Operní panorama Heleny Havlíkové (326) – Opera, která nemá prázdniny. Díky!

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V hudebním nastudování Roberta Kružíka se opět ukázalo, jak nesnadná je interpretace melodramu Bendova typu, aby celek nepůsobil roztříštěně, protože mluvené slovo prokládají kratičké hudební fráze. Komorní orchestr Czech Virtuosi sice i v přírodních podmínkách chladného večera odehrál ty správné noty, ale vycizelovanější výrazové detaily v interpretaci souboru a dirigenta, kteří nemají s tímto stylem hudby větší zkušenosti, zůstaly stranou. Ani herci nedokázali vyjádřit mnohotvárněji varianty vztahů, když Justin Svoboda jako Théseus upadal do zbytečně teatrálního patosu. Marie Jansová jako Ariadna se ho sice zpočátku vyvarovala, když s něhou zamilované dívky po probuzení rozkošemi naplněné milostné noci volá Thésea, než pochopí, že ji opustil. Její spílání a nářek však přecházely do jednotvárnosti, které neodpomohly ani reje masek.  

Vrcholem večera se stala Ariadna Bohuslava Martinů. Hrála se v divadélku v podkroví špýcharu. Inscenátorky použily jednoduchou scénu s houpačkou, stromem a prostupnou zadní stěnou z hustých řad provazů v základní barevné kombinaci bílé a červené, kterou ovšem v souladu s příběhem doplnily černé tylové šaty zavěšené jako plachty po straně jeviště. Takto oproštěná scéna plně dostačovala pro rozehrání moderní adaptace antického mýtu podle divadelní hry Georgese Neveuxe Návrat Théseův, v němž Minotaurus dostává podobu svého nepřítele Thésea. Maska býka, kterou představiteli Minotaura inscenátorky nasadily při jeho souboji s Burúnem, s dalším athénským jinochem, který přijel na Krétu odhodlaný zabít Minotaura, však popírala tento princip Minotaura jako druhého já. Když se s Mínótaurem střetne Théseus, má v inscenaci tato mytologická kreatura kostým svého soka a zpočátku i zrcadlově kopíruje Théseovy pohyby. I toto řešení v kontextu nejednoznačného tajemství Neveuxovy adaptace působilo příliš popisně. (V ostravské inscenaci Martinů Ariadny v roce 2010 režisér Rocc tyto scény koncipoval tak, že těm, kteří přišli zabít Mínótaura, nastavil zrcadlo.) Zavádějící také bylo obsazení rolí Mínótaura a Starce, který vítá jinochy v Knossosu, stejným sólistou (Miloš Horák), k čemuž partitura neskýtá oporu a spíše vznikl dojem úspory nákladů na dalšího sólistu na nesprávném místě.

Smetanova Litomyšl, Třikrát Ariadna, Marie Jansová, 1. července 2021 (zdroj Smetanova Litomyšl)
Smetanova Litomyšl, Třikrát Ariadna, Marie Jansová, 1. července 2021 (zdroj Smetanova Litomyšl)

Inscenace se mohla opřít o vynikající výkony titulních představitelů – sopranistky Kateřiny Kněžíkové a barytonisty Romana Hozy. Dodali hloubku této metafoře labyrintu lidské mysli a milostných vztahů, v níž láskou k Ariadně ochablý hrdina Théseus namísto bestiálně zrůdnému Mínótaurovi čelí sám sobě a Ariadna v závěrečném lamentu vzpomíná na štěstí jediného dne a noci s Théseem a hledá sílu mu dát navždy sbohem. Kateřina Kněžíková svým měkkým sopránem vystihla psychologii střihových, až surrealisticky neuchopitelných proměn nálad zamilované dívky, která se snaží orientovat ve svých vlastních bludištích. A Roman Hoza svým tvárným barytonem odstínil Thésea jako zamilovaného mladíka a odhodlaného bojovníka. Škoda, že vedle svrchovaných výkonů těchto dvou sólistů basista Miloš Horák jako Mínótauros působil nejistě hlavně v klíčové scéně, ve které vysvětluje udivenému Théseovi, proč se nepodobá ani býku, ani orlu, ani hadu, ale tomu, kdo jej přichází zabít.

Ariadnu, která spadá do skladatelovy závěrečné etapy života, komponoval Martinů v neobarokním stylu s francouzskou elegancí, lehkostí, českým popěvkem na konci, ale i nostalgií závěrečného Ariadnina lamenta. Třebaže se Martinů o Ariadně vyjádřil jako o opeře v lehčím stylu, její hudba je ve své diatonické průzračnosti jednoduchá jen zdánlivě a vyžaduje delikátní interpretaci. Dirigent Robert Kružík se však s Komorním orchestrem Czech Virutosi podobně jako v Bendovi omezil na poctivé odehrání not, které postrádaly onu křehkost a něhu, s níž se Martinů nad mýtem o Ariadně a Théseovi zamýšlel.

Smetanova Litomyšl, Třikrát Ariadna, Miloš Horák, 1. července 2021 (zdroj Smetanova Litomyšl)
Smetanova Litomyšl, Třikrát Ariadna, Miloš Horák, 1. července 2021 (zdroj Smetanova Litomyšl)

Nicméně v kontextu dosavadních stagion Smetanovy Litomyšle na zámku Nové Hrady po Purcellově Královně víl, Scarlattiho Armidě, Rameauově Pygmalionovi, holdovací serenatě Františka Adama Míči Usilovná stavba tří kolosů ve vtipném podání souboru Ensemble Damian, Händelově serenatě Aci, Galate e Polifemo a předloňském Paridovi a Heleně Christopha Willibalda Glucka tři Ariadny znovu potvrdily, že má smysl tuto linii litomyšlské festivalové dramaturgie rozvíjet.

Třikrát Ariadna
Dramaturgická koncepce a režie Magdalena Švecová, dirigent Robert Kružík, výprava (scéna a kostýmy) Ha Thanh Špetlíková, pohybová spolupráce Anton Eliaš, light design Michal Hõr Horáček. Komorní orchestr Czech Virtuosi.

Obsazení:
Claudio Monteverdi: Nářek Ariadny / Lamento d’Arianna
Ariadna – Markéta Böhmová, teorba – Jan Čižmář
Jiří Antonín Benda: Ariadna na Naxu / Ariadne auf Naxos
Ariadna – Marie Jansová, Théseus – Justin Svoboda, Oreáda – Eliška Mervartová
Bohuslav Martinů: Ariadna
Ariadna – Kateřina Kněžíková, Théseus – Roman Hoza, Burún / Strážce – Vincenc Ignác Novotný, Mínótauros / Stařec – Miloš Horák, sbor jinochů z Athén – Ondřej Benek, Adam Born, Pavel Kšica, Marek Žihla. Taneční role – Lenka Bartůňková, Valeria Daňhová, Michaela Hradecká, Michael Bartizal, Viktor Artner
Festival Smetanova Litomyšl, Nové Hrady, premiéra 1. července 2021. 

Smetanova Litomyšl, Třikrát Ariadna 1. července 2021 (zdroj Smetanova Litomyšl)
Smetanova Litomyšl, Třikrát Ariadna 1. července 2021 (zdroj Smetanova Litomyšl)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


3 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments