Operní panorama Heleny Havlíkové (268)

Opera v časech koronavirových
Koronavirová pandemie sice ochromila i kulturní provoz a jednotlivé země postupně uzavíraly divadla, ale operní fanoušci rozhodně zoufat nemusí. Internet funguje. Třebaže je zážitek v hledišti ve společenství dalších diváků nenahraditelný, ve virtuálním prostoru jsou operní inscenace dostupné prostřednictvím záznamu v bohatém výběru titulů i souborů – a zdarma. Ani se to nedá stíhat.

Když se zaměřím na portály, kde jsou operní produkce volně dostupné i bez ohledu na současnou krizi, tak je k mání web Opera Vision, na kterém je nyní k dispozici 27 záznamů, nebo portál Arte Opera Season, kde se od začátku sezóny 2019/20 nashromáždily do březnového uzavření divadel čtyři operní inscenace. V současné době tyto portály nabízejí například dvě produkce Dona Giovanniho z Římské a Finské národní opery, z dalších Mozartových oper je k vidění Scipionův sen z benátského La Fenice, Figarova svatba z Garsingtonského festivalu, Únos ze serailu z Glyndebourne a opera Lucio Silla z bruselského La Monnaie se sopranistkou Simonou Šaturovou v roli Lucia Cinny. Z pucciniovského repertoáru Polská národní opera poskytuje Toscu, Královská švédská opera Madam Butterfly, barcelonské Gran Teatre del Liceu Turandot. Z Verdiho oper madridské Královské divadlo zařadilo La Traviatu, Hamburská státní opera Falstaffa. Na Opera Vision je dokonce čínská produkce Carmen.

Domácí pojetí zakladatelských národních oper reprezentuje polská Halka Stanisława Moniuszka z Poznaně a Nikola Šubić Zrinski Ivana Zajce z Chorvatské národní opery.

Je tu spousta dalších dramaturgických lahůdek – tak třeba ze Švédské královské opery Schrekerův Vzdálený zvuk, z Turína Korngoldova Violanta, z britské Opery North Brittenovo Utahování šroubu, z Berlínské komické opery Henzeho Bassaridky, z Islandské opery soudobá opera islandského skladatele Daníela Bjarnasona Bratři z prostředí mise do Afganistánu nebo novinka francouzského současného skladatele Gérarda Pessona Tři příběhy z opery v Lille. Není třeba jezdit do benátského La Fenice kvůli Gluckově Alcestě, do Irské národní opery kvůli Rossiniho Popelce nebo do neapolského Teatro di San Carlo kvůli Rossiniho Ermioně nebo dokonce do Santiaga de Chile kvůli Rossiniho Lazebníkovi sevillskému. Stačí si je vpustit na své obrazovky v kvalitě dle domácího vybavení.

Na zákaz představení nejprve zareagovaly dva prestižní operní domy – Vídeňská státní opera a newyorská Metropolitní opera – a rozhodly se poskytovat zdarma záznamy svých starších inscenací. Jen na rozdíl od portálů Opera Vision a Arte Opera Season, kde jsou inscenace k dispozici většinou řadu měsíců, zde je třeba si termíny bedlivě hlídat, protože jsou ke zhlédnutí vždy jen jeden den.

Vídeňská státní opera takto dala k dispozici Falstaffa, postupně celou Wagnerovu tetralogii, Toscu nebo Popelku. V Nápoji lásky nebo Figarově svatbě bylo možné vidět v rolích Dulcamary a Figara Adama Plachetku, Beethovenova Fidelia z Vídeňské státní opery řídil Tomáš Netopil. Nabídka pokračuje zatím do 12. dubna a zahrnuje Elektru, Sen noci svatojanské, Příhody lišky Bystroušky, Ariodanta a Parsifala.

MET poskytla třeba legendární Dceru pluku s Natalie Dessay a Juanem Diegem Flórezem, Trubadúra s Annou Netrebko, La Traviatu s Dianou Damrau, celý týden od 23. března byl wagnerovský včetně kompletního Prstenu Nibelungova, následoval Adamsův Nixon v Číně, Verdiho Don Carlos a Macbeth, Bizetovi Lovci perel a Belliniho Norma. Nabídka pokračuje zatím do 12. dubna. Je v ní Aida, Děvče ze Západu, Falstaff, Parsifal, Romeo a Julie, Don Pasquale a Così fan tutte.

Různé záznamy svých inscenací na jeden den uvolňuje také Mariinské divadlo, přidalo se například také madridské Královské divadlo, ale většina záznamů je u nás nedostupná kvůli geoblokování těchto streamů.

Z produkcí našich divadel je takto dostupná na Opera Vision jen Jenůfa Národního divadla Brno a Acherův Sternenhoch z pražského Národního divadla. (V minulosti zde byl také záznam brněnské Bystroušky a Libuše z Národního divadla.) Na Arte Opera Season k nim měl 13. března přibýt Dalibor z pražského Národního divadla, který ale o dva dny spadl do divadelního zákazu u nás.

Na operních portálech jsou ovšem také k vidění české opery v inscenacích zahraničních divadel – na Opera Vision Smetanova Prodaná nevěsta z Garsingtonského festivalu ve Velké Británii a Dvořákova Rusalka z Vlámského divadla opery a baletu, na 7. dubna naplánovala Vídeňská státní opera Příhody lišky Bystroušky. Je vždy zajímavé, a jak dokládá zejména garsingtonská Prodaná nevěsta, někdy může být i velmi obohacující, jak se na naše operní poklady dívají jinde.

Jak nevěstu prodávali na Garsingtonském festivalu
Záznam inscenace Prodané nevěsty Bedřicha Smetany je z loňského, jubilejního třicátého ročníku festivalu Garsington Opera. Ten byl založen v roce 1989 klasickým filologem, úspěšným finančníkem a také hudebníkem Leonardem Ingramsem na jeho Garsingtonském panství kousek od Oxfordu a během sedmi letních týdnů v červnu a červenci uvádí, nyní přestěhovaný do parku ve Wormsley, půl hodiny od Londýna, čtyři operní produkce. S tradiční dlouhou přestávkou na večeři (podobně jako na festivalu v Glyndebourne). Program kombinuje tradiční tituly s objevováním málo známých oper, z těch českých tu hráli Janáčkovu Šárku a Osud nebo také Martinů Mirandolinu.