Operní panorama Heleny Havlíkové (183)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Zatímco loňský program byl hodně pestrý, jak ostatně odpovídá benefičnímu zaměření, v letošním Roce České hudby se podařilo soustředit program na českou hudbu. Koncert nesl název Češi zpívají Čechy a zazněly na něm nejen árie a duety z nejznámějších Smetanových a Dvořákových oper, ale i rozsáhlé části – téměř celé první dějství Rusalky a druhé dějství Její pastorkyně. Vzhledem k délce koncertu by možná méně položek programu bývalo více.

Dana Burešová propůjčila svůj barevný soprán v Rusalce pro zasněnou touhu vodní víly i v Jenůfě pro těžce zkoušenou lásku matky a milenky, která přijde o své dítě i iluze svého milostného vzplanutí. Adéla Škopková dodala Mařence i Dvořákově Terince mladistvou energii, Kateřina Jalovcová Ježibabě výsměšnou zlověstnost, ale ne nějaké staré zapšklé báby, ale zkušené ženy, která ví, jak to v lidském světě chodí. Jiří Přibyl a Jaroslav Březina si zadováděli jako Kecal a Jeník v Prodané nevěstě, když se trumfovali, která že je ta pravá pro ženění, a Aleš Briscein v Princově árii Vidino divná, přesladká ukázal, proč se jeho mezinárodní kariéra opírá o český repertoár. Jiří Hájek zaslouží uznání, že doslova na poslední chvíli pohotově zaskočil za původně ohlášeného Matěje Chadimu tak, že nemuselo dojít ke změně programu.

Vrcholem večera pak bylo druhé dějství Její pastorkyně s výkonem Evy Urbanové, která má roli Kostelničky vypracovanou po výrazové stránce tak, že opravdu „kameň by se ustrnul“. Pojímá ji v přesné a hluboké ambivalenci vnějškové nepřístupnosti, maskující hradbu pokrytectví, a vnitřní zranitelnosti životem těžce zkoušené ženy. Jen těžko má dnes ve světě v této roli konkurenci a její práce s dynamikou včetně znělých pianissim je strhující.Třebaže sólisté zpívali „pouze“ s klavírním doprovodem, David Švec byl všem citlivým partnerem a výraznou měrou přispěl k tomu, že galakoncert měl ve zcela zaplněném kostele sv. Anny atmosféru vzájemného srozumění a radosti z operního umění. Popřejme Opeře Plus, aby na dosavadní úspěchy navázal další benefiční koncert plánovaný na 2. listopadu 2014 do Dvořákovy síně Rudolfina: Simona Houda Šaturová zde představí program ze své nové nahrávky Mozart versus Mysliveček.

Hodnocení autorky: 90 %
***

Burianův Voiceband v 21. století
V plejádě inscenací, které přinesl dvacátý druhý ročník plzeňského Mezinárodního festivalu divadlo, se výrazně uplatnila „hudebně dramatická skladba“ Vojna Emila Františka Buriana v nastudování BodyVoiceBandu ve spolupráci s Divadlem Disk. Režie je dílem Jaroslavy Šiktancové, autorem choreografie je Martin Pacek – oba zkušení divadelníci, tvůrci a také pedagogové. Novodobý soubor, který nese tuto specifickou podobu syntetického hudebního divadla přímo ve svém názvu, vznikl v roce 2013 na Katedře činoherního divadla Divadelní fakulty Akademie múzických umění a Vojnu nastudoval absolventský ročník. Ten původní „hudebně-recitační soubor“ založil Burian v roce 1927 a Vojna měla premiéru v jeho divadle D 35 a jeho režii v roce 1935.Burianova dramatická montáž-koláž z lidové poezie sebrané Karlem Jaromírem Erbenem do šesti scén Masopust, Svatby, Odvod, Hřbitov, V zázemí a Na frontě vychází ze života vesnice, zasažené první světovou válkou, která se těžce vyrovnává se zásahem vojny do tradičního života této pospolitosti. Ukazuje, že lidé jsou svými chybami nepoučitelní. Pozoruhodné je, že v předtuše blížící se nové (ještě větší) vojny, se Burian vrátil proti proudu času-historie (na rozdíl od nynějších „aktualizací“ dramat a oper, které se často prvoplánově snaží přiblížit historické příběhy dnešku tím, že jejich děj přenášejí do současnosti). Burianovo libreto nevypráví příběh v tradičním smyslu, ale o to intenzivněji se dere na povrch síla každého verše lidové poezie napojená na tisíciletou zkušenost lidského rodu. Kombinace mluveného slova s přesně rytmizovanou strukturou na způsob melodramu, zpěvu, hudby a tance s inspirací lidovými písněmi dodává hodinovému dílu další „živočišnou“ energii. (Připomeňme, že v době, kdy Burian komponoval Vojnu, Martinů podobné inspirace a principy použil v Hrách o Marii, Hlasu lesa, Veselohře na mostě a především v Divadle za branou.)

Festivalové představení Vojny se konalo 13. září 2014 v plzeňském sále Peklo prakticky bez dekorace, v černém obdélníkovém prostoru, ve kterém byl vlevo umístěn komorní „band“ ve složení flétna, klarinet, housle, akordeon, klavír, kontrabas a bicí a po každé straně čtveřice bočních reflektorů. Devět mužů a osm žen recitovalo, zpívalo a tančilo ty pradávné lidské rituály a jejich černé líčení kolem očí se s potem v obličeji rozpouštělo do těžkých černých „slz“ kanoucích po tvářích. Důležitým aspektem této inscenace bylo mládí protagonistů. Pěvecké party studenti činohry zvládali při náročné choreografii často ve zběsilém tempu s obdivuhodnou přesvědčivostí a autentičností. Pozoruhodná byla ovšem choreografie Marina Packa, která zároveň respektovala tradici lidového tance, rozšířila ji o prastaré pohybové vzory obřadů, slavností nebo divokých bakchanálií, které se táhnou lidskou historií a jsou ukotveny v jeho paměti, a zároveň v ní byly zapracované i soudobé taneční trendy. Ve výsledku to byl velmi sugestivní vhled do tradicí osvědčeného „modelu či schématu“ života vesnické pospolitosti, která tuší kupící se mraky nových bouří na obzoru. Inscenace tak připomněla i důležitou zkušenost, že i takto minimalistická scéna zcela postačila (jen s využitím promyšleného svícení) k tomu, aby diváci byli vtaženi do dění – plnokrevné divadlo evidentně není odkázáno na technické vymoženosti divadelních mašinérií, ale základem musí být dramatické dílo, interpretované divadlem posedlými herci a hudebníky.

Dramaturgicky to byl skvělý nápad vrátit Vojnu na jeviště – je dobré si připomínat, jak podstatným způsobem Emil František Burian ovlivnil svým vizionářským talentem české divadlo.

Hodnocení autorky: 90 %
***

Inspirace na dny příští
Antonín Dvořák: Alfred. Dirigent Heiko Matthias Förster, Symofnický orchestr Českého rozhlas, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr Petr Fiala. Alvina (soprán) – Petra Froese, Rowena (soprán) – Jarmila Baxová, Harald (tenor) – Ferdinand von Bothmer, Dorset a Bote (tenor) – Tilmann Unger, Sieward (bas) – Peter Mikuláš, Alfred (baryton) – Felix Rumpf, Gothron (baryton) – Jörg Sabrowski. Festival Dvořákova Praha, Dvořákova síň Rudolfina, středa 17. září 2014 ve 20.00 hodin.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Burian: Vojna (BodyVoiceBand/Disk)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
zdeněk potter (divák)

Jak může Havlíková hodnotit výkony první části Benefičního koncertu, když byla pro pozdní příchod do sálu vpuštěna až na jeho druhou část my zůstává velkou záhadou.