Operní panorama Heleny Havlíkové (405) – (Pro)bruselská vršovická Zabijačka

Brusel nám chce zakázat zabijačku, pokuta je 300 tisíc. Naštěstí se ukázalo, že Evropská unie Čechům zabijačky nezakázala. Na stránkách europoslance Luďka Niedermayera stážista jeho kanceláře František Paďour odhaluje, že přes komplikované hledání pravdy v dnešní „postfaktické“ době v některých případech pravdu stále nalézt lze – a zákaz zabijaček Bruselem je právě takový případ.

Autory hudby k Zabijačce jsou Ivan Acher a Martin Konvička. Acher je zkušený a oceňovaný skladatel především hudby k činoherním inscenacím, Národní divadlo na Nové scéně stále ještě uvádí jeho operu Sternenhoch podle románu Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha s libretem v esperantu. Martin Konvička působí na české jazzové scéně jako pianista a skladatel a před pěti lety na sebe upozornil v triu s kontrabasistou Peterem Kormanem a bubeníkem Markem Urbánkem debutovým albem Coming Homo.

Autoři libreta jsou hned tři: Jiří Havelka, režisér, dramatik, herec, moderátor a jeden z kmenových autorů divadla Vosto5, dramaturgyně Marta Ljubková, která se po působení v činohře Národního divadla za šéfování Daniely Špinar věnuje vršovické kulturní křižovatce Vzlet, a operní režisérka Veronika Loulová, která se od letošní sezony stala šéfkou operního souboru Moravského divadla v Olomouci.

Takto široká autorská základna na sebe za podpory Ministerstva kultury ČR navázala koprodukci Vzletu, souboru Vosto5, Moravského divadla Olomouc a Run OpeRun.

Na tom bruselském zakazování z(Z)abijačky nakonec ale přece jen něco bylo – první provedení Zabijačky ve dvoraně Národního muzea 17. prosince 2022 bylo pouze pro „vyvolené“ politiky Rady ministrů, zatímco „občan“ si mohl uspořádat zabijačkové hody tak leda doma u (České) televize, která zprostředkovala přímý přenos. V březnu se ale už Zabijačka konala pro „lid obecný“ ve vršovickém Vzletu. Při druhém představení tu bylo zcela plno – a kdo si připlatil, mohl sedět u dlouhých stolů na hospodských židlích a těšit se na zabijačkové hody.

Podél delší stěny sálu autor scény a kostýmů Dragan Stojčevski nechal zbudovat vyvýšené pódium s vchody a okýnky do velké panoramatické černobílé fotografie venkovské krajiny na zadním prospektu. Vesnický kolorit dotvářela i stará pumpa s ptáčkem, dřevěné sáňky, kamna s komínkem, ale i odhozené pneumatiky traktorové velikosti. Lávka spojovala scénu s dalším vyvýšeným pódiem u protější stěny, kde byl nachystaný motocykl – jak se vzápětí ukázalo – mistra Řezníka.

Pod pódiem byl vyhrazený prostor pro hráče orchestru Moravského divadla ve složení venkovské dechovky s dvěma klarinety, tubou, trubkou, kontrabasem, harmonikou a bicími včetně parádně vyšňořeného vozembouchu. Vystrojeni byli ve fešáckých uniformách, včetně dirigenta Petra Šumníka.

Vlastní produkci zahájili svými proslovy a organizačními pokyny patřičně energičtí „místní“ vršovičtí „pořadatelé“ a „kuchaři“, kteří také před závěrem produkce za zpěvu odrhovačky Pes jitrničku sežral roznášeli talíře s tlačenkou, jitrnicemi, jelity, křenem, hořčicí, chlebem a půllitry piva.

Základem dějové linky opery je vesnická zabijačka – zde s lehkou ironií odkazuje na dobu, kdy se Vršovice staly součástí Velké Prahy (1922) a zabijačka má být i společenskou událostí, dokazující kulturní vyspělost tohoto městce. Hudba je záměrně odvozena z charakteru vesnické dechovky na místní tancovačce, do níž jsou v souladu s dějem zapojeny i lidové popěvky, říkadla a odrhovačky.

Je očekáván příjezd mistra řezníka a na zabijačkové pochoutky se těší vyhladovělí obyčejní venkované i vesnická honorace – Starosta, Kněz, Učitelka, Hospodyně a Kořenářka, patřičně se naparující (v nafukovacích kostýmech). Řezník na motorce vskutku dorazí s „árií“ Jsem nejlepší v celém kraji / kdepak máte čuníka / neslyším, jak naříká. Je patřičně oslaven a za úsvitu dalšího rána může začít exekuce. Když se ale vydá vyzbrojen jateční pistolí čuníka zabít, vidíme pootevřenými dveřmi řezníkovo zmatené pobíhání – až se ozvou steny a pomocníci vyzbrojeni vařečkami, sběračkami, válečky, hrnci a poklicemi se kolem kouřících kamen pustí do práce. Jsou připraveny stoly k hostině a když je slavnostně odklopen hrnec, namísto prasečí hlavy je pod ním hlava řezníkova. Na apetitu venkovanů to ale nic nezmění a s velkooperní pohřební árií linoucí se z úst řezníkovy hlavy se dychtivě pustí do hodování (a bušení příbory do talířů jako součásti partitury), zatímco si děti zvesela pozpěvují a pinkají s nafouknutými balónky / měchýři. A bříška si spokojeně nacpává i publikum.

Pěvecké sestavě sólistů dominoval Řezník v podání Vladimíra Chmela. Dodal této ústřední postavě zabijačky patřičné charisma až mýtického posla smrti i slasti, jehož mistrovství řemesla všichni obdivují a současně se trochu bojí. A propůjčil mu nejen pěveckou zdatnost (kterou uplatnil třeba i v Metropolitní opeře), ale i smysl pro humor – v dvojroli Řezníka i jeho oběti. Výstižně mu sekundovali i zástupci vesnické honorace – přísný Starosta Davida Szendiucha, všetečná Hospodyně Markéty Cukrové, Kněz Petera Malého nebo přičinlivá Učitelka Vandy Šípové – doslova „nafoukaní“ ve vtipných kostýmech Dragana Stojčevského. A bezprostřední/autentickou atmosféru prvorepublikové „spolkové slavnosti“ se dařilo orchestru pod vedením zkušeného Petra Šumníka navodit přesně.

Nakolik byli distingovaní evropští politici schopni vnímat a zachytit jemné i drsnější nadsázky a kontexty této zabijačkové taškařice a strávit studená jelita, netuším. Já jsem se při akurátní délce padesátiminutové hudební frašky bavila dobře a dokonce si odnesla výslužku. Spokojeně vypadalo i publikum ve složení, které na „normální“ opeře k vidění nebývá. Zabijačka ukázala možnosti spolupráce pěvců a činoherců a obohatila studiové linie současných novinek naší operní produkce, kterou v nesnadných podmínkách bez zázemí zřizovatelů vytrvale rozvíjí brněnská Opera Diversa nebo olomoucký Ensemble Damian a v podobě unikátního festivalu NODO (New Opera Days Ostrava) Národní divadlo moravskoslezské a Ostravské centrum nové hudby.

Ivan Acher a Martin Konvička: Zabijačka
Libreto Jiří Havelka, Marta Ljubková a Veronika Loulová.

Hudební nastudování Martin Konvička, dirigent Petr Šumník, režie Jiří Havelka a Veronika Loulová, scéna a kostýmy Dragan Stojčevski, dramaturgie Marta Ljubková, choreografie Veronika Knytlová, světelný design Štěpán Hejzlar, zvuk Michal Brůna, video Martin Bražina.

Osoby a obsazení: Řezník – Vladimír Chmelo, Starosta – David Szendiuch, Kněz – Peter Malý / Raman Hasymau, Učitelka – Vanda Šípová, Hospodyně – Markéta Cukrová / Tereza Papoušková, Kořenářka – Zoja Oubramová. Vesničané a vesničanky – Josef Bobeš Havelka, Leontýna Janků, Marie Anna Krušinová, Robert Nižník, Antonie Rašilovová, Pavol Smolárik, Matěj Šíma, Sára Vosobová.

Obsazení 2. března 2023 v případě alternací vyznačeno tučně.

Dětský sbor Mifun pod vedením Jiřího Polívky.
Orchestr Moravského divadla Olomouc.

Projekt vznikl v koprodukci Vzletu, Vosto5, Moravského divadla Olomouc a Run OpeRun za podpory Ministerstva kultury ČR.

Vzlet, premiéra 1. března 2023, recenzováno představení 2. března 2023.