Operní superstar Netrebko a její Anna Bolena ve Vídni

Anna Netrebko, jejíž hlas se v posledních několika letech stal smyslnějším a bohatším (k radosti jedněch a smutku jiných jejích fanoušků), není už zdaleka nejvhodnější představitelkou belcantového repertoáru, připomínají první ohlasy včerejší vídeňské premiéry. Anna Bolena je však čistou, typicky belcantovskou rolí. Mnozí nevěřili, že v době, kdy její hlas pomalu “dozrává”, tuto skvostnou a nadmíru obtížnou belcantovskou kreaci zpěvačka zvládne. Dramatické polohy role královny neprávem obviněné z cizoložství, jíž Netrebko ztvárnila, se mění z překvapení, jakému je vystaven nevinný, v bolest, vztek a nakonec smíření bez víry ve spravedlnost. To je možná důvod, proč Netrebko, jejíž hlas zní nyní hutněji a už není tak subtilní, v této roli obstála. Anna Netrebko pro ni prostě dozrála. Dozrála pro ni stejně jako Elina Garanča pro roli její sokyně Jane Seymour. Zatímco pro Netrebko to byl ve Vídni debut v roli Anny Boleny, Garanča roli Jane Seymour ztvárnila letos již i pro barcelonské Teatro Liceu – psali jsme zde.

Obě hlavní představitelky obstály u recenzentů o mnoho lépe, než sice elegantní, ale ničím zajímavé režijní ztvárnění francouze Erica Genovese – který má (jak už v mnohých svých operních režiích dokázal) na hlubší inscenační výklad, než jen doplnění zpěvu proprietami jako z dob starých holandských mistrů. Zbytečné byly i honosné dobové kostýmy od Luisy Spinatelli a klasická scéna od dvou spolupracujících výtvarníků – Jacquese Gabela a Claire Sternbergové. Obé esteticky pohledné, ale neposkytující nic víc, než jen historizující pozadí překrásnému zpěvu. Kdyby nebyly obě hlavní představitely v tak špičkové kondici a tak přesvědčivé, inscenace by byla jen nudnou přehlídkou honosných kostýmů na pozadí dobových kulis. Minimalismus nebo větší inscenační invence by v tomto případě jen prospěly a učinily inscenaci i po scénické stránce zajímavou.

Z hlavních představitelů je pochopitelně zmiňován i italský basbarytonista Ildebrando D’Arcangelo, který již několik dní před premiérou avizoval svoji neúčast kvůli nemoci. Nakonec se však rozhodl premiéru odzpívat. Ohlášená indispozice se na začátku zdála být oprávněná. Zpěvákův hlas zněl zastřeně a slabě. Již jeho druhý výstup však dal na indispozici zapomenout, rozezpíval se a zněl krásným zvonivým tónem. Mladý italský tenorista Francesco Meli zpíval náročnou roli lorda Percyho s mladistvou mužností. Jeho hlas je příslibem do budoucna, ještě o něm bude slyšet. Orchestr Vídeňské státní opery (vlastně Vídeňští filharmonikové sedící tentokrát pod jevištěm WSO), byl pod vedením italského dirigenta Evelina Pida ve formě.