Operní panorama Heleny Havlíkové (160)

  1. 1
  2. 2

Týden od 31. března do 6. dubna 2014
– Brněnští „Dobří kantoři“ s nedobrým vysvědčením a kouzelná Kouzelná flétna pražské HAMU
– Musica Florea a Brockesovy pašije Georga Friedricha Händela
– Inspirace na dny příští
***

Brněnští „Dobří kantoři“ s nedobrým vysvědčením a kouzelná Kouzelná flétna pražské HAMU
Brněnská JAMU uvedla v jednom večeru dvojici oper Bylť jest jednou dobrý kantor Františka Xavera Brixiho společně s adaptací Shakespearovy Bouře do podoby semi-opery s hudbou přisuzovanou Henrymu Purcellovi nebo jeho žákovi Johnovi Weldonovi. A pražská HAMU připravila zkrácenou komorní verzi Mozartovy Kouzelné flétny. Srovnání našich dvou vysokých uměleckých škol se přímo nabízí.

Že výsledek tentokrát jednoznačně vyšel ve prospěch Pražáků, nechť není v žádném případě chápáno jako nějaký pragocentrismus – operní produkce obou škol sleduji průběžně, a pokud bychom například porovnávali nedávné uvedení scén z Čajkovského Oněgina, které nastudovala HAMU, například s Evropskou turistikou svérázného brněnského skladatele Josefa Berga, pak by „skóre“ bylo ze všech hledisek obrácené.

Podmínky brněnské JAMU jsou ovšem s těmi pražskými nesrovnatelné. V nově postaveném Divadle na Orlí získala brněnská umělecká škola divadelní prostor vybavený moderními technologiemi, který může plně využívat pro studijní účely. Katedra zpěvu a operní režie HAMU nic takového nemá a bez možnosti delšího a pravidelnějšího zkoušení využívá ad hoc krátkodobě různé scény – DISK, případně Strašnické divadlo, které ale není pro operní produkce vůbec příznivé.

Vybírat vhodný repertoár pro studentské produkce není nijak snadné. Spojení rozverně komické školské hry Františka Xavera Brixiho, která byla v polovině osmnáctého století hojně uváděna v českých klášterních kolejích, s hudební složkou semi-opery Bouře propojené základními dialogy, byl zajímavý nápad.Ovšem úroveň hudebního nastudování (Tomáš Krejčí, dirigent Marek Klimeš) i pěveckých výkonů v rolích, které přitom nepatří zejména v případě Brixiho k nějak náročným, byla více než problematická – s výjimkou Jany Vondrů jako studentky v Brixim. Té se podařilo vtipně vystihnout proměnu zakřiknuté, staromódně postrojené bázlivé holky v nablýskanou pěveckou rychlo-superstar. Režisérka Vendelína Osvaldová totiž našla pro příběh nafoukaného, přitom nedovzdělaného učitele zpěvu alias všemi obletovaného idolu (Jiří Miroslav Procházka), jeho pomocníka alias hysterickou agentku a právě onu studentku paralelu v současnosti. Umístila jednoduchou anekdotu do současného televizního studia a se satirickou nadsázkou ironizovala současné televizní soutěže hledající talenty všeho druhu. Všichni tak měli o čem hrát – na rozdíl od Bouře, která v režijním nastudování Renaty Fraisové šustila moudry kouzelníka Prospera (Ondřej Musil), se kterými se studenti zjevně nedokázali ztotožnit. A neporadili si ani s milostným vztahem mladých milenců a ani s uličnictvím vzdušného ducha Ariela (Ivana Pavlů), natož s vládcem moří Neptunem (Pavel Katsiushyn). Ve srovnání s Brixim, ale i Bouří, je Kouzelná flétna dílo interpretačně výrazně obtížnější, jakkoli se hrála zredukovaná verze pouze s klavírním doprovodem, hudebními čísly v originální němčině a stručnými mluvenými dialogy ve vtipném překladu Vojtěcha Spurného s použitím soudobé češtiny. Tato zkratka, která ovšem sledovala základní příběh, Kouzelné flétně nijak neublížila. Režisér (a současně autor scény a kostýmů) Michal Lieberzeit se vyhnul dumání nad „tajemstvím zasvěcení“ a jakkoli si v programové brožuře neodpustil pokus o filozofující „výklad“ opery coby „lidského poselství“ o dobru a zlu, jevištní podoba Kouzelné flétny skončila jako správná pohádka nejen svatbou Paminy a Tamina, Papageny a Papagena, ale i usmířením Sarastra a Královny noci. (A chybělo „kousek“, aby laškovní Géniové spárovali ještě Dámy Královny noci s kněžími.)

Scénickou koncepci se podařilo uzpůsobit stísněným podmínkám Strašnického divadla – stačily stroje schody z hlediště na vyvýšené jeviště a tři brány. Jejich hrany lemovaly pásy led světel, které měnily barvu – modrou, zelenou, žlutou, rudou – podle charakteru dění na scéně. Atmosféru pak dokresloval kouř a v rámci možností i svícení.V takto jednoduchém prostoru byl příběh postaven především na sólistech. A ti zvládali nejen pěvecké party, ale v hereckých zkratkách vystihli i charaktery postav. Jako velký komediální talent se představil Lukáš Bařák coby zemitý Papageno, který vyvolával bouře smíchu v hledišti – a zároveň skvěle zvládl své árie i ansámbly, zejména tu poslední, v níž si stýská nad tím, že ne a ne najít nějakou čupr holku. Obdivuhodně se zhostila dramatického koloraturního partu Královny noci Petra Havránková tak, že opravdu z této ženy čišela zloba a pomstychtivost vůči Sarastrovi a jeho říši moudra. Také její tři dámy v podání Evy Kývalové, Ester Pavlů a Alžběty Vomáčkové (ta si dokonce loni vyzpívala širší nominaci v cenách Thálie) si doslova užívaly afektovanou vzájemnou žárlivost; a přitom zvládly udržet sezpívanost v nesnadných tercetech. A svůj pohyblivý mozartovsky odlehčený tenor prezentoval Michal Bragagnolo jako vskutku mladistvý Tamino, zatímco Lucie Prokopová jako Pamina se občas uchylovala k příliš velkoopernímu stylu bez většího výrazového i dynamického odstínění a stavby frází. Publikum se upřímně bavilo – a profesoři mohli být s výkony svých svěřenců spokojeni.

Hodnocení autorky:
Bylť jest jednou dobrý kantor: 70 %
Bouře: 20 %
Kouzelná flétna: 80 %
***

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Brixi: Erat unum cantor bonus (JAMU Brno)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Purcell: The Tempest (JAMU Brno)

[Celkem: 4    Průměr: 4/5]

Vaše hodnocení - Mozart: Kouzelná flétna (HAMU Praha)

[Celkem: 2    Průměr: 1/5]

Vaše hodnocení - Händel: Brockesovy pašije (Musica Florea 2014)

[Celkem: 2    Průměr: 1/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na