Operní panorama Heleny Havlíkové (407) – Liberecká Butterfly v amerikanizovaném origami

Po předchozí premiéře divácky přece jen náročnějších Dialogů karmelitek Francise Poulenca v Divadle F. X. Šaldy Liberec vsadili volbou Madama Butterfly na jistotu. Vždyť tato Pucciniho opera je titul, který se setrvale drží v top desítce těch po světě nejhranějších – díky emocemi nabité hudbě a dojemnému příběhu japonské dívky Cio-Cio-San, jejíž lásku a oddanost zradí důstojník amerického námořnictva Pinkerton. Jen v našich divadlech se během posledních dvaceti let objevilo nové nastudování Butterfly dvanáctkrát.

U takto známého titulu je klíčovou otázkou interpretace, jak k opeře navázané na historické reálie Japonska a japonsko-amerických vztahů na počátku 20. století přistoupit. A nakolik má divadlo vhodné interprety především pro tři hlavní role – sopranistku pro Cio-Cio-San, tenoristu pro Pinkertona a barytonistu pro amerického konzula v Nagasaki Sharplesse, ale i mezzosopranistku pro služku Cio-Cio-San Suzuki.

Paolo Gatto je velmi zkušený dirigent, který od roku 1995 patnáct let spoluvytvářel hudební podobu operních inscenací v Národním divadle moravskoslezském a nyní působí především na Ostravské univerzitě. V rozhovoru před libereckou premiérou se vyznal ze svého vztahu k Puccinimu – jak řekl, Butterfly patří k jeho nejoblíbenějším operám. A zdůraznil, že klade důraz na skvělý zvuk. Jenže jakoby nevzal v potaz velikost a akustické danosti libereckého divadla. Zejména na začátku rozehrál partituru tak intenzivně, že mohutné fortissimo přehlušovalo prostor – a to i v intimní noční milostné scéně po svatbě Cio-Cio-San a Pinkertona. V průběhu večera, hlavně v druhém jednání, v němž Cio-Cio-San čeká na svého amerického manžela a otce jejich dítěte, došlo na propracovanější dynamiku. V ní bylo zřejmé, že Paolo Gatto vedl orchestr k velké kázni a soustředění.

Předimenzovaná dynamika mohla vycházet i z pěveckého stylu Paola Lardizzona. Své výkony, včetně libereckého Pinkertona, staví na síle svého tenoru, s nímž sice vystihoval povýšeneckou nadřazenost amerického námořního důstojníka vůči Japoncům – ale z Pucciniho hudby je zřejmé, že Pinkerton přece jen na chvíli propadá kouzlu něžně oddané Butterfly. Lardizzone ovšem setrvával u bohorovnosti, s níž přistupoval k Cio-Cio-San pouze jako dočasné nezávazné kratochvíli, kterou si zaplatil. Tento jednostranný přístup byl o to zřetelnější, že Lívia Obručník Vénossová obdařila Cio-Cio-San mnohotvárnou škálou emocí hlavně poté, kdy se v prvním dějství nemusela až přepínáním hlasu vyrovnávat s oněmi fortissimy, jak je nastolovali Gatto a Lardizzone. V jejím podání tak nebyla Cio-Cio-San křehká naivní dívenka, ale od začátku žena odhodlaná dosáhnout svého amerického snu, kterého se do poslední chvíle odmítá vzdát. Postavou Butterfly Lívia Obručník Vénosová rozvinula svůj úctyhodný repertoár sopránových hrdinek, z poslední doby třeba Verdiho Desdemony v Otellovi, Leonory v Trubadúrovi, Pucciniho Mimi v Bohémě, ale i Julie v Dvořákově Jakobínovi nebo Blanche v Dialozích karmelitek Francise Poulenca. A stále si udržuje postavení základní opory libereckého sólistického ansámblu.

Sharplesse na premiéře vytvořil Jiří Brückler, liberecký rodák, od roku 2012 sólista pražského Národního divadla. Vládne znělým, oblým barytonem, takže se nemusel uchylovat k přepínání hlasu, čímž dodal na laskavosti postavě amerického konzula, který s pochopením pro Cio-Cio-San od začátku varuje Pinkertona před jeho nerozvážným milostným hazardem. Také mezzosopranistka Petra Vondrová pěvecky i herecky vystihla oddanou Suzuki, která jen s největším sebezapřením snáší ponižování rozdováděných amerických námořníků. Z dalších, už menších rolí opět zaujal tenorista Sergey Kostov, tentokrát s výstižnou karikaturou potměšilého kuplířského dohazovače Gora.

Režisérka Kateřina Dušková, od roku 2021 šéfka liberecké činohry, se k opeře poprvé přiblížila nastudováním Jakobína. Jak se vyjádřila před premiérou, Pucciniho Butterfly je pro ni příběh křehký jako domeček pro panenky vyrobený z papíru a zároveň příběh silný jako tisícovka papírových jeřábů. Nejspíš odtud vzešel nápad scénografického řešení Pavla Kodedy, které vychází z origami. Linie připravených překladů ozvláštňují zadní horizont jako skládačky, ovšem bytelné, jsou pojednané židle, stůl a lavice – nikoli však v japonském, ale evropském / americkém stylu, který by chtěla Cio-Cio-San sdílet. Tento odstup od realisticky a důsledně respektovaného japonského „vizuálu“ se projevoval i v kostýmech Romana Šolce. Zatímco američtí námořníci zůstávají v uniformách, kostýmy japonských postav jen naznačují kimona. Dle přístupu inscenátorů se Cio-Cio-San tohoto tradičního oděvu už od začátku zříká: má dlouhé splývavé béžovo-šedé, pak bílé a nakonec černé šaty s až příliš odvážně odhaleným vrškem a rozpuštěné vlasy. Toto zevšeobecnění sice otevřelo režisérce cestu k rozpracování mezilidských vztahů pouze v náznacích japonského koloritu s americkou přezíravostí, ale využití tanečních dublů Cio-Cio-San a Pinkertona v průsvitných kostýmech působilo jako mnohokrát obehraná a nenápaditá režijní berlička – vnějškově sice efektní, ale vymykající se námětu. Navíc odváděla pozornost od sólistů v emočně nejsilnějších momentech. Ty naopak velmi podpořila maličká Mia Lisalová s „ideálními“ blond kudrnami a obdivuhodně zvládnutým chováním na jevišti.

Giacomo Puccini: Madama Butterfly
Hudební nastudování Paolo Gatto, režie Kateřina Dušková, scéna Pavel Kodeda, kostýmy Roman Šolc, sbormistr Lukáš Kozubík, dramaturgie Lenka Dandová.

Osoby a obsazení: Cio-Cio-San – Jana Šrejma Kačírková / Lívia Obručník Vénosová, Pinkerton – Aleš Briscein / Paolo Lardizzone, Sharpless – Jiří Brückler / Pavol Kubáň, Suzuki – Alžběta Vomáčková / Petra Vondrová, Goro – Sergey Kostov / Josef Moravec, Bonzo – Andrej Kharlamov / Ievgenii Gunko, Yamadori – Daniel Kfelíř / Michal Marhold, Kate – Stanislava Kozubíková, Komisař – Hynek Grania, Matrikář – Jaroslav Rainer, Yakuside – Jakub Makarovič / Jiří Bartoloměj Sturz, Matka – Jana Pokorná, Teta – Jaroslava Schillerová, Sestřenice – Zuzana Maxová Pecová, Sluha – Libor Hlavička, Kuchař – Richard Tůma, Pinkertonovi kumpáni – Aleš Bartoš, Pavel Kobrle, Martin Lukeš, Marian Mičjar, Tomáš Přikryl, Josef Šimek, Nazarii Fedytnyk. Taneční pár – Maria Gornalova, Alexey Yurakov, Dítě – Mia Lisalová.

Obsazení premiéry v případě alternací vyznačeno tučně.

Orchestr a sbor DFXŠ.

Divadlo F. X. Šaldy, premiéra 10. března 2023