Operní panorama Heleny Havlíkové (329) – Hanzlíkovi Piráti v (neo)barokních vodách

V rámci operní části festivalu Tomáš Hanzlík jednak zopakoval inscenace úspěšných oper, které známe už z dřívější produkce Ensemblu Damian – Endymia a Ytu innocens. V nich dochovaná libreta regenta kroměřížského piaristického semináře P. Davida Kopeckého Hanzlík hudebně oživil ve stylu jiných hudebních kompozic kroměřížských piaristů.

Opera Piráti však byla letošní festivalovou novinkou. S biskupem a kardinálem Schrattenbachem téma opery souvisí jen velmi volně, jak s humornou nadsázkou glosuje její autor – jde o neobarokní komickou operu, která se odehrává v Neapolském zálivu, kde ve Schrattenbachových křesťanských vodách přepadá lodě islámský diverzant. V tomto případě totiž Hanzlík nezvolil rekonstrukci dobových pramenů, ale ve spolupráci s libretistou Milanem Šedivým vytvořil zcela novou operu. A schrattenbachovské souvislosti této dobrodružné hudební komedie lze najít spíše v hudebním stylu a tématech i postavách typických pro barokní buffu.

Děj má svěží spád: Bohatý obchodník Bertocci si chce vylepšit svoji společenskou prestiž sňatkem své dcery Violy se zchudlým šlechticem Giovannim. Ten si chce zase vylepšit svoji nevalnou finanční situaci. Jenže během plavby Bertocciho loď přepadnou piráti, zajmou a mučí Bertocciho i Violu a jejich kapitán Ali žádá po Bertoccim výkupné. Zatímco Bertocci spřádá s Giovannim, vyhlédnutým manželem své dcery plány, jak získat zajatou Violu zpět bez zaplacení výkupného, Ali se do Violy bezhlavě zamiluje a nabízí jí všechny své poklady. Jenže to se ani trochu nelíbí Aliho zhrzené milence Dorille a pomstí se Alimu tím, že prozradí Bertoccimu, jak svou dceru unést tajnou chodbou. Nepočítá ale s tím, že pragmatická Viola má obchodnickou školu svého otce a Aliho bohatství je pro ni větším lákadlem než chudý šlechtic. A když Ali slíbí původnímu ženichovi Violy Giovannimu odstupné i za to, že ho zbaví Dorilly, ukáže se, že i nová kombinace manželských párů má své výhody – jen otec Bertocci ve finálovém ansámblu zanaříká, že zůstal na ocet.

Jak je pro operní kompozice Tomáše Hanzlíka typické, zůstal věrný svému neobaroknímu stylu se střídáním hudebních čísel, árií, ansámblů a sborů a recitativů při aplikaci principu afektů a hudebně rétorických figur pro jejich vyjádření. V duchu tehdejší běžné praxe, kdy skladatelé bez skrupulí vykrádali nejen sami sebe, ale i druhé, jsou některé části Pirátů věrnou kopií barokní hudby, do které ale Hanzlík „vpašovává“ současné prvky blízké muzikálu, v souladu s tématem opery také „tureckou“ hudbu pro navození orientální atmosféry nebo parodii na hlavní téma první věty Beethovenovy 5. Osudové symfonie. Hanzlík se nijak nestydí za chytlavé melodie, vášnivá milostná vyznání i osvědčené hudební vzorce pro dramatické bouře, bitky nebo výlevy žárlivosti. I když opera trvá pouhých sedmdesát minut, tam, kde se Hanzlík nedržel svých barokních předchůdců, hudba upadá do fádnosti. Svými výkony ji ale často prolomovali sólisté.

Skvěle se to dařilo Bedřichovi Lévimu v roli piráta Aliho. Tomáš Hanzlík mu napsal tuto roli doslova nejen na tělo, ale i na jeho herecké schopnosti a také na hlas. Bedřich Lévi si díky své vysportované postavě mohl dovolit odhalit hrudník divokého mrštného piráta, poradil si ovšem také s až sentimentální zamilovaností Aliho do Violy, které dodal humorné přehánění, a zvládl efektní árie, v nichž mu Hanzlík předepsal přechody z tenorové do kontratenorové polohy. V komické nadsázce mu sekundovali sopranistka Helena Kalambová jako praktická Viola i mezzosopranistka Adriana Žigmundová v roli záměrně afektované žárlivé Dorilly. Basista Jiří Poláček pojímal v daném kontextu postavu obchodního Bertocciho až příliš vážně. A představitel šlechtice Giovanniho, tenorista Raman Hasymau, má na takovou „taškařici“ ještě málo zkušeností a v hudebním partu zatím zápasil s intonací. Hlavním handicapem inscenace ovšem zůstalo, že s výjimkou představitele Aliho nebylo ani sólistům, ani sboru rozumět.

Pro své rekonstrukce barokních oper zbudoval Tomáš Hanzlík repliku barokního jeviště s posuvnými dekoracemi navozující dojem perspektivy – Theatrum Schrattenbach. Tentokrát ho nevyužil, jakkoli se inscenace konala tradičně v atriu Jezuitského konviktu, dnes Uměleckého centra olomoucké Univerzity Palackého. Zůstal jen zadní prospekt zobrazující ryby v moři. V režii však Tomáš Hanzlík ve spolupráci s Markem Řihákem uplatnil svoji hravost a až uličnický smysl pro humor. Třebaže by si hudební nastudování s komorním orchestrem zasloužilo větší pečlivost, zcela zaplněné auditorium ocenilo neobarokní kratochvíli bouřlivým potleskem.

V kontextu ostatních Hanzlíkových oper, ať už rekonstrukcí barokních libret (Endymio, Yta innocens, Torso, Ariadna) nebo jeho původní tvorby (Lacrimae Alexandri Magni, Kirké, Krvavá pavlač, Tvarůžkové hody, Strašná travestie o těhotném starostovi), se sice Piráti nezařadili k těm nejpovedenějším, nicméně svědčí znovu o Hanzlíkově nápaditosti při exploataci osvědčených postupů.

Tomáš Hanzlík: Piráti
Libreto Milan Šedivý
Hudební nastudování Tomáš Hanzlík, Martin Smutný, Jana Tichá, dirigent Tomáš Hanzlík, režie Tomáš Hanzlík a Marek Řihák, kostýmy Tomáš Hanzlík a Vendula Johnová.

Osoby a obsazení: Bertocci, bohatý obchodník z Benátek a otec Violin – Jiří Poláček, Viola, dcera na vdávání – Helena Kalambová, Ali, pirát, islámský diverzant v křesťanských vodách – Bedřich Lévi, Dorilla, pirátova holka, žárlivka – Adriana Žigmundová, Giovanni, zchudlý šlechtic z Neapole, domluvený ženich Violin – Raman Hasymau, sbor Benátčanů, andělů, pirátů a vojáků – Markéta Israel Večeřová, Věra Svozilová, Rostislav Baláž, Šimon Hron, Matyáš Rozbořil, Marek Řihák
Orchestr: I. housle – Jana Tichá, Igor Kopit, Viktor Tomek, II. housle – Míla Benešová, Barbora Vašků, Lenka Černínová, viola – Tomáš Hanzlík, Monika Pospíšilová, Kristýna Machačíková, violoncello – Petra Machková Čadová, Jakub Michl, kontrabas – Jakub Sobotka, cembalo – Martin Smutný, teorba – Marek Kubát, hoboj – Rasťo Kozoň, Tereza Samsonová

Olomouc, Atrium Jezuitského konviktu, v rámci festivalu Baroko 29. července 2021.