Operní panorama Heleny Havlíkové (346) – Ivan Kusnjer oslavil galakoncertem sedmdesátku

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Vzhledem k tomu, k jak vytíženým sólistům Ivan Kusnjer v Národním divadle patřil, z hlediska počtu lze za hlavní role považovat postavy z nejčastěji uváděných inscenací – moudrý Tomeš v Hubičce, neoblomný a nakonec odpouštějící otec Germont ve Verdiho Traviatě, ale i přísný sedlák Krušina v Prodané nevěstě nebo přesně vystižený Stárek v Janáčkově Její pastorkyni. Ivan Kusnjer nepodceňoval ani menší role, kterým uměl vtisknout trefné charakteristiky.

Množství odehraných představení je ale jen statistickým ukazatelem. Ivana Kusnjera obdivuji hlavně v rolích, kde propojuje měkkost svého barytonu s vřelostí a vroucností. V tom u mě vede jeho Vok ze Smetanovy Čertovy stěny nebo Dvořákův Bohuš v Jakobínu, ale i král Vladislav v Daliboru s jeho árií o dilematech vládnutí.

Také role italského repertoáru Kusnjer staví na krásné kantiléně a znělosti – vzpomeňme jeho hraběte Lunu v Trubadúrovi nebo Markýze Posu v Carlosovi. Z mnoha nastudování má dokonale zvládnutou roli Rigoletta – nepotřebuje ani hrb, ani nemusí kulhat. V čepici s rolničkami i bez ní přesně vystihoval Verdiho geniální vyjádření neslučitelné role služebného šaška, který častuje ostatní krutě nevybíravým posměchem, a milujícího otce, který – marně – žárlivě střeží tajemství svého pokladu, dcery Gildy.

Kusnjer ale umí naplno rozehrát i „ďábelské barytony“ – třeba Jaga ve Verdiho Otellovi nebo Scarpiu v Pucciniho Tosce. Mezi tento typ rolí patří i vznětlivý Alfio v Sedláku kavalírovi, který si nenechá líbit nevěru své manželky, z něhož se Kusnjer přehrál v Komediantech do Prologu s manifestem operního verismu, aby svůj výkon vzápětí vygradoval rolí mrzáka Tonia, který se s nemilosrdnou surovostí mstí za to, že jím Canio i Nedda pohrdají.

Nemohu opomenout ani Kusnjerův decentní smysl pro humor, například ve Verdiho Falstaffovi.

Giuseppe Verdi: Rigoletto – Ivan Kusnjer (Rigoletto), Národní divadlo, 20. prosince 1995 (foto Hana Smejkalová)
Giuseppe Verdi: Rigoletto – Ivan Kusnjer (Rigoletto), Národní divadlo, 20. prosince 1995
(foto Hana Smejkalová)

Odvaha k experimentům

Kusnjer má ovšem také odvahu a chuť experimentovat v tak obtížných formách hudebního divadla, jakým je operní monodrama skladatelů 20. století. Byl to právě jeho strhující pěvecký i herecký výkon, který připoutal pozornost k Poslední pásce Marcela Mihaloviciho podle Samuela Becketta, uváděné v jednom večeru společně s činoherní verzí a Josefem Vinklářem jako Krappem. Za zcela mimořádnou považuji v Kusnjerově kariéře roli anglického krále Jiřího III. v opeře britského skladatele Petera Maxwella Daviese. V komorním prostoru Divadla Kolowart vtáhl diváky do zvláštní směsice tragických, směšných, groteskních i jímavých monologů psychicky vyšinutého vladaře. Jeho Jiří se vznešeně královsky naparoval na trůnu potaženém královským hermelínem a vzápětí se válel po zemi, kňučel a skřehotal jako bídný nuzák. Tato inscenace měla takový úspěch, že byla od své premiéry 10. března 1997 uváděna dva roky v celkem 24 představeních.

Třikrát Thálie

O mimořádném postavení, které Ivan Kusnjer zaujímá mezi operními sólisty u nás, svědčí i Ceny Thálie. Tu první obdržel v roce 1994 za roli Tonia v Leoncavallových Komediantech, druhá následovala v roce 1997 za krále Jiřího v Daviesových Osmi písních šíleného krále a třetí Thálii získal v roce 2011 za Voka ve Smetanově Čertově stěně. Se třemi Tháliemi je vedle Jany Šrejmy Kačírkové nejčastěji odměňovaným sólistou v historii těchto cen.

A připomeňme i čestná uznání, která Kusnjer získal na festivalech v Cagliari, Hongkongu, Tel Avivu, Frankfurtu nebo Göteborgu.

Nahrávky s raritami

Kusnjerovo pěvecké umění zachycují také nahrávky. Vedle operního recitálu s áriemi, které zaznamenal Čs. rozhlas v letech 1981–1996 a vydal Radioservis, v Supraphonu vyšel v jeho podání s klavíristou Mariánem Lapšanským výběr z písní Josefa Bohuslava Foerstera i Antonína Dvořáka – vedle Cigánských melodií a Tří novořeckých písní patří Kusnjerovo pojetí Biblických písní k těm nejzajímavějším při vystižení jemných nuancí tohoto tak niterného a hlubokého cyklu. S Dagmar Peckovou nahrál Ivan Kusnjer písně Petra Ebena, Moravskou lidovou poezii v písních v úpravách Leoše Janáčka a jeho Balady. A kombinace Kusnjerova barytonu a Peckové mezzosopránu je zachycena také na nahrávce slavných operních duetů a árií.

Kusnjer byl také jedním ze sólistů na nahrávce duchovních kantát Otomara Kvěcha (Requiem temporalem) a Antonína Dvořáka (Te Deum). Zachycena je také Kusnjerova interpretace Písní potulného tovaryše Gustava Mahlera při otevíracím koncertě sezony 1995/96 České filharmonie pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Znovu s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem se Ivan Kusnjer v titulní roli chudého ševce Martina Avdějiče v roce 2014 podílel na premiérové nahrávce pastorální opery Bohuslava Martinů What Men Live By (Čím lidé žijí), která si vysloužila nominaci na cenu The International Opera Award a která pak v roce 2020 tvořila hudební základ pro velmi zdařilé televizní zpracování v režii Jiřího Nekvasila. Připomeňme také Kusnjerův podíl na nahrávce Dvořákovy Wandy a Janáčkova Osudu pro Orfeo, Janáčkovy Šárky pro Supraphon v roce 2001 nebo Škroupova Mořského geuse, kterou v rámci českého triptychu předsmetanovských oper uvedlo v roce 2003 Národní divadlo.

Z této palety ovšem zaslouží vyzdvihnout dramaturgicky ojedinělou nahrávku alespoň ukázek z raritních oper českých skladatelů, které dnes známe už jen z hodně podrobných pojednání o dějinách české opery. Na kompaktním disku jsou árie ze Záboje Josefa Leopolda Zvonaře, z Lory Františka Zdeňka Skuherkého, z Templářů na Moravě Karla Šebora, Svatojánských proudů Josefa Richarda Rozkošného nebo Lejly Karla Bendla. Na generaci zakladatelů české národní opery pak na CD navazují árie z Nápravníkova Dubrovského, Dvořákovy Vandy, Fibichovy Hedy, Foerstersterovy Jessiky, Ostrčilovy opery Vlasty skon až po Zuzanu Vojířovou Jiřího Pauera. Všem těmto áriím Ivan Kusnjer s plným zaujetím propůjčuje své interpretační mistrovství sytého barevného barytonu, kultivovaného projevu a velkého citu pro zpívané slovo.

Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte -  Ivan Kusnjer (Guglielmo), Štefan Margita (Ferrando) – Národní divadlo 29. březen 1990 (foto Oldřich Pernica)
Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte – Ivan Kusnjer (Guglielmo), Štefan Margita (Ferrando) – Národní divadlo 29. březen 1990 (foto Oldřich Pernica)

Gratulace

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments