Festival Opera 2015 skončil

Olga Janáčková, 23.02.2015 12:00

Rekapitulace závěrečného bloku inscenací

Bohéma (Slovenské národní divadlo Bratislava) – Státní opera 9. února 2015
Slovenské národní divadlo Bratislava zvolilo pro festival Opera 2015 inscenaci Pucciniho Bohémy, režírované Peterem Konwitschnym ve výpravě jeho stálého spolupracovníka Johannese Leiackera, nastudované a řízené hudebním ředitelem Opery Slovenského národního divadla Friedrichem Haiderem. Premiéru měla tato inscenace v Bratislavě 31. ledna 2014, režijně ji nastudovala Verena Graubner. Konwitschného legendární inscenace se hrála poprvé už roku 1991 v Lipsku (Leipziger Oper) a její podoba odpovídá době, v níž vznikla. Nicméně dirigent pražského festivalového představení Friedrich Haider se s režisérovou koncepcí rád ztotožnil a přijal snahu o pokud možno „neplačtivou“ Bohému za svou.

Základní stavbu jeho hudebního nastudování vystihl Konwitschny ve svých pokynech k inscenaci takto: „Hudobné naštudovanie musí byť tvrdé, nesmie zjemňovať zlomy, zmeny tempa musia byť náhle, tempá extrémne, treba sa držať príkrych pokynov skladateĺa, treba zdoraznit náhle prechody od hektickej akčnosti a trpkej irónie k mučivej ĺúbostnej túžbe. Týmto dvom základným komunikačným úrovniam diela prislúchajú dva typy speváckeho prejavu, letmá deklamácia na sposob sprechgesangu a extrémne vypäté výrazove spievanie.“ Těmito pokyny se dirigent Haider opravdu řídil, a vtiskl tak inscenaci odpovídající temporytmus.

Scénografie a kostýmy Johannese Leiackera jsou pochopitelně detailně provázány, vévodí jim jednoduchost a úspornost v kontrastu k hluboké perspektivě svítící noční Paříže, do níž odcházejí Rodolfo a Mimi ruku v ruce. Interiér mansardy obsahuje jen předměty, které jsou nezbytné – je to prostá kovová postel, malířský stojan a rozměrné plátno, které bohémové po jeho převrácení použijí jako stůl, barel, v němž se topí, a pár nezbytných rekvizit.Druhý obraz v kavárně Momus je na točně, nad níž je visutý chodník pro provazochodkyni v bílé baleríně, nad jevištěm svítí vánoční hvězda. Dva stolky na forbíně. Jenom pro tuto scénu použije režisér i chodník v hledišti před orchestřištěm, na němž se odehrávají výjevy s Musettou. Bohatý Alcindor má svou důstojnost – ihned pochopí, že Musetta si s ním jenom hraje, a nenaletí jí na její průhledný trik s bolavou nožkou. Sice jí botku vyzuje, ale jenom proto, aby si do ní nalil víno a pobaveně pozoroval okolí. Zaplacení útraty za všechny mu nečiní žádnou potíž a navíc vyzývá Mimi, aby se s ním napila. Ona sice odmítne, ale kontakt byl navázán a není vyloučeno, že bude možná právě Alcindor jejím budoucím bohatým podporovatelem. Na točně uvolní sbor místo obří loutce vánočního mužíka, kterého provázejí kýčovití Santa Clausové – jediný režisérův záměrný velkooperní úlet.

Hospůdka u hranic města Paříže je naznačena jen barevnou blikající vlnovkou na levém portálu. Pomyslnou hranici města naznačují pouliční světla mizící někde v dálce. Hustě sněží a s neustále přibývající vrstvy „sněhu“ se pilně využívá. V pozadí jeviště tlačí dva unavení chlapíci káru s rakví a ten, s nímž Musetta koketovala, utíká před rozzuřeným Marcellem a vesele vyskočí na jejich povoz. Krásná ukázka režisérova smyslu pro černý humor. Marcello a Musetta se spolu na zemi ve sněhu doslova perou.

Čtvrtý obraz ihned navazuje. Sněhu stále přibývá. Bohémové tancují, koulují se, zápasí mezi sebou. Mimi přichází polomrtvá – položí ji na Musettin kožich. Když jí později přináší vytoužený rukávník, Marcello nese jakýsi nesmyslný malý vařič, v němž by asi chtěl Mimi uvařit čaj. Možná, že je to jenom další režisérova úlitba operním staromilcům, toužícím po logice. Po smrti Mimi odcházejí bezmocní přátelé do hloubi jeviště. Rodolfo sice ještě nad mrtvou lká, ale potom od ní pomalu couvá směrem k nim.

Ve svých poznámkách k Bohémě si Konwitschny položil otázku „Čo može byť na Bohéme hlúpe?“ a hned si na ni odpověděl: „Určitě najme nejasné herecké stvárnenie, nedokonalá interpretácia.“ Bohužel je nejtopornějším hercem na jevišti tenorista Kyungho Kim, který zpívá Rodolfa. Jeho obličej je zcela nepohnutý a ani jeho znělý a bezproblémový hlasový orgán nepodléhá emocím. Snad proto jej režisér nechá hned po seznámení s Mimi popojít na rampu a odzpívat árii včetně virtuózně podržené výšky. Že by tím snad chtěl naznačit – s tímto pánem neudělám nic, ten myslí jen na svůj hlas? Eva Hornyáková zpívala Mimi v prvním obraze poněkud rozvibrovaným hlasem, později koncentrovaně a bez problémů, Marcello Pavola Remenára byl přesvědčivější jako herec než jako zpěvák, Schaunard Daniela Čapkoviče a Colline Jozefa Benciho zvládli své role na nepříliš vzrušující standardní úrovni, podobně jako Andrea Vizvári svou frivolní Musettu.

Bratislavská Bohéma je sice scénograficky prostá, vše probíhá na pařížské ulici, kostýmy jsou záměrně jednoduché, u dam bělavé a v jemném pastelovém probarvení, u pánů převládá černá a šedá se stopou bílé, Parpignol má přepestrou velikou šálu. A přece je to Bohéma svým způsobem velkooperní, dalo by se říci, že má hollywoodské filmové rysy – rozlehlá krajina, která postupně zapadne sněhem.Bratislavská inscenace vyzněla v prostředí Státní opery zřejmě podobně jako ve svém domácím prostředí na nové scéně Slovenského národného divadla. Usazená decentní operní klasika.