Operní panorama Heleny Havlíkové (386) – dvě Händelova oratoria: Izrael v Egyptě s Collegiem 1704 a části Mesiáše v opavském Slezském divadle

Collegium 1704 s Händelem i vydáním nahrávky Smetanovy Mé vlasti

Händelovo oratorium Izrael v Egyptě není v repertoáru Collegia 1704 žádnou novinkou, do programů koncertů v Rudolfinu ho zařadilo už před třemi lety, hraje ho v zahraničí, uvedlo ho na Svatováclavském hudebním festivalu v Ostravě. Jeho zařazení na začátek nové sezony bylo šťastné.

Izrael v Egyptě z roku 1739 je páté z devatenácti oratorií, které Händel složil v Anglii, když jeho tamní operní podnikání krachovalo. Ústředním tématem na texty v angličtině ze starého zákona, zejména z Knihy žalmů a z knihy Exodus je dramatický útěk Izraelitů z Egypta přes Rudé moře. Z různých verzí oratoria Václav Luks v souladu s dnešní převládající praxí uvádí dvoudílné znění, které při koncertním provedení zahajovala jen krátká instrumentální předehra z pohřebního hymnu zkomponovaného pro smuteční slavnost po smrti královny Caroline.

Oratorium Izrael v Egyptě je dílo, na kterém může Collegium 1704 naplno předvést své přednosti. Od roku 2005, kdy tento soubor dirigent a cembalista Václav Luks založil, se vypracovalo na mezinárodně uznávaný soubor především díky muzikantské energii a mladistvému elánu. V jejich základu je ovšem bezpečně ukotvena intonační jistota, muzikalita, vyrovnané propojení nástrojových i pěveckých hlasů dalšího souboru pod Luksovým vedením – Collegia Vocale 1704.

Interpretace obou Collegií přetavuje studium dobových pramenů a domýšlení jejich souvislostí, kontextů ale i současných přesahů do výsledné kvality provedení. Nevede posluchače do „vznešeného“ hudebního muzea. Otevírá před nimi životadárný svět hudebních barev, rafinovaností kontrapunktických linií, mnohotvárného výrazu, intenzity emocí i nadčasových poselství, která dokážou oslovit, nadchnout a „zastavit“ současné publikum, jehož vnímavost je oploštěná „klipovitostí“ světa, který globalizovaně sviští kolem nás.

Právě Händelovo oratorium Izrael v Egyptě je excelentní ukázkou bohaté palety hudebních barev – a to zejména ve smyslu zvukomalby. Händel například velmi sugestivně vyjadřuje vzlykání a pláč Izraelitů trpících pod otroctvím, rychlé běhy smyčců vykreslují nálety hmyzu – much, komárů a kobylek, v dramatickém fortissimu s pozouny a tympány líčí Händel krupobití, přehustá tma je svěřena hlubokým rejstříkům, pobití prvorozených provázejí drsné rány smyčců a další krutosti vyjadřuje Händel disonantními střety v kontrapunktickém vedení hlasů. Altu, v interpretaci Collegia 1704 contratenoru, je svěřeno zpodobení žab. Přechod přes Rudé moře symbolizují majestátní akordy, oslavná hudba opěvuje velkolepost a dokonalost Pána, který uvrhl faraonovy vozy do moře, v němž nepřátelé utonuli, až oratorium vyústí do oslavy Hospodina kralujícího na věky věků.

Nejen tyto zvukomalebné obrazy, ale i další bohatství výrazu posílilo i rozestavení sboru. V základním rozestavení na pódiu Rudolfina stál standardně za orchestrem s prvními a druhými houslemi po čtyřech a hutně obsazenými žesti – dvěma trubkami a třemi pozouny. Ale čtyři hlasové skupiny sboru nebyly umístěné vedle sebe od sopránů vlevo po basy vpravo, jak bývá obvyklé. Soprány, rozdělené po třech, tvořily levý a pravý kraj sborového oblouku. Směrem do středu, také rozčleněné po třech hlasech, stály alty barevně obohacené kontratenoristy, pak tenoristé a uprostřed byli basisté. Díky tomu vyzněl nejen efekt dvousborové sazby, který Händel v tomto oratoriu používá, ale posílilo to celkovou zvukovou plasticitu koncertu, protože oratorium Izrael v Egyptě obsahuje jen velmi málo částí pro sólisty.

Altových sól se s intenzivní škálou výrazu zhostil britský kontratenorista Alex Potter, tenorových recitativů a jediné árie se spíše jako nezaujatý „vypravěč“ ujal španělský sólista Juan Sancho. Jak bylo v tehdejší provozovací praxi obvyklé, i Václav Luks obsazuje sólové party zpěváky, kteří zpívají ve sboru: v tomto případě to byly sopranistky Tereza Zimková a Helena Hozová se zvučnými přiměřeně průraznými hlasy a basisté Tomáš Šelc a Tadeáš Hoza, kterému ne vždy vycházely nejhlubší polohy jeho partu.

Muzikantská energie a intenzita spříznění obou Collegií 1704 se přenášela i do publika. Potlesk byl tak bouřlivý, že Václav Luks dokonce dvakrát přidával opakování dvou částí oratoria.

Koncert byl ovšem výjimečný i tím, že na něm Collegium 1704 představilo vydání nového kompaktního disku s nahrávkou provedení Smetanovy Mé vlasti na zahajovacím koncertu Pražského jara v květnu roku 2021 – tehdy, v době jen pozvolna uvolňovaných covidových restrikcí, svěřenému „odvážně“ právě Collegiu 1704. A vlastně právě protiepidemická omezení způsobila, že místo původně plánovaného berlínského rozhlasového orchestru byl, na poslední chvíli, osloven Václav Luks, který základ tvořený Collegiem 1704 doplnil hráči na nástroje odpovídající druhé polovině devatenáctého století.

Oproti interpretaci současnými orchestry je zřejmý zásadní rozdíl v barvě zvuku – Luks zvolil věcně střízlivý přístup, bez majestátního „velkoromantického“ patosu. I nahrávka připomíná tu zvláštní směsici euforie a tísně – radosti z návratu do koncertní síně po sedmi měsících zákazů, ale i stísněnost, protože Smetanova síň mohla být zaplněná pouze do čtvrtiny své kapacity zakuklenci v rouškách, dodržujícími s negativními výsledky PCR testů předepsané rozestupy.

Ne dost na tom – koncert Collegia 1704 byl i jakousi ouverturou k filmu Il Boemo o Josefu Myslivečkovi režiséra Petra Václava, na kterém se Collegium 1704 podílelo a který po světové premiéře na soutěžním festivalu v San Sebastianu vstoupil do českých kin. Provází ho i výstava v barokním Clam-Gallasově paláci a po vydání zkrácené verze monografie o Josefu Myslivečkovi od amerického muzikologa Daniela Evana Freemana i publikování rozsáhlé podoby nakladatelstvím Vyšehrad.

Georg Friedrich Händel: Israel in Egypt HWV 54
Dirigent Václav Luks
Sólisté: soprány – Tereza Zimková a Helena Hozová, alt – Alex Potter, tenor – Juan Sancho, basy – Tomáš Šelc a Tadeáš Hoza
Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704
Rudolfinum, Dvořákova síň 13. října 2022

Let’s Sing Oratorio Music – tentokrát s Händelovým Mesiášem

Titulem Země zaslíbená Slezské divadlo v Opavě rozšířilo svůj operní, operetní a muzikálový repertoár o další vokální žánr – oratorium, a to v podobě scénického uvedení částí z Mesiáše Georga Friedricha Händela s doplněním jednoho muzikálového čísla hudebníkem a hercem Radimem Smetanou.

Země zaslíbená v hudebním nastudování Olivera Dohnányiho a v režii Ilji Racka navazuje na inscenaci z roku 2021, v níž stejní tvůrci uvedli scénickou verzi oratoria Josepha Haydna Stvoření světa. Slezské divadlo se tímto způsobem zapojilo do mezinárodního projektu Let’s Sing Oratorio Music/Zpívejme hudbu oratorií. V rámci Evropské unie má také podporu kulturního programu Kreativní Evropa. Projekt se snaží reagovat na situaci, kdy tradiční operní publikum stárne a mnozí hledají způsoby, jak získat nebo dokonce nadchnout pro klasickou hudbu a operu mladou generaci – jako interprety i jako diváky.

Projekt Let’s Sing Oratorio Music má podobu tvůrčí dílny, která obohacuje výuku hudební výchovy ve školách praktickou zkušeností ze studování hudby – a to jak pro učitele, tak pro žáky. Učitelé se účastní workshopů, díky kterým se naučí, jak se žáky oratorium nastudovat, a dětem se otevírá zážitek z vlastní interpretace hudby a z vystoupení v divadle před publikem. Ze své dětské zkušenosti z libereckého sboru Severáček vím, že to opravdu může být zážitek na celý život.

Do inscenace Země zaslíbená se zapojily děti ze Základní školy Opava, p.o., Vrchní 19 a ze Základní školy a Mateřské školy Leoše Janáčka v Hukvaldech připravené sbormistryněmi Klárou Grigarčíkovou Tomičkovou, Vendulou Foltýnovou, Sylvií Jati a Věrou Marhevskou. Instruktorkou jim byla Zuzana Kadlčíková Pirnerová. Děti obdivuhodně zvládly nejen zpěv, ale i herecké akce, když se v teniskách, bílých tričkách a kraťasech nebo sukýnkách zapojovaly společně se sborem a tanečníky do scénické ilustrace „příběhu“ Mesiáše od pokoušení Adama a Evy hadem, aby utrhli jablko ze zakázaného stromu poznání, přes komentáře k narození, utrpení, vzkříšení až po oslavu nanebevstoupení Ježíše Krista.

Podobně jako při Stvoření světa byl pro daný účel Händelův Mesiáš zredukován z originálního trvání kolem dvou a půl hodiny na sedmdesát minut hudby (s originálním anglicky zpívaným textem) s jednou přestávkou. Vypravěč jako průvodce děje (v češtině) je stylizovaný do podoby Emanuela Swedenborga (1688–1772), švédského vědce, vynálezce, teologa a mystika, který ve stejné době jako Händel působil v Londýně a mnozí ho považovali za výstředního pomatence. Lukáš Graca jako představitel Swedenborga v opavské inscenaci s barokní parukou, avšak v triku, měkkém plátěném obleku a bílých teniskách, naznačoval přesah až do současnosti. Večer otevřel základní existenciální otázkou: „Proč jsme na světě?“. Záměrem bylo nahlédnout „příběh“ Mesiáše „vyššíma“ očima tohoto myslitele a badatele, který ve svých spisech líčí, jak rozmlouval s anděly a bytostmi duchovního světa.

I když Mesiáše zpívají občas také amatérské sbory, přece jen bylo i při tak razantním vykrácení stěží představitelné, že by sborové party pro celé spektrum hlasů – soprány, alty, tenory a basy – obsáhly a zvládly školní děti. Oporu měly v profesionálním sboru opavské opery. Zatímco při Stvoření zůstal divadelní sbor skrytý za oponou na zadním jevišti, tentokrát se (s notami v ruce) zapojil i do jevištního dění – ku prospěchu celkového vyznění.

Projekt Let’s Sing Oratorio Music je promyšlený i tím, že je propojený s mezinárodní pěveckou soutěží duchovní hudby pro sólisty do 36 let a vítězové se zapojují do připravované inscenace. Z vítězů soutěže se při repríze 18. října 2022 představili: sopranistka Francesca Mannino, mezzosopranistka Aurora Faggioli, tenorista Dongyeol Park a basista Giordano Farina. Zatímco v případě Stvoření sólisté v základních obrysech své party obsáhli, Händel s náročnými koloraturami se ukázal být pro mladé začínající pěvce přece jen příliš náročný. Orchestr Slezského divadla v hudebním nastudování Olivera Dohnányiho jim poskytl základní oporu.

Režisér Ilja Racek a výtvarnice scény a kostýmů Dana Hávová si vystačilina prázdném jevišti pouze se dvěma moduly schodů stoupajících k vyvýšené tribuně a projekcí barokních maleb na zadní horizont. Tato jednoduchá scéna tvořila rámec příběhu Ježíše Krista s tenoristou v současném obleku jako Ježíšem a basistou v černé kožené bundě jako manipulátorem ve prospěch temných sil.

Na projekt Let’s Sing Oratorio Music se zapojením dětí ze základních škol a mladičkých pěveckých talentů samozřejmě nelze klást kritéria, která je třeba uplatňovat například na Collegium 1704. Ostatně jeho smysl je jinde. Podobně jako v případě Stvoření se ukazuje, že funguje. Při repríze 18. října bylo v divadle plno – a z rozhovorů o přestávce vyplývalo, že se na své ratolesti přišlo s nadšením podívat mnoho rodičů, prarodičů, tetiček, sourozenců, kamarádů, známých. A když v zákulisí po skončení opadla tréma, panovala mezi dětmi spontánní radost a hrdost na to, jak představení zvládly.

Georg Friedrich Händel a Radim Smetana: Země zaslíbená
Hudební nastudování Oliver Dohnányi, režie Ilja Racek, scéna a kostýmy Dana Hávová, pohybová spolupráce Martin Tomsa, sbormistr Kremena Pešakova, pohybová spolupráce Martin Tomsa.
Obsazení: Danae Eleni / Francesca Mannino – soprán, Aurora Faggioli / Zuzana Jeřábková – mezzosoprán, Dangyeol Park / Bartosz Jankowski – tenor, Alexandre Baldo / Giordano Farina – bas. Vypravěč alias Emanuel – Daniel Volný, Lukáš Graca.
Obsazení reprízy 18. října vyznačeno tučně
Orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava
Dětské sbory: Základní škola Opava, p. o., Vrchní 19; Základní škola a Mateřská škola Leoše Janáčka Hukvaldy, p. o., Hukvaldy 162
Sbormistryně Klára Grigarčíková Tomičková, Vendula Foltýnová, Sylvie Jati a Věra Marhevská
Instruktorka nastudování dětských sborů Zuzana Kadlčíková Pirnerová
Slezské divadlo Opava, premiéra 16. října 2022, recenzováno představení 18. října 2022