Rinaldo: Z Londýna přes Prahu do Versailles

Podílet se na nastudování Händelova Rinalda je snem každého milovníka barokní opery a tak jsem byl velmi potěšen, když mě a barokní orchestr Collegium 1704 šéf opery Národního divadla v Praze Jiří Heřman v roce 2007 oslovil s úkolem nastudovat pražskou premiéru Rinalda pro händelovské jubileum v roce 2009 (250 let od smrti skladatele). Když jsme premiéru (uskutečnila se 4. dubna 2009) připravovali, netušili jsme, že začíná dlouhý a úspěšný příběh, který nebude na jaře roku 2011 ještě u konce.

Adam Plachetka jako Argante (foto H.Smejkalová)

Žánr barokní opery je již řadu let běžnou součástí dramaturgie světových scén a země, která má snad největší zásluhy o tento žánr je Francie. Diváci si zajisté vzpomenou na inscenaci opery Castor et Pollux francouzského skladatele Jeana Philippa Rameaua, která se scéně Stavovského divadla hrála v letech 1999–2002 a pod jejíž scénickou podobou byl podepsán známý francouzský režisér Eugène Greene. Greene je nepřehlédnutelná postava francouzské divadelní scény a vychoval celou mladou generaci divadelníků zabývajících se historickým divadlem 17. a 18. století. Mezi nejvýraznější osobnosti této generace patří Benjamin Lazar nebo Louise Moaty. S tandemem Lazar & Moaty jsme připravili v roce 2007 pro Dresdner Musikfestspiele představení melodramu Ariadna na Naxu Jiřího Antonína Bendy a návrh Louise Moaty a jejích spolupracovníků jako inscenačního týmu Rinalda byl tedy logickým pokračováním naší spolupráce. Šéf opery Jiří Heřman pak Louise Moaty skutečně k Rinaldovi přizval a se vstupem francouzského týmu získaly přípravy premiéry novou dynamiku. O koprodukci Rinalda projevily zájem operní domy v Caen, Rennes a Luxemburgu a plány na původně omezený počet představení v roce 2009 se prodloužily do jara 2010, kdy se měl Rinaldo vydat na cestu do Francie a Lucemburska.

Nejprve však bylo třeba se utkat s úskalími barokní opery. Od začátku bylo jasné, že pražský Rinaldo nemůže být kopií londýnské premiéry a že ve Stavovském divadle nebude možné odpalovat bengálské ohně ani vypouštět živé ptáky. Louise Moaty našla inspiraci v renesančním výtvarném umění, v obrazech a jemné barevnosti Paola Ucella a Sandra Boticelliho v kombinaci s barokními inscenačními postupy (živé světlo svíček, gestika, tanec). Pražský Rinaldo si získal ihned po premiéře četné domácí fanoušky a vzbudil velkou pozornost v zahraničí. Pohádkový svět na scéně a Händelova nádherná hudba v prostorách Stavovského divadla působily jako zázrak na německé operní kritiky, zjevně unavené metodami německého režijního divadla. Boris Michael Gruhl napsal pro Klassik.com a DNN (Dresdner Neueste Nachrichten): „Jaký oddech, nemuset jednou nahlížet do špatně vystiženého prostředí takzvané každodennosti… sestavené ze stavebnice pásové výroby nepochopeného režijního divadla. Jaké blaho pro oko, jednou nebýt nucen sledovat zpěváky v second-hand kostýmech, případně v laciných napodobeninách luxusních značek anebo ještě nejhůře, být vystaven nedorozumění, že nahotu duše je možno zobrazit nahotou těla. Přitom bychom téměř zapomněli, jakou koncentrovanou silou může být prostý vedený pohyb a jak silně může působit bolest, vyjádřená poklesnutím hlavy společně s emocí zvuku…“

Diana Moore (Rinaldo) a Kateřina Kněžíková (Almirena)(foto P.Kornfeld)

Markéta Cukrová (Eustazio)(foto P.Kornfeld)

autor článku (foto P.Kornfeld)

Praze zažil Rinaldo třináct vyprodaných repríz a na jaře roku 2010 se vydal do Francie. Francouzská premiéra Rinalda se uskutečnila za velkého zájmu médií v Caen 24. dubna 2010 a byla pro inscenaci Národního divadla zkouškou ohněm. Caen je totiž sídelním městem slavného souboru Les Arts Florissants vedeného Williamem Christiem, který zde pravidelně uvádí operní produkce. Tamní publikum je tedy zvyklé na tu nejvyšší kvalitu, kterou také očekává. O premiéře informovala všechna významná francouzská média a velký článek o produkci v Caen se objevil dokonce na titulní stránce deníku Le Monde, kde dostává kultura prostor pouze velmi výjimečně. Obě generální zkoušky a premiéru natáčela pařížská produkční společnost François Rousillon et Associés (natáčí v Opéra de Paris aj.) ve spolupráci Théâtre de Caen a France Télévisions (francouzskou televizí) a premiéra to byla nadmíru úspěšná. Významný rozhlasový kritik Gérad Courchelle (France Inter) označil Rinalda za „nejkrásnější představení roku“ a více než pozitivní ohlasy se objevily i v tištěných médích (Classica, La Vie, France Ouest…). Další představení se konala v Grand Théâtre de Luxembourg, což je moderní operní dům s podobnou dispozicí jako divadlo v Caen, a posléze i v krásném italském divadle ze začátku 19. století v Opéra de Rennes).

Přímou reakcí na úspěch Rinalda ve Francii byl zájem královské opery ve Versailles (Opéra Royal de Versailles) o dvě reprízy, které se uskutečnily v lednu 2011. Královské divadlo ve Versailles je přenádherný prostor, účinkovat zde je velká pocta a nezapomenutelný zážitek. Divadlo bylo otevřeno slavnostně 16. května 1770 za přítomnosti Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty a do dnešních dnů se zachovalo prakticky v původní podobě. Na poměry zámeckého divadla je to divadlo překvapivě velké (jako ostatně vše ve Versailles) a svojí kapacitou přes 700 diváků bylo až do otevření budovy pařížské Opery Garnier v roce 1875 největším francouzským operním domem. Celý interiér je dřevěný a opticky zvětšený velkými zrcadly v lóžích. V letech 2007–2009 byl interiér divadla nákladně restaurován a dnes se zde konají exkluzivní operní produkce a koncerty v rámci sezóny, která netradičně začíná v lednu a končí v prosinci. My jsme měli tu čest zahajovat třetí sezónu od znovuotevření Královské opery ve Versailles a ihned po premiéře Rinalda jsme dostali pozvání k hostování s novou operní produkcí. Takže „au revoir à Versailles!“

Pražské publikum se může těšit, že na Rinalda ve Stavovském divadle opět na jaře 2012 – tentokrát už asi opravdu naposledy…

Mariana Rewerski jako Rinaldo (foto P.Hajská)

Georg Friedrich Händel:
Rinaldo
Dirigent: Václav Luks
Režie: Louise Moaty
Asistent režie: Julia Gros de Gasquet
Scéna: Adeline Caron
Kostýmy: Alain Blanchot
Světlo: Christophe Naillet
Choreografie: Françoise Denieau
Líčení: Mathilde Benmoussa (jen Francie a Luxembourg)
Orchestr Collegium 1704
Premiéra 4.4.2009 Stavovské divadlo Praha (doposud 21x)
Théâtre de Caen (2x)
Grand Théâtre de Luxembourg (2x)
Opéra de Rennes (4x)
Opéra Royal de Versailles (2x)

Rinaldo (mezzosoprán) – Mariana Rewerski / Diana Moore
Almirena (soprán) – Kateřina Knězíková / Yeree Suh
Goffredo (mezzo-soprán) – Stanislava Jirků
Argante (basbaryton) – Adam Plachetka / Tobias Berndt
Armida (soprán) – Marie Fajtová/ Jana Bernáthová
Eustazio (mezzosoprán) – Markéta Cukrová
Mago / Araldo (baryton) – Jan Martiník / David Nykl
Sirena / Donna (soprán) – Stanislava Mihalcová / Alžběta Poláčková
Sirena (soprán) – Andrea Brozáková
Tanečníci – Andrea Miltnerová, Romana Konrádová, Viktor Badinka, Jan Březina, Germans Filipovs a Petr Kříž

www.narodni-divadlo.cz
www.collegium1704.com