Operní panorama Heleny Havlíkové (327) – První uvedení zapomenutého Rejchova Gusmana a Farnace navzdory živlům

Prázdninové operní hody po dlouhých měsících kovidové abstinence díky festivalům pokračují. V atraktivních prostorách se odehrávají jedinečné produkce, které tvoří významný dramaturgický i inscenační protipól vůči našim stálým souborům.

• První uvedení zapomenutého Rejchova Gusmana
• Farnace navzdory živlům

První uvedení zapomenutého Rejchova Gusmana

První scénickou produkcí bohatého a různorodého programu letošních Olomouckých barokních slavností byla dosud nikdy neprovedená komická opera Antonína Rejchy Gusman.

Antonín Rejcha (1770–1836) byl přítel a současník Ludwiga van Beethovena. Proslavil se nejen jako skladatel a tvůrce nového žánru dechového kvintetu, ale za svého třicetiletého působení v Paříži také jako věhlasný hudební teoretik, jehož učebnice se dočkaly řady vydání. A jako respektovaný pedagog pařížské konzervatoře ovlivnil několik generací skladatelů. I když je autorem necelé desítky oper, některé z nich zůstaly neprovedené. To je i případ komické opery Gusman inspirované španělským pikareskním románem Matea Alemána ze zlatého věku španělské literatury. Rejcha operu připravoval v roce 1816 pro uvedení v pařížském divadle Feydeau. Jak uvádí v programové brožuře muzikoložka Jana Franková, spoluautorka olomoucké rekonstrukce Gusmana, k provedení této opery nakonec nedošlo: sólista, pro kterého Rejcha titulní part komponoval, roli jako příliš obtížnou odmítl. A opera pak upadla v zapomnění. Na Olomouckých barokních slavnostech na nádvoří Tereziánské zbrojnice tak byl Rejchův Gusman uveden vůbec poprvé 15. července 2021 s dvěma následujícími reprízami.

Antonín Rejcha operu koncipoval jako jednoaktovku, z níž se však zachoval jen fragment. Je ale k dispozici také upravená verze libreta. Jeho autoři, proslulý Eugène Scribe, autor textových předloh pro spoustu skladatelů včetně Verdiho, a Jean-Henry Dupin, nejspíš aby jejich práce pro Rejchu nepřišla nazmar, přepracovali operu do dvouaktové podoby vaudevillu. V něm se texty zpívaly na dobové hudební šlágry. To jsou prameny, ze kterých pro uvedení na Olomouckých barokních slavnostech operu rekonstruovaly nová umělecká vedoucí tohoto festivalu a houslistka Veronika Manová společně s Janou Frankovou za textové a dramaturgické spolupráce režiséra inscenace Tomáše Studeného.

Rejchův fragment rozšířili podle vaudevillového libreta do dvou dějství a chybějící hudební čísla doplnili, s oporou v tehdejší dobové praxi, o hudbu árií a ansámblů z jiných Rejchových komických oper. A pro olomoucké nastudování zvolili formu, která se u nás v poslední době používá pro opery s mluvenými texty a která byla v tomto případě neznámé a komické opery velice vhodná: dialogy jsou v češtině, zatímco u hudebních čísel byl zachován jazyk originálu, tedy francouzština – s českými titulky vtipně promítanými na stěnu hostince, před kterým se opera odehrává.

Titulní postavou a hybatelem děje je Guzmán z Alfarache. V brilantním podání pěvecky náročného partu včetně koloratur barytonistou Romanem Hozou to je typický pícaro – mazaný šibal, který neoplývá ctnostmi ani penězi, ale neodolatelně získává sympatie svou bystrostí, vychytralostí a rošťáctvím, se kterými napálí kde koho. A zdatně mu sekunduje, jakkoli méně protřele a drze, jeho společník Pedrille ve vtipné a pěvecky suverénní interpretaci dalšího barytonisty z rodiny Hozů, Tadeáše.

A koho všeho Guzmán napálí? Nejdřív hospodského Cuistadora v podání talentovaného mladého barytonisty Michala Marholda, kterého dvojice šejdířů přesvědčí, aby je nejen zadarmo ubytoval, ale připravil i velkolepou hostinu. Guzmán doběhne i svého strýce Bertranda, lakomého zlatníka, kterému Václav Barth dodal typické atributy buffo tenorových rolí obstarožního ješitného skrblíka, který se vychloubá svou chytrostí, ale nakonec je to on, kdo nalétl. Bertrand Guzmána kdysi zapudil a zakázal sňatek se svou neteří Lucií, kterou chce teď zištně provdat proti její vůli za bohatého Cobarda. Cobarda, v podání Michaela Robotky, dalšího výrazného sólisty s darem komediálního talentu, Guzmán samozřejmě také podfoukne, když si půjčí jeho nádherné oblečení, ve kterém se vyparádil natěšený na svou svatbu s Lucií. Poněkud matoucí v neznámém ději ovšem bylo, že Michaela Robotku inscenátoři obsadili také do role zlatníkova příbuzného Algasiho. Robotkovu podobu jiný kostým nezakryl a takové řešení bylo o to klamavější, že to byly právě šaty, které Michaelovi Robotkovi jako Cobardovi Guzmán sebral. Obsazení další role zlatníkova příbuzného, Corregidora, Michalem Marholdem, zároveň představitelem hospodského, sice tolik zavádějící nebylo, nicméně věřím, že by rozpočet pečlivě připravené inscenace už tolik nezvýšilo obsazení dalšími sólisty. Portfolio postav opery vtipně doplňovaly dvě tety, závistivé drbny v humorném podání Kamily Zbořilové a Barbory Garzinové.