Operní panorama Heleny Havlíkové (281)

Další festival, který se nezalekl epidemiologických restrikcí, byl Festival komorní hudby Český Krumlov. Část programu jeho už 34. ročníku se uskutečnila v tradičním termínu na přelomu června a července, nicméně dominantu tohoto festivalu, Barokní noc na českokrumlovském zámku, pořadatelé v čele s ředitelkou Hanou Pelzovou, přesunuli na 24. a 25. července a stihli tak fázi uvolnění před druhou vlnou restrikcí postihujících kulturní akce.

Barokní noc je koncipovaná jako festivita, která přenáší člověka 21. století na pět hodin do života a zábav českokrumlovského zámku v 17. a 18. století. Diváci si coby hosté velitele legendární Schwarzenberské gardy mohou zašpásovat s maskami komedie dell’arte, zatančit v barokním stylu v Maškarním sále, svést bitvu, pobavit se s žongléry a chůdaři, fandit v myších závodech nebo v Zrcadlovém sále propadnout hazardním hrám – Smrtka ve vrhcábech obehraje kde koho. K tomu všemu Jiří Stivín pohvizduje na nejrůznější flétničky, vyhrávají Flauti cantanti, Krumlovští pištci nebo Ludus musicus, tančí soubor Alla Danza Brno – Baroque, mezi hosty se proplétají žáci výtvarného oboru ZUŠ Český Krumlov v nápaditých barokních maskách nebo „jezdci“ s vycpanými atributy koní. Než noc vyvrcholí v zámeckém parku prozářeném tisícovkami svící hostinou, dalšími scénami masek, kejklířů i polykačů ohňů a na závěr stylovým ohňostrojem podle historických pramenů, je jednou z „kratochvílí“ opera v autentickém českokrumlovském zámeckém barokním divadle.

Dramaturg festivalu Martin Voříšek pro letošní rok vybral oslavnou serenatu Franze Ferdinanda Arbessera s typicky barokním mnohomluvným názvem: Die durch Cupido und Hymäns Stärcke glücklich gemachte Trauungs Wercke / Mocí Kupida a Hyména svatba šťastně zařízená. Nicméně děj je docela prostý: Nevěsta už s připraveným svatebním věnečkem v ruce na poslední chvíli pochybuje, jestli se má vůbec vdát. Ženich, bůžek lásky Cupid a bůh sňatku, ochránce manželství a svatebních zpěvů Hymén ji přesvědčují o síle lásky a cnostech věrnosti, stálosti. Trvá jim to tři čtvrtě hodiny a Hymén pak už může pozvat všechny k radosti a oslavám sňatku. V závěrečném ansámblu zazní vzkaz novomanželům: Zlatým písmem zapisujeme dnešní den do knihy lásky a věrnosti, vzdávajíce poděkování nebesům. Ať jste stále dobré mysli, aby vás všude provázela dokonalá radost.

O Franzi Ferdinandovi Arbesserovi se dnes mnoho neví. Ani dramaturg Martin Voříšek ve svém fundovaném textu ve festivalové brožuře o něm zatím nevypátral větší podrobnosti. Arbesser působil ve schwarzenberských službách od 40. let 18. století v době panování Josefa Adama ze Schwarzenbergu jako varhaník a skladatel, měl na starosti i organizační zajišťování hudebních akcí knížecího dvora včetně pořizování nástrojů a hudebnin. V roce 1772 povýšil na místo varhaníka přímo ve vídeňské dvorní kapele a z tohoto titulu komponoval především duchovní skladby, které tvoří největší část jeho skladatelského odkazu.

Opis opery Die durch Cupido und Hymäns Stärcke glücklich gemachte Trauungs Wercke je uložen v Rakouské národní knihovně. Titulní strana specifikuje její uvedení v rámci oslav u příležitosti radostiplného svatebního dne hraběte Josefa Gundakara z Thürheimu a baronky Marie Dominiky z Hager-Allensteigu. Svatba se konala 24. ledna 1745 ve vídeňském Hofburgu za osobní přítomnosti císařovny Marie Terezie a císařského dvora. Pozván byl i Josef Adam ze Schwarzenbergu a věnoval novomanželům operní produkci, kterou zadal svému sloužícímu Arbesserovi.

Domovským festivalovým souborem pro operní produkce v rámci Barokní noci je Capella Regia pod vedením Roberta Huga. Ten se letos kromě hudebního nastudování ujal podle konceptu Magdaleny Švecové i režie. Arbesserovo dílko rozhodně nepřepíše dějiny opery. Stručná předehra, sedm árií propojovaných několika větami recitativu a závěrečný ansámbl je dobově typickým zábavným intermezzem v galantním stylu s melodicky jednoduchými áriemi v trojdílné formě při dvojím opakování dílu. A tomu odpovídalo i provedení, které lze po hudební stránce chápat spíše jako první novodobou informaci o neznámé opeře, než jako precizně a detailně vypracované nastudování, které by se pokusilo povýšit Arbesserovu „konfekci“ na designovou kreaci originálního „modelu“.

To platí i pro sólisty – sopranistku Sylvu Čmugrovou jako líbeznou nevěstu, která svůj lyrický part při opakování citlivě zdobila, sopranistku Marii Fajtovou s koloraturami v roli šibalského Cupida, tenoristu Martina Javorského jako toužícího Ženicha s odlehčenými koloraturami a basistu Iva Hrachovce s autoritou i svižnými koloraturami božského Hymenaea. Z hlediska pěvecké techniky své role zvládali s přehledem (jedině koloratury Marie Fajtové nebyly vždy intonačně přesné), avšak oproti sólistům loňské operní inscenace měli – vlastně paradoxně – své úlohy komplikovanější. Loni byla součástí Barokní noci opera Handlíři Antoinea Dauvergnea, která skýtala mnohem větší příležitost k pěvecké i herecké pestrosti. Děj této opery vycházel také z chvíle těsně před svatbou, ale zápletka této buffy byla divadelně výrazně nosnější: Dívky bystře prokoukli bláhový nápad svých nastávajících vyměnit si a tak vyzkoušet své drahé polovičky; jedna coby hotová dračice a druhá zdůrazňující svou lenost dali svým snoubencům pořádně za vyučenou. Takže – i když byly party letošní Arbesserovy opery technicky jednodušší, bylo mnohem obtížnější vdechnout v tom jednoduchém příběhu přemlouvání nevěsty postavám životnost.

Samozřejmě ve prospěch celkové atmosféry hraje prostor barokního divadla s dochovaným systémem scénické mašinérie s posuvnými rámy, rumpály, kladkami, lanovody, propadly a létajícími stroji. Umožňuje především efekty rychlé výměny dekorací se zadním prospektem, pěti řadami bočních kulis a horními sufitami, které vytvářejí iluzi perspektivy. Dochovaná sbírka českokrumlovského divadelního fondu obsahuje také třináct základních scénických obrazů, stovku rekvizit nebo desítky efektových strojů.

Inscenátoři dobové opery v prostoru barokního divadla pochopitelně tuto unikátní dochovanou památku využívají a předurčuje tak scénickou podobu včetně kostýmů s antickými řízami a atributy pro bohy a barokními kostýmy pro „pozemšťany“. Trochu škoda, že se tentokrát střídaly jen kulisy zahrady s iluzí vzdouvajících se vodních vln v pozadí a sál se sloupy. Hymén byl sice za zvuku hromu a větru spuštěn z provaziště v obláčku, do inscenace se zapojily i tanečnice a k opeře byl připojen z loňska Dauvergneův balet, ale takto střídmé využití mašinérie mělo k barokní zálibě v podívané se scénickými efekty přece jen daleko.

Barokní noc i letos potvrdila svou jedinečnou atmosféru, které by ještě prospěl svižnější úvod při poněkud zdlouhavém po malých skupinkách vpouštěných hostů, než je na prvním nádvoří uvítá velitel schwarzenberské gardy, zatímco ostatní dost nekomfortně postávají v houfu před branou zámku. Úroveň Barokní noci ovšem pozdvihují první novodobá nastudování oper, které sice nikdy nebudou patřit ke skvostům hudby 17. a 18. století, skýtají věrný obraz tehdejších zábav.

Hodnocení autorkou recenze 80 %

Franz Ferdinand Arbesser: Die durch Cupido und Hymäns Stärcke glücklich gemachte Trauungs Wercke / Mocí Kupida a Hymenea svatba šťastně zařízená

Dirigent: Robert Hugo, režie: Magdalena Švecová a Robert Hugo.

Osoby a obsazení: Nevěsta – Sylva Čmugrová, Cupido – Marie Fajtová, Ženich – Martin Javorský, Hymenaeus – Ivo Hrachovec.

Capella Regia.

Komorní festival Český Krumlov, Barokní divadlo 24. a 25. července 2020, recenzováno představení 25. července 2020.