Operní panorama Heleny Havlíkové (361) – Ohlédnutí za Bendovou Medeou, opavským Rigolettem, libereckým Otellem a ústeckou Rusalkou

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
Nikoli pouze festivalem Opera 2022, ale i dalšími událostmi žilo v posledních měsících operní dění u nás. Dvě divadla sáhla po Verdim: ve Slezském divadle měl premiéru Rigoletto a v Liberci Otello, v Ústí uvedli Dvořákovu Rusalku. Navíc se mimořádnou událostí stalo uvedení melodramu Jiřího Antonína Bendy Medea na abonentním koncertě České filharmonie pod taktovkou Tomáše Netopila se Zuzanou Stivínovou v titulní roli.

Antonín Dvořák: Rusalka – Daniel Hůlka, Severočeské divadlo opery a baletu, 8. dubna 2022 (zdroj Severočeské divadlo opery a baletu)
Antonín Dvořák: Rusalka – Daniel Hůlka, Severočeské divadlo opery a baletu, 8. dubna 2022 (zdroj Severočeské divadlo opery a baletu)

Výzvy a limity melodramu v roce výročí Jiřího Antonína Bendy

Záměr České filharmonie připomenout patřičně důstojně třísetleté výročí narození skladatele Jiřího Antonína Bendy uchopil její hlavní hostující dirigent Tomáš Netopil s plným zaujetím a odpovědností. Třebaže se z Bendova skladatelského odkazu nabízela některá z jeho třiceti symfonií, kantáta, kterých má na sto, nebo cembalový koncert, zvolil melodram Medea – v českém překladu Zdeňka Cupáka z originální němčiny. Tímto žánrem se sice Benda nejvýrazněji zapsal do dějin hudby, ale kvůli svému specifickému propojení nebo jen střídání hudby a mluveného slova je melodram interpretačně velmi náročný.

Jiří Antonín Benda: Medea – Zuzana Stivínová, Tomáš Netopil, Česká filharmonie, 9. února 2022 (foto Petr Kadlec)
Jiří Antonín Benda: Medea – Zuzana Stivínová, Tomáš Netopil, Česká filharmonie, 9. února 2022 (foto Petr Kadlec)

Jiří Antonín Benda (1722–1795), rodák ze Starých Benátek (dnes Benátky nad Jizerou), patří ke generaci skladatelů období pozdního baroka a klasicismu, kteří působili mimo území tehdejších českých zemí – nejprve jako houslista v kapele pruského krále Bedřicha II. Velikého a od roku 1749 jako dvorní kapelník v Gotě, když se mezi tím pokoušel o stálá místa v Berlíně, Hamburku, Mannheimu a Vídni.

Z tehdejších operních žánrů byl Bendovi bližší německý singspiel s mluveným slovem než italská opera seria. Když se v roce 1774 seznámil s melodramem Pygmalion Jeana-Jacquese Rousseaua a skladatele Antona Schweitzera, vyrovnání role hudby a dramatu, které se v opeře seria tolik vychýlilo ve prospěch pěvecké ekvilibristiky, ho inspirovalo k vlastní tvorbě. Vybral si tehdy oblíbené náměty z antické mytologie a zkomponoval nejprve Ariadnu na Naxu (1774) na text německého dramatika Johanna Christiana Brandse a vzápětí jako kontrast k lyrickému monologu opuštěné ženy dramatickou Medeu s textem gothského dvorního libretisty Friedricha Wilhelma Gottera. Ze spletitých osudů této dcery kolchidského krále a jedné z nejmocnějších kouzelnic řeckých mýtů, která pomáhala řeckému hrdinovi Iasonovi, autoři vybrali epizodu, v níž Iason Medeu zavrhl a ona se mu pomstí vraždou jejich dvou synů. Premiéru měla Medea v roce 1775 v lipském Theater am Ranstädter Tor.

V češtině jsou dostupné dvě nahrávky Bendovy Medey – jedna je z roku 1964 s Pražským komorním orchestrem (bez dirigenta) a Danou Medřickou a v roce 1982 ji se Symfonickým orchestrem Československého rozhlasu nahrál František Vajnar v titulní roli s Jaroslavou Adamovou. V originální němčině ji vydal v roce 1996 Naxos v interpretaci Pražského komorního orchestru pod taktovkou Christiana Bendy s Brigitte Quadlbauer jako Medeou.

Melodram – v podobě koncertní nebo divadelní – je unikátní symbióza básnického nebo dramatického textu a hudby. Bendův záměr konkurovat melodramem italské opeře se sice ukázal jako sisyfovský – a to i když měl a stále má tento žánr své pokračovatele a jedním z vrcholů je trilogie Zdeňka Fibicha Hippodamie s dramatem Jaroslava Vrchlického. Nicméně i dnes stojí za to žánr melodramu připomínat. Například scénický melodram Kirké Václava Praupnera z roku 1789 na anonymní libreto uvedla v létě 2019 Musica Florea ve své replice barokního divadla Florea Theatrum na nádvoří Hudební fakulty Akademie múzických umění. Koncertní nastudování Bendovy Ariadny na Naxu zařadila na duben v Sukově síni Domu kultury v Pardubicích do svého programu Komorní filharmonie Pardubice pod taktovkou Jiřího PetrdlíkaIvanou Jirešovou v titulní roli a v režii Věry Šustíkové. Právě muzikoložka Věra Šustíková se melodramu u nás záslužně věnuje dlouhodobě a soustavně – letos se bude konat jubilejní 25. ročník mezinárodního festivalu melodramu, jehož součástí je i skladatelská a interpretační soutěž.

Jiří Antonín Benda: Medea – Zuzana Stivínová, Tomáš Netopil, Česká filharmonie, 9. února 2022 (foto Petr Kadlec)
Jiří Antonín Benda: Medea – Zuzana Stivínová, Tomáš Netopil, Česká filharmonie, 9. února 2022 (foto Petr Kadlec)

Nejen kompozice melodramů, ale i jejich interpretace je mistrovská disciplína – ne každý, ať už činoherec nebo zpěvák, ale i orchestr a dirigent ji ovládne. Zvláště u prokomponovaných melodramů s přesným načasováním slov na hudbu se umělci, kteří nemají takovou zkušenost, potýkají s koordinací slova a hudby, ale i s vyvážeností hlasu tak, aby vedle hudby nezanikal.

Tomáš Netopil se při uvedení Medey s Českou filharmonií mohl opřít o své velké zkušenosti s mozartovským repertoárem a s operou, které však musel adaptovat na rychlé střídání mluvených vět a kratičkých hudebních motivků i po několika málo vteřinách. Výsledek byl po hudební stránce vynikající díky koordinaci a preciznosti nových a nových hudebních nástupů a ukončování frází a vystižení výrazu na tak krátké ploše. Kontrasty často velmi prudkého střídání nálad s hudebním vyjádřením situací a emocí, které podporovaly, předjímaly, nebo doslovovaly text, ale byly vůči němu i v opozici, se podařilo stmelit do konzistentního homogenního celku padesátiminutového dramatu.

Zuzana Stivínová byla svým typem i osobnostním vyzařováním, hereckými zkušenostmi a muzikálností pro postavu Medey dobrou volbou. Nevyvarovala se však zcela nástrah, které před ni nezvyklá role kladla. Základním handicapem bylo použití mikroportu. Spojení živého zvuku orchestru a amplifikovaného hlasu, byť jen střídmě, je pro styl Bendovy hudby nekompatibilní. Na intenzitě tak sice získaly vzlyky, šepot a těžký dech, ale ve chvíli, kdy hlas Stivínové gradoval ve fortissimu, přizvučování „překáželo“.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


2.3 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments