Operní panorama Heleny Havlíkové (273)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Kameny Ondřeje Adámka z Festivalu Aix-en-Provence: Rozdíl mezi člověkem a kamenem je čas; České přírůstky do diskotéky – operní, písňové i operetní lásky Barbory Poláškové
Ondřej Adámek (zdroj MusicOlomouc)

Kameny Ondřeje Adámka z Festivalu Aix-en-Provence

I když se v rozvolňování restriktivních epidemiologických opatření začínají objevovat za přítomnosti publika alespoň vokální koncerty, žádné operní představení od uzavření divadel 10. března 2020 od 18:00 hodin jsem u nás zatím nezaznamenala. Nicméně pokračuje nabídka záznamů představení na internetu, jak je stále poskytují portály Opera Vision, Arte Opera Season, Opera on Video nebo je v čase koronaviru zdarma zpřístupnila některá divadla (Vídeňská státní opera, Metropolitní opera, Berlínská státní opera, Mariinské divadlo) nebo Festival v Aix-en-Provence s různě limitovaným geoblokováním (a titulky pouze ve francouzštině).

Sérii českých oper na záznamech zahraničních inscenací dostupných na internetu (Prodaná nevěsta z Garsingtonského festivalu a Rusalka z Vlámského divadla opery a baletu viz 268. Operní panorama a Příhody lišky Bystroušky z Vídeňské státní opery viz 270. Operní panorama), rozšiřuje na webu Festivalu Aix-en-Provence kompozice Ondřeje Adámka Kameny. Svou světovou premiéru zde měla 7. července 2018 (záznam je z reprízy 10. července 2018).

Už jenom zařazení novinky do programu prestižního mezinárodního hudebního festivalu Aix-en-Provence v úchvatných prostorách tohoto starobylého jihofrancouzského města fontán je poctou. Uvádění soudobých oper i děl 20. století, ale i často velmi provokativní inscenační řešení tradičního operního repertoáru řadí tento festival mezi progresivní centra. Vedení v roce 2018, kdy si festival připomínal 70. výročí, převzal po deseti letech šéfování belgického varhaníka, skladatele, dirigenta a režiséra Bernarda Foccroullea francouzsko-libanonský režisér Pierre Audi.

Festival Aix-en-Provence: Sedm kamenů (zdroj Classicagenda)

Festivalové inscenace vznikají v široce založených koprodukcích s evropskými divadly od Madridu přes Maltu nebo Helsinky po moskevské Velké divadlo. Součástí festivalu je od roku 1998 také Akademie s širokým portfoliem vzdělávacích programů. V roce 2018 se Akademie podílela na nastudování Purcellovy opery Dido a Aeneas, kterou dirigoval Václav Luks, a právě Sedmi kamenů. Operní program vytvářejí nejen znamenití dirigenti a špičkoví sólisté, kteří jsou i fantastickými herci, jakkoli za sebou nemají vždy marketing, který by z nich udělal hvězdy, jak to umí Metropolitní opera. Festival je v posledních letech vyhlášený především nekompromisností, s níž otevírá u tradičních oper režijně provokativní, někdy až hodně drsná pojetí s akcenty na témata, která rezonují s těmi současnými. Na takový programový koncept logicky navazuje uvádění nových oper, které festival zadává u soudobých skladatelů.

 Seven Stones / Sedm kamenů je první opera českého skladatele Ondřeje Adámka (*1979), který po absolutoriu pražské HAMU u Marka Kopelenta pokračoval ve studiu ve Francii, kde dlouhodobě žije, a obzory si rozšiřoval v mnoha dalších zemích. Osmdesátiminutová kompozice a capella pro čtyři sólisty a dvanáct sboristů vznikla na libreto současného předního islandského spisovatele a básníka Sjóna (*1962). Navazuje na Adámkovu kantátu Kameny pro 24 hlasů a 16 instrumentalistů z roku 2013 také na Sjónův text, a kompozičním stylem na další Adámkovy vokální skladby Polednice, Körper und Seele a Karakuri, u kterých často hraje významnou roli vizuální složka (na CD/DVD dvojalbu je vydalo Wergo v roce 2016).

Kompozice Sedm kamenů je spíše tajemnou, místy až hororovou básní, než tradiční operou. Úvodní sborové motto nastoluje ústřední téma člověka a kamene: „Rozdíl mezi člověkem a kamenem je čas. Když se člověk v prach obrátí, kámen si zachová svůj tvar.“ Děj opery je ve třinácti přetržitých obrazech plný náznaků, archetypálních symbolů, znaků a alegorií. Přes svou bizarnost však působí spojitě a věrohodně.

Festival Aix-en-Provence: Sedm kamenů (zdroj festival-aix.com)

Hlavní postavou je Sběrač kamenů. Kameny a jejich příběhy je posedlý, po sedm let je sbírá po celém světě napříč kontinenty a svou sbírku shromáždí v baru u Bábelsteinů, kde hostům místo jídla a pití servírují kameny. V průběhu opery se ze tmy vyjevují kameny v podobě zdi, jako drahokamy, jako součást přísloví celého světa, jako zářící radioaktivní „kameny“ Marie Curie, jako technika litografie, jako neuchopitelné měsíční kameny. Opera směřuje k biblické scéně, kdy si herci rozdělí role jako v Pašijových hrách a sbor farizejů požaduje ukamenování cizoložnice, kterou představuje Sběratel. V roli Ježíše je jeho Manželka, která se davu postaví se slovy „Kdož jsi bez viny, hoď první kamenem“ a cizoložnici zachrání. Je to však ve finále ona, která tímto biblickým prvním kamenem z ruky svého manžela zemře. Sběratel ji po návratu domů přistihne, jak se objímá s mladým mužem a hodí po ní kámen. Ukáže se, že objímala jeho vlastního syna, kterého sedm let neviděl a už ho nepoznal. Sbor mizí ve tmě a doznívá jeho šepot: „Kámen hozený v hněvu se nikdy nemůže vrátit do ruky zpět.“ Muž zůstává zdrcený, sám.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat