Operní panorama Heleny Havlíkové (94)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 22. do 28. října 2012
 – Utajené ceny Divadelních novin
 – Otello v Met – sázka na jistotu
 – Libuše jako starodávné tabló
 – Inspirace na dny příští 
***

Utajené ceny Divadelních novin

V pátek 26. října byly vyhlášeny ceny Divadelních novin za sezónu 2011/12 – v oblasti hudebního divadla ji získal Jiří Heřman za režii opery Gloriana Benjamina Brittena v Národním divadle. V bilanci stejné sezóny v jednom z červnových Operních panoramat (najdete zde) se Gloriana také objevuje mezi třemi top inscenacemi s tím, že zdůvodnění nevyčleňuje pouze režii, ale akcentuje celý tým. Zásluhu na tom, že tato česká premiéra Gloriany patří k tomu nejlepšímu, co se u nás v oblasti opery objevilo, má i dirigent Zbyněk Müller, výtvarníci Pavel Svoboda a Alexandra Grusková, choreograf Jan Kodet a většinou sólistů se Szilvií Rálik a Gun-Brit Barkmin v titulní roli v čele. Cena Divadelních novin zdaleka není jediná, která je u nás v oblasti divadla vyhlašována. Ty hlavní, celostátní, jsou dokonce tři, což vypovídá spíš o tom, že se divadelníci mezi sebou nedokážou v tomto ohledu příliš dohodnout. Nejstarší z nich je od roku 1992 Cena Alfréda Radoka. Pořádá ji časopis Svět a divadlo, který publikuje názory širokého okruhu osmdesátky kritiků pro kategorie, které nejsou dělené podle žánru, ale podle jednotlivých složek – výkony, scénografie, hudba, ale i inscenace jako celek. Ceny jsou pak dány prostým součtem hlasů a udělují se nikoli po sezónách, ale po letech. Stejnou periodicitu má o rok mladší mediálně asi nejznámější Thálie, cena Herecké asociace za interpretační výkony v  kategoriích činohra, opera, balet a opereta s muzikálem. O Thálii rozhodují ve spolupráci s tzv. Kolegiem odborné poroty, které v průběhu celého roku zcela systematicky sledují celou divadelní produkci u nás. Jejich složení je uvedeno na webových stránkách Cen Thálie.

Ceny Divadelních novin jsou udělované od roku 2001 za tvůrčí divadelní počiny v pěti kategoriích: alternativní divadlo, tanec a balet, hudební divadlo, činohra a herecký výkon bez ohledu na žánr. Největšího lesku zažily v době, kdy se na nich finanční dotací 150 tisíc, resp. 200 tisíc podílela i Sazka. Po odchodu Sazky v roce 2009 ani autorita Václava Havla, který napsal doporučující dopis Zdeňku Bakalovi, nepomohla získat nového sponzora.

Z hlediska rozhodování jsou však Ceny Divadelních novin poněkud tajemné. Mechanismus je sice popsán: každý člen poroty může přinést do prvního kola hlasování tři tipy a v druhém se pak rozhoduje ze dvou tipů, které dostaly největší počet hlas. Kdo jsou tito členové poroty, však zůstává utajeno; na internetu je povšechná informace, že o Ceně Divadelních novin rozhoduje porota složená z členů redakce, jejich blízkých spolupracovníků a divadelních kritiků. Šéfredaktor Divadelních novin Jan Kolář v  Kulturamě na ČT24 bezprostředně po vyhlašování 27. října mluvil o 15 až 20 osobnostech napříč generacemi, jmenoval Jana Císaře, Zdeňka Hořínka, Vladimír Justa a sebe. Zároveň ale připustil, že ani neví, jaké byly další operní tipy (prý asi tak 5 – 6 titulů), a dodal, že v porotním rozhodování dominuje činohra, protože většina porotců jsou činoherci. (Loni přitom byly tipy v jednotlivých kategoriích zveřejněny, letos tomu tak není.) Sám šéfredaktor tak udělování cen, které vyzdvihuje jako prestižní a zaštítěné autoritami, v oblasti hudebního divadla znevěrohodnil. O jaké autority jde, když toho o opeře podle vyjádření Koláře většina mnoho neví? A jaké divadelní počiny kdo z nich skutečně viděl?Jak je zřejmé z uplynulých dvanácti ročníků, tato utajená porota se koncentruje na divadelní stránku inscenací hudebního divadla, zatímco ta hudební zůstává opomíjena. Laureáty jsou většinou režiséři: Jiří Heřman také v sezóně 2003/4 za plzeňského Bludného Holanďana, dále Alice Nellis za Les enfants terribles Národního divadla, Stanislav Moša za muzikál Probuzení jara v Městském divadle Brno, Jan Schmid za Fausta a Markétku a za Vinobraní ve Studiu Ypsilon, Petr Novotný za muzikál Chicago v Hudebním divadle Karlín, David Radok za Vojcka v Národním divadle. V očích poroty bodoval i Jiří Suchý a Vladimír Franz za libreto a hudbu zpěvohry Pokušení sv. Antonína v Divadle Semafor, Jarek Nohavica za překlad Cosi fan tutte, uvedený v Ostravě, Miloš, Petr a Matěj Formanovi za realizaci jazzové opery Dobře placená procházka v Národním divadle v Praze a konečně Aleš Březina a Jiří Nekvasil za autorství opery Zítra se bude… také v pražském Národním divadle. To jsou na tom naši operní dirigenti a sólisté opravdu tak špatně, že za celých dvanáct let nebyli hodni žádného ocenění?
***

Otello v Met – sázka na jistotu

Pro druhý živý přenos do kin (kterých po celém světě stále přibývá, už je jich 1600) vybralo vedení Metropolitní opery v roce výročí Giuseppe Verdiho jeho vrcholnou operu – Otella (1887). Met tak znovu „oprášila“ čtvrt století starou inscenaci Elijaha Moshinského, kterou v roce 1987 uvedla nejprve londýnská Královská opera a znovu nasadila také letos. Ostatně právě Covent Garden, ale i Anglická národní opera jsou od 2. poloviny 70. let hlavním působištěm tohoto tvůrce čínského původu, který má na svém kontě desítky režií, nejen operních.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Otello (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="31317" size="small"]

Vaše hodnocení - Smetana: Libuše (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="16825" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments