Operní panorama Heleny Havlíkové (142)

Týden od 18. do 24. listopadu 2013
– Pod olivou míru a palmou ctnosti zavládla vznešená nuda
– Operní ostrov pozitivních zpráv
– Inspirace na dny příští
***

Pod olivou míru a palmou ctnosti zavládla vznešená nuda

Český skladatel vrcholného baroka Jan Dismas Zelenka (1679–1745) už ve své době, kdy hudební Evropa byla přesycena desítkami, ba stovkami schopných komponistů, zaujal především jako mistr kontrapunktu, když především ve svých mších a dalších chrámových dílech vytvořil skvosty, které nás uchvacují dodnes – často ve vysoce ceněných nahrávkách našich souborů, které se záslužně zelenkovské „renesanci“ věnují: Collegium 1704, Musica Florea, Collegium Marianum, Ensemble Inégal.

Po úspěchu loňského ročníku Hvězd barokní opery i prvního koncertu s Martinou Jankovou v druhém ročníku letošním si Collegia 1704 a Vocale ve druhém večeru tohoto cyklu při koncertním uvedení latinské holdovací hudební hry Pod olivou vítězství a palmou ctnosti ohmatala hranice dnešního uvádění „staré hudby“, kterou jinak pod vedením Václava Lukse znovuoživují a přivádějí k plnému životu. Ukázalo se, že každá hudba i významného skladatele nemusí automaticky být i dobrá jen proto, že je stará. Podobných skladeb, jako je Zelenkův korunovační hold, který měl ústy alegorických postav stvrdit prostřednictvím největšího českého světce a patrona země sv. Václava genealogicky odůvodněný habsburský nárok císaře Karla VI. na český trůn při jeho korunovaci v roce 1723, vznikaly v osmnáctém století desítky. Pokud je dnes vyčítáno Michalu Davidovi, že byl „dvorním skladatelem“ totalitních vládců, pak je Zelenkova korunovační alegorie s postavami Statečnosti, Eucharistické horlivosti, Vznešenosti, Božské prozřetelnosti, moudrosti nebo spravedlnosti, Víry nebo Zbožnosti odvedeným řemeslem, mistrovsky, ale řemeslem. A slova v programu o její mimořádnosti v kontextu Zelenkovy tvorby, dějin české ba dokonce evropské hudby až s přeháněním přehlížejí fakt, že tato kompozice vznikla ke konkrétnímu účelu – korunovaci krále. Bezezbytku a velkolepě ho naplnila, ale nic více. Ostatně získat „džob“ a dokonce i sklidit úspěch v rámci slavností spojených s korunovací habsburského císaře Karla VI. bylo pro Zelenku dozajista ternem – možná právě proto, že zkomponoval dílo, které se z dobové produkce zas až tak výrazně nevymykalo.

Tehdejší uvedení v jezuitském Klementinu kombinovalo hudební části a činohru s mluveným slovem ve stylu školských jezuitských her včetně tance a živých obrazů a mělo podobu velkolepé tříhodinové výpravné podívané, dnes bychom řekli „show“ se sto padesáti účinkujícími. Novodobé, pouze koncertní provedení v Rudolfinu zredukované jenom na hudební složku však bylo o tyto – podstatné – divadelní prvky ochuzeno. A když některé árie svým náhlým koncem působily vysloveně jako vytržené z kontextu, až příliš se vnucovala otázka, nakolik má taková verze, která by byla plně oprávněná například pro pořízení nahrávky, smysl.

Navíc nás Václav Luks „rozmazlil“ vysokou úrovní koncertů, operních inscenací, nahrávek a dalších produkcí svých Collegií. Tentokrát bohužel nenadchl ani výkon orchestru, jemuž chyběla pověstná preciznost a plasticita vypracování výrazu, ani sólové obsazení. Kontratenorista Terry Wey by se při korunovačních slavnostech proti kastrátům patrně neprosadil a nepřesvědčil ani v Rudolfinu, totéž platí o sopranistce Céline Scheen, tenoristovi Krystianu Adamovi, basistovi Tobiasovi Berndtovi i sboru. Všichni sice přesně naplnili „obřadné“ zadání – ale koncertní provedení pouze hudebních částí korunovační hry nijak neobohatili o důvod, proč ji – když nemáme krále – uvádět dnes.

Pro Václava Lukse, který jistě přípravě koncertu věnoval maximální úsilí, je výsledek mírným „klepnutím přes prsty“ – i „stará hudba“ může být jen stará.

Hodnocení autorky: 60 %
***

Operní ostrov pozitivních zpráv

Média tradičně milují negativní zprávy a otázka „co se vám nepodařilo“ dnes patří ke standardům rozhovorů moderátorů i s lidmi, kteří zaslouží hold za to, že se jim něco bohulibého povedlo. Nabízí se tak parafráze známého výroku o „ostrůvcích pozitivní deviace“, které i v nedobrých dobách jsou jakýmsi krystalizačním jádrem nebo zárodkem myšlenek a činů veskrze pozitivních – schopným přitáhnout i další lidi, hledající východiska z nejrůznějších „blbých nálad“. Takovým ostrůvkem pozitivní deviace je bezesporu internetový portál Opera Plus, založený před pěti lety Vítem Dvořákem jako prostor otevřený i velmi kritickým výměnám názorů v oblasti opery, baletu a vážné hudby vůbec. První slavnostní galavečer s Vyhlášením výročních cen Opery Plus byl důkazem, že úsilí Víta Dvořáka má smysl. Ostatně o Výročních cenách rozhodovali čtenáři – návštěvníci portálu – bylo jich na šest tisíc.