Operní panorama Heleny Havlíkové (239)

Test Labské filharmonie Collegiem a Bachem
Vzápětí po skvělém úspěchu na Salcburských slavnostech (viz Opera Plus zde) vyvolalo Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse další nadšené ovace, tentokrát se mší h moll Johanna Sebastiana Bacha na Šlesvicko-Holštýnském hudebním festivalu, tematicky zaměřeném letos právě na tohoto velikána barokní hudby. Koncert se konal 6. srpna 2019 v Hamburku ve velkém sále Labské filharmonie s kapacitou 2100 míst a byl zcela vyprodaný. Ceny vstupenek se pohybovaly od 89 € po 39 € a ještě večer před koncertem stála u pokladny fronta zájemců čekající na „zázrak“, jestli se nějaká vstupenka na poslední chvíli přece jen neobjeví. Collegium 1704 bylo po České filharmonii teprve druhým českým souborem, který v této nové chloubě Hamburku vystupoval.

Na Šlesvicko-Holštýnském hudebním festivalu Collegium 1704 vystupovalo už potřetí (v roce 2002 s donquijotským programem zaměřeným na španělskou hudbu a v roce 2004 zde prezentovalo „svého“ Zelenku). Festival od svého založení v roce 1986 patří v Německu k největším – veliká programová plachta na dva prázdninové měsíce shrnuje stovku koncertů rozmístěných po desítkách míst této spolkové země včetně příhraničních měst Dánska a Hamburku. Dřívější zaměření na různé kulturní regiony nahradilo tematické vymezení podle osobností. Koncepci jednotlivých ročníků také obohacuje umělec, který se stává tváří festivalu a má na starosti dvacítku koncertů a tvůrčí dílny. Velkou pozornost věnuje Šlesvicko-Holštýnský festival také mladým umělcům formou workshopů, mezinárodního orchestru mladých hudebníků, který založil Leonard Bernstein, a cen pro mladé interprety i skladatele.

Protože Bachova Mše h moll patří ke stěžejním repertoárovým dílům Collegia 1704 a Luksovu interpretaci známe nejen z různých chrámových prostor, ale i z pražského Rudolfina a z nahrávky na CD, pozornost hamburského uvedení se zaměřila na Labskou filharmonii a akustiku, vydávanou za chloubu, ba zázrak jejího velkého koncertního sálu. Bachova Mše h moll, rozměrné, více než stominutové dílo v bohatě rozvrstvené dynamice, kombinaci zvukových barev zpěváků i nástrojů a předivu hlasů je právě z akustického hlediska ideálním prubířským kamenem. A to i v souvislosti s diskuzemi o stavbě nového koncertního sálu v Praze.

Přečtěte si takéKaufmann už v Elphi zpívat nechce. Důvodem je špatná akustika

„Elphi“, jak se budově Elbphilharmonie familiérně říká, se od svého otevření v lednu 2017 stala vyhledávanou turistickou atrakcí. Je ovšem nejen předmětem obdivu, ale i kritiky. O skandál se začátkem letošního roku postarala taková tenorová hvězda současnosti, jakou je Jonas Kaufmann (který odřekl svou účast na zahajovacím koncertu při otevření Elbphilharmonie). Když během jeho koncertu s Mahlerovými Písněmi o zemi s Basilejským symfonickým orchestrem začali reptat a pak i odcházet posluchači nespokojení s tím, že tak vyhlášeného tenoristu není pořádně slyšet, Kaufmann si dovolil otevřeně zkritizovat „chladnou“ akustiku sálu, kterou její tvůrce Yasuhisa Toyota považuje za své mistrovské dílo. Toyota kritiku odrazil s tím, že se na tomto koncertě smíchalo mnoho negativních okolností: málo zkušeností Kaufmanna a Basilejského orchestru s akustikou Elphi, první vystoupení s takovým typem repertoáru, špatně zvolená pozice a nedostatek času na zkoušku. Připustil ale, že při dnešní koncertní rutině na takové speciální přípravy není čas.

Peripetie stavby Labské filharmonie nedávno přiblížil britský dokument, který vysílala Česká televize. Stavbu, zahájenou v roce 2007, se po řadě přerušení, navyšování rozpočtu i soudních sporů podařilo dokončit až za deset let – za cenu čtyřnásobně překročeného rozpočtu z osmi na výsledných 23 miliard (v přepočtu na Kč). Největším problémem se ukázalo rozhodnutí umístit koncertní sál na molu rušného labského přístavu. Zvukové izolace koncertních sálů od hluku, hlavně pronikavých lodních sirén, se při navyšování dalších a dalších nákladů podařilo dosáhnout až tím, že uvnitř budovy byla vestavěná další budova spočívající na obrovitých pružinách, podobně jako v matrjošce.

Přečtěte si takéŘíkají jí "Elphi": Budova Labské filharmonie přitahuje turisty z celého světa

Budova vysoká 108 metrů, která připomíná někomu obří loď, někomu ledovec nebo svou střechou vzedmuté vlny, je víceúčelová. V dolní části bývalého skladiště je velký prostor vyhrazený garážím, malý slouží vzdělávacímu programu Svět hudebních nástrojů se sbírkou pěti set nástrojů, které je možné si vyzkoušet. V prosklené nástavbě je 45 luxusních bytů, hotel s 250 lůžky a dva koncertní sály. Velký má kapacitu 2100, druhý 550 míst. Oba mají i velkorysé zázemí pro účinkující a dostatečné místo je vyhrazené i pro nahrávací studia. Na střeše spodní šestipatrové cihlové budovy bývalého přístavního skladiště s miniaturními okny, která tvoří základnu pro novou dostavbu obřího skleněného krystalu se střechou ve tvaru vln, je ve výšce 37 metrů vyhlídková terasa Plaza. Podle výroční zprávy Labské filharmonie v roce 2018 tento volně přístupný prostor navštívilo asi 4,5 mil. lidí; alespoň jeden z koncertů pak druhý rok po otevření 850 tis. posluchačů.