Operní panorama Heleny Havlíkové (94)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 22. do 28. října 2012
 – Utajené ceny Divadelních novin
 – Otello v Met – sázka na jistotu
 – Libuše jako starodávné tabló
 – Inspirace na dny příští 
***

Utajené ceny Divadelních novin

V pátek 26. října byly vyhlášeny ceny Divadelních novin za sezónu 2011/12 – v oblasti hudebního divadla ji získal Jiří Heřman za režii opery Gloriana Benjamina Brittena v Národním divadle. V bilanci stejné sezóny v jednom z červnových Operních panoramat (najdete zde) se Gloriana také objevuje mezi třemi top inscenacemi s tím, že zdůvodnění nevyčleňuje pouze režii, ale akcentuje celý tým. Zásluhu na tom, že tato česká premiéra Gloriany patří k tomu nejlepšímu, co se u nás v oblasti opery objevilo, má i dirigent Zbyněk Müller, výtvarníci Pavel Svoboda a Alexandra Grusková, choreograf Jan Kodet a většinou sólistů se Szilvií Rálik a Gun-Brit Barkmin v titulní roli v čele. Cena Divadelních novin zdaleka není jediná, která je u nás v oblasti divadla vyhlašována. Ty hlavní, celostátní, jsou dokonce tři, což vypovídá spíš o tom, že se divadelníci mezi sebou nedokážou v tomto ohledu příliš dohodnout. Nejstarší z nich je od roku 1992 Cena Alfréda Radoka. Pořádá ji časopis Svět a divadlo, který publikuje názory širokého okruhu osmdesátky kritiků pro kategorie, které nejsou dělené podle žánru, ale podle jednotlivých složek – výkony, scénografie, hudba, ale i inscenace jako celek. Ceny jsou pak dány prostým součtem hlasů a udělují se nikoli po sezónách, ale po letech. Stejnou periodicitu má o rok mladší mediálně asi nejznámější Thálie, cena Herecké asociace za interpretační výkony v  kategoriích činohra, opera, balet a opereta s muzikálem. O Thálii rozhodují ve spolupráci s tzv. Kolegiem odborné poroty, které v průběhu celého roku zcela systematicky sledují celou divadelní produkci u nás. Jejich složení je uvedeno na webových stránkách Cen Thálie.

Ceny Divadelních novin jsou udělované od roku 2001 za tvůrčí divadelní počiny v pěti kategoriích: alternativní divadlo, tanec a balet, hudební divadlo, činohra a herecký výkon bez ohledu na žánr. Největšího lesku zažily v době, kdy se na nich finanční dotací 150 tisíc, resp. 200 tisíc podílela i Sazka. Po odchodu Sazky v roce 2009 ani autorita Václava Havla, který napsal doporučující dopis Zdeňku Bakalovi, nepomohla získat nového sponzora.

Z hlediska rozhodování jsou však Ceny Divadelních novin poněkud tajemné. Mechanismus je sice popsán: každý člen poroty může přinést do prvního kola hlasování tři tipy a v druhém se pak rozhoduje ze dvou tipů, které dostaly největší počet hlas. Kdo jsou tito členové poroty, však zůstává utajeno; na internetu je povšechná informace, že o Ceně Divadelních novin rozhoduje porota složená z členů redakce, jejich blízkých spolupracovníků a divadelních kritiků. Šéfredaktor Divadelních novin Jan Kolář v  Kulturamě na ČT24 bezprostředně po vyhlašování 27. října mluvil o 15 až 20 osobnostech napříč generacemi, jmenoval Jana Císaře, Zdeňka Hořínka, Vladimír Justa a sebe. Zároveň ale připustil, že ani neví, jaké byly další operní tipy (prý asi tak 5 – 6 titulů), a dodal, že v porotním rozhodování dominuje činohra, protože většina porotců jsou činoherci. (Loni přitom byly tipy v jednotlivých kategoriích zveřejněny, letos tomu tak není.) Sám šéfredaktor tak udělování cen, které vyzdvihuje jako prestižní a zaštítěné autoritami, v oblasti hudebního divadla znevěrohodnil. O jaké autority jde, když toho o opeře podle vyjádření Koláře většina mnoho neví? A jaké divadelní počiny kdo z nich skutečně viděl?Jak je zřejmé z uplynulých dvanácti ročníků, tato utajená porota se koncentruje na divadelní stránku inscenací hudebního divadla, zatímco ta hudební zůstává opomíjena. Laureáty jsou většinou režiséři: Jiří Heřman také v sezóně 2003/4 za plzeňského Bludného Holanďana, dále Alice Nellis za Les enfants terribles Národního divadla, Stanislav Moša za muzikál Probuzení jara v Městském divadle Brno, Jan Schmid za Fausta a Markétku a za Vinobraní ve Studiu Ypsilon, Petr Novotný za muzikál Chicago v Hudebním divadle Karlín, David Radok za Vojcka v Národním divadle. V očích poroty bodoval i Jiří Suchý a Vladimír Franz za libreto a hudbu zpěvohry Pokušení sv. Antonína v Divadle Semafor, Jarek Nohavica za překlad Cosi fan tutte, uvedený v Ostravě, Miloš, Petr a Matěj Formanovi za realizaci jazzové opery Dobře placená procházka v Národním divadle v Praze a konečně Aleš Březina a Jiří Nekvasil za autorství opery Zítra se bude… také v pražském Národním divadle. To jsou na tom naši operní dirigenti a sólisté opravdu tak špatně, že za celých dvanáct let nebyli hodni žádného ocenění?
***

Otello v Met – sázka na jistotu

Pro druhý živý přenos do kin (kterých po celém světě stále přibývá, už je jich 1600) vybralo vedení Metropolitní opery v roce výročí Giuseppe Verdiho jeho vrcholnou operu – Otella (1887). Met tak znovu „oprášila“ čtvrt století starou inscenaci Elijaha Moshinského, kterou v roce 1987 uvedla nejprve londýnská Královská opera a znovu nasadila také letos. Ostatně právě Covent Garden, ale i Anglická národní opera jsou od 2. poloviny 70. let hlavním působištěm tohoto tvůrce čínského původu, který má na svém kontě desítky režií, nejen operních.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Otello (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="31317" size="small"]

Vaše hodnocení - Smetana: Libuše (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="16825" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments