Operní panorama Heleny Havlíkové (59)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 23. do 29. ledna 2012 

 – Operní ceny Thálie za rok 2011
 – Test Giovannim
 – Limity i nekonečné dimenze lidského hlasu: Kate Lindsey a Chanticleer
 – Inspirace na dny příští

***
Operní ceny Thálie za rok 2011

Herecká asociace vyhlásila před týdnem nominace na ceny Thálie za rok 2011. Jednou ze čtyř kategorií za mimořádné výkony je vedle činohry, baletu (včetně jiných tanečně-dramatických žánrů) a operety s muzikálem také opera. V tomto oboru odborná operní porota rozhoduje o pěti širších, „semifinálových“ nominacích a dvou „finálových“ laureátech – a to v ženské a mužské kategorii. Za období od prosince 2010 do konce listopadu 2011 porota shlédla na pětatřicet inscenací, což při několika alternacích znamená hodnocení více než pětistovky výkonů.V ženské kategorii hlavní nominace patří Anně Klamo za roli Delibesovy Lakmé. Operní porota tuto ústeckou inscenaci označila za událost sezóny, ve které Anna Klamo nejen bravurně zvládla nároky této „vražedné“ koloraturní role, ale obdařila svoji tragickou hrdinku i nevšedním půvabem a jímavostí. Ústecká Lakmé má i širší nominaci v mužské kategorii – tenoristu Jaroslava Kovacse za roli Géralda.

Druhou nominovanou je Eva Urbanová za Kundry v inscenaci Wagnerova Parsifala. Pro Evu Urbanovou je po janáčkovských postavách (Kostelnička, Kabanicha) tato role dalším triumfem v Národním divadle. V bezmála pětihodinové inscenaci se jí podařilo nejen pěvecky, ale i herecky udržet po celou dobu intenzitu vnitřního napětí ve složitých vrstvách této napravené hříšnice od čarodějnické divokosti po oddanou kajícnost.Z mužských výkonů je mezi navrženými Aleš Briscein. Dnes patří k tenoristům mezinárodního renomé s rozsáhlým repertoárem nejen v opeře, ale i operetě nebo muzikálu V jeho pěvecké kariéře mají významné místo Mozartovy opery, v nichž uplatňuje znělost, kantilénu, pěveckou techniku, frázování i úctu ke stylu. Mladistvou energií, která z jeho výkonů vyzařuje, prosadil i jako Belmonte v Mozartově Únosu ze serailu v pražském Stavovském divadle. Na cenu Thálie 2011 je ovšem nominován i s přihlédnutím ke ztvárnění hraběte Orazia v  nastudování komické opery Giuseppe Scarlattiho Kde je láska je i žárlivost v unikátním českokrumlovském barokním zámeckém divadle.

Druhým nominovaným je Jacek Strauch ve skvělé ostravské inscenaci této Hindemithova Cardillaca. Tento německý barytonista exceloval v titulní roli robustního, vůči okolí nerudného řemeslníka, umanutě soustředěného na svoji práci.

Stalo se vůbec poprvé, že se v nominacích objevily výkony z inscenací mimo síť stálých divadel: Myslivečkův Montezuma hned dvakrát díky sopranistce Marii Fajtové a tenoristovi Jaroslavu Březinovi. Hudební festival Znojmo tak loni připomněl exotickou operu českého skladatele, kterému se podařilo prosadit přímo v kolébce operního žánru – v Itálii. Znojemský festival si vytvořil už úctyhodnou tradici důvtipného propojení genia loci s hudbou a vínem. Na mapě prázdninových událostí získal renomé právě původním nastudováním podobných dramaturgických „lahůdek“ podle zvoleného tématu jednotlivých ročníků. Také nominaci Jaroslava Březiny podpořil i jeho výkon sluhy Patrizia českokrumlovské inscenaci Kde je láska je i žárlivost.

Další sólistkou v širší nominaci je Alžběta Poláčková za roli Lise v Glassově opeře Les enfants terribles, kterou uvedlo Národní divadlo v prostoru psychiatrické léčebny v Bohnicích. Daniela Straková-Šedrlová v Liú zaujala porotu v brněnském nastudování Turandot – a z této inscenace se v širší nominaci objevil i Michal Lehotský jako Calaf. Mezi nominované se dostala také Věra Páchová za ústeckou Azucenu ve Verdiho Trubadúrovi a mladá chorvatská sopranistka Gabrijela Ubavič za Gildu v plzeňském nastudování Rigoletta.

Mužskou sestavu roku 2011 dotváří opakovaně nominovaný tenorista Tomáš Černý, tentokrát jako kníže Loris Ipanoff v další pozoruhodné ostravské inscenaci – Giordanově Fedoře. A kompletní výčet doplňuje Dalibor Tolaš jako Podkolesin v plzeňském nastudování Martinů Ženitby.

O laureátech rozhoduje Kolegium Cen Thálie za účasti notáře tajným hlasováním až těsně před vlastním vyhlášením cen, které se letos koná 24 března tradičně v Národním divadle a odvysílá ho ČT 1 v přímém přenosu.

***
Test Giovannim

Mít na repertoáru Mozartova Dona Giovanniho, operu, která měla světovou premiéru v pražském Stavovském divadle v roce 1787 a jíž po úspěchu Figarovy svatby „Pražané rozuměli“, je pro naše operní divadla nejen povinnost, ale i závazek a zkouška – test.

Libreto je dílem zkušeného matadora Da Ponteho, který volně vyšel ze staré španělské pověsti o prostopášníkovi, který propadne peklu. Nadčasové téma, mnohokrát zpracované literárně, dramaticky i operně,  Mozart zhudebnil geniálně – Giovanni je i dnes právem označován za „operu oper“.  Náročná partitura prověří dirigenta, orchestr, sólisty i sbor – a výklad „trestání svůdce“ také režiséra.V Plzni tímto „testem Giovannim“ prošly pěvecké výkony sólistů i hudební nastudování. Dirigent Jiří Štrunc se v podmínkách standardního operního provozu rozumně nepachtil za historicky poučenou interpretací. Partitura (v pražské verzi v Plzni ovšem se zkrácenou závěrečnou moralitou, z níž je vynechaný důležitý aspekt reflexe „prázdna“, které po potrestání provokatéra a rouhače zůstalo) tak vyzněla hutněji a celkově ve vyšší dynamické hladině než při použití dobových nástrojů. Nicméně svižná tempa, zvládnutá i ve většině ansámblů, dodala této interpretaci spád. Skvěle se podařilo zvládnout recitativy tak, že působily bezprostředně a napomáhaly dramatickému průběhu.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: Don Giovanni (DJKT Plzeň)

[Celkem: 2    Průměr: 3.5/5]

Vaše hodnocení - K.Lindsey (Praha 25.1.2012)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Chanticleer (Praha 26.1.2012)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
fidelio

Reaguji na recenzi p. Dr. Havlíkové týkající se nové inscenace Dona Giovanniho v Plzni. Já inscenaci považuji po hudební i režijní stránce velmi zdařilou. Nepovažuji se za konzervativního diváka, mám možnost pravidelné konfrontace se špičkovými i průměrnými zahraničními inscenacemi – shodou okolností jsem i 2x shlédl i inscenaci Dona Giovanniho Klause Gutha v Salzburku, (o které se recenzentka zmiňuje) a kterou považuji za naprosto špičkovou z hlediska režijního klíče uchopení témata Dona Giovanniho vůbec. Pro mne inscenace Dona Giovanniho v Plzni byla příjemným zpestřením jinak průměrné úrovně inscenací českých operních divadel – s režijním názorem režiséra inscenace, p. Brabce sice… Číst vice »

milena

Nejnovější plzeńskou inscenaci “opery oper” jsem zatím zhlédl jen při její gen.zkoušce 25.1.,ale ani na okamžik jsem neměl pocit, že by režisér Z.Brabec spadl “do pasti”. Naopak – oceňuji odvahu, s níž až kalendářově víc než padesátník se dokázal na juanovský mýtus podívat očima dvacetiletých. Mám obdobnou, a nutno říci, že pozitivní, zkušenost s budějovickou inscenací Shakespearova Hamleta v režii I.Krobota (2006). Oba režiséři – vcelku i detailech – se nebáli “přeložit” jednání dramatických postav do současných reálii a vztahů, tedy ukázat “dávný” příběh na jevišti tak, aby ho za “svůj” mohli vzít především ti, kteří ho ve svém životě… Číst vice »

Blanka

Byla jsem na plzeňské premiéře Dona Giovanniho a odcházela nadšená. Tím více mě překvapila kritika pí Havlíkové. Zatím jsem s jejími články vždy souhlasila, ale tentokrát se v názoru velice rozcházíme. Chtěla jsem reagovat, ale vše za mně napsal “fidelio” a určitě výstižněji, než bych to vyjádřila já. Chci jen zdůraznit, že všechny aktualizace (mobily, notebooky, televize, fast food, revolvery)jsou v souladu s režijním posunem, nikde nejdou proti smyslu hudby, děje a libreta. Režisér p. Brabec využívá současné prostředky logicky a přiměřeně. A to nejsilněji působilo v závěru opery, kde je Giovanni znuděn, vyčerpán, rezignující na všechno. Sice se ještě… Číst vice »