Operní panorama Heleny Havlíkové (96)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 5. do 11. listopadu 2012
 – Wagnerovský Gesamtkunstwerk ON AIR
 – Rozpačitá novinka z Met
 – Klasicky velkolepá Aida ze Scaly
 – Inspirace na dny příští
***

Wagnerovský Gesamtkunstwerk ON AIR

Pražský divadelní festival německého jazyka je již tradičně spolehlivou zárukou, že se v jeho programu objeví inscenace, které vnášejí nové pohledy. Ani tentokrát  – už 17. ročník – nezklamal: v týdnu od 5. do 9. listopadu nabídl celou slavnou tetralogii Prsten Nibelungův – nikoli však jako operu, ale jako čtyři zhruba hodinové performance berlínské skupiny Kaminski ON AIR s osobitou poetikou „třídimenzionální“ inscenace, která propojuje divadlo, rozhlas a show.

Autorem a duší celého projektu je režisér, herec i autor úprav Stefan Kaminski (1974), který se v rámci festivalu představil již loni v inscenaci Přišlo to shora.Podnětem k adaptaci tak nesnadné předlohy, jakou je Wagnerův velkolepý hudební, básnický a divadelní významově nejednoznačný, v mytologii ukotvený monument o sváru lásky a moci, byl podle Kaminského jeho tchán, vášnivý wagnerovec, který bral mladé i do Mekky – Bayreuthu. Jakkoli by se mohlo na první pohled zdát, že Kaminski zachází s „svátostí“ německého operního obelisku opovážlivě, text vychází až překvapivě věrně z děje Wagnerova libreta a inscenace svérázně modifikuje nejen typický kompoziční princip tzv. příznačných motivů, ale i celý koncept Gesamtkunstwerku jako syntézy všech umění.

Na scéně je „jen“ Kaminsky, desítka mikrofonů a dva, resp. v posledním dílu tři hudebníci: hraje se nejen na standardní hudební nástroje, především na nejrůznější bicí, kontrabas, tubu, cello, kytaru, zvonkohru, citeru, teremin, ale i zvuky se vyluzují i prostřednictvím nejrůznějších předmětů a udělátek na cvalu koně, deště, plápolání ohně, nebo „stroji“ na skřípot otevírajících se dveří… Zlato Rýna a Soumraku bohů provází skleněná harfa s kusem plechu jako rezonanční deskou, jejíž „záhadný“, nehybný a zároveň vlnící se zvuk celou Kaminského adaptaci otevírá a uzavírá jako skvělý pendant k Wagnerově partituře s jejím postupným „vynořováním“ hudební plochy z hlubin velebného toku Rýna na začátku. Kaminski používá přímo i Wagnerovy slavné motivy včetně zlata Rýna, prstenu, Walhally, zotročených Nibelngů, slavné jízdy Valkýr, lásky, meče Nothungu, Wotanovy deprese, kouzla ohně… Hudba, zvuky a hluky, sice volně, ale až překvapivě odpovídají duchu Wagnerova Ringu využití zvuků i „strojů“ je velmi funkční a vtipné.

Kaminski – v tričku a džínách – sedí na židli „v rozhlasovém studiu“ obklopen „baterií“ mikrofonů, Jako jediný herec táhne celé představení. Do mikrofonů mluví, zpívá a vydává různé zvuky, ruchy nejen ústy, ale vytváří je i rukama, nohama (když šlape v bedně se štěrkem), které jsou s pomocí zvukaře upravovány a různě dotvářeny. Důležitou výtvarnou složkou inscenace je různobarevné svícení i dýmy, které na sebe Kaminsky vypouští.Kaminski hraje, lépe je říci s mimořádnou kreativitou tvoří všechny postavy i situace Ringu. Podobně jako u Wagnera mají svůj „příznačný motiv“ s odlišnou hlasovou, pohybovou i zvukovou charakteristiku – božský Wotan s archaickým Wagnerovým jazykem tu je za rozmrzelého, až trochu senilního starce, jeho manželku, strážkyni manželské věrnosti, hašteřivou Fricku provází zvuk kamení, kterým Kaminski „míchá“ v bedně. Dcery Rýna jsou teenegrovsky švitořivě upovídané, obři hřmí dialektem, něžnou Sieglindu provází jemná zvonkohra, motiv prstenu je spojen s úderem na gong atd. atd.  Hrdinu Siegfrieda anoncuje vzletná fanfára ze zlatých píšťal a vývoj od nevázaného rockera přes zpěváka popových hitů jak z Ein Kessel Buntes po garfunklovsky nostalgické songy. Sarkastického Logeho provází zapálená sirka, v jejímž dohasínajícím světélku Kaminského tetralogie ve tmě končí.

Poněkud svatokrádežný – a pokud produkci neuvidíte, obtížně představitelný – nápad Kaminskému vyšel skvěle, s vtipem, nadhledem. a – pokorou. Kaminski rozhodně nechce Wagnera shazovat, zesměšňovat – ctí ho a přibližuje Ring a Wagnera hlavně nejen divákům všech kategorií, kteří na operu běžně nechodí; jak ukázal zájem pražského publika, přitažlivost má pro operní fandy, ba i profesionály. Ocenit je třeba ale nejen nápad, ale strhující herecký výkon, který Kaminski na jevišti předvádí. Je rozený bohem nadaný divadelník a Ring se mu velmi povedl. Je to skvělé divadlo.

Tetralogie vznikala postupně v rozmezí několika let; úspěšně se stále hraje (nejen v Berlíně, ale i na zahraničních zájezdech a letos s ní Kaminsky vystoupí dokonce přímo v Bayreuthu.

Hodnocení autorky: 90 %
***

Rozpačitá novinka z Met

O málokterém přenosu z newyorské Metropolitní opery se dosud dalo říci, že poněkud nudil. O opeře Bouře současného britského skladatele, čtyřicátníka Thomase Adèse, to ale bohužel platí bezezbytku. Přitom první uvedení této opery v roce 2004 v Covent Garden, která si operu u Adèse přímo objednala, bylo považováno za natolik úspěšné, že se Bouře od té doby objevila v dalších divadlech a Covent Graden se k ní znovu vrátila ještě v roce 2007.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Kaminski ON AIR (Praha 2012)

[yasr_visitor_votes postid="35216" size="small"]

Vaše hodnocení - Adès: The Tempest (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="32660" size="small"]

Vaše hodnocení - Verdi: Aida (La Scala Milano 2006)

[yasr_visitor_votes postid="32874" size="small"]

Mohlo by vás zajímat