Operní panorama Heleny Havlíkové (241)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Třetí dějství inscenátoři umístili do prázdného, mlhavě matného šedého bezčasí smrti. Tristanovi věrní sedí zkroušeně s červenými lampičkami na stoličkách kolem svého mrtvého pána, jehož místo tak zůstává prázdné. Místo bolestného vzpínání se na smrt zraněného Tristana v jeho dlouhých rekapitulačních monolozích, jak ho známe z tradičních inscenací, režisérka přišla s vizualizací středobodu jeho touhy. Tristan povstane a v působivých obrazech se mu po celém prostoru zjevují a zase mizí či pod rukama rozpadají další a další Isoldy nasvícené uprostřed rozpůleného jehlanu jako nedosažitelná iluze.

R. Wagner Tristan und Isolde – Bayreuther Festspiele 2019 (foto Enrico Nawrath)

„Rozluštění“ těchto spíše scénografických vybočení a „nápověd“, protože Katharina Wagner stále v podstatě dodržuje partiturou a libretem dané vztahy postav, si režisérka ponechává na samotný závěr: když se král Marke dozvěděl o nápoji lásky, nepřijel milencům odpustit a Isoldu režisérka Wagnerovým paradoxním happyendem smrti z lásky neobdarovala. Král Marke dodrží dekorum: s gesty dle královské dvorní etikety nechá mrtvého Tristana odnést se všemi poctami, Isoldu drsně popadne a odvleče s sebou. Proč by pragmaticky nepoužil „doručené zboží“, byť už „rozbalené“ a „použité“. Ostatně v jeho kruzích byly sňatky odjakživa motivovány politicky a obchodně, pro „romantickou“ lásku sloužily konkubíny.

Christian Thielemann má jak s Wagnerovými operami, tak se specifickou akustikou Festivalového divadla v Bayreuthu dostatek zkušeností. Nechává posluchače pohroužit se do bezčasí tristanovské nevyhnutelnosti. Rozehrál to nekonečně jemné předivo odstínů nálad, pocitů vzdouvajících se a gradujících do smršti nenávisti transmutované nevyhnutelně ve stejně intenzivní lásku. Neodlučitelnou tristanovskou jednotu orchestru a zpěvu (v tomto pořadí) skloubil do vyvážené proměnlivé oscilace a komplementární soudržnosti. Příslovečné „nekonečné melodie“ a harmonická tonální neukotvenost zněly v ambivalenci měkkého plynutí a chronického napětí. Výsledkem byla brilantní artikulace výrazu v úžasně mnohotvárné škále barevnosti a dynamiky, velkolepé i prosté zároveň.

R. Wagner Tristan und Isolde – Bayreuther Festspiele 2019 (foto Enrico Nawrath)

A to režijní aranžmá prověřilo akustiku Festivalového divadla skutečně „na doraz“, když režisérka nechává zpívat sólisty nejen v různých hloubkách, ale hlavně výškách jeviště i na lávkách a schodištích pod horním portálem. A navíc ještě zády k divákům. Z mého místa v 25. řadě, kam festival usazuje novináře, bez újmy na kvalitě zvuku. Nicméně i bayreuthským publikem tolik milovanému dirigentovi se tu a tam stalo, že orchestr v choulostivých nástupech v pianissimu nebyl úplně přesný.

Sólisty Thielemann nešetřil, což se v závěru této čtyřhodinové opery, postavené v podstatě na pouhé čtveřici sólistů, projevilo při předposledním, pátém letošním představení, na přece jen jisté hlasové únavě Petry Lang, která má roli Isoldy v Bayreuthu zažitou už od roku 2016. Přitom to byla ona, která zejména v prvním dějství nádherně odstínila detaily partu hrdé, rozlícené, potupené a Tristanovi přitom podléhající ženy v porovnání s výrazově přece jen jednotvárnějším Stefanem Vinkem. Ten vsadil v titulní roli hlavně na sílu svého hlasu, což při těch nejpřísnějších kritériích ochudilo celou škálu poryvů milostného citu v druhém dějství. Ani kombinace temnějšího hutného sopránu Petry Lang s mezzosopránem Christy Mayer v roli Brangäny (se kterou začínala v Bayreuthu v roce 2005 Petra Langa) nebyla optimální, protože jejich hlasy svou barvou občas splývaly. Markeho ztvárnil německý basista Georg Zeppenfeld – z hlediska inscenačního výkladu vhodně mladý na roli krále Marka, a věrného Kurwenala americký basbarytonista Greer Grimsley.

Hodnocení autorky recenze 75 %

Richard Wagner: Tristan a Isolda
Hudební nastudování Christian Thielemann, režie Katharina Wagner, scéna Frank Philipp Schlössman a Matthias Lippert, kostýmy Thomas Kaiser, světlo Reinhard Traub, sbormistr Eberhart Friedrich.
Osoby a obsazení: Tristan – Stefan Vinke, Marke – Georg Zeppenfeld, Isolda – Petra Lang, Kurwenal – Greer Grimsley, Melot – Raimund Nolte, Brangäna – Christa Mayer ad.
Bayreuthské slavnosti 2019, původní premiéra 25. července 2015, premiéra obnoveného nastudování 1. srpna 2019, recenzované představení 23. srpna 2019.

R. Wagner: Tannhäuser – Bayreuther Festspiele 2019 (foto Enrico Nawrath)

Jedenáct hodin hudby na Bayreuthských slavnostech (i se stavební buňkou)
Z letošního programu, který měl z deseti položek „bayreuthského kánonu“ na programu vedle nového nastudování Tannhäusera obnovené inscenace Lohengrina (premiéra loni), Mistrů pěvců norimberských (premiéra 2017), Parsifala (inscenace z roku 2016) a Tristana (z roku 2015) jsem tedy absolvovala tři: Tannhäusera (samostatná recenze na Opera Plus Tannhäuser na anarchistické road movie do Bayreuthu zde), Parsifala (samostatná recenze Ekumenický Parsifal se samopalem v plné polní ZDE) a Tristana a Isoldu. Zbývající dvě inscenace letošních slavností jsem viděla loni (a k nim tehdy ještě Bludného Holanďana).

Bayreuthské hudební slavnosti, které se konají s přestávkami od roku 1876 zpravidla měsíc od konce července do konce srpna, se staly unikátním kulturním fenoménem. Živoucí kroniku proměn a vývoje „umění opery“, doplňovanou o nové inscenační výklady a trendy monumentálního veledíla Richarda Wagnera (1813–1883). Prošly řadou proměn i s temnými obdobími své historie, jak výmluvně připomíná i výstava o vyhánění židovských umělců z festivalu, instalovaná v parku pod divadlem. Jakkoli stále zůstává smyslem slavností uvádění výlučně Wagnerových oper, staly se jedním z center operního umění a měřítkem kvality. Budovou Festivalového divadla, kterou na Zeleném vršku s architektem Otto Brücwaldem za peníze svého příznivce, bavorského krále Ludvíka II., Wagner vystavěl pro naplnění své vize reformy opery, zanechal svým následovníkům nejen mauzoleum, pomník svého velkolepého díla, ale hlavně úkol, jak tento odkaz dál rozvíjet.

Mistři pěvci norimberští – Bayreuther Festspiele 2019 (foto Enrico Nawrath)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
bogda

Vůbec nevím jak komentovat recenze v které je napsáno že “Hlavním tématem (opery Tristan a Isolda) je vlastně manželská nevěra” a že opera končí “Wagnerovým paradoxním happyendem smrti z lásky”,