Zkoušky na Prokofjevovu Popelku jsou v pražském Národním divadle v plném běhu, premiéra je ohlášena už na polovinu dubna. Na rozdíl od té zatím poslední inscenace, která se hrála do roku 2002 a byla v choreografii Vlastimila Jílka, obnovené Vlastimilem Harapesem, bude tentokrát divákům naservírována velmi osobitá verze francouzského choreografa Jeana-Christopha Maillota (1960), která původně vznikla pro jeho „domácí“ baletní soubor v Monte Carlu, kde měla premiéru v roce 1999. Jaká je a jak se teď bude v Praze? Nejen o tom víc s jednou z představitelek titulní role, demisólistkou baletu první scény Zuzanou Šimákovou, která tu působí již devátou sezonu.
Byla to asi hodně velká radost, když jste se dozvěděla, že jste obsazena do titulní role Prokofjevovy Popelky, že?
Určitě jsem měla velkou radost, je to taková odměna. Motivuje vás to a inspiruje do další práce, zvláště když si vás někdo vybere z několikadenního konkurzu, vlastně hned do dvou hlavních rolí, nejen Popelky, ale i Víly.
Znala jste z dřívějška alespoň ze záznamu Maillotovu verzi v podání jeho souboru z Monte Carla? Nebo jste ji viděla až teď? Jak se vám líbí? Co nejvíc vás na ní zaujalo?
Znala jsem ji jenom z internetu. Živě jsem viděla balet Romeo a Julie v podání souboru z Monte Carla v roce 2007, když hostovali v Národním divadle. Tenkrát mě hodně překvapilo, jak jsou všechny tanečnice vysoké a přitom jejich pohyb působil elegantně a velice lehce.
Myslíte, že Maillotova choreografie je pro představitelku titulní role hodně obtížná? Je obtížnější tanečně nebo výrazově?
Popelka je obtížnější hlavně výrazově. Maillot ji ve své představě vidí jako úplně odlišnou od všech ostatních, takovou normální, obyčejnou, civilní holku, která má všechny ráda, ale na druhou stranu to není to žádná chudinka. Je těžké tančit, a být přitom civilní, jako když jdete na nákup nebo na tramvaj… Víla je naopak až mystickou postavou, která je hodně pohybově i technicky náročná.
Popelka – Zuzana Šimáková (foto Pavel Hejný)
Určitě znáte i další verze tohoto Prokofjevova baletu. Čím si myslíte, že Maillotova Popelka je hlavně jiná?
Odlišuje se především scénou, která je na první pohled velice jednoduchá, ale její promyšlené přesouvání z místa na místo vám dokonale postačí k obsáhnutí celé dějové linky baletu. Také kostýmy jsou tak trochu avantgardní, ale do celé scény skvěle zapadají. Jenom Popelka se opět odlišuje normálními obyčejnými šaty. Choreografie je hodně pohybově nabitá, obzvláště Macecha a sestry si v prvním jednaní hodně zatancují…
Jak probíhají zkoušky?
Zkoušky začaly s Giovannou Lorenzoni, asistentkou Jeana – Christopha Maillota. Je velice milá, temperamentní, zkrátka Italka každým coulem. Pro srovnání a inspiraci také hodně používáme DVD nahrávky s původním obsazením.
Jak moc stojíte o to „dostat“ se do obsazení premiéry?
Každý asi stojí o to tančit premiéru, ale má to své pro i proti. Většinou si tanečníci premiéru moc neužijí – mají strach, aby se jim vše povedlo a zároveň nezklamali ty, kteří do nich vložili svou důvěru. A i když máte vše dobře nazkoušené, nervozita dělá své. Pokud budu tančit premiéru, tak bych si to ráda užila, hlavně kvůli mé rodině, která se na mne přijede podívat až z dalekých Košic.
Maillotova Popelka je asi zatím vaší největší taneční příležitostí v Národním, že? Máte nějaké své sny, role, které byste si ráda zatančila – ať už v současném repertoáru baletu ND nebo v již existujících choreografiích, byť se v ND zatím neobjevily?
Měla jsem možnost tančit v krásných choreografiích, ať už našeho šéfa Petra Zusky nebo Jiřího Kiliána, Nacha Duata a dalších…. Ale asi jedinou roli, kterou jsem si přála tančit a nakonec jsem se nedostala do finálního obsazení, byla Taťána v Oněginovi.
P.I.Čajkovskij: Labutí jezero (Zuzana Šimáková, Tomáš Červinka, Radovan Hrbek, Jonáš Dolník, Matta Mantellato – foto Diana Zehetner)
Dekka dancers (Zuzana Šimáková, Viktor Konvalinka – foto Pavel Hejný)Nechci hodnotit sama sebe. Bavilo mě spolupracovat s činoherci a více s divadelní tvorbou, než jen pohybovou a taneční. A tak jako se věkem člověk mění, mění se i pohled choreografa, na svoji tvorbu. Myslím, že svůj potenciál zatím pořád někde hledám.
Budete se chtít choreografii plně věnovat po skončení své aktivní taneční kariéry? Přemýšlela jste vůbec tímto směrem?
Už od školy jsem toužila být choreografkou, ale v divadle účinkuji již od svých šesti let a teď začínám mít pocit, že by to chtělo určitou změnu.
Co prozradíte sama o sobě? O tom, jaká jste? Jaké další zájmy kromě své práce máte, pokud vám na ně vůbec zbývá čas?
Zájmů mám docela dost, i když většinou všechny nestíhám…. Studuji francouzštinu a angličtinu na jazykové škole a letos jsem si podala přihlášku na vysokou školu, obor mezinárodní vztahy. Miluju sport, létání a turistiku, a tak trochu adrenalin (skákání z letadla a potápění)….Jinak jsem taková normální holka, která miluje nákupy a „klábosení“ s kamarádkami…
Díky za rozhovor!
Také moc děkuji!
Zuzana Šimáková v modelu Heleny Fejkové (foto Marie Votavová)Ptal se Vít Dvořák
Úvodní civilní foto P.Hejný
