Biblický příběh v pestrých hudebních formách
Díla Georga Friedricha Händela patří ke stálým součástem repertoáru Collegia 1704. Soubor pod vedením Václava Lukse již nastudoval nejen oratoria Mesiáš, Izrael v Egyptě nebo La Resurrezione, ale ve spolupráci s operními divadly také Rinalda v pražském Národním divadle a Alcinu a Agrippinu v Národním divadle Brno. Do repertoáru Collegia 1704 patří také například Vodní hudba a Hudba ke královskému ohňostroji. Nyní do své koncertní řady v Rudolfinu zařadil oratorium Susanna (HWV 66), které již v létě provedl na festivalu Smetanova Litomyšl.
Händel zkomponoval Susannu v létě roku 1748, krátce po dokončení Šalamouna. Obě díla zazněla poprvé v Londýně na počátku následujícího roku. Oratoria se tehdy stala těžištěm skladatelovy činnosti. Händel v nich propojoval anglickou sborovou tradici, italskou operní virtuozitu a kontrapunktické postupy. Na rozdíl od monumentálních biblických děl však Susanna staví do popředí intimní drama konkrétních postav, vykreslené s operní názorností.
Libreto, jehož autorství bývá připisováno britskému básníkovi Mosesi Mendezovi, vychází z biblického příběhu o Zuzaně a dvou starcích z dodatků ke knize Daniel. Dva vážení starší muži se během nepřítomnosti jejího manžela Jójakíma pokusí Zuzanu přimět k sexuálnímu styku. Když je odmítne, obviní ji z cizoložství. Zuzana je odsouzena k smrti, ale mladý Daniel odhalí rozpory ve výpovědích starců a prokáže její nevinu. Příběh tak odhaluje nejen pokrytectví a zneužití autority, ale i snadnou ovlivnitelnost veřejného mínění.
Susanna patří k Händelovým oratoriím, v nichž se osobitě prolínají různé evropské hudební tradice – italská operní virtuozita, francouzská tanečnost, německý kontrapunkt a anglická sborová kultura. Skladatel tuto stylovou rozmanitost spojuje s bohatstvím hudebních forem, které využívá k charakteristice postav a jejich citových proměn. Střídá recitativy s áriemi různého formálního uspořádání, od prostých strofických airů po árie s kontrastním středním dílem a návratem dílu A, který poskytuje interpretům příležitost ke zdobení. Vedle lyrických duetů a kontrapunkticky propracovaných sborů uplatňuje virtuózní koloratury, pastorální zvukomalbu i prvky ironie a hudební parodie.
Stylová a formální pestrost se zároveň promítá do dramatické výstavby oratoria. Vážná francouzská ouvertura a úvodní sbor naříkajících Izraelitů připomínají babylonské zajetí, do něhož je děj zasazen. Tíživou atmosféru vzápětí vystřídá idyla manželské lásky, jejíž lyrickou něhu postupně narušují úzkost a předtucha neštěstí. Hudba obou starců vnáší do příběhu ironickou komiku, za níž se však skrývá stále nebezpečnější posedlost. Dramatické napětí vrcholí ve scénách vydírání, křivého obvinění a soudu, aby po odhalení pravdy a osvobození Susanny vyústilo do radostného, slavnostně jásavého závěru.
Susanna Kateryny Kasper v mnoha výrazových odstínech
Titulní part Susanny ztvárnila německo-ukrajinská sopranistka Kateryna Kasper, která s Collegiem 1704 spolupracovala již jako Isacco při provedení Myslivečkova oratoria Abramo ed Isacco a Mozartovy Mše c moll na Salcburském festivalu v roce 2024. Svým plným, barevně bohatým, lahodným sopránem s mladodramatickými dispozicemi, měkkou kantilénou a technickou jistotou rozehrála Susanninu postavu v široké škále výrazových odstínů od lyrických pasáží až po dramaticky vypjaté výstupy.
S jemností odstínila něhu manželských vyznání i následnou proměnu nálady v árii Bending to the throne of glory, v níž se Susanna obrací k Bohu s prosbou, aby raději zemřela, než aby ztratila nevinnost. Do dlouhých a citlivě modelovaných frází vnášela úzkost, pokoru a prosebnou naléhavost. Jedním z nejpůvabnějších okamžiků byla pastorální árie Crystal streams in murmurs flowing. Händel v instrumentálním ritornelu zvukomalebně vykresluje zurčící vodu a Kasper na jemnou figuraci navazovala lehkostí melodických linií, měkkým nasazováním tónů a subtilními dynamickými odstíny. Ve střetu se starci se Susannina zranitelnost proměňovala v rozhodnost a odpor proti vydírání. V soudních scénách pěvkyně přesvědčivě propojila strach z nespravedlivého odsouzení s vnitřní pevností své hrdinky.
V áriích s návraty úvodních dílů volila střídmé, stylově přiměřené zdobení, které nenarušovalo melodickou linii a přinášelo nové výrazové odstíny. Brilantně zvládala rozsáhlé koloratury, zejména v árii Guilt trembling spoke my doom, v níž spojila pohyblivost hlasu s krásou tónu, přesnou artikulací a dramatickou naléhavostí. Její Susanna nebyla pouze idealizovanou ctnostnou hrdinkou, ale živou postavou s mnoha citovými polohami.
S barevně sytým sopránem Kasper kontrastoval jasný, svěží hlas Heleny Hozové v úloze služebné. Händel její dvě árie stylově přibližuje anglické ballad opeře. Hozová vystihla jejich melodickou prostotu, bezprostřednost a lehkost. V milostné písni Ask if yon damask rose be sweet, kterou na Susannino přání zpívá jako připomínku nepřítomného Joacima, zachovala půvab přirozeně plynoucí melodie. Citlivě odstínila i vlastní stesk služebné po ztraceném milém.
Další hlasovou barvu vnesla do provedení Tereza Zimková jako Daniel. Její zářivý soprán dodal mladému prorokovi vznešenost a přesvědčivost. Zimková vystihla rozhodnost, s níž Daniel odhaluje rozpory ve výpovědích starců, i vroucí radost z vítězství pravdy. V árii Chastity, thou Cherub bright uplatnila pružné frázování a vkusnou ornamentaci. Její interpretace vnesla do závěru novou výrazovou energii.
Vilnost, pokrytectví a ironická komika
Händel hudebně charakterizuje oba starce v široké škále výrazových poloh od zdánlivě rozmarných milostných vyznání až k výhružnosti a pokryteckému předstírání spravedlivého rozhořčení.
Dramaticky nejpůsobivější výkon celého provedení podal basista Tomáš Šelc jako druhý stařec. S mimořádnou sugestivitou rozehrál charakter, v němž se prolínaly vilnost, zuřivost, výhružnost a ironická komika. Šelcova přesná, srozumitelná a plastická deklamace zvýrazňovala i pokrytecký podtext slov. Velké uznání zaslouží technická jistota, s níž zvládal basové koloratury ve velmi rychlém tempu, zejména v árii The oak that for a thousand years. Ani ve virtuózních pasážích neztrácel zřetelnost artikulace a dramatický tah.
Ve srovnání se Šelcovým sugestivním podáním vyznělo pojetí prvního starce v podání tenoristy Ondřeje Holuba zdrženlivěji. Holub volil uměřenější prostředky, ale nechyběla mu potřebná komická nadsázka například ve vojensky stylizované árii When the trumpet sounds to arms, v níž Händel paroduje bojovné odhodlání ve službách milostné touhy.
Manželská láska a otcovská starost
Joacimovi, Susannině manželovi, svěřil Händel altový part s áriemi vyjadřujícími něhu a radost z manželského štěstí, později bolest odloučení i zoufalství nad jejím odsouzením. Při londýnské premiéře tuto úlohu zpívala Caterina Galli. V pražském provedení ji převzal španělský kontratenorista Gabriel Díaz. Jeho hlas rozsahem a pohyblivostí odpovídal partu, který vyžaduje měkkou kantilénu i virtuózní koloratury. Díaz vystihl něhu milostných vyznání i tesknou náladu árií, v nichž Joacim vzpomíná na manželku. S jistotou zvládal rychlé pasáže a při návratech jednotlivých dílů uplatňoval přiměřenou ornamentaci. Velmi pěkně souzněl s Kasper v závěrečném duetu, v němž oba spojili měkkou kantilénu s přesně vedenými rychlými koloraturami. Jeho kultivovaný, pěvecky vyrovnaný projev však postrádal výraznější osobitost, která by Joacimově postavě dodala větší emocionální hloubku.
Susanninu otci Chelsiasovi svěřil Händel hudbu vyjadřující otcovskou hrdost na dceru i slavnostní radost z jejího očištění. Překvapivé bylo obsazení této úlohy slovenským barytonistou Pavolem Kubáněm, pěvcem s širokým repertoárem tradiční opery, kterého jsme nedávno slyšeli coby Golauda v pražské inscenaci Debussyho Pelléa a Mélisandy. Kubáň disponuje příjemně zbarveným hlasem s potřebným objemem, v Händelově stylu však jeho zpěv postrádal větší lehkost, pružnost frázování a výrazovou diferenciaci.
Sbor a orchestr jako spolutvůrci dramatu
Sbor má v Susanně menší prostor než v Händelových monumentálních oratoriích, jeho dramaturgická úloha je však podstatná. Rámuje příběh a zároveň představuje společenství, které uvěří falešnému obvinění, žádá potrestání Susanny a nakonec oslavuje její očištění.
Šestnáctičlenné Collegium Vocale 1704, obsazené po čtyřech pěvcích v každé hlasové skupině, zaujalo vyrovnaným, zvukově stmeleným projevem. Do kompaktního sborového zvuku se přitom přirozeně začleňovali i pěvci, kteří v sólových partech uplatnili své individuální pěvecké kvality. Ze sboru se vyčleňovali kromě sólistů Susanny, Joacima a Chelsiase všichni ostatní představitelé sólových partů.
Pod Luksovým vedením sbor vystihl velebnost úvodních a závěrečných částí i dramatickou naléhavost kolektivních reakcí. Kontrapunktická sazba vynikala plasticitou a jednotlivé hlasy zůstávaly zřetelné i v hustších polyfonních úsecích, zatímco homofonní pasáže získávaly na účinku rytmickou souhrou a srozumitelnou deklamací.
Orchestr Collegium 1704 hrál v komornějším obsazení, jehož základem byly smyčce – po pěti prvních a druhých houslích, tři violy, dvě violoncella a kontrabas – doplněné dvěma hoboji a continuem s varhanami, fagotem a teorbou. Dvě trubky rozšířily zvuk orchestru v závěrečných číslech, která provázejí Susannino očištění a vítězství spravedlnosti.
Václav Luks vedl orchestr s rytmickou energií, smyslem pro artikulaci a citlivostí k lyrickým pasážím. Houslová sekce hrála s lehkostí a pružností. V pastorálních číslech vytvářely housle jemně odstíněnou atmosféru, zatímco v dramatických scénách se prosazovaly ostře artikulované motivy, důrazné akcenty a dynamické kontrasty. Dramatickou naléhavost umocňovaly prudké orchestrální údery v Susannině árii Faith displays her rosy wing. Instrumentální ritornely se stávaly plnohodnotnou součástí hudebního vyprávění, nikoli pouhými předěly mezi vokálními úseky.
V závěrečném sboru A virtuous wife vyústilo provedení do jásavého zvuku celého ansámblu, podpořeného slavnostním leskem trubek. Luks však neponechal hudbu v nepřetržité zvukové gradaci. Po mohutném fortissimu nechal hudbu náhle ustoupit do umírněnější dynamiky, čímž paradoxně ještě umocnil účinek finálního vyznění.
Působivost Händelova hudebního dramatu i dnes
Susanna bývá ve srovnání s Händelovými nejznámějšími oratorii uváděna méně často. Soustředěním na konkrétní lidské osudy, psychologicky odstíněnými postavami a rozmanitostí hudebních forem však dokládá výrazovou bohatost skladatelovy pozdní tvorby. Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse uvedlo dílo v interpretaci, která spojovala stylovou poučenost s dramatickou živostí. Především díky Kateryně Kasper, Tomáši Šelcovi a výkonu sboru a orchestru vyniklo, jak mistrně Händel propojil lyrickou krásu, virtuozitu, komickou nadsázku i závažné morální téma.
Georg Friedrich Händel: Susanna (HWV 66)
2. listopadu 2026, 19:30 hodin
Rudolfinum, Praha
Účinkující
Susanna: Kateryna Kasper
Joacim: Gabriel Díaz
Chelsias: Pavol Kubáň
Daniel: Tereza Zimková
Služebná: Helena Hozová
První stařec: Ondřej Holub
Druhý stařec: Tomáš Šelc
Soudce: Jiří Miroslav Procházka
Collegium 1704
Collegium Vocale 1704
Václav Luks – hudební nastudování a dirigent
