Operní recitál Libuše Domanínské na CD

  1. 1
  2. 2

Jedním z řady CD, vydaných v roce 2009 zásluhou Společnosti Beno Blachuta ve spolupráci s Radioservisem, je recitál sopranistky Libuše Domanínské. Je sestaven z nahrávek rozhlasových, jak je obvyklé ve vydáních těchto zajímavých recitálových profilů předních českých pěvců. Jsou uplatněny vzácné snímky rozhlasových studií v Brně a Praze, kdy obě nesla ještě název Československý rozhlas. Na tomto CD nalezneme snímky od roku 1953 v Brně, po rok 1966 v Praze. Tedy široký záběr nejlepších let významné české mladodramatické sopranistky, která je neodmyslitelně spjata se zlatou érou české opery, jak se u nás označuje epocha od konce války po začátek let sedmdesátých. Uvedené digitalizované snímky jsou vybrány z období plné hlasové svěžesti pěvkyně jejích nejlepších let.Libuše Domanínská, narozena 4. července 1924 v Brně – Králově Poli, proslula jako sopranistka především českého repertoáru tvorby Smetanovy, Dvořákovy, jedinečným oduševněním svého projevu je pokládána za špičkovou interpretku díla Leoše Janáčka, jednak operního (zejména její Káťa a Jenůfa), ale také koncertního, což se obvykle trochu zapomíná (Glagolská mšeAmarusVěčné evangelium). Samozřejmě se nesmí opomenout Vítězslav Novák, Josef Bohuslav Foerster a Bohuslav Martinů. Tedy akcentace domácí tvorby dvacátého století, která byla v oné zmíněné zlaté éře pěstována s péčí zpětně vzato až nezaměnitelnou.

Pěvkyně formátu Domanínské ale zvládala ve svém oboru celý světový repertoár, to ani jinak nelze, pokud si pěvec chce činit „stavovské“ nároky na plné uznání. Nelze nezdůraznit Čajkovského Taťánu v Eugenu Oněginovi, Elisu v Pikové dámě, Micaelu Bizetovy Carmen, Xenii Musorgského Borise Godunova, Pucciniho Mimi v Bohémě či titulní roli jeho Madam Butterfly. Ale také Verdiho Aidu, výtečnou Alžbětu z Valois Dona Carlose, nebo vysoce náročnou partii Abigail v Nabuccovi, vymezenou opravdu jen technicky nejvyspělejším sopránovým hlasům. Tuto roli dokonce hostovala mnohokrát v letech 1957–1964 na druhé vídeňské operní scéně – Volksoper.

Přesně v letech, kdy se stal stálým hostem první scény Vídně – Wiener Staatsoper  – její častý tenorový kolega na jevišti Národního divadla v Praze – Ivo Žídek. Ano, to již byla paní Libuše Domanínská dva roky sólistkou Národního divadla, od roku 1955. Před tímto vrcholným angažmá strávila deset sezon v proslulé brněnské opeře, kde začínala po absolutoriu brněnské konzervatoře. Zažila zde legendu mezi brněnskými dirigenty – Břetislava Bakalu, který jí velmi dopomohl  k interpretační a stylové dokonalosti. To bývá štěstím každého mladého pěvce, narazí-li v počátcích kariéry na vynikajícího dirigenta, navíc s pedagogickými schopnostmi.

Nelze v tomto článku upozornit na velkou škálu všech rozmanitých pěveckých úkolů, operních a koncertních, neboť je zde pozornost pochopitelně upřena především k CD a danému výběru rozhlasových nahrávek z české a světové tvorby. Jak jsem předeslal, výběr je determinován snímky rozhlasových studií, nemá tedy nic společného se snímky firmy Supraphon.

V prvé části nalezneme půvabnou a ve frázování kouzelně plasticky vypointovanou árii Rusalky ze stejnojmenné Dvořákovy opery. V imponujících nuancích do pianové dynamiky a pohráváním si s každičkou hudební frází známé árie.Pod taktovkou pohříchu dnes zapomenutého, leč výtečného dirigenta Josefa Hrnčíře, který zde prokazuje nesmírný cit pro agogiku a dynamiku interpretované árie. Pamatuji si Josefa Hrnčíře v letech dospívání, jak skvostně provedl Smetanovu Mou vlast. Při poslechu této árie se mi promptně jeho provedení vybavilo, jak bylo nápadité, s celou řadou dynamických detailů. Symfonická hudba mne oslovovala o dost dříve než svět opery.

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Libuše Domanínská - Operatic Recital (Radioservis 2009) (CD)

[yasr_visitor_votes postid="150945" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments