Operní panorama Heleny Havlíkové (280)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Znojemské inscenátory – režiséra a choreografa Radima Vizváryho, scénáristu a dramaturga Ondřeje Hučína a herce i spisovatele Arnošta Goldflama – rámec ničím neomezeného snění inspiroval k volnosti při zacházení s původní předlohou. Pohráli si s ní tak, že originální komediální scénář úplně nahradili texty Arnošta Goldflama, které nemají s komedií dell’arte pranic společného. Goldflam, v červenobílém hvězdičkovaném pyžamu sedí v altánu uprostřed makového pole a pozoruje hvězdářským dalekohledem nebe. A svým typickým „naivisticky udiveným“ způsobem začne z obří knihy v červeném sametu číst útržky svých povídek. Vypráví v nich bizarní fantazie klukovského pohledu na dětství s laskavou babičkou, maminkou, přísným tátou nebo věčně mentorujícím strýcem. Mezi četbou upadal Goldflam do hlasitého chrápání, z něhož ho burcovala skupina pěti nezbedných mimů, kteří se „zjevili“ zpod pokrývek. Jejich základní černé trikoty doplňovaly tu kabát, tu sako, tu buřinka nebo jen trenýrky. V nápadité choreografii Radima Vizváryho i artistickými prvky nového cirkusu dávali mimové situacím volně pojatou podobu groteskních pantomimických skečů.

Hudební festival Znojmo 2020: Michael Haydn, Der Traum/Sen – Markéta Böhmová (foto Petr Vokurek)

Jakkoli je ve snu možné vše, tato kombinace Haydnovy hudby s převahou různých podob menuetů, Goldflamových klukovských postřehů o dětství v židovské rodině a Vizváryho pantomima, působily hlavně zpočátku nesourodě, a to i zvukově spojením orchestru a sólistů bez amplifikace a Arnošta Goldflama s mikroportem. V průběhu večera se jednotlivé složky postupně začaly stmelovat díky užšímu napojení pantomimických akcí na příběhy Goldflamových povídek i hudební afekty Haydnovy hudby. Inscenace u publika rezonovala i tím, že scénky intenzivněji prosvěcoval úlevný humor.

Ten vtipně posílila i trojice sólistů, protože součástí Haydnovy pantomimy jsou i čtyři pěvecké výstupy, u kterých si dobové publikum dozajista užívalo ironizující odstup od tehdy obecně zavedených „šablon“. Nejprve sopranistka, Markéta Böhmová, se záměrně přehnanou teatrálností a atrapou divadelního zasouvacího meče přednesla italskou koloraturní árii Andate perfido mezi recitativy princezny parodující operu seria s afekty věrolomnosti. Basista, Štefan Kocán, „vyděsí“ ostatní karikaturou  děsivého Turka jménem Vitzle Putzle Gli Ay hauta Kul se zkomoleným textem napodobujícím turečtinu a typickou „tureckou“ hřmotnou hudbou s údery velkého bubnu. Pak se objeví sopranistka a kontratenor, Markéta Böhmováa Thomas Lichtenecker, s obřími andělskými křídly vyrůstajícími na zádech ze stejných sametových knih jako je ta, ze které čte Goldflam. Oba v duetu O Amaryllis! předvedou (v němčině) Canzone pastorale, parodii na mytologický výstup pastýře Damona (Dalisy), který usiluje o lásku nymfy Amaryllis. V závěru kontratenorista coby Merkur v latinské koloraturní árii s bohatou kadencí Ars illa palma oslaví umění a radost ze „hry, co svět zná oklamat, protože vítězící Múza potěší toho, kdo moudrost nemá rád“. Bylo zřejmé, že všichni tři sólisté si s ironizující hravostí svých výstupů nadšeně pohrávají i díky tomu, že je technicky zvládli s naprostým nadhledem.

Protože pantomima Michaela Haydna netrvá ani hodinu, inscenaci ve Znojmě zahájili ryze instrumentálně bez scénické akce symfonií Josepha Haydna č. 26 d moll Hob. I:26, která dostala přízvisko Lamentatione. Vznikla na konci 60. let 18. století a patří do skupiny symfonií z období Strum und Drang, kdy Joseph Haydn začal v tomto žánru experimentovat s mollovým tónorodem. Ve třech kontrastních větách Allegro assai con spirito, Adagio a Minuet e Trio se prezentoval samostatně Czech Ensemble Baroque pod muzikantsky a výrazově bohatým vedením Romana Válka.

Hudební festival Znojmo 2020: Michael Haydn, Der Traum/Sen – Roman Válek, Czech Ensemble Baroque (foto Petr Vokurek)

Protože i Michael Haydn je autorem řady symfonií, které se zdaleka nehrají tolik jako ty Josephovy, nabízí se otázka, zda by k objevu operní pantomimy nebylo adekvátnější a zajímavější vybrat některou z Michaelových symfonií. Navíc s následující pantomimou nekorespondoval ani „námět“ symfonie Lamentatione, která vznikla pro velikonoční týden a skladatel v ní pro pašijový příběh a nářek nad Kristovou smrtí použil dobově často užívanou chorálovou melodii spjatou s Kristovým utrpením.

Jako dodatečné naroubování působilo i doplnění árie Osmina O, wie will ich triumphieren z Mozartova Únosu ze serailu pro basistu Štefana Kocána, když ho ženská část pantomimické skupiny „vytáhne“ z publika jako obdivovanou star Metropolitní opery a přesvědčí ho, aby zazpíval. Jenže takto přidaný výstup měl k parametrům MET daleko, protože v rychlém tempu vázla souhra mezi sólistou a orchestrem. Štefán Kocán ovšem své kvality předvedl s jistotou.

Za normálních časů by takto razantní úprava Haydnova Snu vyvolávala úvahy směřující k jejímu promyšlenějšímu propracování – ani zdánlivě „svobodné“ území snění totiž není zcela bez pravidel. V době vymknuté koronavirovým šílenstvím se však inscenace stala zrcadlem ještě mnohem bláznivější doby: s opětovným zpřísňováním epidemiologických opatření vyhlašovaných plošně pouhý den před znojemskou premiérou nebylo jisté, jestli bude možné představení v jízdárně Louckého kláštera vůbec odehrát a nepostihne je ostravský zákaz z hodiny na hodinu. Nestalo se a zážitek divácké pospolitosti byl v čase restrikcí kultury osvěžujícím balzámem.

Hudební festival Znojmo 2020: Michael Haydn, Der Traum/Sen – Arnošt Goldflam (foto Petr Vokurek)

Hodnocení autorkou recenze 75 %

Joseph Haydn: Symfonie č. 26 d moll Lamentatione
Johann Michael Haydn: Der Traum / Sen
Dirigent: Roman Válek, režie a choreografie: Radim Vizváry, scénář a dramaturgie: Ondřej Hučín, scéna a kostýmy: Marek Cpin, light design: Karel Šimek a Tomáš Morávek.

Osoby a obsazení: Maminka 1 – Markéta Böhmová, Turek – Štefan Kocán, Maminka 2 –Thomas Lichtenecker. Vypravěč – Arnošt Goldflam. Pantomima – Valéria Daňhová, Anna Kukuczková, Matěj Petrák, Jindřich Panský, Marek Zelinka.

Czech Ensemble Baroque Orchestra.
Hudební festival Znojmo, premiéra 24. července 2020.

Letní slavnosti staré hudby 2020: Meditatio (foto Petra Hajská)

Letní slavnosti staré hudby začaly meditací
Dalším festivalem, jehož organizátorky v čele s ředitelkou Josefínou Knoblochovou a hlavní dramaturgyní Janou Semerádovou se nezalekly koronavirových omezení, jsou Letní slavnosti staré hudby. Zatímco znojemský festival v Haydnově Snu z restrikcí unikal humorem, zahajovací koncert Letních slavností byl pojatý jako meditace.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments