Operní panorama Heleny Havlíkové (190)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 27. října do 2. listopadu 2014
* Gruzínský hrdelní vícehlas
* Nadějná (?) vize budoucnosti v Olomouci
* Carmen v přenosech z Met znovu – ale proč?
* Inspirace na dny příští
***

Gruzínský hrdelní vícehlas
Devatenáctý ročník Strun podzimu svědčí o tom, že se tento festival, zajímavě konfrontující hudební žánry od autentické etnické hudby, instrumentální hudby nebo jazzu až (občas) po operu, v pražském kulturním prostoru „zabydlel“. Jednou z jeho již tradičních linií festivalové nabídky je u nás prakticky neznámá a nedostupná původní etnická hudba a zpěv, jak se v různých koutech světa podržely po staletí v lidové tradici, předávané z generace na generaci v původní podobě, prakticky beze změn. A tato objevitelská programová součást festivalu, pro kterou vedení festivalu našlo prostor s dlouhým dozvukem v Českém muzeu hudby, má už za ta léta nejen „kamenné“ příznivce, ale získává stále početnější nové publikum, které výpravy za hledáním souvislostí různých hudebních žánrů s jejími původními kořeny v hudebních projevech a tradicích národů celého světa oceňuje – a žádá.

Tentokrát pro ukázku etnického folkloru dramaturgie festivalu vybrala gruzínský mužský pěvecký sbor Didgori, který ve čtvrtek 30. října v Českém muzeu hudby předvedl, proč se gruzínský vícehlasý zpěv v roce 2001 stal součástí seznamu nehmotného dědictví lidstva UNESCO. Mužský pěvecký sbor Didgori vznikl v roce 2004 (umělecký vedoucí Givi Abesadze) a jeho název je odvozen od stejnojmenné hory nedaleko od Tbilisi, kde ve dvanáctém století Gruzínci porazili Araby (kteří Gruzii okupovali čtyři století). Ve složité historii Gruzie se mísí římské, byzantské a arabské vlivy, které se promítly i do lidové písně a postupně propletly jako vlákna perských koberců nebo barvy pravoslavných ikon. Pro gruzínský hrdelní vícehlas – od trojhlasu až po dvou sborové desetihlasé písně – je typický bordunový jednohlasý i vícehlasý základ, nad kterým se klene sólová melodie, často bohatě zdobená s postupným accelerandem a ukončením do zklidněného unisona. Nápadným, pro nás neobvyklým prvkem je rychlé lámání hlasových poloh a přeskakování hlasů ve velkých intervalových skocích, které se od u nás známého alpského jódlování odlišuje ostrým narážením jednotlivých tónů, takže zní až živočišně, kdy výrazem připomíná zpěv ptáků nebo zvukové projevy zvěře. Existují regionální varianty gruzínského vícehlasu (východní a západní) – podobně jako existují výrazně odlišné krajové varianty lidových písní u nás.

Na pódium Muzea hudby, které má pro podobné produkce výtečnou akustiku, nastoupilo dvanáct švarných Gruzínců v tmavě hnědých kabátcích a holinách s pozlacenými kinžály u pasu – sršelo z nich tolik energie a nefalšovaného zaujetí, že si publikum okamžitě získali, dřív než začali zpívat. Tradiční lidové písně anonymních tvůrců odjakživa provázejí lidská společenství ve spojení s konkrétními situacemi – náboženskými obřady, svátky, svatbami a pohřby, hostinami, oslavami hrdinů, ale i prací (kdy rytmus společné písně udává rytmy práce) – a pochopitelně k tomu patří i písně milostné. Všechny tyto polohy lidové písně program obsahoval.

Bez tohoto zásadního kontextu lidové písně by se z podobných koncertů stal pouhý pokus komercionalizovat lidovou hudební tradici, prodat ji jako „výstavní skříň“ domácí kultury nebo prostě jen prostředek obživy. Tomuto úskalí se Didgori skvěle vyhnuli právě svou bezprostředností a přesvědčivou autenticitou, kdy z jejich projevu bylo jasné, k jakým situacím se písně vztahují – a publikum svými reakcemi dokládalo, že jejich sdělnost tohoto kontextu chápe a pociťuje odlišnost církevního obřadu, milostného trápení nebo svatebního veselí.

Zpěváci Didgori působili jako jednolitý hudební nástroj, když svoji individualitu podřídili celkovému vyznění. Většina písní byla provedena „a capella“, uplatnil se ale i drnkací nástroj čonguri a expresivita některých písní byla zvýrazněna tleskáním. Některé písně byly provázeny i tancem, do jisté míry připomínajícím „cifrování“ našich mužů ze Slovácka v podobných situacích.

Byl to večer plný radosti a vzájemného porozumění – gruzínská lidová píseň nám rozhodně nezní až tolik exoticky; rozpoznáváme v ní spojitost s naším vlastním dědictvím lidové hudby v tom smyslu, jak lidová hudební tradice dokáže vyjádřit pocity životních situací všeobecně srozumitelným způsobem. Nicméně podobně jako v předchozích koncertech této tematické řady Strun podzimu stojí za úvahu, nakolik by dojem ještě umocnil i překlad textů písní, který, jak se dalo z přednesu odtušit, hrál hodně významnou roli.Hudební odkaz dávných generací předků si Didgori osvojili na vysoké umělecké úrovni – a vzhledem k poměrně mladému věkovému složení a evidentního entuziasmu souboru je zřejmé, že se jim podaří toto unikátní hudební dědictví předat i dalším generacím a vyškolit své nástupce. Po alpském jódlování, tuvidském hrdelním zpěvu, sardinské vokální polyfonii, jakutských šamankách s brumlemi nebo albánské iso-polyfonické vokální tradici jsme díky festivalu poznali další možnosti, které skýtá lidský hlas (a které by učitel klasického zpěvu považoval za hrubé chyby – najíždění na tóny zdola nebo hrdelní drsný zpěv bez hlavové rezonance). Nabízí se pro dramaturgii Strun podzimu otázka, kdy dojde v rámci této řady na soubor, který takto udržuje (a předává) i naše domácí hudební tradice – dědictví. Je pravděpodobné, že takový „výlet“ by mohl být pro řadu posluchačů dobrodružným poznáváním neznámého.

Hodnocení autorky: 90 %
***

Nadějná (?) vize budoucnosti v Olomouci
Moravské divadlo Olomouc je mezi našimi operními soubory spíše solidním průměrem a nepouští se zpravidla do nevyzkoušených experimentů. Tentokrát se ale pokusilo toto své zaměření prolomit u nás prvním scénickým provedením opery Viktora Ullmanna (1898–1944) Pád Antikrista. Úspěšně.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Ullmann: Pád Antikrista (MD Olomouc)

[Celkem: 4    Průměr: 4.8/5]

Vaše hodnocení - Didgori choir (Struny podzimu 2014)

[Celkem: 1    Průměr: 4/5]

Vaše hodnocení - Bizet: Carmen (Met New York)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Reakcí (3) “Operní panorama Heleny Havlíkové (190)

Napsat komentář