Operní panorama Heleny Havlíkové (87)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 3. do 9. září 2012

Násilná fúze Národního divadla a Státní opery – proč?
 – Fakta
 – Ohnutý hřbet Ondřeje Černého v řádce šéfovských „mrtvol“
 – Absence podkladů
 – Likvidace nepohodlných řešení
 – Zborcené argumenty
 – Kdo řídí ministerstvo?
 – Chronické ministerské selhávání
 – Ještě lze přiznat chybu 
***

Minulý týden jsem se začátkem sezóny 2012/13 anoncovala na dnešek shrnutí plánu operních přenosů do našich kin i četná koncertní vystoupení pěveckých hvězd, která, naštěstí nedotčená zásahy ministerstva kultury, slibují zajímavé operní zážitky. Tento, jak se ukazuje, idylický záměr ovšem odsunuly do pozadí záležitosti kolem „transformovaného“ Národního divadla, které od pátku nabraly prudký spád.
Fakta

Ministryně kultury Alena Hanáková v pátek 7. září náhle odvolala ředitele Národního divadla Ondřeje Černého, kterému měl šestiletý mandát skončit v březnu příštího roku, a řízením této instituce pověřila náměstka ministerstva kultury Martina Sankota, který má Národní divadlo řídit do doby jmenování nového ředitele. Ten by měl vzejít z uzavřeného výběrového řízení, pro které budou osloveny předem vytipované osobnosti, z nichž bude výběrovou komisí doporučen ministryni kultury kandidát ke jmenování. Nastoupit by prý měl ke konci tohoto roku. Personální obsazení komise ani vybrané kandidáty však ministerstvo není ochotno zveřejnit. Odvolaný ředitel se tomuto rozhodnutí brání. V čele s Jiřím Srstkou vznikla petice Národ sobě s požadavkem, aby předseda vlády Petr Nečas okamžitě odvolal ministryni Hanákovou, protože opakovaně prokázala svou naprostou neschopnost vést resort kultury.
 Ohnutý hřbet Ondřeje Černého v řádce šéfovských „mrtvol“

Jakkoli skutečně není normální, aby byl ředitel první národní scény takto odvolán, je to jen jeden – a zdaleka ne ten nejpodstatnější –  z mnoha dalších dokladů chaotičnosti kauzy tzv. transformace pražské opery, kterou ministerstvo kultury nekompetentně rozpoutalo navzdory názoru řady umělců nepominutelného renomé a zkušených odborníků, setrvalému odporu souboru Státní opery i petici proti fúzi ND a SOP, kterou iniciovala Státní opera a kterou podepsalo na 20 tisíc lidí. Ostatně svým servilním přisluhováním ministerstvu má na diletantismu akce „kulový blesk“, jak ji před časem nazval exministr Jiří Besser, sám Ondřej Černý svůj lví podíl. Protože si, jak sám opakovaně zdůrazňoval, nevěděl rady, jak provozně zvládnout konglomerát čtyř budov a zejména v baletu, ale i v opeře se obával konkurence, ohnul hřbet. Jeho hlavním problémem bylo, že s vývojem kauzy nepostřehl, čím se vrtkavé vrchnosti vlastně zavděčit.

Rok a půl trvající proces násilného sloučení Národního divadla a Státní opery je lemován už celou řadou šéfovských „mrtvol“ na různých postech: V prosinci předloňského roku byl ministrem Jiřím Besserem podobně překotně odvolán ředitel tehdy ještě samostatné Státní opery Oliver Dohnányi, na hodinu od něj pak dostal padáka pověřený ředitel SOP Radim Dolanský. Kvůli nesouhlasu se slučováním, které prosazoval právě ředitel Černý, aniž byl ochoten svou koncepci zveřejnit, rezignoval bývalý šéf opery Jiří Heřman následován šéfdirigentem Tomášem Netopilem. Následně skončil sám ministr kultury Jiří Besser, který odstoupil kvůli nejasnostem ohledně nemovitosti na Floridě, kterou neuvedl ve svém majetkovém přiznání. Ve funkci jej vystřídala Alena Hanáková, která se sice po čase zbavila náměstka Radka Zdráhala, který měl tzv. transformaci na starosti, ale je otázka, jak dlouho zůstane ve funkcí ona. Zdá se – a to nejen v souvislosti s Národním divadlem a Státní operou -, že rychlé odvolávání různých šéfů se u nás stalo standardem, který má k odpovědnému řízení státu i dotčených institucí hodně daleko.
Absence podkladů

Na základě jakých podkladů ministerstvo, hospodařící s penězi, které by měly být pod veřejnou kontrolou, ke slučování Národního divadla a Státní opery vůbec přistoupilo, se dopídit nelze. Teprve pod mediálním tlakem sice zveřejnilo ideovou studii Koncepční model operního divadla v Praze, v níž hlavní řešitel Josef Herman „výrazně doporučoval“ převzetí Stavovského divadla hlavním městem Prahou, ale po bouřích, které u činohry vyvolala představa, že by o „své“ Stavovské divadlo přišla, se Besser od této, předchozím ministerstvem zadané studie, distancoval. V tomto případě pochopil, že dělat si z populárních činoherců mediálně halasící nepřátele, by zvládal těžko. Opera a balet byly z toho ohledu snazším „soustem“.

Přes opakovanou snahu získat od ministerstva informace, proč a na základě jakých analýz ke sloučení dochází, ministerstvo odmítlo své podklady vydat. A je otázka, zda kromě několika manažerských pouček opsaných ze středoškolských učebnic, které pod tlakem veřejnosti sepsal tehdejší náměstek Zdráhal, a velmi podivné „odborné pracovní skupiny“, která kvůli „koncepčnímu modelu dalšího fungování Státní opery a Národního divadla na ministerstvu narychlo vznikla, vůbec ministerstvo nějaké relevantní podklady mělo. Spíše ne, když ex post získané rozumy od šéfa Vídeňské státní Dominika Meyera ministerstvo vydávalo za doporučení, od kterého se ovšem Meyer ostře distancoval. Absenci koncepce pro tak závažný krok, jakým je sloučení dvou pražských operních divadel, dokládá také až ex post zadaný audit firmě BDO, která se přitom v divadelním oboru vůbec neorientuje a jejíž závěry divadelníci, kterým se podařilo k těmto dosud stále utajovaným materiálům za skoro dva miliony dostat, označují za zcela zmatečné a nekompetentní. Ostatně absenci koncepce 9 měsíců po sloučení včera prozradil i šéf opery Rocc, když prohlásil, že s náměstkem Sankotem mluvili o koncepci a koncepce nikde.
Likvidace nepohodlných řešení

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (6) “Operní panorama Heleny Havlíkové (87)

  1. Konečně někdo podrobně a objektivně popsal příčiny a následky současného stavu, na němž má podíl nejen nekompetentnost MK, co se týče násilného sloučení SOP s ND, ale i Černý. Jestliže se podvolil diktátu MK na rozdíl od ředitele Dolanského, přece musel tušit, že samo MK nemá jasnou představu, co to přinese a k čemu to bude dobré a že případný neúspěch transformace padne na jeho hlavu. Ovšem to mu nebránilo, aby toho, kdo jej na tuto možnost upozorňoval již v počátku, tj. Dolanského, po tom , co se stal v březnu 2011, ještě před oficiálním sloučením i ředitelem SOP, donutil naprosto podlým způsobem k nedobrovolnému odchodu, /odebrání kanceláře, počítače i telefonu a platem nehodným i uklízečky/, tak můžeme pouze konstatovat, že boží mlýny atd. V SOP po Černém jistě truchlit nebudou a ti, které nechal vyhodit na konci roku, mají alespoň jisté trpké zadostiučinění, přesto pocit nespravedlnosti a cynismu ze strany vedení, si nesou v sobě dál.

  2. Autorčin příspěvek považuji za velmi fundovaný a objektivní. K ministryni Hanákové bych pouze připojil: argumentační prázdnota, diletantismus. A po vystoupení pana náměstka Sankota nemohu tohoto člověka nazvat jinak než nekompetentním. Domnívám se, že v řetězci příčin a následku stojí na počátku chaosu ministerstvo kultury. Zlaté doby Tigrida a Dostála! Helena Třeštíková dobře věděla, proč za 14 dní ministerskou židli opustila. Ministerská realita ji zbavila všech iluzí o možnosti realizovat dobré záměry.

  3. http://kultura.idnes.cz/reditel-pro-narodni-divadlo-dpz-/divadlo.aspx?c=A120914_121433_divadlo_ptk

    z tohohle clanku chapu, ze zadna koncepce doposud neexistuje a neexistovala;
    ze pani Hanakova nehce nic uspechat – presto, ze jako jeden z duvodu odvolani pana Cerneho uvadela prilis pomaly postup „transformace“ o jejiz podobe se ma vlastne jeste hvorit;
    a ze „Formulovat toto zadání bude odborná komise, na jejímž složení budou zástupci ND participovat“, takze s SOP opet nikoho nepocita???

    Kdyby to nebyl takovy s prominutim bordel, byla by to docela dobra fraska…

Napsat komentář