Operní panorama Heleny Havlíkové (319) – Brněnský pokus o „historicky poučeného“ Nabucca

Diváci mohli sledovat přenos premiéry Nabucca 19. května 2021 stále ještě pouze online – po zakoupení vstupenky/přístupového kódu v ceně 100, 200 a 500 Kč (nejdražší varianta měla jako bonus zaslání fotografie podepsané Daliborem Jenisem nebo Csillou Boross, představitelů hlavních rolí). Doufejme, že to byla konečně poslední online premiéra, vynucená nemožností vpustit diváky do hlediště. Koronavirová pandemie byla přestávkou, která uzavřela divadla na zatím bezprecedentně nejdelší dobu v jejich historii.

Od 24. května se po dlouhých téměř osmi měsících začala otevírat divadla i pro publikum – sice pouze s poloviční kapacitou hlediště při maximálně pěti stovkách diváků, s osvědčením o negativním testu, očkování nebo o prodělaném covidu, a s povinností roušek a rozestupů, ale otevírají. A už se můžeme těšit na premiéry – 28. května v Liberci uvedli Donizettiho Dceru pluku, na červen plánuje plzeňské divadlo Rossiniho Italku v Alžíru, ostravská opera Smetanovu Hubičku a brněnské Národní divadlo Pucciniho Bohému. A během června v Janáčkově divadle uvidíme také inscenace, které jsme zatím mohli absolvovat pouze online – Evžena Oněgina a také Nabucca. Alespoň toto lze zatím vyčíst z webů divadel.

Poučení archeologickými výzkumy
Děj Verdiho opery Nabucco je časově ukotven zničením Šalamounova chrámu na pahorku Moria roku 587 před Kristem. Režisér Jiří Heřman (který je i autorem světelného designu) se scénografem Tomášem Rusínem se rozhodli pro, svého druhu, „historicky poučenou“ interpretaci. Opřeli se o nové poznatky o kultuře Mezopotámie získané díky vykopávkám a archeologickým nálezům, které umožňují udělat si přesnější představu o době, kdy se děj opery Nabucco odehrává. Dnešní inscenátoři tak jsou informovanější, než mohl být v době vzniku opery Giuseppe Verdi a libretista Temistocle Solera – bádání přinesla hlavní objevy až později.

V brněnské inscenaci je základní barevné ladění scény v modré a zlaté podle Ištařiny brány, předlohou podoby boha Baala byla jeho bronzová soška s frygickou čapkou nalezená v Sýrii, pozadí jinak prázdné scény dominuje sama zlatá Archa úmluvy s okřídlenými cheruby na víku přesně odpovídající biblickému popisu. Důležitou roli má zlatistý pás zavěšený v různých polohách ve středu scény, odvíjející se jako svitek tóry až na přední okraj jeviště. Když si ho Nabucco troufne navléci jako plášť, strhne ho a prohlásí se nikoli „jen“ za krále, ale za Boha, zhroutí se.

Čitelná je symbolika zlatého prstence, který se spouští z výšky jako koruna – znak „vysoké“ moci, o nějž se bojuje, ale když klesne níž, stává se obručí, která Nabucca a pak i Abigail obemkne jako vězení. Také pouhé stoličky místo vznešeného královského trůnu naznačovaly nicotnost moci, o kterou se přitom svádí takový boj. Celkově však byla scénická koncepce znaky až zahlcená, takže snaha o identifikaci symbolů a jejich významu, navíc při nedostatečném nasvícení pro internetový přenos, odváděla od soustředěného vnímání hudby.

Režisér Jiří Heřman v inscenačním řešení plně využil možností, které mu doba před Kristem dává v podobě náboženských rituálů a obřadů, jejichž estetická vytříbenost a mysteriózní „kosmický“ rozměr jsou jeho režijnímu stylu blízké – možná až příliš, když jejich obřadnost a přítomnost skoro v každé Heřmanově inscenaci se už stává stereotypem. Podobně jako další symboly – kameny, písek, misky nebo svíce.

Přesah tématu morálky, síly a slabosti vládců, toužících ovládnout svět, které je aktuální stále, lze dovodit z kostýmů Zuzany Štefunkové Rusínové, kdy Ismael má tričko a současný oblek až lázeňského typu, Fenena plášť moderního střihu a dnešní styl obleku má i Velekněz. Jednotné modré Babyloňanů včetně Nabucca a zpočátku i Feneny, bílé kostýmy Izraelských včetně Zachariáše a po přestoupení na židovskou víru Feneny sice pomáhaly při orientaci v ději, ale jejich unifikovaný střih a také pohybové aranžmá sbory odosobnily do role pouhé snadno manipulovatelné masy, posunované na šachovnici moci. Je ovšem možné, že šlo o inscenační záměr. Pouze Abigail se na začátku odlišuje černou barvou šatů, ale po převzetí královské moci i ona získá modrý kostým ona, zatímco šílený Nabucco je v černém.

Kvalitní vyrovnané obsazení
Jistě i vzhledem k Nabukadnesarově pověsti budovatele Babylónu jako největšího města tehdejšího světa byl v brněnské inscenaci král Nabucco spíše než drsný válečník a ješitný panovník, který se chce zpupně stát bohem, vnitřně rozervaným hloubavým intelektuálem a pozorovatelem dění, bolestně hledajícím vlastní identitu. Pro toto pojetí našli brněnští inscenátoři skvělého představitele Nabucca ve slovenském barytonistovi Daliboru Jenisovi, který potvrdil své světové renomé právě v rolích italského repertoáru. Problém zvoleného pojetí ale spočíval v tom, že Nabuccova rozervanost byla vlastně setrvalý stav, neumožňující zřetelněji odlišit scény „šílenství“ od jeho prozření. Jenis přesto svrchovaně potvrdil své pěvecké i herecké kvality a zejména v árii, v níž žádá o odpuštění (Dio di Giuda!), předvedl nádhernou kantilénu a procítěná pianissima. Pro roli krále navíc má impozantní zjev a herecky se vypořádal i s obsedantním budováním svého „paláce“ pouze z kostiček jako z lega během prvních dvou dějství.

Obsazení sólistů byla celkově vyrovnané. Klíčovou postavu Nabuccovy adoptivní dcery Abigail, která na svou touhu po moci doplatí životem, ztvárnila maďarská sopranistka Csilla Boross, která právě v Brně rozvinula svoji kariéru. Pěvecky zvládla náročnou roli suverénně a dařilo se jí zprostředkovat vývoj od pyšné královské dcery přes zdrcující poznání svého pravého původu pouhé otrokyně, pomstychtivé uloupení moci až k závěrečnému pokání.

Legitimní královskou dceru Fenenu, Abigailinu sokyni v boji o trůn i v lásce k Ismailovi, ztvárnila mezzosopranistka Václava Krejčí Housková, která jde v Brně z role do role a je bezpečnou oporou brněnského sólistického ansámblu. Podobně byl spolehlivou jistotou inscenace basista Jiří Sulženko jako židovský velekněz Zachariáš, který svým výkonem jednoznačně napomáhal orientovat se ve střetu morálních hodnot dobra a zla. A tenorista Enrico Casari, který se v Brně uvedl jako mladší Živný v Carsenově inscenaci Janáčkova Osudu, své italské pěvecké školení osvědčil jako Ismael.

Pro inscenace Jiřího Heřmana bývají typické přidané postavy a ani v Nabuccovi tento svůj „podpis“ neopomenul. Boha Baala v podobě bronzové figurky s frygickou čapkou zpodobnil tanečníkem (Lukáš Leopold) a učinil z něj jednu z hlavních postav dramatu. Jenže to vypadalo, že tento bůh je na panovnickém dvoře spíše v roli královského šaška, který si může beztrestně dovolovat zasahovat svévolně a drze do dění. Pro mě nakonec byla takto akcentovaná Baalova přítomnost nadbytečná a na scéně jsem ho vnímala jen jako její „dekorativní“ doplněk.

Pasti streamu
Výrazným handicapem streamu Nabucca bylo tentokrát příšeří, až tma. Promyšlené svícení, které bývá silnou stránkou Heřmanových režií, je působivé v divadle, ale bez přisvícení pro záznam se inscenace utápěla v šeru, které ztěžovalo sledování inscenace, a dozajista mnohé sofistikovaně promyšlené situace divákům unikaly. Po zvukové stránce (na rozdíl od předchozí brněnské televizní premiéry Čajkovského Evžena Oněgina) vyšel přenos s použitím mikroportů u sólistů zdařile.

Jen mi vrtají hlavou sbory. Ten brněnský patří mezi našimi operními k vyhlášeným – a při přenosech, a to už v Oněginovi, se chronicky zpožďoval. Nevím, čím to je, ale v opeře, v níž hrají právě sbory tak důležitou úlohu, byla taková diskoordinace nepříjemná. Přitom – pokud se dá ze záznamu soudit – hudební nastudování dirigenta Ondreje Olose svědčilo o pečlivé přípravě a promyšleném odstupňování dynamiky. Těšme se, že už v červnu budeme mít příležitost vidět a slyšet Nabucca tak, jak byl koncipovaný, tedy přímo v Janáčkově divadle.

Giuseppe Verdi: Nabucco
Hudební nastudování Ondrej Olos, režie a světelný design Jiří Heřman, scéna Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová, pohybová spolupráce Kateřina Nováčková, videoprojekce Tomáš Hrůza, sbormistr Pavel Koňárek, dramaturgie Patricie Částková.

Osoby a obsazení: Nabucco – Dalibor Jenis, Abigail – Csilla Boross, Zachariáš – Jiří Sulženko, Fenena – Václava Krejčí Housková, Ismael – Enrico Casari, Velekněz – Jan Šťáva, Abdallo – Petr Levíček, Baal – Lukáš Lepold.
Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB

Janáčkova Opera, online premiéra 19. května 2021 v 19 h.