Operní panorama Heleny Havlíkové (531) – Baroko vskutku nečekané mezi úžasem a rozčarováním

• Entrée působivé až k přepětí
• Probuzení z barokního snu do dnešní (nazvučené) reality
• Od Nečekaného baroka k pestré festivalové mozaice

Entrée působivé až k přepětí

Inscenovaný magický rituál plný nečekaných zážitků, hudba barokních mistrů, tanec na vodní hladině, překvapivé umělecké pojetí i věhlasní sólisté – takto Festival Krumlov se svým letošním mottem Nečekaná spojení avizoval slavnostní zahájení svého 34. ročníku pod názvem Nečekané baroko. A lákal na příběh ve světě, který má svá vlastní pravidla a vlastní postavy… někde mezi snem a rituálem, mezi lesem a vodou, mezi světem, který pomíjí, a světem, který se zjevuje… přetváří krajinu v divadelní prostor a zve diváky na cestu proměny… očista, rozhraní mezi koncem a začátkem… z hlubin se vynořují tanečníci, bytosti vodního světa, které odrážejí barokní témata. Hudba, světlo a voda vytvářejí iluzi zázračného zjevení – ať už jako slavnost života, nebo jako pomíjivý sen.

O+

Zahajovací večer vyvolával velká očekávání, vždyť se na něm podíleli vskutku špičkoví sólisté – jako Královna sopranistka Simona Šaturová, coby Král venezuelský trumpetista Pacho Flores, v roli Vodní duše královny alias Barokní královny noci Ida Victoria Nowakowska, polsko-americká tanečnice a choreografka. Ti všichni pod vedením dirigenta Vojtěcha Spurného s orchestrem Barocco sempre giovane a v umělecké a vizuální koncepci uskupení Run OpeRun.

Zahájení tímto inscenovaným koncertem bylo velkolepé. Nad obrovským úsilím pořadatelů se „ustrnulo“ i počasí: během pátku se v Krumlově střídal déšť s lijákem a jen chvilku před začátkem sice obloha zůstala zatažená, ale kapky padat přestaly. K procházce parkem od zámecké jízdárny francouzskou zahradou kolem barokní fontány, rokokového letohrádku Bellarie a otáčivého hlediště k jezeru v nejodlehlejší části zámeckého parku v anglickém stylu už deštníky ani pláštěnky potřeba nebyly.

Kolem jezera bylo rozmístěno na čtrnáct set židlí – už jen jejich otření od deště pro plný počet diváků (za vstupné v rozmezí 4 590 Kč po 990 Kč) musel být v daném časovém limitu náročný, nicméně skvěle zvládnutý úkol. A poděkování, které patřilo na závěr celému technickému týmu při tak náročné (a dozajista i velmi nákladné) produkci, navíc pro jediné provedení, bylo naprosto zasloužené. Na nejvzdálenější straně jezera se tyčila konstrukce obřího stanu pro orchestr a velkou obrazovku, na kterou byly promítány záběry z dění na hladině. Na jezeře porostlém lekníny byly vystavěny dva vyvýšené pontony a jeden těsně pod hladinou, takže to vypadalo, že se tanečníci pohybují na hladině. Vše osvětloval systém divadelních reflektorů.

Na veslice nastupovali postupně v bílých róbách Královna a Král, obřadně obepluli jezero a majestátně kynuli přihlížejícím, než dorazili k orchestru. Pak se prostorem rozezněla instrumentální a vokální hudba barokních mistrů – Johanna Sebastiana Bacha, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Henryho Purcella – včetně jejich nejslavnějších kompozic – Braniborského koncertu č. 3 G dur (BWV 1048), árie Rejoice, daughter of Zion / Raduj se, siónská dcero z Mesiáše (HWV 56), árie Let me weep / Nechte mě plakat z Rinalda (HWV 7a) nebo Rondeau z Abdelazera (Z. 570). Hudbu těchto mistrů doplnil Louis-Claude Daquin (Le Coucou / Kukačka z Kusů pro cembalo op. 1 No. 16) a první věta z efektního koncertu pro trubku a orchestr Es dur Jan Křtitel Jiří Neruda.

Bylo obdivuhodné, jak při takové vlhkosti a chladu orchestr držel ladění a intonaci, Pacho Flores zvládal i virtuózní pasáže v rychlých tempech a Simona Šaturová perlila brilantní koloratury. Vše v přiměřených tempech koordinoval Vojtěch Spurný a nebál se ani temp velmi svižných. Když se k tomu začali na loďkách a na hladině objevovat tanečníci, atmosféra při padajícím soumraku s válející se mlhou nad jezerem byla vskutku magická. A když si v té zimě Ida Victoria Nowakowska lehla přímo na hladinu, hlasitý obdivný vzdech půldruhé tisícovky lidí zachumlaných do dek skoro rozvlnil hladinu. Ještě větší úžas pak vyvolal velkolepý ohňostroj, kterým program gradoval (ale nekončil).

Probuzení z barokního snu do dnešní (nazvučené) reality

Název koncertu Nečekané baroko byl výstižný, byť pro mě se do něj vloudily i jiné „nečekanosti“, než bylo zamýšleno. Simona Šaturová patří bezesporu k předním sólistkám s významnou mezinárodní kariérou. Není u nás tolik pěvců, které si vybírají věhlasní dirigenti a režiséři, aby pravidelně vystupovala ve velkých rolích na scénách prestiže bruselského Théâtre Royal de la Monnaie, pařížského Théâtre du Châtelet, drážďanské Semperoper nebo Theater an der Wien. A zvolené árie jí skýtaly příležitost se zaskvět v jejím nejvlastnějším koloraturním oboru. Jenže instalovaná zvuková technika obírala její jiskřivý soprán s osobitou barvou o alikvóty tak, že její hlas působil zastřeně. Také zvuk orchestru zněl z reproduktorů ploše a nevýrazně, třebaže pod vedením takového muzikanta, jakým je Vojtěch Spurný, který dokáže vykřesávat z hráčů nebývalou energii. Uvažovat v tomto kontextu o historicky poučené interpretaci nelze.

Přitom z loňského Hudebního festivalu Znojmo mám úchvatný zážitek, když jsem si, jako jeden z diváků na pramicích s příděmi osvětlenými svícemi a se spolehlivými „lodivody“ užívala Telemannovu Vodní hudbu s příběhy mytologických vodních božstev – Thetis, Neptuna, Tritona nebo najád. V dramatické atmosféře soumraku se rozléhala bez nazvučení v zatopeném kamenolomu Mašovice obklopeném divokými skalami, které se divoce tyčí z vody.

V Krumlově jsem si snažila představit, jak mohla znít v baroku vodní hudba, tak oblíbená atrakce v době, která neznala mikrofony a reproduktory. A k těm zvukovým představám se připojila i vizuální, protože spousta malířů zachytila pro baroko tak typickou opulentní podívanou, jak byly tyto atrakce pořádány. Týmu Run OperRun režisérky Vilmy Bořkovec, také autorky scénáře, Justiny Urbanové a Anny Pospíšilové, autorek umělecké a vizuální koncepce, se světelným designerem Jiřím Bezděkem ovšem v českokrumlovském parku jakoby nad rámec prvotního záměru docházel dech. Alternativní a mnohdy velmi provokativní uskupení Run OpeRun sleduji průběžně od jeho vzniku. A dobře vím, jak jeho inscenace, třeba queer Traviata nebo Rusalka jako oběť industrializace města na Stalinovi, adaptace Figarovy svatba jako thrilleru Ve Venuši ve Švehlovce, nebo ojedinělá operní satira Klystýr, sršely invencí a ty na Stalinovi si udržovaly za teplého letního večera pozornost stovek diváků, včetně stojících. Ve scenérii českokrumlovského jezera však prvotní údiv z bílých bytostí v maskách tančících na hladině i na vyvýšených pontonech po chvíli pominul, povlávání pažemi vodních bytostí (Jean-Pierre Chandler, Mateusz Buszka a Piotr Promiński) upadalo během „dlouhých“ sedmdesáti minut do stereotypu, z něhož aspoň na chvíli upoutal nápad s obřími vějíři, které měli tanečníci upevněné na pažích jako vlající křídla. Ani choreografie Idy Victorie Nowakowské, nad rámec uznání k výkonu v chladné vodě bez zřetelnějšího vztahu k proměnám hudby, nepřekypovala invenčností. Pro někoho mohla být zavádějící dramaturgie, když po ohňostroji, který diváci spontánně považovali za konec programu, ještě pokračovala další hudba se „vznešeným“ návratem interpretů na lodičkách. Ale možná část publika ocenila zklidnění před zpáteční noční cestou parkem. 

„Kouzelná“ měla být i cesta od jízdárny k jezeru se „záhadnými“ bytostmi v bílých domečcích půjčených z inscenace Mesiáše Jihočeského divadla na otáčivém hledišti. To mi vytanula na mysli vzpomínka na nedávnou českokrumlovskou Barokní noc, která s tisícovkami svící končí v zámecké zahradě s pištci, muzikanty, postavami komedie dell’arte, tanečníky v kostýmech s vycpanými koňmi, polykačem ohně nebo hraním kuželek a graduje barokním ohňostrojem. Při Nečekaném baroku avizovaná „cesta proměny… k jinému řádu světa“ také postrádala větší dávku fantazie.

Nápad uspořádat barokní podívanou na vodě zůstává ovšem skvělý. Tato první zkušenost jistě bude inspirovat k jeho dalšímu rozvinutí.

Od Nečekaného baroka k pestré festivalové mozaice

Nečekané baroko, ať už té nečekanosti půldruhá tisícovka diváků přikládala jakýkoli význam, byl však teprve začátek dalšího atraktivního pestrého programu se čtyřicítkou koncertů, který 34. ročník festivalu nabízí v různých místech Českého Krumlova.

Klasiku „nevážně“ představí Václav Kopta v režii Jana Budaře s pěveckým vystoupením Martiny Masarykové a za doprovodu Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK. Boletický kostel sv. Mikuláše, nejstarší stavbu v jižních Čechách, rozezní písněmi Antonína Dvořáka, Roberta Schumanna a Hectora Berlioze mezzosopranistka Markéta Cukrová s cembalistkou Barbarou Mariou Willi. Neobvyklé spojení 2B – Johanna Sebastiana Bacha a Pierra Bouleze – budou v Egon Schiele Art Centru prezentovat violoncellista Tomáš Jamník, klarinetista Marek Švejkar a tanečnice Eliška Kopecká. Na současnou hudbu se zaměří smyčcové kvarteto Fama Q. Oslavou životního jubilea kytaristy Štěpána Raka bude Gratulační koncert v Maškarním sále zámku.

Na festivalu vystoupí také houslový virtuos Maxim Vengerov, mistr kytary Pavlo Sáinz-Villegas, americký mužský vokální sextet Take 6, držitel deseti cen Grammy. Jiří Houdek a Aleš Bárta vzdají hold trubce a varhanám. Houslista Jan Mráček se na jednom pódiu setká s mladými vítězi soutěže Virtuosos. Festival zakončí 2. srpna adaptace Bizetovy Carmen s mezzosopranistkou Ester Pavlů, tenoristou Josephem Callejou a barytonistou Svatoplukem Semem v rolích Carmen, Dona José a Escamilla.

Já si určitě nenechám ujít českou premiéru Händelovy opery Alessandro Severo přímo v unikátně dochovaném barokním zámeckém divadle se specialisty na historicky poučenou interpretaci včetně kontratenoristy Vojtěcha Pelky v nastudování Jany Semerádové s jejím Collegiem Marianum.

Velkou pochvalu zaslouží Festivalová zóna, velmi bohatý doprovodný program, který je pro zájemce zdarma přístupný a zahrnuje v Klášterní zahradě přes padesát produkcí, včetně báječných programů pro děti, koncerty, ale také hudební pikniky, kreativní dílny, hudební i taneční cvičení, divadla pro děti, besedy s umělci.

Nečekané baroko
Festival Krumlov, slavnostní zahájení 11. července 2025
Český Krumlov, zámecký park a jezírko

RUN OPERUN
Vilma Bořkovec – režie, scénář
Justina Urbanová, Anna Pospíšilová – umělecká a vizuální koncepce
Radim Klásek – tanec na cestě – choreografie
Štěpána Nlasa Mfuta, Klára Ešnerová, Anton Eliáš –tanec na cestě
múzy na cestě – Ahmad Hedar – zpěv, Kristýna Kůstková – zpěv, Tanita Yankova – liveset

Vilma Bořkovec, Gabriela Rachidi, Štěpánka Biedermann – umělecká koncepce
Petr Vítek – dekorace cesty
Jiří Bezděk – světelný design
Vojtěch Spurný – dirigent
Barocco sempre giovane – dvorní kapela

Program:
Johann Sebastian Bach: Braniborský koncert č. 3 G dur, BWV 1048
Georg Friedrich Händel: Mesiáš, HWV 56, árie „Raduj se, siónská dcero“
Georg Friedrich Händel: Šalamoun, HWV 67, 3. dějství, Sinfonie Příjezd královny ze Sáby
Georg Friedrich Händel: Rinaldo, HWV 7a, árie „Nechte mě plakat“
Antonio Vivaldi: Grisaldo, RV 718, árie „Agitata da dua venti“
Antonio Vivaldi: La fida ninfa, RV 725, Sinfonia
Georg Friedrich Händel: Samson, HWV 57, árie „Ať žijí jasní serafíni“
Johann Sebastian Bach: Agnus Dei, BWV 232
Louis Claude Daquin: Le Coucou (Pièces de Clavecin op. 1 No. 16)
Henry Purcell: Abdelazer (or The Moor’s Revenge) Z. 570, II. Rondeau
Jan Křtitel Jiří Neruda: Koncert pro trubku a orchestr Es dur, I. Allegro
Johann Sebastian Bach: Kantáta č. 51 Zdrávas Bože, árie „Radujte se z Boha ve všech zemích“

Účinkující:
Simona Šaturová – Královna, soprán
Pacho Flores – Král, trubka
Ida Victoria Nowakovska –Vodní duše královny / Barokní královna noci, tanec, choreografie
Jean-Pierre Chandler – Vodní bytost, tanec
Mateusz Buszka – Vodní bytost, tanec
Piotr Promiński – Vodní bytost, tanec