Operní panorama Heleny Havlíkové (241)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Isolda bez vykoupení smrtí z lásky v politicky pragmatickém sňatku. - Jedenáct hodin hudby na Bayreuthských slavnostech (i se stavební buňkou). - Inspirace na dny příští.
R. Wagner Tristan und Isolde – Bayreuther Festspiele 2019 (foto Enrico Nawrath)

Isolda bez vykoupení smrtí z lásky v politicky pragmatickém sňatku
Bylo překvapivé, že taková rebelka, jakou je Katharina Wagner, pojala Tristana a Isoldu pro festival svého praděda v roce 2015 vlastně docela tradičně, pokud její pojetí zasadíme do kontextu ostatních bayreuthských výstřelků režisérů, které sama zvala a jejichž koncepce v čele slavností, do té doby ještě se svou nevlastní sestrou Evou Wagnerovou-Pasquierovou, schvalovala. Jen ona ví, nakolik „zkrotla“ po vybučení její zdejší první režie, Mistrů pěvců norimberských, v roce 2007. Nicméně ani ve své, na německé poměry méně ofenzivní režii se při dodržení postav a situací nakonec nevzdala nevšední ilustrace příběhu a hlavně jinak pojatého vyústění vztahového trojúhelníku, ke kterému pragmaticky nepotřebovala „pohádkový“ nápoj lásky. Opravdu se zamilovat byl v královských kruzích životu nebezpečný luxus.

Klíčový význam Wagnerovy hudební básně o Tristanovi a Isoldě pro operu i umění vůbec nemá smysl rozmělňovat opakováním. V Tristanovi a Isoldě vytvořil Wagner velké psychologické hudební drama, soustředěné na vyjádření citů hlavních hrdinů. Hlavním tématem je vlastně manželská nevěra, která byla v období biedermeieru považována za pohoršující. Tristan je také dalším Wagnerovým krokem za naplněním jeho ideálu souborného uměleckého díla. Hudebně je založen na třicítce příznačných motivů, jež hudebně charakterizují postavy a situace. Wagner je rozvádí do dlouhých ploch, označovaných jako nekonečné melodie s harmonickým uvolňováním tonality. Alteracemi a rozváděním dominantního napětí je právě Tristan považován za počátek rozpadu tonality. Wagnerův princip prokomponované „symfonické“ opery se stal na dlouhou dobu určujícím a dominantním v Německu i v dalších zemích Evropy.

R. Wagner Tristan und Isolde – Bayreuther Festspiele 2019 (foto Enrico Nawrath)

Tristan je, snad více než kterákoli jiná opera, stavem mysli – který ostatně svou intenzitou zaskočil i samotného tvůrce. Wagner v Tristanovi a Isoldě s nepokrytou sebeprojekcí zpracoval téma velké, věrné a vykupitelské lásky. Wagner, ženatý s Minnou, tak nezbudoval pomník jen snu lásky, ale živoucí skutečnosti – vášni k manželce svého velkorysého mecenáše Mathildě Wesendonckové. (Pro úplnost však dodejme, že byl-li vznik Tristana a Isoldy spojen od roku 1857 s Mathildou, při jeho premiéře v roce 1865 měl už Wagner dvouměsíční nemanželské děvčátko jménem Isolda s Cosimou von Büllow, manželkou dirigenta, jenž tak oddaně nejen tuto Wagnerovu premiéru dirigoval.)

Původní tristanovská sága s keltskými kořeny se odehrává někdy v raném středověku. Wagner svého „bezčasého“ Tristana rozvrhl do tří jednání a lokací: na Tristanovu loď, přivážející Isoldu z Irska cornwallskému králi Markemu, do zahrady Markeho hradu a na Tristanův zpustlý hrad Kareol v Bretani. Katharina Wagner se scénografy Frankem Philippem Schlößmannem a Matthiasem Lippertem první jednání umístila do spletitých útrob temného ponurého industriálního prostoru. Vertikály mohutných železných nosníků jsou propojeny změtí schodišť, zábradlí a lávek (fungujících i jako zdviž). Zaplňují celé jeviště až po strop. Působí jako stroze neosobní, až odcizené „území“, v jehož příšeří však od počátku cítíme napětí emocí. Je zřejmé, že Tristan a Isolda jsou přes všechnu zátěž minulosti, kdy Tristan zabil Isoldina snoubence a ona ho přesto vyléčila, spojeni láskou, zatím potlačovanou, jak si uvědomují i Brangäna a Kurwenal, kteří se jim snaží v setkání bránit. K tomu, aby Tristan s Isoldou podlehli své milostné touze, elixír lásky nepotřebují. A ukáže se, že je vlastně jedno, jakou lahvičku si Isolda ve zmatku od Brangäny vzala, protože její obsah milenci rukou společnou vylijí a mezi vášnivým obětím zběsile trhají Isoldin bílý závoj nevěsty krále Marka.

R. Wagner Tristan und Isolde – Bayreuther Festspiele 2019 (foto Enrico Nawrath)

Podobně jako v prvním dějství Katharina Wagner od počátku „přiznává“ milostný vztah Tristana a Isoldy, i v druhém dějství lze z režijního aranžmá dovodit, že král Marke od počátku ví, jak byl zrazen, a takový „zločin“ nenechá bez trestu. Wagnerova velkolepá scéna milostné touhy a splynutí uprostřed hvězdné noci se v nynější inscenaci odehrává ve tmě vězení obehnaného vysokými černými holými zdmi. K Isoldě a Brangäně Markeho vojáci strčí Tristana a Kurwenala a dveře se s rachotem zavřou. Vězení je zaplněno řadami ocelových obručí, připomínajících tunely, jimiž jsou do manéže vpouštěny šelmy. Není odtud úniku, protože tu a tam zabudované obruče se při pokusu o jejich zdolání bortí. Vojáci s Markem (v dlouhém kabátě s mohutným kožešinovým límcem a kloboukem v žlutohnědé barvě připomínající nacistické uniformy) ostražitě i pobaveně v ostrých kuželech světlometů sledují z ochozu vězně. Ti se snaží svou touhu zatajit, než objeví kus deky, pod kterou se jim daří skrýt před slídivými světly strážců. Když pochopí bezvýchodnost své situace, podaří se jim obruče rozlomit a jejich ostrými konci si prořežou zápěstí a sebevraždu chtějí dokonat oběšením. Tomu se ale Marke rozhodne zabránit (sebevražda nevěsty v jeho vězení by při politicky motivovaném sňatku nepůsobila dobře) – Isoldu odvleče, Tristanovi Melot zaváže oči, připoutá k obručím a probodne ho nožem.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
bogda

Vůbec nevím jak komentovat recenze v které je napsáno že “Hlavním tématem (opery Tristan a Isolda) je vlastně manželská nevěra” a že opera končí “Wagnerovým paradoxním happyendem smrti z lásky”,