Plzeň: barevné Hoffmannovy povídky mladého týmu inscenátorů

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Francouzská operní tvorba je v Čechách hrána trochu opatrně, s výběrem. Kupodivu ani období první Československé republiky, svázané s Francií přímo existenčně, nijak neznamenalo v oblasti francouzské operní tvorby zvýšené preference. Ač právě jazyk francouzský byl tehdy hlavním jazykem reálných gymnázií výtečné úrovně. Takže by vokální francouzštinu, přeneseno z první republiky do současnosti, ovládalo ze škol velmi dobře větší spektrum pěvců. Tehdy to nebylo tolik třeba, nehrálo se v originále, ale v překladech. Tak jako obecněji ve světě všude kolem nás. Z francouzské tvorby se ale v Čechách brzy prosadila „velká“ francouzská trojka, která dosáhla velké obliby. Je to Bizetova Carmen, Gounodův Faust a Offenbachovy Hoffmannovy povídky. Libreto k Hoffmannovým povídkám je navíc velmi unikátní. Stejnojmenná činohra autorů  Barbiera – Carrého totiž existovala o celých třicet let dříve. A stejný autor, Jules Barbier, vytvořil Offenbachovi později libreto. Jacques Offenbach sice operu osobně v instrumentaci nedopracoval, ale to nebyl zase takový problém pro Ernesta Guirauda, podobných případů známe více. Velikých tvůrčích duchů jest poskrovnu, dělníků v oboru harmonie a instrumentace celkem dost.

Hoffmannovy povídky nejen že jsou v Čechách hojně uváděny. Inscenace tohoto díla v Laterně magice – mága české operní režie Václava Kašlíka – dokázala oslovit dokonce Montreal v Kanadě roku 1967 (tehdy na světové výstavě) a poté i města USA na velkolepém zájezdu. Proč si asi tehdy vybral Václav Kašlík zrovna Offenbacha a jeho jediné operní dílo? Zřejmě pro režijní lákavost, kterou opera skýtá. Pro fantastičnost, která poskytuje úžasný prostor režisérům, jako málokterý jiný titul. Realisticky laděn je jen prolog a epilog. Ostatní obrazy díla jsou fantazií, snem, představami. K tomu hudebně silné dílo, plné invence, se spoustou melodických nápadů, vyrůstajících jistě z velkého světa Offenbachových mistrovských operet. Což jsou ostatně v reálu hudby komické opery, kde žánrové pojmenování zní „opéra bouffe“.  Může ambiciózní režisér nalézt pro seberealizaci lepší dílo? Těžko!  Jacques Offenbach v Hoffmannových povídkách zúročil na konci života geniální svět pařížské operety. Je bezesporu jejím velikým tvůrcem. Bez něho je nemyslitelný i jiný svět Vídně a jeho typických tvůrců operety – Johanna Strausse, Franze von Suppého či Carla Millöckera. Za tím vším je milý papá Offenbach, o kterém náš Bedřich Smetana pravil: „Nejsem ani Wagner, ale ani Offenbach, píši jako Smetana…“  Staví tím vlastně Offenbacha až do typického protipólu k „velkému“ světu veledíla Richarda Wagnera. A co sám Richard Wagner? U Offenbacha pociťoval jen „teplo hnoje“… Inu, čas všechny rány smyje a vyléčí, takže dnes víme, že můžeme mít rádi Wagnera i Offenbacha, ač jsou to opravdu dobové protipóly.

V Plzni se inscenace posledního Offenbachova díla chopil mladý tým inscenátorů. Dirigent Tomáš Brauner je dnes již vyspělý dirigent s ohromným citem pro hudební výraz díla, s velmi exaktním a srozumitelným dirigentským gestem, smyslem pro jemné dynamické odstíny.Ale též zřejmou pracovitostí, s jakou se chopil nastudování díla, na němž vlastně vše ostatní závisí! Mládí je určitá přednost i u řemesla dirigentského, ač se to nerado přiznává. Významný Jaroslav Krombholc natočil své vrcholné nahrávky kolem třicátého roku věku. A podobných asociací najdeme přemnoho. Totéž byl též zmíněný Václav Kašlík. A nenatočil ve filmu pan Menzel to nejlepší právě ve svém mladším věku? A tak dobrá sázka na mladého režiséra Dominika Beneše se jeví jako správná. Prokázal svůj režijní cit pro rovnováhu jevištního pojetí ve Smetanově opeře Tajemství tak dobře, že mu lahůdku podanou na zlatém podnosu ve formě opery papá Offenbacha velmi přeji.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Offenbach: Hoffmannovy povídky (DJKT Plzeň)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
fidelio

Mladý inscenační tým připravil krásnou inscenaci, vice sebereflexe by však inscenaci prospělo. Inscenaci hýří velkým množstvím nápadů, často zbytečných, samoúčelných – které divákovu pozornost zatěžují a odvádí pozornost od nosné linie příběhu (převlek Niklase do montérek, ve scéně Olympie si sboristé berou brynďaky a pak si jdou sednout ke stolu, na kterém leži loutka Olympia). Někdy mám pocit, že režisér nevěří, že interpret na prázdné scéně dokáže zaujmout diváka svým herecko-pěveckým projevem – a tak se za každou cenu musí kolem něj “něco dít”. I očekávané sexuální orgie ve benátské scéně nejsou stylově čisté, je to směska „naznačování“ různých sexuálních… Číst vice »

J.

Hoffmannovy povídky jsem viděla kdysi v ND právě s Valentinem Prolatem a s Kateřinou Jalovcovou v roli Niklausse. Potěšilo mě, když jsem povídky uviděla na repertoáru i tady v Plzni, po představení mám ale spíše rozpačité pocity. Jako by inscenaci i obsazení chybělo “zaostření” nebo soustředení. Speciálně pan Prolat své roli v prvním dějství nedal vše, co mohl (a mohl, jak se ukázalo později), což nejsem schopná akceptovat — každé představení je divákův sváteční večer v divadle a herec si nemá dovolit nehrát na 100 procent, i přes to, že DJKT je menší než ND a i přesto, že velkou… Číst vice »