překonaným žánrem (k prolamování jehož hranic ostatně Mozart mocně přispěl).

V tomto smyslu i Baroli přijela do Prahy mezi „své známé“ – a publikum jí své přátelské přijetí dalo od počátku zřetelně najevo. Možná i proto si mohla dovolit bez dlouhého čekání a běžné úvodní instrumentální skladby na pódium Rudolfina doslova vběhnout a ihned začít zpívat – slavným rozsáhlým Mozartovým motetem Exsultate, jubilate (Plesejte, radujte se) završené rozjásaným Alleluja rozjásala publikum a přesvědčila, že „kouzlo jménem Bartoli“ nadále funguje.

První část koncertu byla po Mozartově motetu sestavena z mužských kastrátských rolí a Bartoli pro ně zvolila i „mužské“ oblečení – kalhotový černý frakový kostýmek s bílou košilí zdobenou bohatým fiží. Na jedinou ženskou roli – Haydnovu Berenice (Berenice, che fai?) – se převlékla do černostříbřité róby s korzetem a naplno předvedla, v čem jsou její největší kvality – umí si se svým dokonale technicky zvládnutým hlasem pohrávat a tvořit „padesát odstínů“ pianissim tam, kde jiné zpěvačky vystačí s jedním. A především umí obsahu toho, co zpívá, dát výraz, který slova povýší tak, že vzedmuté emoce nutkají posluchače k pláči a radosti, prostě souznění. Neodolatelná byla i v přídavku Voi che sapete – její vyzývavě koketní i rozkošně stydlivý, bláznivě zamilovaný mladíček z Mozartovy Figarovy svatby dozajista nastavil parametry interpretace Cherubínů. Bartoli zde předvedla, že ze svých slabin, menšího objemu hlasu, dokáže učinit vlastně výhodu – ovšem za předpokladu, že takový hlas bere „za svůj“, smíří se (a nebojuje) s ním a pohrává si s tím, jak minuciózně ho ovládá.Bartoli doprovázel na dobové nástroje Kammerorchester Basel (s třemi pulty prvních houslí) vedený kromobyčejně pracovitým čínským dirigentem Muhai Tangem s širokým repertoárovým záběrem. Ten ale svou rtuťovitou pohyblivostí možná až poněkud rušil pozornost, soustředěnou na Bartoli – obíhal exponované skupiny hráčů vlastně zbytečně, protože sehraný orchestr i v instrumentálních částech dokazoval, že dirigenta možná ani nepotřebuje. Jakkoli Myslivečkovu předehru i tu Krausovu k opeře Olympie orchestr vystavěl na tempových i dynamických kontrastech, přesvědčivěji vyznělo Allegro assai s Haydnovy Symfonie č. 52 c moll a Adagio z jeho Symfonie č. 13 D dur věty, kdy se z hráčů orchestru „vyloupl“ jako zdatný sólista violoncellista Christoph Dangel – a pak v áriích s koncertantně traktovanými party – v Mozartově árii Sesta z opery La clemenza di Tito Parto, parto klarinetista – rozkošně se Bartoli trumfovali, soupeřili a hlavně skvěle doplňovali, podobně jako s koncertním mistrem Stefanem Barneschim v Idamantově árii z Mozartova Idomenea Chi’o mi scordi di te?…Non temer, amato bene. Úvodním Exsultate vzniklé obavy, zda menší objem hlasu Bartoli relativně „velký“ orchestr nepřekryje, se ukázaly v další části koncertu jako liché – s Bartoli si orchestr rozuměl dokonale, jakkoli po bezprostředních zkušenostech s Il Complesso Barocco, který vystoupil s Joyce DiDonato, ale i naším Luksovým Collegiem 1704 bylo zřejmé, že Kammerorchester Basel nepatří mezi vyslovené specialisty pro tuto hudbu.

Jistě, nadále platí, že Cecilia Bartoli je zázrak, živel, anděl i ďábel, žena obdařená mnoha talenty, které umí promyšleně udržovat i rozvíjet. Když „se známe“, lze i kritizovat – kdo jiný než přítel vám to poví. Kastrátské role v první části koncertu dožívající opery seria přece jen připomněly limity předností této zpěvačky, jimiž není objem hlasů, kterým naopak ve své době ohromovali, ale umělými, proti přírodě vytvořenými a kultivovanými „nástroji“ údajně velké síly, kastráti. Bartoli fenomenálně zpívá už téměř čtvrt století, ostatně právě mozartovskými nahrávkami excelovala na začátku své kariéry na počátku devadesátých let. Hlavně nasazování hlasu ve střední poloze už začalo signalizovat, že čas ani ona, stále technicky brilantní s neuvěřitelně dlouhou dechovou výdrží, nedokáže přelstít. Ale i s touto (přátelskou) připomínkou byl její koncert hudebním svátkem – a lze jen doufat, že se Bartoli do Prahy zase vrátí. Její poslední nahrávky Mission s áriemi a duety italského barokního skladatele Agostina Steffaniho (s Phillippem Jarousskym) a Stabat mater stejného skladatele má nadšené ohlasy. Těšíme se. Hodnocení autorky: 95 %
***

Inspirace na dny příští

Jan Dismas Zelenka: Sub olea pacis et palma virtutis. Céline Scheen – soprán, Terry Wey – alt, Krystian Adam – tenor, Tobias Berndt – bas. Collegium 1704, Rudolfinum, Dvořákova síň, úterý 19. listopadu v 19.30 hodin.

Benefiční galakoncert pro Operu Plus. Anja Silja – soprán, Dana Burešová – soprán, Jana Šrejma Kačírková – soprán, Barbora Perná – soprán, Dagmar Pecková – mezzosoprán, Štefan Margita – tenor, Pavel Černoch – tenor, Roman Janál – baryton, Josef Škarka – bas, David Švec – klavír, Jitka Novotná – moderace. V průběhu koncertu budou vyhlášeni vítězové 1. ročníku Výročních cen čtenářů Opery Plus. Rudolfinum, Sukova síň, neděle 24. listopadu 2013 v 19.00 hodin.
***

Mozart a vídeňský klasicismus
Cecilia Bartoli (mezzosoprán)
Dirigent: Muhai Tang
Kammerorchester Basel
(koncertní místr Stefano Barneschi)
12. listopadu 2013 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
– Wolfgang Amadeus Mozart: „Exsultate jubilate“ KV 165
– Joseph Haydn: Allegro assai – Symphony No. 52 in C minor H. I/52
– Wolfgang Amadeus Mozart: „Parto, parto“ – „La clemenza di Tito“ (Sesto)
– Josef Mysliveček: Ouverture – Medonte
– Josef Mysliveček: „Se mai senti“ – La clemenza di Tito (Sesto)
– Joseph Haydn: „Al tuo seno fortunato“ – L’anima del filosofo ossia Orfeo ed Euridice – Hob. XXVIII:13 (Genio)
= přestávka =
– Joseph Haydn: Adagio – Symphony No.13 D major
Christoph Dangel (violoncello)
– Wolfgang Amadeus Mozart: „Deh, per questo istante“ – La clemenza di Tito – KV 621 (Sesto)
– Jan Křtitel Vaňhal: Finale-allegro – Symphony in G minor
– Wolfgang Amadeus Mozart: „Ch’io mi scordi di té?… Non téměř, amato bene“ – Idomeneo (Idamante)
– Joseph Martin Kraus: Ouverture – Olympie, VB 29
– Joseph Haydn: „Berenice, che fai“ – cantata Hob. XXIVa:10 (1795) – Metastasio – Antigono
přídavky:
-Wolfgang Amadeus Mozart: „Voi che sapete“ – Le nozze di Figaro (Cherubino)
– Wolfgang Amadeus Mozart: Alleluia – Exsultate jubilate