Operní panorama Heleny Havlíkové (202)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Plzeňská revue stále s Bohuslavem Martinů 
Plzeňské rozhodnutí zúčastnit se festivalu právě inscenací Voják a tanečnice Bohuslava Martinů svědčí o snaze divadla upoutat dramaturgicky méně obvyklým titulem (recenze premiéry zde). Zároveň se souboru podařilo dát dílu, které je spíše revue než regulérní operou, výstižnou inscenační podobu – ať už ve svižném hudebním nastudování, ve kterém dirigent festivalového představení Jiří Štrunc přesně vyprofiloval stylovou koláž, do které Martinů nakomponoval rozpustilou buffu i lyrickou romantiku, barokní menuet i tango, valse, charleston nebo revoluční sbor. A režisér Tomáš Pilař pro hravost a volný sled asociací, na kterém Martinů postavil svoji operní prvotinu se sledem scének, které parafrázují Plautovu komedii o lišákovi Pseudolovi, našel nejen základní rámec, když se starý muž zasní nad kufrem svých hraček z dětství, ale i pestrost a vtipnou nadsázku. V ní se při festivalovém představení „vyřádil“ především Jiří Brückler s báječným komediálním talentem jako mazaný sluha Pseudolus, Pavel Klečka jako ješitný nabob radní i Jana Foff Tetourová, když coby choť ctihodného athénského občana a vášnivá pletařka roztomile cupitá v podobě bělostného porcelánového hrníčku s napletenou „mléčnou pěnou“. Ani sbor neztratil nic z premiérové „rozdováděnosti“. Jak nesnadné je rozehrát a udržet takovou komedii, se ukázalo ve chvíli, kdy se princip nadsázky vytratil. Když například Dasha zazpívala song černošské tanečnice muzikálově „autenticky“, pravověrná operní sopranistka Ivana Veberová, která si při premiéře dokázala udělat legraci sama ze sebe, když v kratičké sukénce z banánů svůdně vrtěla bílým buclatě vycpaných zadkem, zapadala do celkového stylu inscenace přesněji.
Hodnocení autorky:
90 %
***

Košická meditace nad strachem ze smrti 
V sobotu 31. ledna pokračoval Festival Opera ve Stavovském divadle druhou slovenskou inscenací – Štátne divadlo Košice přivezlo Dialogy karmelitek Francise Poulenca (1899–1963). V Košicích měla inscenace premiéru 22. března 2013 a ve stejném roce získala prestižní slovenské ocenění Dosky.

Skutečný příběh mučednické smrti šestnácti členek karmelitánského řádu v Compiègne, popravených během běsnění Velké francouzské revoluce v roce 1794, inspiroval německou spisovatelku Gertrudu von Le Fort k novele Poslední na popravišti (1931), podle níž Georges Bernanos vytvořil drama Dialogy karmelitek (1949). Hlavně z těchto zdrojů čerpal Emmet Lavery pro libreto ke stejnojmenné Poulencově opeře. Tato jeho druhá opera (po Prsech Tiresiových podle Apollinaira) měla premiéru v milánské La Scale v roce 1957.

Dialogy karmelitek bezesporu patří ke stěžejním dílům opery dvacátého století. Z našich divadel jako první tuto operu, která neměla před sametovou revolucí u nás šanci na uvedení, uvedli v Opavě (premiéra 8. října 2000, dirigent Petr Šumník, režie František Preisler). Opavská inscenace operního zpracování krutého příběhu o snaze udržet si křesťanstvím nastavený hodnotový systém a osobní integritu uprostřed zhovadilé doby i za cenu sebeobětování v sobě měla tehdy velkou sílu. Když ji tehdy Opavští přivezli do Prahy na Festival Opera 2001, právem získali Cenu ředitelky festivalu za dramaturgii a hudební nastudování. Neméně úspěšně uvedla Dialogy Karmelitek olomoucká opera v roce 2006 (dirigoval opět Petr Šumník, režie Karla Štaubertová).

Dnes, kdy nás média zaplavují informacemi o popravách, válkách a revolucích „v přímém přenosu“, není nijak snadné nalézt vhodný inscenační klíč pro operu, která se zabývá těmi nejintimnějšími „posledními věcmi“ člověka – zda za to, čemu věříme, jsme ochotni a schopni obětovat život.

Inscenaci vytvořila jedna z nejtalentovanějších režisérek mladé generace, Linda Keprtová. Na prázdné scéně vystačila s židlemi a o to intenzivněji pracovala se světlem. Dobové kostýmy navrhla Danica Hanáková. Vzhledem ke svému věku Keprtová – naštěstí – nemá zkušenosti s „revolučním terorem“ a bylo dobře, že se nenechala „svést“ k aktualizacím. Vyšla z psychologického výkladu jednání postav v extrémních situacích, jak je pro její režie charakteristické, tentokrát v kombinaci se seskupováním a rozmisťováním postav výtvarně i významově dobře promyšlených.

Hlavní postavě příběhu, dívce ze šlechtické rodiny, Blanche de la Force, je patnáct let, když se rozhodne raději vstoupit do kláštera, aby se tak ukryla před strachem ze smrti, který ji pronásleduje od dětství, kdy její matka zemřela poté, co jejich kočár v Paříži napadla revoluční lůza a ona předčasně porodila. Blanche, kterou při festivalovém představení vytvořila s hlubokým pěveckým i hereckým souzněním Lucie Kašpárková, se bojí žít v tomto světě – a ještě více se bojí zemřít. Tuto citlivost a plachost Blanche navíc skvěle dotvořil i pěvecky jistý tenorista Zsolta Vadásze, když dokreslil oddanost chránit „svého zajíčka“.

Přes unifikovanost řeholního šatu se podařilo postihnout odlišné typy dalších řeholnic, především dívčí rozpustilé Konstance Michaely Várady a Madame de Croissy, které Jitka Zerhauová dala svým temným altem nejprve respekt matky představené, který se ale při jejím bolestném umírání vytrácí, když – před očima Blanche – obnažuje svoji smrtelnou úzkost ze smrti. Uznání ovšem zaslouží všechny představitelky karmelitek a košický sbor pod vedením Lukáše Kozubíka, který v klíčových sborových scénách včetně závěrečného Salve regina, provázejícího karmelitky pod gilotinu s jejím hrůzně těžkým tupým zvukem, ukázal pěveckou stmelenost a práci s dynamikou.

Méně se v nastudování podařilo objasnit, co se vlastně děje v ulicích Paříže, kde vybuchla revoluce děsivou silou. Keprtová doplnila postavy řeholnic jakýmisi tanečními protějšky, které lze chápat i jako předzvěst smrti. Jenže „muzikálová“ choreografie, kdy karmelitky i baletky si přehazují na povel nožku přes nožku jako v šantánu, upažují, zapažují a podobně, vyznění inscenace neposílila. Příběh je ale tak silný, že ani taková „ozvláštnění“ ho nemohou oslabit, zvláště když do finále je zakomponován zvuk dopadající sekery gilotiny, kdy z těl sťatých sester se postupně vrší pyramida mrtvol.

Blanche, která popravě přihlíží, přestrojena a bezpečně vmísena do davu, nakonec předá svou panenku, dárek od bratra a znak „jistoty“ svého nejistého dětství, přihlížejícímu dítěti a vystoupá na popraviště, aby sdílela osud svých družek.

Hudební nastudování je dílem dirigenta Ondreje Olose, kterému se unikal debussyovsky „rozostřený“ styl Poulencovy partitury mimo jiné i kvůli intonačním nepřesnostem orchestru. I tak mají ale Košice inscenaci, která je pro pochopení cest opery dvacátého století důležitá.
Hodnocení autorky:
75 %
***

Nové horizonty ostravských Výletů 
Ostravská opera má ve svém repertoáru celou řadu inscenací, které by byly ozdobou festivalu, zejména pak obě Donizettiho tudorovské opery – Anna Bolena a Maria Stuartovna nebo Janáčkova Káťa Kabanová, případně Schumannova Jenovéfa nebo Verdiho Ernani. Pro festival vybraná Janáčkova burleskní bilogie Výlety páně Broučkovy podle satirických povídek románu Svatopluka Čecha při ostravské premiéře trpěla jednotvárností dynamiky i výrazu a obsazením titulní role nizozemským tenoristou Arnoldem Bezuyenem spíše wagnerovského typu než buffo komikem (zde).

Při festivalovém představení se ukázalo, že ostravský soubor neustrnul a v Praze se mnohotvárnost Janáčkovy partitury v hudebním nastudování Roberta Jindry  už „vyloupla“ přesvědčivě. Také festivalové obsazení titulní role mexickým tenoristou Jorgem Garzou (který už v Ostravě exceloval v hlavní roli Stravinského Života prostopášníka) s obdivuhodnou češtinou dodalo nastudování větší spád a poodhalilo nové horizonty této inscenace.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Čajkovskij: Eugen Onegin (SO Banská Bystrica)

[Celkem: 5    Průměr: 3.8/5]

Vaše hodnocení - Rose: Et nunc et semper (JD České Budějovice)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Mascagni: Cavalleria rusticana (JD České Budějovice)

[Celkem: 2    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Fibich: Pád Arkuna (ND Praha)

[Celkem: 4    Průměr: 4.8/5]

Vaše hodnocení - Martinů: Voják a tanečnice (DJKT Plzeň)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Poulenc: Dialógy karmelitánok (ŠD Košice)

[Celkem: 22    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Janáček: Výlety páně Broučkovy (NDM Ostrava)

[Celkem: 2    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


7
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
4 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na

Pekný deň prajem.
Všetko je fajn, ale šèfujem opere v Banskej Bystrici a nie v Košiciach. Dve šéfovania by som nestihal popri povinnostiach sólistu.
A kde sa nabralo tých závratnych 60% keď, ako som čítal, bolo všetko na Oneginovi zle?
Hmmm….. Nejak to nesedí…..Po takých vetách by sa hodilo 10….
So srdečným pozdravom.

Dobré odpoledne,
omluva za autorku, již jsme opravili.

Ďakujem….

burdal1

Dobrý den,
nemohu si pomoct, ale takovéhle reakce umělců na “kritiky” mě mrzí. Myslím, že by bylo mnohem hezčí, kdybyste byl nad věcí. A ve Vašem případě o to víc, o kolik se míjí tato “recenze” s reakcí diváků přímo v ND. Myslím že, ti dali jasně najevo, že slovenské entrée do festivalu bylo vydařené.

….máte pravdu. Väčšinou to nerobím – len som mal dnes taký “rýpací” deň…:-)….môj riaditeľ sa ma pýtal odkedy šéfujem aj v inom divadle…:-)
A možno som niekomu urobil radosť…:-)
No a diváci v ND? Bolo mi skutočne veľkou cťou!
Krásne dni Vám prajem a snáď niekedy aj dovidenia.

HonzaB

Vzhledem k tomu, že jsem byl hned na třech z recenzovaných inscenacích, mě při tom srovnání poněkud překvapilo to procentuální ohodnocení u incenací Dialogů Karmelitánek a Výletů páně Broučkových. U incenace košické opery mě těch 75% přijde hodně podhodnocené a naopak Broučka bych tak vysoko nehodnotil. Mimochodem čeština mexického zpěváka možná byla na cizince obdivuhodná, ale přesto mě osobně i tak dost rušila (a nebýt titulkovacího zařízení místami bych stejně měl problém zpěváku rozumět). Trošku přitom nechápu, proč tuhle roli v české incenaci nemůže zpívat Čech… A stejně tak v této incenaci nerozumím významu role baletního sólisty. V recenzi o… Číst vice »

Karas

u Broučka osobně se mi líbil dirigent a orchestr, a scéna tam je taková možnost fantazírovat ale použít jakési lešení,nevím …Pád Arkuna zajímavé,ale hůře jsem slyšel ..takže z toho co jsem slyšel a viděl vítězí Eva ..