Operní panorama Heleny Havlíkové (266)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Lze chápat, že se banskobystrický soubor chtěl na festivalu blýsknout tak náročným titulem, jakým je Ponchielliho La Gioconda, ale jeho pražské vystoupení na předchozím ročníku festivalu s Cikkerovým Juro Jánošíkem bylo mnohem zajímavější a „autentičtější“. Uplatňovat při hodnocení naprosto stejný metr jako na výrazně větší a lépe financovaná divadla by ale bylo nespravedlivé. Přinejmenším proto, že role i malých operních souborů je pro uspokojování základních kulturních potřeb lidí v dané oblasti i při současných možnostech cestování a přístupu k záznamům operních produkcí nezastupitelná, když poskytují „svým“ divákům solidní, poctivě nastudované operní inscenace.

Hodnocení autorkou recenze 65 %

Amilcare Ponchielli: La Gioconda
Hudební nastudování a dirigent: Igor Bulla, režie:  Dominik Beneš, scéna: Petr Vítek, kostýmy: Lenka Polášková, světelný design: Daniel Tesař, choreografie: Béla Kéri Nagy, sbormistr: Iveta Popovičová, dramaturgie: Alžběta Lukáčová.

Osoby a obsazení: La Gioconda – Patrícia Solotruková / Jolana Fogašová, Laura Adorno – Cristina Melis / Michaela Šebestová, La Cieca – Jitka Sapara-Fischerová / Agnieszka Zwierko, Enzo Grimaldo – Max Jota / Paolo Lardizzone, Barnaba – Zoltán Vongrey / Roman Krško, Alvise Badoero – Ivan Zvarík / Ondrej Mráz, Zuane, lodivod – Marián Hadraba, Isepo, písař – Michal Hýrošš, Cantore – Matúš Bujňák, První hlas – Juraj Kašša, Druhý hlas – Juraj Duda.
Sbor, orchestr a balet Štátnej opery
Štátna opera, Banská Bystrica, premiéry 27. a 28. dubna 2018, představení na festivalu OPERA 2020 (obsazení v případě alternací vyznačeno tučně) Státní opera, 17. února 2020.

G. Verdi: Falstaff – Štátne divadlo Košice (foto Joseph Marčinský)

Košický Falstaff příliš usazený v křesle
Druhým slovenským příspěvkem na festivalu Opera 2020 byl Falstaff Giuseppe Verdiho v provedení Státního divadla Košice. Dirigoval Peter Valentovič (hudební nastudování Martin Leginus), režie Jiří Menzel.

I mezi Verdiho již tak mistrovskými operami je Falstaff (1893) na shakespearovské libreto Arrigo Boita výjimečný:  skoro osmdesátiletý mistr se pustil do žánru komické opery, kterému se po neúspěchu jedné z prvních oper (Jeden den králem, 1840) celý život vyhýbal. Jeho druhý pokus proniknout na území komedie je ale svrchovaně mistrovský a vymyká se tradičnímu opernímu pojetí komedie jako buffy. Humor ve Falstaffovi má daleko k prvoplánové frašce a Verdi ve Falstaffovi zúročuje a rozvíjí nejen svou zkušenost s výrazovými možnostmi operního umění, ale hlavně svou zkušenost a moudrost životní.

Košická opera svěřila režii Jiřímu Menzelovi, který se sám označuje za „nehudebního člověka“, jistě ve spolehnutí se na jeho mistrovské filmové a činoherní režie. Ve výsledku však tato kalkulace nevyšla. Z jednoduché scény Tomáše Moravce a kostýmů Petry Goldflamové Štětinové šlo odvodit, že ponechaly situování Falstaffa ve Windsoru v době panování Jindřicha IV. Jenže je jednoduchá až příliš, tudíž působí spíše chudě. Jejím základem zůstává ve středu umístěný jakoby pouťový starodávně působící dřevěný „kolotoč“, o němž se dá od začátku předpokládat, že ve finále poslouží jako Hernův dub. Až do posledního, šestého obrazu ho zakrývají jednoduché paravány, které ale pro odlišení prostředí hospody U podvazku a Fordova měšťanského domu nestačí a už vůbec neskýtají věrohodný prostor pro schovávačky a honičku při hledání Falstaffa na dostaveníčku s Alicí Fordovou.  Ve finále v noční scéně Falstaffova vytrestání a závěrečného smířlivého „všechno na světě je fraška“ se po odstranění paravánů sice konečně otevře pohled na kolotoč/dub a  světélka na stromě i „na obloze“ navodí až kouzelnou atmosféru, jenže k tomu jsou děti vybaveny neonově blikajícími ratolestmi, které se „dobové“ scéně neorganicky vymykají. Inscenaci ale hlavně chybí humor, vypointování situací a spád.

G. Verdi: Falstaff – Štátne divadlo Košice (foto Joseph Marčinský)

Provedení Falstaffa stojí a padá s titulní postavou. Košický soubor si do ní přizval hosty – Petera Mikuláše a Jiřího Přibyla, který byl obsazený do pražského festivalového představení. Této volbě lze rozumět potud, že barytonista Jiří Přibyl má tuto roli zažitou už od roku 2013, kdy za ni získal cenu Thálie. Tehdy v olomoucké inscenaci vytvořil postavu stárnoucího bonvivána pěvecky a herecky výstižně jako tlustého chvástavého tlučhubu, kterému není cizí žádná špatnost, jako nenapravitelného poživačného pijana, ale i svérázného filozofa, který sám sebe nebere příliš vážně. Pružnost svého hlasu a mladistvou mrštnost uplatnil tehdy v notně vycpaném kostýmu při nadsázce Falstaffova milostného naparování, takže se tento svérázný rytíř stal báječným zdrojem humoru. V košickém nastudování se ale Jiřímu Přibylovi naplno rozehrát Falstaffovo charisma nedařilo, možná i proto, že mu chyběli vhodní spoluhráči, které nemohlo nahradit, byť bravurně ovládané, pojízdné křeslo, v němž měl přece jen omezené herecké možnosti.

Hudební nastudování je dílem Martina Leginuse, v Praze dirigoval Peter Valentovič. Při festivalovém provedení však byl příliš zaměstnán uhlídáním elementární souhry orchestru s účinkujícími na jevišti a také sólistů navzájem ve spletitých ansámblech, aby se mohl věnovat dynamickým a výrazovým finesám. Forda nevýrazně ztvárnil Marián Lukáč, pro jeho manželku Alici měla Tatiana Paľovčíková už poněkud opotřebovaný hlas, Gabriela Hübnerová jako Mrs. Quickly zbytečně přehrávala a přepínala svůj mezzosoprán a dvojice milenců, Nanetty a Fentona, postrádala v podání Adriany Banásové a Maksyma Kutsenka, mladistvý esprit. Herecky Falstaffovi jen sekundovali a jejich pokusy o hereckou charakteristiku role byly nevýrazné. Od košické opery jsem očekávala více.

Hodnocení autorkou recence 50 %

Giuseppe Verdi: Falstaff
Hudební nastudování: Martin Leginus, dirigent: Peter Valentovič, režie: Jiří Menzel, scéna:  Tomáš Moravec, kostýmy: Petra Goldflamová Štětinová, sbormistr: Lukáš Kozubík.

Osoby a obsazení: Sir John Falstaff – Jiří Přibyl, Ford – Marián Lukáč, Fenton – Maksym Kutsenko, Dott. Cajus – Jaroslav Dvorský, Bardolfo – Václav Morys, Pistola – Marek Gurbaľ, Mrs. Alice Ford – Tatiana Paľovčíková, Nannetta – Adriana Banásová, Mrs. Quickly – Gabriela Hübnerová, Mrs. Meg Page – Myroslava Havryliuk, L´oste (Hostinský) – Jozef Úradník.

Orchestr, sbor a Dětské operní studio Státního divadla Košice

Štátne divadlo Košice, premiéra 27. října 2017, představení na festivalu OPERA 2020 Stavovské divadlo 1. března 2020.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat