Operní panorama Heleny Havlíkové (224)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Operní Tramvestie nabrala zpoždění aneb Protivná revizorka na lince 11. - Inspirace na dny příští.

Pražské Národní divadlo uvedlo 17. dubna 2019 na Nové scéně premiéru video-opery Tramvestie Petra Wajsara na libreto Pavla Novotného podle jeho stejnojmenné básnické sbírky. V hudebním nastudování Richarda Heina s hráči Orchestru Státní opery je autorem režie, scény, videa i světelného designu Marek Bureš, Wajsarův spolupracovník na jiných audiovizuálních projektech. Kvartet vokálních hlasů tvořili Jana Horáková Levicová, Lenka Šmídová, Dušan Růžička a Jiří Sulženko.

Tramvestie, ND 2019 (foto Patrik Borecký)

Operní Tramvestie nabrala zpoždění aneb Protivná revizorka na lince 11

Protože základem inspirace pro operu Tramvestie je jízda tramvají č. 11 z Liberce do Jablonce nad Nisou, sluší se, abych recenzi tentokrát uvedla tím, že coby Liberečačka mám tuhle trasu s otisky sudetoněmecké i socialistické minulosti, s malebnými zákoutími, lesem i vybydlenými zbořeninami, slepicemi na udusaném dvorečku, ohyzdnými teplárenskými rourami i úchvatným výhledem na Ještěd, naježděnou: v ranní špičce ve voze nacpaném k prasknutí, při netrpělivém čekání na jednokolejné trati s bočními výhybnami na vůz z protisměru nebo, což je v této souvislosti pikantnější, když jezdím do Jablonce na sobotní přenosy oper z MET a vracím se v noci – tu s povykující podnapilou skvadrou nebo jen s několika klimbajícími opozdilci.

Operní Tramvestie je sledem zvuků, hudebních i konkrétních, zpěvu, sprechgesangu i deklamace, vizuálních obrazů a útržků textů ve struktuře dvaceti částí v pořadí podle zastávek na třináctikilometrové tramvajové trati Liberec – Jablonec, vybudované v letech 1947–1955.

Tramvestie, ND 2019 (foto Patrik Borecký)

Autor libreta Tramvestie, Pavel Novotný, v tomto svém díle, které na sebe postupně nabalilo spoustu podob, propojil hned několik svých činností a zálib – coby Liberečák (působí na Katedře německého jazyka při Technické univerzitě) vnímá svéráznost fenoménu úzkorozchodné jednokolejné tramvajové linky mezi Libercem a Jabloncem, coby básník (je autorem sbírek Havarijní řád nebo Zevnitř) si rád pohrává se slovy, coby literární vědec se zabývá literární koláží, montáží a akustickou literaturou (vytvořil radiofonické kompozice pro Český rozhlas Vltava). Libreto pro operu Tramvestie vzniklo jako další zpracování/vytěžení nahrávek, ve kterých Novotný v průběhu deseti let (2006–2016) zachycoval od přátel a známých vyžádané popisy, postřehy a reflexe i náhodně zachycené hovory během jízdy mezi dvaceti zastávkami na trase Liberec – Vratislavice – Proseč – Jablonec. Dvacítku takto časosběrně nashromážděných záznamů coby výchozí „surovinu“ pro zachycení jízdy, okolí trati i charakterů a způsobu vyjadřování cestujících přeskupoval, rytmizoval, domýšlel do básnického cyklu. Ve spolupráci s grafikem Janem Měřičkou pak Tramvestie dostala formu textových objektů (včetně umístění textu přímo na jednom tramvajovém voze i uvnitř) a posléze ještě podobu „radiofonie“, ve které do času jízdy tramvaje Novotný sestříhal a zkoncentroval zvukovou montáž textových nahrávek i tramvajových ruchů.

Tramvestie, ND 2019 (foto Patrik Borecký)

Petr Wajsar je tvůrcem široce rozkročeným mezi hudbou symfonickou, divadelní, jazzovou i populární, za hudbu k filmu Ondřeje Havelky Hastrman letos získal cenu Český lev. Po objednávce Národního divadla při hledání námětu ke své první opeře ho inspirovala právě Novotného Tramvestie. Ve stylu, který vychází ze všech oblastí Wajsarovy dosavadní tvorby a jeho schopnosti zvukově vyjádřit situace, vytvořil spíše než operu koláž, pasticcio pro komorní orchestr a čtyři postavy, náhodně spolu cestující tramvají, jejichž hlasy se prolínají a přehlušují s dalšími zvuky. Skladatel popsal způsob kompozice takto: „Zvuky tramvaje jsem si v některých částech přímo stahoval, naposlouchal a pak přetranskriboval do orchestru. Texty jsem nadeklamoval do diktafonu, poté je nechal počítačem přepočítat do dvanáctitónové sestavy a následně jsem je zhudebnil, podkládal harmonií a orchestrálním doprovodem.

Tramvestie, ND 2019 (foto Patrik Borecký)

Třetím tvůrcem, který se na Tramvestii coby video-opeře podílel (s – nedostiženou – inspirací v Three Tales Stevea Reicha a Beryl Krobot), je režisér Marek Bureš. Před projekční plátno přes celou plochu jeviště umístil čtyři laminátové sedačky z tramvaje typu Tatra T3, která dominovala 60. až 90. létům i na liberecko–jablonecké trati. Na nich po celou dobu „jízdy“ sedí sólisté. Za nimi je promítán film, sestavený z občas probleskující velké číslice 11, útržků písmen a textů, detailů věcí volně odvozených od některých zastávek (Textilana – navíjení špulek, Bytex – barevné skvrny koberců, Kyselka – hrdla lahví) a „periferních“ vjemů z míst ubíhajících kolem tramvaje nebo „anatomické“ detaily pohybujících se úst sólistů.

Tramvestie, ND 2019 (foto Patrik Borecký)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na