Operní panorama Heleny Havlíkové (48)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 31. října do 6. listopadu 2011

° Orfeovy předsmrtné přeludy
° Nevěsta prodaná na pouti
° Hudební slavnost z MET
° Inspirace na dny příští

***

Orfeovy předsmrtné přeludy

Liberecké Divadlo F. X. Šaldy uvedlo Gluckovu operu Orfeus a Eurydika jako už třetí společný projekt s Hudební fakultou AMU, v němž se uplatňují i studenti. V hudebním nastudování šéf opery Martina Doubravského s komornějším obsazením orchestru zazněla první takzvaná vídeňská verze Orfea v italštině s titulní rolí tehdy ještě pro kastráta (premiéra ve Vídni 1762); pro libereckou inscenaci je rozšířena o dvě části z pozdějšího francouzského znění (premiéra v Paříži 1774) – Orfeovu ariettu „Znovuzrozená naděje“ na konci 1. dějství a o duet Orfea a Eurydiky „Ochutnal jsem kouzlo“ ve 3. dějství. Třebaže se liberecký orchestr na začátku blýskl ve svěže zahrané předehře, dle dobových konvencí jakési akustické „oponě“ kusu, v průběhu hodiny a půl, po kterou inscenace této opery o třech dějstvích v Liberci bez přestávky trvá, vyzněly některé další části nejistě.

Mytologický příběh o bájném pěvci Orfeovi, který se vypravil pro svou zemřelou manželku Eurydiku do podsvětí, má u Glucka přes jeho odhodlání reformovat kánony opery seria ještě tehdy stále povinný šťastný konec: Orfeus se proti instrukci bohů na cestě z podsvětí za Eurydikou sice ohlédne, ale bohové se ustrnou nad silou věrné lásky a nechají manžele žít, za oslavného jásotu sboru.

V Liberci ponechali partituru beze změn; Orfeova pouť do podsvětí je ovšem v pojetí režiséra i scénografa Martina Otavy předsmrtnou halucinací, přeludem, snem zoufalého mladíka současné high society. Nedokáže se vyrovnat se smrtí své milované ani s cynismem smutečních hostů, v depresi beznaděje a prázdnoty spolyká prášky, které zapíjí alkoholem rovnou z lahve. A když se mu v jeho vidinách už už zdá, že dosahuje návratu touženého štěstí, přelud manželky mizí a mladík umírá.


Talentovaná mladá mezzosopranistka Václava Krejčí Housková vystihla v gestech a mimice takto posunuté role Orfea věrohodně odpozorovanou charakteristiku chování dnešního mladého muže a také pěvecké nároky této rozsáhlé role zvládla přes občasná intonační zaváhání zdařile. A Lívia Obručník Vénosová je žensky plnokrevnou Eurydikou s jasně znějícím sopránem, dojemně milující i žárlivě pochybovačnou v situaci, kdy nechápe, proč se jí manžel na cestě z podsvětí odmítá věnovat.

Otavův výklad je pak důsledně rozveden i koncepcí scény v podobě moderního rozlehlého pokoje se schodištěm, kobercem a pohovkou, stejně jako i kostýmy – luxusními modely velkých večerních toalet. Halicunatorní fantazie Orfea multiplikuje také jeho alter ego (jako taneční postava v podání Šárky Brodaczové) i proměna smutečních hostů v Orfeově mysli v bělostné přeludy trpících i blažených postav. A ze služebné, která po smuteční párty sbírala růže i noty, jak je tam hosté poházeli, se stane cupitající Amor s křidélky jako ze stupidní reklamy na štěstí (pěvecky zatím nepříliš výrazná studentka HAMU Petra Havránková).

Otavova stylově čistá inscenace je ve své koncepci jeho dalším zdařilým moderním výkladem klasické opery, který má šanci oslovit dnešní publikum.

***

Nevěsta prodaná na pouti

Moravské divadlo Olomouc zařazuje do repertoáru českou klasiku, což je v současné době mezi našimi divadly téměř ohrožený „druh“. Smetanova Prodaná nevěsta se tu hraje už od loňského prosince a divadlo s ní vyšlo i mezi lidi na olomoucké náměstí. Dobrá zpráva je, že na nedělním odpoledním představení bylo téměř po roce stále plno a publikum širokého věkového spektra od malých dětí po dědečky a babičky vytrvale a nadšeně tleskalo.

Uznání si zaslouží režisér Michael Tarant se svým týmem, který i tentokrát s úspěchem aplikoval svůj charakteristický rukopis: rozkrývá a divadelními prostředky rozehrává (či ilustruje) další vrstvy opery v logice příběhu. Prodanou nevěstu zasadil do pouti s církevním procesím za účasti celé vesnice s farářem, ministranty, učitelem a paní učitelovou, hasičem, kominíkem, tovaryšem, ale i partou nezvedených podnapilých výrostků a samozřejmě kočovných komediantů: většina z nich má své individualizované minipříběhy. Některé jsou vtipné – například když hospodský lakomému Kecalovi, který si pokradmu ulívá panáky z jeho pálenky do tajné skrýše ve své holi, podstrčí v nestřežené chvíli pouhou vodu. Tu nabere z rybníčku na „návsi“, do kterého spadne nejen notorický opilec, ale kde se vyráchá i sám Kecal, když ho tam strčí rozlícená Mařenka. Jiné situace jsou dojemné: při věrném milování projde pár stařičkých manželů, aby dali věneček k jednomu ze zastavení. Pokus o černý humor vyzněl dost popisně: Vaškovu obavu o svůj život ilustruje čtveřice mužů, kteří na ramenou nesou rakev s nápisem Vašek Mícha. Některým scénkám chybí logika: když se ukázkové produkce komediantů účastní medvěd, ačkoli má být tou dobou jeho představitel Franta už v dolení hospodě zpitý, že se nemůže ani na nohy postaviti. Podivně působí Míchova manželka Háta, zde mladá koketní šťabajzna, která jde při tancovačce z náruče do náruče.

Petr Šumník se snažil o svěží tempa, tentokrát se ale tento dirigent, který patří u nás ke zdatným operním praktikům, dopustil příliš mnoho nepřesností, kdy se kromě rytmické nesouhry ozývaly i úplně jiné noty. Největší slabinou bylo obsazení hlavních rolí Mařenky a Jeníka menšími hlasy, které v akusticky nepříznivém olomouckém divadle zanikaly. Lea Vítková jako Mařenka měla navíc velké problémy s vyrovnaností rejstříků svého sopránu i s intonací, Petr Martínek coby Jeník se jen letmo a nejistě přibližoval k vysokým tónům a zpíval téměř bez energie. V daných podmínkách se ovšem prosadil basista Jiří Přibyl jako energický Kecal i tenorista Ondřej Koplík v roli Vaška, který si svou neodolatelnou prostoduchostí získal přízeň přítomných dam rozhodně více, než fádní Jeník.

***

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Gluck: Orfeus a Eurydika (DFXŠ Liberec)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Smetana: Prodaná nevěsta (MD Olomouc)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Reakcí (13) “Operní panorama Heleny Havlíkové (48)

  1. Orfeus a Eurydika má na scéně smysl jedině tehdy, má-li divadlo k dispozici skutečně zdatné pěvce. A to Liberec nemá (asi žádné naše divadlo). Nepsal bych, že paní Housková občas neintonovala, ona spíš jen občas zaintonovala správně, ale to bylo opravdu jen několikrát. Bylo utrpením poslouchat tak falešně zpívajícího Orfea, Eurydiku ne úplně ve formě a o trapném Amorovi ani nemluvě (navíc v ještě trapnější až ochotnické šarži)!
    I když jsem Siegfrieda neviděl, myslím, že to zdaleka nebyla taková nuda jako Orfeus v Liberci, byť trval „jen“ hodinu a půl.

  2. aní Housková není žádná báječná zpěvačka, to máte pravdu. Ale pokud byste se chtěl držet zásady, že by se nemělo hrát to, na co divadlo nemá zpěváky, pak byste to u nás komplet snad i včetně ND musel zavřít. Liberecká opera je jedna z mála oblastních, která se ještě velmi dobře díky svému vedení drží v kondici. Nemůžete jí posuzovat stejnými měřítky, jako máte třeba na Drážďany.

  3. Tak možná neměla zrovna ten správný den. Nejprve se zajeďte podívat,než někoho urazíte. Mně ale zaujalo, že se tady nikdo nepodivuje nad tím, že p. Otava režiruje a dokoce udělal i scénu,přestože je ředitel. V Brně to toiž umělcům u p. D.Dvořáka vadí. A to je jen scéna. Jinak Liberec má velmi zajímavou dramaturgii.

  4. V Plzni taky Jan Burian režíruje…Jinak pochopitelně na oblastech nemohou být takoví zpěváci či pěvci jako ve světových operních domech (pokud už by se náhodou vyskytli, tak jistě půjdou dál), ale to nic nemění na tom, že i zde se může dělat v rámci možností slušná opera. Jsem z Plzně a nestěžuji si jak na repertoár, tak na úroveň představení, je to malé , ale naše.

  5. Scéna zastupující 5 prostředí: hala jakési vily. Smuteční hosté vztekle zaházejí „mohylu“ Euridiky květinami a odcházejí. Orfeus si notně přihýbá z lahve tvrdého alkoholu. Pak najde zalíbení v pánovi v bílém obleku, který byl schovaný za gaučem. Diblík Eros ho donutí vyzvednout si Euridiku. Orfeus si zoufá a v pololehu na chlupaté dece zpívá slavný hit . Po návratu však Euridika odchází s pánem v bílém obleku někam po schodech nahoru. Orfeus po zradě přítele i manželky umírá na infarkt. Odehráno i odzpíváno slušně (orchestr i sólisté až na Érose), sbor výborný, na balet nejsou peníze.

  6. Ale mně se nezdá, že by tady někdo paní Krejčí urážel. Anonym tady napsal, že zpívala falešně, což jiní popírají. Záleží na tom, jaké kdo má uši. Ale urážka to určitě nebyla, alespoň jsem to tak z oněch komentářů slyšel.
    A někdy si říkám, že je vlastně lepší v našich divadlech až tak moc dobře neslyšet. Pak divákům může vadit snad už jen režie nebo ošklivé kostýmy.

  7. Musím se zde také zapojit, paní Krejčí znám již z Edgara a v porovnání s Kateřinou Jalovcovou byla výrazně někde jinde, ale nemyslím si, že by Orfea zpívala špatně. Je vidět, že na sobě pracuje a posouvá se dál, na premiéře zřejmě neměla moc svůj den, ale to je u zpěváků občas běžné. Kdyby byla ,,první liga,, tak určitě nezpívá v Liberci. Celkově to ale špatné nebylo. S názorem na Amora souhlasím, to byla přehlídka trapnosti, parodie na operní herectví a zpívání.

  8. Pingback: Sildenafil

Napsat komentář

Reklama